Mnohými nenáviděná, jinými milovaná, v pohádkách ani kolem kurníků není zrovna oblíbenou návštěvnicí, ale má svoje místo jak v přírodě, tak i v mnoha bajkách, pověstech a pohádkách. Je jí přisuzována celá škála lidských vlastností, a pokud ji zahlédnete při toulkách přírodou, máte do sbírky nevšední zážitek. My si jednu takovou kmotru lišku vyrobíme z keramické hlíny. Zkusíte to s námi?
Materiál a pomůcky:
- keramická hlína MA
- váleček, papírová šablona, nožík, razítka, krajka, špejle
- šlikr, štětec, houbička
- okrová glazura AS 057
Na papír si nakreslíme obrázek lišky. Šablonu rozstříháme tak, aby byla zvlášť hlava, tělo a ocas.
Vyválíme si plát hlíny silný 6 až 8 mm. Přiložíme papírovou šablonu lišky skládající se z těla, hlavy a ocasu.
Všechny části vykrojíme z plátu nožíkem. Tělo lišky a konec ocasu vyzdobíme drobnými otisky razítka nebo krajky.
Špejlí naznačíme oči, vyzdobíme špičky uší.
Hlavu a ocas ze zadní strany narýhujeme nožíkem do mřížky a naneseme šlikr. Pevně přitiskneme na tělo lišky.
Uděláme dva otvory na pověšení. Po vyschnutí a přežahu natřeme okrovou glazurou AS 057 a pálíme na vysoký výpal.
Otvory protáhneme provázek a zavěsíme.
Autor/foto: redakce časopisu Golem
Golem 4/2021
https://www.fler.cz/zbozi/casopis-golem-cislo-4-2021-12808061
Milí přátelé keramiky,
také máte rádi věci s příběhem? Tak tady je jeden od nás… Vždy jsme měli někde v rohu bohatě nádobí v banánovkách na sobě. Z důvodu mnohačetného stěhování z města na vesnici a později zase z vesnice do města a pak také ještě z malého do velkého jsme zredukovali množství nábytku na minimum. Kdo by se s tím pořád tahal tam a zpátky. V doufám konečné stanici však nádobí přibývá geometrickou řadou, až krabice přetékají. Všechno to krásné foukané sklo z Květné a keramiku od Maléřů z Valašska a kamarádek je třeba konečně vybalit a někam to nastrkat. Ale kam? Není to jen tak, potřebujete něco, co bude pasovat do 100 let starého činžáku. Chce to kredenc. Chce to starou kredenc s kulatými rohy a skleněným „akvárkem“, kam mám v plánu umístit džungli z pokojovek.
Hledání kredence po internetových bazarech je zábava. Co zábava není, je vstávat v 5 ráno, vyzvednout vozík, cvaknout ho za auto a jet 280 km tam a zpátky a snažit se ten historický kousek ve dvou lidech vystrkat do schodů. Nicméně hurá, vše zapomenuto, kredenc je doma a začínáme z ní při mytí dolovat poklady. Sedmdesát let staré mince, co vypadly z hrnečku a už je nikdy nikdo nehledal, poštovní známka ze série dějiny kubánského tabákového průmyslu z roku 1970 nebo návod k rychloběžnému univerzálnímu šicímu stroji Pfaff pro domácnost i švadleny šijící dopředu i dozadu z roku 1900. Krása. Oba zamlčíme několik díreček od červotoče, převrtáme kovové úchytky za ručně dělané keramické, které mám už několik let zakoupeny i bez kredence. Vyskládám si všechno potřebné i nepotřebné a jdeme spát.
Nebyla to klidná noc. Oběma nám to nedalo a chodili jsme střídavě tisknout ucho na kredenc, jak v nějaké grotesce. Napjatě posloucháme, jestli se odněkud neozve ten nechvalně známý zvuk chroustání dřeva červotočem a nenajdeme ráno pilinový pozdrav z noční hostiny. Jak dlouho by trvalo, než by ti nenasytové pozřeli celý kus a pustili se do parket? Uff, je to dobrý, kredenc zdá se už všechny svoje poklady při údržbě vydala a my můžeme s klidem začít psát její další historii. Co na tom, že o týden později nacházím stejnou kredenc za polovinu přímo v našem městě. Věci nemohou být příliš jednoduché, nebyla by to pak žádná legrace.
Pěkný barevný podzim a děkujeme za vaši přízeň.
