Nejsem vystudovaná švadlenka, ani krejčová... jsem sociální pracovnice... A vyšívám. Před třemi lety jsem si začala vyšívat vlastní hanácký kroj. O rok později jsem vypustila do světa kolekci "Z té našé krásné Hané", kolekci plnou taštiček a pouzder s ručně vyšitými hanáckými ornamenty. Proč by se měla krása "hanácké vêšévke" skrývat jen v hanáckých krojích? Taková krása by se měla dostat mnohem více do povědomí lidí...


Kam mě láska k folkloru jednou dovede, jsem před pár lety vůbec netušila. A kdyby mi někdo tvrdil, že budu vyšívat svatební šaty, ťukala bych si na čelo jako malá holka... Ale jak to vlastně začalo?

V prosinci 2015 jsem se zúčastnila vánočního Flerjarmarku v Olomouci. Najednou se mi mezi zákaznicemi objevila slečna, která velmi obdivovala vyšívané kousky z hanácké kolekce a mezi řečí se zmínila, že by se jí podobná folklorní výšivka líbila na svatebních šatech. Jestli bych byla schopná vyšít svatební šaty se slováckými ornamenty... "No, asi ano, ale mám zkušenosti pouze s hanáckými vzory, i když slovácké jsou v některých rysech podobné," vykoktala jsem ze sebe tehdy. Slečně jsem na sebe předala kontakt a za pár dní na ni v předvánočním shonu úplně zapomněla...

V půlce ledna se k mému velkému překvapení nevěsta ozvala s tím, že by si u mě přece jen ráda nechala svatební šaty vyšít. Svatba se bude odehrávat na Slovácku a ženich se ve folkloru angažuje, to si přímo říká i o stylové svatební šaty... Původní představa byla taková, že se do výstřihu šatů všije vsadka s folklorní výšivkou a ty stejné motivy se objeví i na rukávech... Hm, to znělo jako ta správná výzva spojená s předtuchou zajímavé, originální a kreativní práce.

 

No, popravdě... nepsané pravidlo všech svateb je takové, že ne všechny věci nakonec dopadnou podle našich představ... Začátkem února nastalo zemětřesení, a to doslova. Švadlenka, u níž si nevěsta chtěla nechat šaty ušít, jí oznámila, že z vyhlédnutých materiálů jí šaty neušije. Necelé tři měsíce do svatby a najednou situace, která je noční můrou všech nevěst. Nevěsta neváhala a pohotově situaci vyřešila. Vybrala si jednoduché šaty ve světlé starorůžové barvě ze známého obchodního řetězce a s nimi v tašce se objevila u mě doma. Zkoušely jsme, měřily, vymýšlely a kombinovaly... A navečer jsem sedla s tužkou, papírem a knížkami plnými folklorních vzorů ke stolu a kreslila, kreslila a kreslila...

Nevěsta si přála šaty, které by byly jednoduché, elegantní, s jemnou folklorní výšivkou, ale zároveň takové, aby nebyly tzv. "přeplácané"... "Abych nebyla jako z cukrkandlu," bylo mi řečeno. Po první zkoušce jsme se dohodly na vyšívání ve výstřihu a na okrajích závoje, květinové ozdobě na místě uchycení závoje do vlasů a na květinovém opasku k šatům... no a taky prodloužit krajkou šaty, aby šaty na nevěstě nevypadaly příliš krátce. O týden později nevěsta odvolala květinový opasek s tím, že už jí připadá, že bude příliš přezdobená... Co naplat, přání nevěsty se musí respektovat.

Ve chvíli, kdy jsem pro nevěstu začala vyšívat barevné vzorky výšivky, jsem zjistila, že námi nakoupený materiál je na vyšívání tak akorát na dvě věci. Výšivka se zhrkla, látka kolem zkrabatila a absolutně nepřipomínala to, co by měla... Rozmrzele jsem informovala nevěstu, které jsem tím málem způsobila další infarkt, ale zároveň jsme vymyslely náhradní variantu: všechny výšivky budou jen na svatebním tylu, což ale pro mě znamenalo naučit se jinou techniku vyšívání, než jak jsem byla doposud zvyklá u krojů. Základ hanácké výšivky spočívá v plném stehu a především v tom, že se vyšívá na bavlněné plátno. Tyl??? Diametrálně odlišný materiál, kde s plným stehem opravdu neuspějete, i kdybyste se stavěli na hlavu... Jedinou možností, jak na tyl vyšívat, je odpočítávání komůrek a protahování bavlnky právě těmito komůrkami. Naštěstí stačí trocha tréninku a za chvíli vypadá dílo jako od profíka :-)

Když byly dokončené výšivky na závoji a vsadce výstřihu, naaranžovala jsem si všechno na krejčovskou pannu, abych nevěstě poslala fotky, jak to všechno spolu hezky vypadá... a v tu chvíli mě to tzv. "praštilo" do očí. Přestože měly šaty ve výstřihu vyšívanou vsadku, celkově působily velmi prázdně a, byť si nakonec nevěsta opasek na šaty nepřála, něco zdobeného to dle mého názoru do toho pasu prostě chtělo. Ve chvíli, kdy jsem se totiž na šaty podívala, byla shodou okolností výšivka na lemu závoje v úrovni pasu... Co takhle opravdu ještě dodělat k šatům opasek, ale v krémové barvě a s folklorní výšivkou ve starorůžové? Následoval e-mail nevěstě i s fotkami, kde mi nevěsta dala za pravdu, a já ještě ten večer stříhala další tyl a malovala vzor na opasek.

Před Velikonocemi jsem se pustila do finále. Na svatebním závoji přibyla sponka a ještě ozdoba z umělých a sušených květin, lem šatů prodloužila krajka, opasek dostal svoji finální podobu a vsadku jsem ručně všívala do výstřihu tak, aby na šatech nebylo vůbec poznat, že na nich proběhly nějaké úpravy...

 

Protože jsem nevystudovala oděvnictví, mám z finálních úprav vždycky velký respekt a dávám si na všem velmi záležet. Babička byla v minulosti dámská krejčová, spoustu triků, postupů a praktických znalostí od ní odkoukala moje mamka, která mi poradila s věcmi, s nimiž jsem si nevěděla rady.

 

S výsledkem mé práce byla nevěsta spokojená a já si velmi vážím této příležitosti i důvěry, kterou do mě vložila. Byla to pro mě opravdu velká výzva a nová zkušenost.

A rozhodně nebude poslední: dva týdny po předání těchto svatebních šatů se mi na základě referencí ozvala další nevěsta, která si chce nechat šít a vyšívat svatební šaty na svoji svatbu na jaře 2017. No už se na to opravdu těším :-)