...dávali jste ve škole pozor? Dávali jste pozor o hodinách českého jazyka, speciálně literatury? A co tak asi víte o Karlu Hynku Máchovi? Co se vám vybaví? Zkuste zapátrat ve své paměti... Jen Máj nebo i něco víc? Co tak asi víte o Karlu Hynku Máchovi? Soutěžní klub Nestejných to pro podletní soutěžní kolo nastudoval za vás. Mnozí z nás by po tomto kole mohli z Máchy směle maturovat (však je taky maturitní čas). Pročetli jsme mistrovo dílo tam i zpátky a svedli spousty diskuzí o jeho odkazu. Nechali jsme do své práce otisknout jeho duši.

...snad každý o něm něco ví, alespoň Byl pozdní večer, první Máj a pak Hynku, Viléme, Jarmilo! Dále budu psát v první osobě. Nabízím kavčí pohled na Máchovskou problematiku. Detaily z mistrova života vynecháme, jsou dostupné na wikipedii.

...Mácha byl především malíř. Vášnivý krajinář. Maloval slovem. Uměl i velmi dobře kreslit, ale jeho literární tvorba jsou především obrazy. Dramatické líčení krajiny a jejích barev. Luna v úplňku. Motýl zmítaný divokou vichřicí. Mlha tak hustá, že král nemůže nalézti hrad, klouzající a tlející listí, prchavé otisky světla, vůně... Pokud si přečtete náhodnou větu z jeho díla a nejste zrovna znalci, zpravidla nepoznáte, že to není úryvek z Máje. Děj v jeho textech ustupuje do pozadí. Jsou to především obrazy, které musíte nechat rozvinout ve své vlastní hlavě. A on je vaším průvodcem.

...miloval vše krásné a temné. Zaobíral se smrtí. Fascinovala ho. V Křivokladu leží Milada v bílých šatech v rakvi. Na hlavě má již opadávající věnec z bílých růží. V noci na Bezdězu přichází bílé oděná žena pohřbít své nemluvně - celé počínání samozřejmě sleduje bledá luna v úplňku. Růže vykvétající z čerstvého hrobu. Když se narodil jeho syn Ludvík a nebylo ještě jasné, jak na tom novorozeně je, neptal se Mácha "zda je živ", ale "jestli již zemřel". Protože kdyby ano, bylo by potřeba mu zakoupit tu nejkrásnější hrobku na Olšanech.

...kdy naposledy jste četli Máj? Já samozřejmě ve škole (to už je let) a umím odrecitovat (jako ostatně každý) poměrně dlouhý kus zpaměti. Až do letošního máje jsem žila v domnění, že to je báseň o lásce. Ale ouha. Pravda, jsou tam ty hrdličky a kvetoucí strom lká lásky žel. V mém vydání je celá báseň na 30 stranách, přičemž na páté straně textu Jarmila skáče do jezera a více (krom závěrečného výkřiku) v básni již nevystupuje. Inspirací mu byla dost možná skutečná událost. Vilém, loupežník, strašlivý lesů pán a otcovrah sedí ve vězení (bílá věž na břehu jezera), poslední večer před popravou (lámání v kole) a rozjímá. Báseň je o té poslední noci v životě. Vilém myslí na smrt a na Jarmilu ani nevzdechne. A okolní krajina s duchy a zvěří se těší, jak pojme odsouzencovo tělo do sebe (tak třeba krtek: "já zatím hrob mu vyryji"). Zde alespoň malá, typická ukázka:

tam žádný – žádný – žádný svit,
pouhá jen tma přebývá.
Tam všecko jedno, žádný díl –
vše bez konce – tam není chvíl,
nemine noc, nevstane den,
tam času neubývá. –
Tam žádný – žádný – žádný cíl –
bez konce dál – bez konce jen
se na mne věčnost dívá.
Tam prázdno pouhé – nade mnou,
a kolem mne i pode mnou
pouhé tam prázdno zívá. –
Bez konce ticho – žádný hlas –
bez konce místo – noc – i čas – – –
to smrtelný je mysle sen,
toť, co se ‚nic‘ nazývá.
A než se příští skončí den,
v to pusté nic jsem uveden.

Sice se Karlu Hynkovi přisuzuje "otcovství romantické lásky" ale nevím, nevím. Ke své Lori se choval spíše tyransko/žárlivě/majetnicky, než s láskou. V dopisech jí dává pouze příkazy, zákazy. Jeho skutečná láska byla možná tak tajná, že ji nesvěřil ani svým šifrovaným deníkům. Koneckonců, v jeho době to bylo trestné.

Byl vystudovaný právník a byl schopen i čistě pragmatického jednání. Máj třeba prosadil do tisku (přes cenzora) drobnou, leč účelnou, manipulací. Jinak by mu to v té době nikdo nevydal.

Chodil všude pěšky. Byl schopen ujít alespoň 60 km za den. Normálně se šel z Litoměřic podívat na syna a druhý den zas nazpět.

Velmi výstředně se oblékal. Nechal si ušít dlouhý plášť podšitý červenou látkou. Na cestu do Benátek si pořídil vysokou červenou čapku se zlatě vyšívaným českým lvem. Nosil černou vestu s řadou drobných černých knoflíků. A plnovous, což v té době nebylo běžné. Dochovala se jen jedna Máchova podobizna, namalovaná posmrtně. Nicméně, když to pak ukazovali Máchově Lori, říkala, že takto tedy nevypadal. Možná byl Máchovým předobrazem třeba kat v Křivokladu nebo poutník procházející jeho dílem, prostě vysoký, dobře rostlý, tmavých vlasů, černě oděný, jasného oka a s orlím nosem. Typický fanda gothic stylu.

Cítíte ten smutek? A tu krásu?

Tak se pojďte s námi projít rozervanou krajinou dávných časů v následující anketě
a svých 7 hlasů dát těm, jejichž výrobek a fotografie vás okouzlily nejvíce.

Čas máte přesně do 24. června 2019.

#fler-anketa:3717#

Jste zvědaví, co bude příště? O prázdninách pojedeme s cirkusem ... budeme se toulat po světě a možná u toho i něco vyfotíme.

Pokud byste rádi vyrazili na cestu s námi, zkuste zaklepat. Máme jedno či dvě volná místa, preferujeme spíše netextilní zájemce.

 

 

Úvodní fotografie Tomáš Čmuchálek - Královský hrad Bezděz.