Bruslení je dnes věcí samozřejmou. Víte ale, kdy a jak vlastně vzniklo? Že na bruslích se lidé pohybují už od pravěku? Ovšem ti se tímto způsobem nebavili, jako my dnes, ale bylo pro ně užitečnou pomůckou. Dostávali se tak přes zamrzlé vodní plochy za účelem lovu či migrace. Pojďme se společně podívat na to, jak se z primitivních pomůcek staly brusle současné, se kterými se dají dělat na ledu doslova zázraky!
Historie bruslí
Mezi vůbec nejstarší nálezy tohoto typu na světě se řadí kostěná brusle pocházející z Veselí u Trnavy, jejíž stáří je odhadováno na pět tisíc let. Další unikáty bruslí starých asi 4 000 let byly nalezeny v okolí antického Říma a se stejným typem se setkali archeologové i v severských zemích. Stejně starý unikát kostěné brusle mají také v bernském muzeu ve Švýcarsku.
Kostěná brusle, zdroj fotografie : Commons.wikimedia.org
U nás se objevily kostěné brusle v období prvních Přemyslovců a svědčí o tom archeologické nálezy na Levém Hradci u Prahy, další pochází z míst paláce českých královen v Hradci Králové nebo z výkopů v Chrudimi. Až do roku 1858 se nevědělo, k čemu by tyto podivné nástroje, jejichž nálezy byly u nás dosti časté, mohly vlastně sloužit. Věhlasný český archeolog Jan Erazim Vocel se začal o tyto nálezy zajímat a pátrat po jejich praktickém využití. Teprve po porovnání s podobnými předměty objevenými ve Skandinávii zjistil, že se jedná o kostěné brusle sloužící ke klouzání po ledě. Kostěné brusle neměly ostré hrany, k pohybu tak bylo nutné používat hole.
Austrian National Library, Unsplash.com
Nejstarší kovové brusle pocházející z přelomu letopočtu byly nalezeny v Maďarsku u Balatonu, ale více se rozšířily od 14. století v Nizozemí a Skandinávii. Brusle se k botám připevňovaly za pomoci řemínků.
E. V. Bushnell sestrojil ve Philadelphii v roce 1848 celokovové brusle, které se k botám připevňovaly ze stran šroubovacími svěrkami na kličku. Odtud již byl jenom krok k bruslím, které byly šrouby nebo nýty připevněny přímo na boty.
Weston MacKinnon, Unsplash.com
Zásluhu na tom, že bruslím říkáme právě brusle, a ne třeba ledoboty nebo kluzoboty, má belgické město Brusel. Právě tam totiž poselstvo krále Jiřího z Poděbrad v 15. století poprvé vidělo měšťany klouzající se na zamrzlých rybnících a kanálech na botách opatřených noži.
Max van den Oetelaar, Unsplash.com
Zkoušely se i různé varianty dřevěných bruslí. V Holandsku ve 13. a 14. století měly dřeváky na spodní straně železný plátek. Způsob bruslení s nutností použití holí k odstrkávání však zůstal stejný. Až truhlářský učeň z holandského cechu pro lodní a bruslařské nástroje změnil jednoho dne polohu uchycení želízka z vodorovné na svislou a brusle v dnešní podobě byla na světě. Pohyb se stal volnější, ale především rychlejší a ovladatelnější a bruslaři mohli konečně odložit hole.
Vertikální zasazení želízka je doloženo z konce 15. století. Holandský mistr Johannes Brugman vyobrazil na vůbec první rytině s bruslařskou tematikou holandskou patronku bruslařů Lidvinu při pádu na ledě. Muž v pozadí jede se zdviženou nohou, k čemuž již musel mít brusle s hranami.
Bruslení pro vyvolené?
Podle obrazů starých mistrů bylo bruslení v Holandsku lidovou zábavou, na jiných místech však jen výhradním právem šlechty. Sám císař Rudolf II. uspořádal na svém dvoře roku 1610 velký karneval na ledě, který bezpochyby přispěl k rozšíření této kratochvíle.
Za vlády Ludvíka XVI. se bruslilo také v Paříži. Mezi historické postavy, které bruslení též uchvátilo, patřili Madame de Pompadour, Napoleon Bonaparte, Napoleon III. nebo Stuartovci. Říká se, že anglická královna Viktorie poznala svého budoucího muže prince Alberta právě při společných bruslařských vyjížďkách.
Vznik (kraso)bruslení
Další etapu vývoje bruslení začalo britské město Edinburgh, kde byl v roce 1742 založen první bruslařský klub. Sdružoval jak krasobruslaře, tak rychlobruslaře. Poprvé tak lze zaznamenat vznik dvou samostatných disciplín. O několik let později vyšla v Londýně i první krasobruslařská příručka.
O sto let později se objevil první průkopník krasobruslení, Američan Jackson Heines (1840-1875). Původně baletní tanečník zapojil ruce, předváděl piruety a výskoky v doprovodu vážné hudby. Neomezoval se tak jen na dosud výhradně strnule prováděné prvky postrádající eleganci. Kvůli tomu zůstal ve své domovině nepochopen, neboť Američané uznávali styl převzatý od upjaté viktoriánské Anglie. Vyrazil proto své umění prezentovat do Evropy. Zde již byl přijat vřeleji. Největší úspěch zaznamenal ve Stockholmu a Vídni, kde byly Heinesovy výkony impulsem pro založení Vídeňské školy.
Až do roku 1892 neexistoval žádný soubor pravidel pro soutěže v krasobruslení. Veškerá pravidla soutěží určovali jejich organizátoři. Soutěže se pořádaly jak v Evropě, tak v Americe, zatím však bez mezinárodní účasti.
V roce 1892 vznikla v Rakousku Mezinárodní bruslařská unie (ISU), která vytvořila normy a pravidla pro všechny bruslařské disciplíny napříč kontinenty. Unie existuje dodnes.
Muž pánem ledu
Od této doby lze zaznamenat oficiální krasobruslařské šampionáty. Soutěžilo se pouze v sólové disciplíně. Zúčastnit se mohl kdokoliv, neboť ještě neexistovalo dělení na mužskou a ženskou kategorii. Přesto se prvního mistrovství světa v roce 1896 v Petrohradu ještě nezúčastnila žádná žena, jen čtyři muži. Až v roce 1902 vyhrála stříbrnou medaili na mistrovství světa žena, Madge Syers z Velké Británie. O tři roky později vytvořila ISU ženskou i mužskou kategorii, neboť žen na ledě přibývalo. Bohužel ale ženám vytvořila vlastní soutěž, tzv. ISU šampionát, který byl brán jako nižší úroveň mistrovství světa. Muži a ženy tedy stále nesoutěžili jako sobě rovní.
V této době se také objevila nová disciplína, a to sportovní páry. V roce 1908 už měla svou vlastní soutěž, opět však pouze pod titulkem ISU šampionát. Párové krasobruslení bylo v některých zemích bráno dokonce jako neslušné!
V témže roce se také konaly první závody v krasobruslení v rámci letních olympijských her v Anglii. Zde již diváci mohli sledovat disciplíny sólové bruslení žen a mužů i sportovní páry.
ISU šampionát byl v roce 1924 nahrazen světovým šampionátem a všem výhercům ISU šampionátů byl zpětně přiřazen titul mistra světa. I nadále se však světový šampionát konal pro každou disciplínu zvlášť. Tedy muži, ženy a sportovní páry se na závodech dosud společně nepotkali. Až teprve v roce 1930 v New Yorku se objevily tyto disciplíny společně na jedněch závodech. Zároveň to byl první světový šampionát konaný mimo Evropu.
Joseph Barrientos, Unsplash.com
Ve stejném roce se konalo také první mistrovství Evropy v krasobruslení, kde byly zastoupeny všechny tři disciplíny.
Od roku 1952 se v mezinárodních krasobruslařských soutěžích objevila nová disciplína – taneční páry. Zrodila se již ve třicátých letech, ale do té doby nebyla považována za rovnocennou. Vítězily v ní především anglické taneční páry s jejich charakteristickým způsobem provedení, tzv. anglická taneční škola.
Počátkem 20. století vtiskl krasobruslení podstatně sportovnější charakter švédský krasobruslař Ulrich Salchow. Stal se 10násobným mistrem světa a posunul krasobruslařskou laťku mnohem výše. Salchow začal také využívat svého vynálezu, bruslí se zoubky. Tento nový typ bruslí mu umožnil silnější odrazy během jízdy a také samozřejmě při skocích. V roce 1908 se v Londýně stal prvním (bohužel neoficiálním) olympijským vítězem v krasobruslení. Svou kariéru korunoval novým skokem, který je dnes znám jako Salchowův skok a patří mezi základní krasobruslařské skoky.
Poslední léta před první světovou válkou znamenala pro sport vůbec a také pro bruslařské disciplíny další rozvoj. Několik talentů té doby vyrůstalo v Německu. K nim nesporně patřil Werner Rittberger, otec dalšího ze základních skoků - Rittbergera.
Bubun, přívěsek Krasobrusle - tak nasadit a hurá na rittberger
Velké krasobruslařské závody se po první světové válce konaly až v roce 1922. Krasobruslaři této doby byli Norka Sonja Henieová a Rakušan Karl Schäfer. Desetinásobná mistryně světa Sonja Henieová přinesla do krasobruslení nejen novou módu – krátkou sukni po kolena (do té doby ženy bruslily v dlouhých sukních), kterou poprvé předvedla na Olympijských hrách 1924 v Chamonix – ale také eleganci a propracované pohyby. Celých deset let byla nejobdivovanější ženou světa.
Mandula pro radost, Šaty na krasobruslení
Karl Schäfer se v letech 1929–1936 stal 8násobným mistrem Evropy a 7násobným světovým mistrem a vyhrál dvě zimní olympiády. Za zmínku stojí i to, že jako první skákal na trénincích dvojité skoky, do té doby věc naprosto nevídaná.
Jak tedy vypadaly takové závody? Velmi se lišily od těch dnešních. Zcela chyběly dvojité skoky a skoky do piruet. Někdy se objevily série skoků, ale nejvíce se jezdily spirály, měsíce a piruety. Hudba se neprožívala, dodržoval se pouze rytmus.
Až do konce druhé světové války byly nejvýznamnějšími krasobruslařskými školami anglická a rakouská. Anglická se vyznačovala vyspělou technikou v krokových pasážích, rakouská se snažila více o umělecký projev v souladu s hudbou. Byla to nakonec rakouská škola, která měla největší přínos pro prudký rozvoj krasobruslení.
Období po druhé světové válce se stalo nejdůležitější vývojovou etapou krasobruslení, které zažívalo neobvyklý rozmach. Výstavba nových kluzišť, která se postupně měnila v kryté haly umožňující intenzivnější trénink, což samozřejmě ovlivňovalo i sportovní výkony. Volná jízda nabývala postupně na významu oproti doposud protežované povinné jízdě, která nebyla pro diváky příliš atraktivní.
Victoria Strelka_ph, Pexels.com
Válečná léta, bez možnosti mezinárodně soutěžit, znamenala pro evropské krasobruslení zpoždění, které nebylo jednoduché dohnat. Američané plně využili možnost nerušeně pokračovat v práci a díky intenzivní přípravě vnesli do krasobruslení více dynamiky, rychlosti a vytrvalosti.
První krasobruslař, který se v poválečném období na přelomu 50. let prosadil ve volné jízdě, byl populární Američan Richard Button, který suverénně ovládal dvojité skoky a v tréninku zkoušel trojitého Salchowa. V kategorii sólo žen to byla Barbara Ann Scott z Kanady, kterou sesadila z trůnu v roce 1949 a 1950 naše krasobruslařka Alena Vrzáňová.
Tima Miroshnichenko, Pexels.com
Koncem 20. a začátkem 21. století bylo (a stále je) silně obsazeno především mužské krasobruslení. Nejvíce se prosadili zámořští a ruští závodníci, jako např. Brian Orser, Brian Boitano, Alexander Fadeev, Viktor Petrenko, Elvis Stojko, Alexej Yagudin a Jevgenij Pljuščenko. V jejich umění převažují trojité a čtverné skoky v různých kombinacích a sekvencích, zajímavé piruety a velmi nápadité krokové pasáže.
Zvlášť poslední jmenovaný, Pljuščenko, patří mezi nejúspěšnější krasobruslaře všech dob. Za svou kariéru nasbíral v soutěžích, kterých se účastnil, těžko uvěřitelných 45 zlatých, 12 stříbrných a 4 bronzové medaile. Během své kariéry získal sedmdesátkrát nejvyšší známku 6,0 bodů podle starého systému hodnocení. Současně se stal nejmladším krasobruslařem, který ji dostal, poprvé ve svých 16 letech. Je jedním z mála krasobruslařů, kteří do soutěží běžně a pravidelně zařazují čtverné skoky. Odhaduje se, že za svou kariéru jich skočil kolem stovky. Umí též skočit čtverný Salchow (ukázal jej na ruském poháru v roce 2004) a čtverný Lutz, který však zatím do žádné soutěže nezařadil. Jako jeden z mála zvládá Bielmanovu piruetu, která je pro svoje požadavky na ohebnost vlastní spíše krasobruslařkám.
Jevgenij Pljuščenko (Snow King show), Commons.wikimedia.org
Mezi ženami sklidila největší slávu německá krasobruslařka Katarina Witt. Její hvězdná kariéra začala olympijským vítězstvím v Sarajevu 1984, pokračovala několika evropskými a světovými tituly a svého vrcholu dosáhla, když se jí podařilo obhájit olympijský titul v Calgary 1988. K dalším úspěšným ženám patří Midori Itoová, Kristi Yamaguchiová, Lu Chenová, Maria Butyrská, v pozdější době to jsou Michelle Kwanová a Irina Slutská.
Ve sportovních dvojicích dlouhá léta vynikaly sovětské páry. K těm nejúspěšnějším patřili Ludmila Bělousovová a Oleg Protopopov, Irina Rodninová nejprve s partnerem Alexejem Uljanovem a poté s Alexandrem Zajcevem, Ekaterina Gordeeva a Sergei Grinkov, Elena Bereshnaja a Anton Sicharulidze. Současně to jsou 4násobní mistři Evropy a 2násobní mistři světa Tatiana Totmiania a Maxim Marinin. Objevují se ale také vynikající páry ze zámoří a Asie, např. Sue Šen a Čao Chung-po.
Tancům na ledě, nejmladší krasobruslařské disciplíně, vévodily dlouhá léta anglické a poté sovětské páry. Ludmila Pachomovová a Alexandr Gorškov získali v letech 1970–1976 celkem 6 zlatých medailí na mistrovstvích světa, dalších 6 zlatých na mistrovstvích Evropy o cenný titul olympijských mistrů v tancích na ledě 1976. Jejich následovníky byli Irina Mojsejevová a Andrei Miněnko a Natalia Linitshuková a Gennadi Karponosov.
Sérii vítězství sovětských tanečníků přerušil na několik let anglický taneční pár Jayne Torvillová a Christopher Dean. Čtyřikrát vyhráli mistrovství světa a v roce 1984 zlatou olympijskou medaili. Po nich nastoupili opět sovětské páry, z nichž nejúspěšnější byli Pasha Gritshuková a Evgeny Platov, kteří dokonce dvakrát (1994, 1998) vyhráli olympijský titul. Po jejich odchodu se držitelé titulu mistrů světa mění každý rok. Po dlouhých letech se konečně dvakrát po sobě (2004, 2005) stal mistrem světa stejný pár - Rusové Tatiana Navka a Roman Kostomarov.
Úspěšní krasobruslaři v naší historii
Alena (Ája) Vrzáňová - dvojnásobná mistryně světa v krasobruslení v soutěži žen z let 1949 a 1950, čtyřnásobná mistryně Československa v letech 1947 až 1950 a mistryně Evropy z roku 1950.
V roce 1948 se umístila na třetím místě na Světovém šampionátu i československá krasobruslařka. Ve stejném roce na zimních olympijských hrách ve Svatém Mořici skončila v závodě jednotlivkyň na 4. místě. Jednalo se o Jiřinu Nekolovou.
Ája Vrzáňová, Commons.wikimedia.org
60. léta byla pro Československé krasobruslení nejúspěšnější v dějinách. Naši závodníci se objevili na stupních vítězů zásluhou Karola Divína a Hany Maškové, oba v kategoriích jednotlivců. Nicméně ani v dalších dvou disciplínách naši sportovci nezaháleli. V té nejmladší se stal čtyřnásobným mistrem světa taneční pár sourozenců Romanových.
V 70. letech kraloval světovým žebříčkům Ondřej Nepela.
V 80. letech se prosadil Josef Sabovčík, který navíc jako první skočil při mezinárodním závodě čtverný skok. Bohužel mu však prvenství nebylo přiřknuto.
A až v roce 1992 se skočil čtverný skok prvně na ZOH. Předvedl ho opět náš krasobruslař, a to Petr Barna. Poté se prosadily až v 90. letech dvě sportovní dvojice: Kovaříková-Novotný a Beránková-Dlabola. Československo i přes svoji malou rozlohu a politickou orientaci udávalo trendy v krasobruslení a drželo si status velmoci.
Dodnes většinou míváme na mezinárodních soutěžích alespoň jednoho zástupce z České republiky, i když úspěšná 60. léta se bohužel zatím neopakovala. V současnosti je u nás známý Tomáš Verner, jehož největším úspěchem byla zlatá medaile na Mistrovství Evropy v Záhřebu v roce 2008. Svoji krasobruslařskou kariéru ukončil v roce 2014. Hlavně v juniorských soutěžích zazářil také Michal Březina.
Olympiáda v Pekingu
České krasobruslení bude mít letos na zimních olympijských hrách v Pekingu poprvé v samostatné historii obsazené všechny kategorie. Pár Natálie a Filip Taschlerovi získal na dodatečné kvalifikaci v Oberstdorfu účastnické místo v tancích na ledě. Taschlerovi se přidali k Michalu Březinovi, Elišce Březinové a sportovní dvojici Jelizaveta Žuková, Martin Bidař, kteří se kvalifikovali z mistrovství světa. Všechny čtyři kategorie mělo tuzemské krasobruslení na olympiádě naposledy v Albertville 1992 ještě v barvách společného Československa.
Skok z říše snů? Můžeme se těšit i na napínavé drama! Japonský krasobruslař Juzuru Hanju se zde chystá skočit čtverný axel, což je z pohledu ostatních krasobruslařů téměř nemožné. Mnozí jej označují za skok až za hranicemi lidských schopností. Oproti ostatním skokům je specifikem axelu, že se bruslař odráží zepředu a dopadá dozadu na opačnou nohu, celkem jde tedy při jednoduchém axelu o obrat o 540 stupňů a při čtverném o neuvěřitelných 1620 stupňů!
„Chci být první, kdo ho skočí,“ tvrdí olympijský vítěz z let 2014 a 2018. Na japonském mistrovství jej Hanju koncem roku do své jízdy poprvé zařadil. Dopadl ale na obě nohy a skok tedy nemohl být uznán jako první oficiální čtverný axel v historii. Doma v tréninku už ho zvládl. V Číně může dosáhnout i na další historický milník. Stát se prvním krasobruslařem moderní historie, jenž dobude olympijský trůn třikrát. Což zatím dokázal jen Švéd Gillis Grafström, zlatý v pravěku her v letech 1920 (kdy krasobruslaři závodili ještě na letních hrách), 1924 a 1928.
Při sledování ledových králů a královen vás tak může nadchnout nejen skvostné sladění hudby, pohybů a kostýmů, ale jak vidíte, rozhodně to může být i napínavé, třeba se stanete svědky historického milníku v ledovém sportu 
A bruslí se i u nás na Fler.cz ...
Sensation, Vánoční ozdoba - bruslička bílá
Zuzka dekor, Papírová bruslařka
Gingerprint, Termohrnek Hello winter
Czindesign, výřez Zimní bruslička
Amellie, Vánoční ozdoby látkové
Hanunka, Přání zimní radovánky
Oskarek, Rustikální věnec vánoční bruslení
Artchi, Brusle na krasobruslení - tisk na grafický papír
Em.en., Králíček na rybníce - špendlík
Luciemouchova, Krasobruslařka 30x30 cm
LaserCat, Závěs na medaile pro krasobruslařku
Alžběta Tkadlecová, náušnice Brusle
HM keramika, Zimní panáček a panenka
Titulní foto: Pxhere.com
Použité zdroje:
https://www.kurzy-krasobrusleni.cz/
.jpg){kind=link}
