Z lázeňského pohárku, který vyrobila, pil prezident Václav Havel, jeho žena Dagmar nosí šperky její značky. Vítězka kreativní soutěže Fler (a INSTINKTU) Lenka Sárová Malíská - Studio Malíská - pokračuje v rodinné tradici a vyrábí z porcelánu designové nádobí, náušnice i limitované kolekce šálků pro Národní divadlo v Praze. Vše v ateliéru v Karlových Varech. Přinášíme vám poutavé vyprávění vítězky naší soutěže "Dostaň se na kreativní výsluní" pro časopis Instinkt.

„Tohle je experiment, který jsem zkoušela minulý týden. Bude to svícen. Porcelán se dá i prořezávat, ale já ho v tomto případě kapala kapátkem, přičemž jsem se musela několikrát přesně trefit do téhož místa,“ popisuje Lenka Sárová Malíská v karlovarském ateliéru způsob, jakým vytvářela jemné stínítko na čajovou svíčku.

Tvrdá práce s jemným koncem

Designérka vyrábí ručně z porcelánu především nádobí a šperky, ale baví ji zkoušet, co vše z bílého materiálu dokáže. Výrobky působí křehce, jsou lehké a proti světlu někdy i prosvítají. „Nikdy nevím, co hmota při výpalu udělá,“ říká sympatická blondýnka a soustředí se na práci. Porcelán musí projít třemi výpaly – jedná se o dlouhý a náročný technologický proces, který nelze šidit. „Než jde do prvního přežahového výpalu, musí být výrobek dostatečně vysušen, jinak by popraskal,“ upozorňuje umělkyně.

Jak porcelánová krása vzniká?

Na začátku autorka vymyslí tvar, naskicuje ho a pak vyrobí sádrovou formu. Ta musí být asi o 15 % větší než finální výrobek, porcelán se totiž žárem smršťuje. Do formy se následně lije hmota – směs živce, křemene a hlavně kaolínu. Ten nejlepší v Evropě se těží právě na Karlovarsku, v nedaleké vesnici Sedlec (podle ní má mezinárodní označení S1A). Kaolínová pánev sahá až k Mostu a Dubí u Teplic, kde vznikají slavné cibuláky, a pokračuje za hranice na německou stranu, kde se rodí míšeňský porcelán či Rosenthal. À propos, zdejší české porcelánky fungovaly za komunismu pod jednou značkou Karlovarský porcelán, jejímž nástupcem se stala firma Thun. Lenka Sárová Malíská s velkými továrnami spolupracuje, ale jen při ostrém výpalu předmětů z tvrdého porcelánu. Ty vyžadují speciální redukční plynovou pec s teplotou kolem 1400 °C – její koupě je pro designérku nákladná.

Rodinná dílna i tradice

Veškerá tvorba Lenčina Studia Malíská vzniká v malé rodinné dílně ve vesničce Hory za Karlovými Vary. Stojí v ní jeden sádrařský kruh, několik stolů a elektrická pec na přežahy. „Pro mě práce nekončí tím, že něco vyrobím. Musím výsledky také nafotit a zajistit vše okolo propagace a prodeje v Karlovarské městské galerii, na Fleru nebo na designových festivalech,“ vysvětluje Lenka s tím, že balení a expedici zajišťuje její otec – vynikající modelář. „Radí mi i se skicami. Dohromady na značce pracujeme tři: moji rodiče a já,“ popisuje šestatřicetiletá designérka chod rodinné firmy.

 

Ani jeden z rodičů však z Karlových Varů nepochází, přišli sem studovat keramickou školu a kvůli řemeslu zůstali. „Když jsem byla dítě, bydleli jsme v centru, kde žila silná umělecká komunita. Vyrůstala jsem v partě dětí z výtvarnických rodin spolužáků mých rodičů, bydleli ve stejném domě. Dole v něm byla dílna, kde jsem si patlala první hlínu,“ vzpomíná křehká autorka. Dům v Horách, kde si zařídili vlastní dílnu, koupili později. Tam už rodiče pracovali jen s porcelánem a naučila se to i Lenka: „Jako dítě jsem měla bílého novozélandského králíka s modrýma očima jménem Libuška, na rozdíl od ostatních nebyl určen na pekáč. Vymodelovala jsem ho z bílého porcelánu, to byla má první věc, která prošla výpalem. Ty předchozí rodiče nepálili, hmotu vždycky nepozorovaně zmuchlali a zpracovali znovu,“ vzpomíná na svůj první výrobek.

Pít z žáby

Dnes z porcelánu vyrábí především kolekce nádobí, jež sama dekoruje, a autorské šperky, na které aplikuje zlato či platinu. Když dokončovala studium na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem u profesora Jarkovského, mohla si téma závěrečné klauzurní práce zvolit sama.

„Říkala jsem si, že když jsem z Karlových Varů, měla bych zpracovat téma lázeňských pohárků,“ vysvětluje Lenka Malíská. Že to byla skvělá volba, dokazuje ocenění Vynikající studentský design od Design centra České republiky, které za pohárky dostala v roce 2006. „Nejdřív jsem prošla všechny stánky na kolonádě a byla zděšená z estetické úrovně nabízeného sortimentu. Proto jsem na vše chtěla jít jinou cestou, kladla jsem důraz na funkčnost i estetiku předmětu,“ naznačuje svůj přístup. Jelikož lázeňství je úzce spjato s vodou, vybrala si pro ztvárnění pítek dvě vodní zvířata: žábu, přesněji ropuchu obecnou, a dlouhonohého vodního ptáka bukače. Bukače si musí lázeňský host držet v ruce nebo uložit do tašky, pohárek ve tvaru žáby lze pověsit na krk.

„Pitné kúry jsou spojovány s procházkami, s pohybem, aby zažívací trakt správně fungoval,“ vysvětluje autorka. Do žabky se nalijí dvě deci vody (dá se sem skrýt i silnější tekutina) až po oči a pije se z ní nerezovým brčkem. Zavěšena je v kalhotkách šitých studiem Ušito (Kateřina Holásková, Veronika Holadová), jež vytváří i kabelky ve tvaru dortu a další kusy. „Karlovarské minerální vody jsou zásadité, takže nerez, ocel a tvrdý porcelán jsou ideálními materiály, díky nimž nedochází k vyloučení škodlivin,“ říká Malíská.

V nabídce kolonádních stánků tato pítka nejsou, prodávají se pouze v Městské galerii a designových obchodech. Autorce se dokonce ozval investor, jenž chtěl koupit licenci na jejich výrobu. Když zjistila, že by se odehrávala v Číně, odmítla. Že by z jejích designových pohárků pila při festivalu filmová hvězda, Lenka neví. Nedostatkem slavných zákazníků však netrpí: jeden z pohárků měla tu čest věnovat bývalému prezidentovi Václavu Havlovi a jeho žena Dagmar nosí její šperky. Zpěvačka Bára Basiková i frontman Chinaski Michal Malátný u ní zase nakupují nádobí: „Bára Basiková si u mě koupila kasičku ve tvaru prasátka a dózu s žaludy na víčku. Potkala mě na Dyzajnmarketu u Národního divadla. A Michal Malátný má sympatickou ženu, která je ráda, když se originalita projevuje i v domácnosti.“

Setkání s Havlem

S Václavem Havlem se Malíská poprvé setkala, když zpracovávala téma lázeňských pohárků. Spolupracovala s jeho lázeňskou lékařkou, aby prozkoumala, jak probíhá pitná kúra a co vše má nádoba splňovat – a zmíněná lékařka ji přivedla na schůzku prezidenta s tehdejším primátorem Karlových Varů.

„Bylo to krásné setkání, na které ráda vzpomínám. Pan prezident ode mě dostal lázeňský pohárek a vyfotil se se mnou na lavičce u kolonády,“ dodává designérka. Paní Dagmar si do Varů jezdí odpočinout několikrát ročně a bydlí v hotelu Prezident, pojmenovaném po jejím muži. „Tam se potkáváme, protože v tom hotelu prodávám své lázeňské pohárky a šperky.“ Od Lenky Sárové Malíské má herečka též několik broží.

I její nejnovější klient je prestižní. „Ač příliš nedělám zakázkovou výrobu, u opery Národního divadla jsem udělala výjimku. Teď pro ni navrhuji upomínkové šálky pro účinkující v opeře Billy Budd,“ vytahuje Malíská z krabičky tři hrnky s papírovým polepem: „Mám několik návrhů jejich podoby, které jsem byla právě představit.“ Pro operu o Vánocích navrhla též hrnečky se zlatým jmelím, které jsou v prodeji, v krabičkách studia Činčera. Ke spolupráci ji oslovila ředitelka opery Silvia Hroncová. „Loni na podzim se v karlovarském divadle vyhlašovaly ceny za hudební tvorbu, které ředitelka předávala. Pak šla naproti do galerie a tam se jí zalíbily moje věci,“ popisuje začátek spolupráce, jež bude pokračovat šperky k výročí vzniku republiky.

Žaludy a makovičky do uší

Na šperky Malíská používá měkčí francouzský porcelán. Vymýšlí autorské tvary a často se inspiruje v přírodě. V zahradě u její dílny stojí krásný dub, jehož žaludy jí byly předlohou pro náušnice ručně malované platinou nebo ozdoby na nádobí, podobně jako třeba makovičky. „Je těžké transformovat takový tvar do porcelánu, ale to mě právě baví – vymýšlet nové cesty zpracování,“ říká nadšeně. Do broží zase otiskuje živé listy a vyzkoušela si i krajkový porcelán. To se hmota nalije na skutečnou krajku, která ve výpalu vyhoří… „Látka se namočí do licí hmoty a vytvaruje se. Veškeré bavlněné textilie při výpalu vyhoří, ale v porcelánu zůstane otisknutá jejich struktura. Dá se tak zpracovat vše, co je organického původu,“ popisuje postup.

Výroba proslulých karlovarských růží ji ale neláká. Kdo se domnívá, že pokované růže z vřídelní vody, jež se na kolonádě prodávají jako suvenýr, vznikají máčením skutečných květin, je na omylu. „Jde o růže vyrobené z neoglazovaného biskvitového porcelánu, který se posléze máčí ve vřídelní vodě. Tím se nezabývám,“ bortí mýtus Malíská.

Čím se zabývá ráda, je zdobení hotových výrobků. Dekory na užitkový porcelán zpracovává sítotiskem, aby splňovaly všechny hygienické normy a z nádobí se dalo jíst a pít. „Motiv si zpracuju v počítači, vyrovnám ho na rozměr síta, pošlu na osvit a ten zadám do výroby ve firmě, která zpracovává tisky pro porcelánky v souladu s normami. Oni pošlou nátisky, já je vezmu, rozstříhám manikurními nůžtičkami a ručně aplikuju na každý jednotlivý kus v různých obměnách. Na té činnnosti se podílíme s maminkou obě,“ usmívá se. Dělat všechny kusy stejné ji nebaví, mnohdy se i ty z jedné sady liší v drobných detailech. Když autorka bere do ruky dva stejné šálky, ukazuje na drobné značky na vnitřní straně: „Udělám-li šestici stejných šálků, má uvnitř každý člen rodiny jiný detail, aby si hrnek poznal,“ prozrazuje. V ateliéru jí stojí i hrnky s motivem kamery, nejde však o oficiální zakázku pro filmový festival. Vyrábí též šálky s panorámou Hradčan, ty zpodobnila i na náramcích.

Těžké echt…vázy

Nejtěžší, co kdy Lenka Sárová Malíská vyrobila, a to doslova, byly objemné vázy. „Do duté formy se lije porcelán, který má hmotnost kilo a tři čtvrtě na litr. Na tuhle vázu ho bylo třeba třicet litrů a něco vážila i forma. Nevím, zda něco takového ještě fyzicky zvládnu,“ ukazuje vázu, která na první zvednutí těžce nepůsobí. Jak to? „Celou masu otáčíte a vyléváte, až zůstane jen skořepina. Když vyndám odlitý předmět, dál jej retušuji a nechám vyschnout. Potom se přežahuje na 950 stupňů a následuje glazování, uschlá glazura se retušuje a pak teprve přijde ostrý výpal na 1 400 stupňů,“ popisuje autorka. Až po zdolání této „cesty“ lze lesklý předmět zdobit.

Jak dlouho proces trvá, autorka spočítat nedokáže: „Mimo technologický proces jsem vázaná ještě tím, aby pec byla plná. Záleží na tom, co vyrábím. Když dělám podobnou vázu, vejdou se mi do pece čtyři, jiné je to ale u malých šperků.“ Zajímavé je, že z porcelánu se nedají vyrobit hranaté předměty s rovnou plochou. „Při chladnutí porcelán nepraská tolik jako sklo, ale při výpalu se hodně smršťuje a mění tvarově. Nesnese rovné ostré hrany, na nich se neudrží glazura. Při výpalu se rovná hrana prohne, a i když se nadsadí křivky formy, vždy je předmět mírně vyboulený,“ jsou slova designérky.

Modelínu máme všude

Kromě velkých váz stojících v ateliéru na dřevěných deskách, zajištěných ohýbanými roxory (ty vyráběl její manžel), jsou tu umístěny i nízké nádoby. O Vánocích slouží jako adventní svícen, dá se do nich také nalít voda a poté sem zapíchat krátké květy. „Tu vázu děti jen tak ze stolu neshodí,“ usmívá se matka čtyřletého a sedmiletého syna. Starší je technický typ po otci – stavebním inženýrovi. Ateliér, kde Lenka pracuje, navrhovali spolu. „Dostali jsme pozemek od tchyně a na něm si sami navrhli a postavili řadové domky. V jednom jsme, druhý jsme prodali,“ ukazuje své království.
Mladší syn je tvůrčí typ po matce: „Modelínu máme všude. Když se dostane k barvám, pomaluje všechno včetně zdí, ale to k tomu patří….“

Nakonec i Lenka Sárová Malíská mimo práci s porcelánem maluje obrazy. Do 12. května je v lázeňském komplexu Green House v Karlových Varech výstava: Lenka Sárová Malíská – obrazy, Tomáš Dolejš – sochy. Malbu chtěla původně i studovat, avšak nakonec si to rozmyslela. „Užívám si, že mi do malování nikdo nemluví, a dělám ho tak, jak cítím. Vnímám rozdíl mezi designem a uměním; design může mít přesah do výtvarného umění, ale u porcelánu mám jasný postup, ovšem malba je pro mě svobodné vyjádření,“ dodává a jde k peci. Další várka s „jasným postupem“ bude hotova.

Studio Malíská na Fler.cz

Když Lenka Sárová Malíská s porcelánem začínala, bylo těžké autorské výrobky prodávat. Než začaly vznikat první designové a galerijní obchody, podařilo se jí to poprvé na Designbloku v roce 2006. Dříve mívala také své webové stránky s e-shopem, ale asi před deseti lety ji kontaktovali z platformy Fler.cz, jestli by výrobky nechtěla prodávat přes jejich web. Fler jí navíc doporučila i spolužačka, šperkařka Jarmila Tlustá. Dnes vzhledem ke křehkosti výrobků prodává přes Fler spíše šperky, které se dají jednoduše zabalit a poslat zákazníkům.

O vlastním e-shopu už neuvažuje, protože Fler jí nabízí vyvinutou platformu a fakturační systém.

Dlužno dodat, že také v soutěži platformy Fler a časopisu INSTINKT – Dostaň se na kreativní výsluní! – před nedávnem zvítězila. Získala fotoaparát a zajištění profesionální kampaně v médiích Empresa Media a na Fler.cz v hodnotě jeden milion korun.

Připravila: Klára Čikarová

 

Lenka Sárová Malíská (36)

Fler.cz: Studio Malíská

Výtvarnice a designérka porcelánu se narodila v Karlových Varech do umělecké rodiny. Oba rodiče jsou keramici, tudíž i ona tíhla k témuž řemeslu – v rodném městě vystudovala Střední průmyslovou školu keramickou. Vysokoškolská studia absolvovala na Fakultě umění a designu na UJEP v Ústí nad Labem u profesora Jarkovského. V roce 2007 založila vlastní značku porcelánu Studio Malíská, na které pracuje s rodiči. Vyrábí nádobí, autorské šperky, navrhuje design balicích papírů, maluje i obrazy. Její manžel pracuje ve stavebnictví, mají dva syny.