Ruční práce máme často spojené s ženskými vzory v naší rodině, které nás učily, jak na to. Livi a tana, která vyrábí šité a pletené oblečení a módní doplňky, má podobnou zkušenost. "Háčkovat mě naučila babička, plést maminka a u šití mi mamka řekla, ať se to naučím sama," vzpomíná...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jsem původně z východních Čech, ale za studiem jsem přijela do Brna a už jsem tam zůstala. Vystudovala jsem matematiku a deskriptivní geometrii a asi deset let jsem tyto předměty učila na vysoké škole. Během té doby se pro mě stalo pletení, háčkování a výroba doplňků odreagováním od práce.

Jak jste se dostala k tvoření?
Už jako malá jsem viděla svoji maminku a babičku při pletení, háčkování, šití. Začalo to tedy asi tím, že jsem je chtěla napodobit. Pokud si dobře vzpomínám, háčkovat mě naučila babička, plést maminka a u šití mi mamka řekla, ať se to naučím sama. 

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Momentálně jsem na rodičovské dovolené, přičemž rodičovská role zabere většinu času. Dovolená to je jen pozdě večer a když má manžel volno. Na tvoření mám tedy průměrně asi 2 až 3 hodiny denně. Tvorba je pro mě koníček, přivýdělek a už zmíněné odreagování (momentálně od přebalování).

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Předchozí roky jsem převážně pletla, ale potřebovala jsem změnu, takže jsem starý pletací stroj vyměnila za stroj šicí. Momentálně mě uchvátila kůže a hedvábí, materiály, které mi jsou příjemné a mají úžasné vlastnosti. Převážně recykluji oblečení, které je už nemoderní, případně má nějakou vadu, dávám mu další šanci.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Jsem shromažďovatelka, takže mám doma spoustu příze, látek a oblečení na přetvoření. Někdy mě materiál uchvátí tak, že mě inspiruje a mám okamžitou představu, co s ním udělat. Jindy musím čekat, až se potká několik kousků, ze kterých pak mohu něco vytvořit. U kabelek to většinou začne páráním kožené bundy, saka, kabátku. Poté pokračuji aranžováním jednotlivých kusů kůže. Jakmile mám jasnou představu, vystřihnu kýžený tvar. Mezitím přemýšlím o vhodné podšívce (většinou z dobře zachovalé košile). Pak přichází šití na stroji i v ruce a neustálé zkoušení, zda vše sedí tak, jak má.

     

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Důležitý je pro mě hlavně můj vlastní názor. Jsem docela velký kritik a detailistka. Vadí mi nedokonalosti, i když jsou to drobnosti, které většina lidí vůbec nevnímá. Někdy se také zeptám na manželův názor.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Bylo by jich opravdu hodně, ale například Ema a Julie, Woodooland, švambi, 0negRH.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Vybrala bych pletený hedvábný svetřík. Moc se mi líbí jak materiálem, tak tvarem. Je to jedna z věcí, o které jsem uvažovala, že si ji nechám.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Mám stále spoustu nápadů, co bych si mohla vyrobit, ale většinou na to nemám čas. Nedávno jsem ale vyrobila kabelku, která se mi tak líbí, že si ji chci nechat. Ven ale většinou vycházím s přebalovací taškou nebo praktickým baťůžkem, takže nejbližší možnost vzít si kabelku poprvé na veřejnost bude asi až za dlouho.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Moc ráda fotím, ale na to poslední dobou opravdu nebyl čas.

Jak vypadá váš ideální den?
Tak to záleží na tom, jestli to má být reálný, nebo imaginární ideální den.
Ten imaginární by byl na Kanárských ostrovech. Začal by pohodovou snídaní, pak bychom jeli k moři, cestou bych mohla fotit v dunách (a tentokrát bych ty úžasné fotografie omylem nesmazala). Na pláži bychom si užili krásný čas, dováděli s manželem i dcerkou ve vlnách a také odpočívali. Večer by manžel uvařil krevety s šafránovou omáčkou.
Pokud by to měl být reálný ideální den, tak by měl manžel volno, obstaral praktickou péči kolem dcerky, abych si odpočala, a mohla dělat jen ty věci, na které mám chuť.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Udělat si pořádek :)