Většina lidí si asi vozí jiné suvenýry z dovolené, ale Lucia Grepl Bauerová má kufry plné větví, kamenů a naplavených dřívek. „Můj muž si jednou při romantické procházce u moře posteskl, proč zrovna on musí mít ženu, která sbírá na pláži odpadky,“ směje se.

Tehdy prý opáčila, že by mohla sbírat skutečné odpadky jako Greenpeace, což by asi bylo horší. „Ale on jen poznamenal, že Greenpeace si je necpou do kufru a do letadla,“ dodává. Pro její vášeň má ale manžel pochopení. Z toho, v čem by spousta lidí viděla jen změť přírodnin, totiž Lucia vytváří půvabné domky nebo celé krajiny. Prohlédněte si je do detailů na Fleru u její značky lister-senior.

Název vaší značky vyvolává zvědavost, nesouvisí náhodou s postavou z kultovního seriálu Červený trpaslík?

Souvisí, David Lister je v tom seriálu posledním žijícím člověkem ve vesmíru tři miliony let po nás. Zbývají mu poslední dva chuťové pohárky, ostatní mu vypálilo milované kari. A je to bohém, co umí žít naplno. Jeho jméno si kdysi zvolil jako přezdívku na sociálních sítích můj manžel, a když mě jednou naštval, prostě jsem mu ji vzala. A protože jsem starší, doplnila jsem k tomu senior. lister-senior. Trošku to ovšem mate nakupující, někdy mě chtějí coby seniorku šetřit. Pokud jde o indické kari, to miluji taky a s vypálenými chuťovými pohárky se rovněž můžu ztotožnit. :)

Proč jste vlastně začala tvořit právě krajinky z naplavenin?

Ráda se dívám na obrázky a přemýšlím nad příběhy, které vyprávějí. Profesí jsem lékařka, věnuji se psychosomatické medicíně a tvoření je pro mě relaxací. Můžu při něm přemýšlet nad klienty i snít, některé výrobky využívám i při práci pro přiblížení emocí a mysli člověka. A taky miluji moře. Tu nepředstavitelnou rozlohu, děsivou hloubku, rytmické opakování vln, věčnost milionu let. Přitom se ho bojím, plavu jen, kde dosáhnu a vidím na dno, a na výletě lodí se křečovitě držím zábradlí. Hodiny a hodiny pak ovšem sedím na břehu, poslouchám zvuk vln, sleduji racky a představuji si, jak tam mám domek, na šňůře prádlo nasáklé a ztvrdlé slanou vodou a o plot zahrádky opřené kolo předčasně zrezivělé pěnou tříštících se vln...

Vznikají vaše scenerie podle konkrétních míst?

Některé ano, ale jiné jsou jen odraz té mé fascinace mořem. Většinou sbírám materiál do zásoby bez představy, co vznikne, občas ale najdu kousek, který už z dálky křičí, čím bude. Víc než tvar materiálu mě ale baví jeho struktura, opotřebení a kazy. Některé výrobky potom nakonec ani neprodám, protože k nim mám takovou vzpomínkovou citovou vazbu, že se stanou součástí mého domova.

Své krajinky necháváte neučesané, různě pokřivené, má to být vzdor světu, který se snaží být dokonalý?

Jsem vnitřním nastavením romantička, a tak jednoduše víc než na dokonalosti provedení lpím na tom, aby obrázek uměl vyprávět příběh. Když se někdo zadívá na moji uličku, musí si vzpomenout, jak voní pekárna ve francouzské vesnici, že tam někde troubí auto, zní hovor na ulici, teplý fén povlává markýzou u sýrárny a cinká zvonek nade dveřmi, kterými prošel zákazník...

Neobdivuji perfektní moderní architekturu, zato jsem naprosto unesená Řeckem a Francií. V Řecku u polorozbořené stavby chlívku nikdy nevíte, jestli je to novodobý zanedbaný chlívek, anebo dva tisíce let stará ruina. Většinou je to ostatně oboje, protože škoda stavebního materiálu, řeknou si Řekové. A ve Francii zase miluji ta překvapení, když ve vesnici se čtyřicítkou obyvatel najednou za rohem jednoho z jejich oprýskaných malebných domků najdete zachovalou středověkou katedrálu.

Které techniky a materiály kromě dřeva používáte?

Kámen, kov a beton. Nádobky s rezavějícími hřebíky jsou součástí naší koupelny stejně jako betonování součástí kuchyně, ještě že mám tolerantní rodinu. Dřevo musím očistit, někdy obrousit a zbavit nesoudržných částí. Nechci používat chemii, a tak ho jako prevenci dřevokazného hmyzu a hub ještě peču v troubě nebo v mikrovlnce. Pak vosk a lesk a teď jsem nadšená z křídových barev, u nich ještě ale vychytávám techniku. U betonování jedu systémem pokus omyl. Můj tatínek, stavební inženýr, nade mnou nevěřícně kroutí hlavou.

A na ty velké věci, třeba komody, máte dílnu?

Drobné věci dělám ve své pracovně, což je nejmenší pokoj, který předchozí majitelé domu vedli jako „psí pokoj“. V něm mám jeden stůl na výrobu a druhý na zaměstnání. Jenže moje výrobky vznikají obvykle okamžitě po vnuknutí nápadu, takže rozdělení pracovny nikdy nevydrží. Žádný sektor B1 a A2 jako v Básnících, všude leží v nějaké rozpracované fázi výrobky, knížky a hrníčky od kávy, barvy, vruty... Větší výrobky ale dělám v manželově dílně za jeho laskavého přispění. On ovšem tvrdí, že mu tam jen beru věci, zanechávám nepořádek a překážím.

Vyrábíte i na objednávku?

Velmi nerada. Hrozně mě to svazuje, víc se zaobírám tím, zda se to bude objednateli líbit, jestli jsem jeho představu trefila, než svým pocitem. Jednou si například jedna paní objednala domeček, těžítko. Že by chtěla, aby připomínal její chalupu. Skončilo to neslavně, ona trvala na tom, že tam bude mít i repliku zahrádky, a okno bude přesně jako na jejím domečku a dveře i schody jako na fotce, co mi poslala, lavička přece patří o kousek dál od dveří... Najednou se z toho vytratila všechna invence a vznikla divná replika její chalupy. Nakonec si ji navíc ani nekoupila. Ale jinak mám na zákazníky opravdu štěstí.

Jak byste vlastně nazvala svůj styl? Shabby, vintage, rustikální, nebo snad wabi-sabi?

Já bych řekla, že z každého má něco, škatulkování je ošemetné.

O čem jsem si dosud myslela, že je recyklát, je dnes módní wabi-sabi.

Pokud to bude mít i funkčnost, je to rustikální.

Když se k tomu přidá trocha proutí, je to country nebo cottage.

Přihodím-li k tomu koberec z hovězí kůže a dva doutníky, je to koloniální styl.

Když je to z kovu, nejlépe zrezivělého, dostane to ceduli industriální a pravděpodobně to pak od majitele vyžaduje očkování proti tetanu. 

Když se to šmrncne do křídové světlé barvy a trochu ošoupá, hned je to shabby chic.

Neošoupat, ale natřít nabílo či pastelovo a je to scandi!

Postavím-li se k tomu v pleteném plédu a v teplých ponožkách, mám hygge.

Když si zuju ty teplé ponožky, pověsím na zeď kolo a na tu věc postavím květináč s masožravkou, mám hipster styl.

Pokud bydlím stále s rodiči a je mi více než třicet, není to už ovšem hipster, ale styl mileniálů.

Přijmu-li spolupracovníky ve věku čtyři až šest let a nechám jim k dispozici pracovnu, vznikne neuvěřitelné boho. 

Přihodím peří (manželova bunda se už stejně párala) a nastřihnu pár třásní na rukávech a je tu nesmrtelné hippie.

Dokreslím trochu levandule, nejlépe dva hektary, a kouká na mě Provence. 

Celou tu hrůzu nakonec natřu načerno a šmrncnu zlatou, představuji glamour chic.

Otázka za sto bodů: tak sakra, co to je?

 

Driftwood je naplavené dřevo...

...vybělené vodou, větrem a sluncem, omleté kameny a pískem. Dává úkryt a potravu rybám a vodním organismům, ptákům i drobným živočichům. Dříví přinesené arktickými řekami bývalo jediným otopem pro všechny, kdo žili tam, kde už nerostou stromy. Slavný driftwood je devítimetrový pařez „Old Man of the Lake“, který se ve vodě jednoho oregonského jezera kolébá více než sto let. Jeho polohu si předávají kapitáni kolemplujících lodí jako bezpečnostní informaci.

Připravila Helena Görnerová, Fler.cz

 

 

 

Nový Kreativ na prahu prázdnin

Nemáte náhodou chuť si něco prohlédnout a přečíst? Jestli ano, máme tady nový Kreativ! :-)

Prohlédněte si třeba, co Denisa vyrobila ze zlomených hrábí. Nebo jak Tereza v garáži leptala sklo. Nebo co Markéta vymyslela, když ji k tvoření inspirovaly jahody, meruňky nebo borůvky.

Zjišťovali jsme taky, co vlastně jsou mala náhrdelníky a jestli si je můžete navléct sami.

Pořádně jsme si prohlédli novou kuchařku Kateřiny Winterové a zkusili něco podle ní upéct. A taky jsme upekli dort zdobený kaktusy :-)

Možná máte chuť něco uvařit a rajčat je všude plno, tak co s nimi? Podívejte se na nové recepty.

Úplně jsme se propadli do příběhu Amálky Mánesové. Schválně, co o ní víte?

A taky jsme přemýšleli, jak krásné věci, co se nám v životě dějí, nezapomenout. Existují nějaké návody?

Na Jemniště jsme zajeli za Izabelou Sternbergovou. S komtesou, která vine perle, se člověk prostě musí seznámit.

A samozřejmě jsme nachystali dárky. Pexeso s překrásnými motýly, samolepky na jahodové dobroty a nákresy souhvězdí třeba pro vyšívání.

Když se vám bude chtít, napište, co se vám líbilo :-)