Ke své aktuální profesi šperkařky se Lucie trochu netradičně dostala přes účinkování v gothic metalové kapele. Kam to se svojí tvorbou od té doby dotáhla, se můžete podívat na jejím Fler profilu Luuthien. A jak šperkařská tvorba vlastně souvisí s tím metalem, to si přečtěte na následujících řádcích :)

   

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Lucie, ale ve světě šperků mě každý zná pod značkou Luuthien. Před téměř dvaatřiceti lety jsem se narodila v Domažlicích, chvilku jsem bydlela v Plzni, ale nakonec jsem se usadila v malé vesničce nedaleko Blovic. S manželem, dvěma kočkami a zakrslým králíčkem obýváme rodinný domek, za kterým končí silnice a začíná les. Často mívám pocit, že ve mně žijí dvě osoby. Jedna má ráda společnost, ráda se baví a pořádá nejrůznější akce od oslav po výstavy. Ta druhá je tak trochu asociální. Ke svému životu nikoho nepotřebuje, jen svůj klid a pohodu. Naštěstí moje práce dokonale naplňuje požadavky obou osob a můj současný život je tak velice pestrý. Střídají se v něm barvy, kreativita, fantazie, příroda, domácí pohoda, zahrada a kočky. Nemám ráda stres a vystresované lidi. A také lidskou hloupost a závist.

Jak jste se dostala k tvoření?
Nějakým způsobem jsem tvořila prakticky už od školky. Vždycky jsem milovala pastelky a barvy, prošla jsem si obdobím drhání náramků z bavlnek, později jsem psala básně a texty. Opravdu tvořit, a to rovnou šperky, jsem začala na jaře v roce 2008. Několik let před tím jsem se věnovala spíš hudbě. Zpívala jsem v metalové skupině, hodně jsme koncertovali a vůbec žili divoce. Ruční tvorbu jsem v té době odsunula v krabici kamsi do skříně.

Ale paradoxně právě účinkování v kapele mě k ní nakonec vrátilo zpátky. V té době jsme se profilovali jako gothic metalová skupina a já jsem nutně potřebovala pořádný náhrdelník. Shodou okolností jsem narazila na Fler, který byl zatím ještě v plenkách. V té době jsem studovala na VŠ antropologii a každá přivydělaná koruna se mi hodila. Hned jsem si vzpomněla na tu krabici s pár korálky, která léta čekala někde ve skříni, a ještě ten den jsem se zaregistrovala na Fleru. To odstartovalo doslova závislost, která se mě drží dodnes.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Od roku 2012 mě živí pouze tvorba a prodej mých šperků. Takže ano, dá se říct, že dnes jsem profesionál. Ale nikdy jsem nestudovala nic, co by s mou prací souviselo. Jsem antropoložka s titulem, ale takových je nás víc a práce je málo. Naštěstí mě škola nenaučila jen, jak identifikovat kostru. Během těch let jsem se naučila také samostatnosti, kritickému myšlení, trénovala jsem sebevědomí. Vedle toho jsem sama „studovala“ ještě jednu školu - školu tvorby šperků z korálků. Při tom jsem se stylem pokus-omyl naučila nejen různé techniky, ale také jak fotit a fotky upravovat, jak vést účetnictví, jak komunikovat se zákazníky, kam jezdit na trhy,…

Během studií na VŠ jsem všechen volný čas podřizovala právě této druhé „škole“. A asi by tomu tak bylo dodnes, kdybych neměla manžela, který mě hlídá, abych se náhodou nepřepracovala :-) Oba pracujeme z domova, takže musím denně vařit, starat se o náš domeček, okolo nějž pomalu budujeme zahradu. Občas se musím také hýbat, abych jednou nezjistila, že nenarovnám záda. A když všechny tyto a další aktivity skloubím dohromady, nakonec mi na samotnou práci na špercích zbývají asi 4 hodiny denně. Zato ale absolutně neuznávám svátky a občas ani víkendy. Ani nepotřebuji jezdit na dovolenou. Můj současný styl života mě natolik naplňuje, že nemám potřebu od něj někam utíkat. Moje práce mi totiž nabízí opravdu pestrou škálu možností, není jen o tvoření a prodávání. Setkávám se se zajímavými lidmi, spolupracuji s jinými tvůrci, módními návrháři a fotografy. Účastním se různých výstav, přehlídek a soutěží. Jednou takovou soutěží je například i mezinárodní Battle of the Beadsmith, do které jsem se zapojila už třikrát.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Své šperky tvořím z korálků, a to šitím. Tato technika je ve světě i u nás známá jako beadweaving. Zahrnuje celou řadu dalších technik, z nichž jsem si nejvíce oblíbila klasické šití, obšívání kabošonů a výšivku, protože právě tyto techniky dovolují konstruovat velké náročné šperky, při jejichž tvorbě se můžu pořádně vyřádit. Vždy se používají speciální jehly a nitě, které musí být velice tenké a přitom pevné, aby nepraskaly. A pak samozřejmě potřebujete nejrůznější korálky a další bižuterní doplňky. Nejraději používám klasický český rokajl, broušené perly a broušená sklíčka, minerály, keramiku, kovové filigrány. Ale v mých zásobách toho najdete mnohem víc...

(Ano, toto je moje pracovna :-)

Volbu materiálu a techniky jsem měla danou od začátku právě díky mé touze po onom náhrdelníku a nikdy potom jsem už z téhle cesty nesešla. Zjistila jsem totiž, že právě korálky a techniky s nimi spojené mají téměř neomezené možnosti. Pořád můžete přicházet na nové kombinace barev a tvarů, různé techniky můžete libovolně kombinovat a navíc se stále máte co učit.

I když šiji už 10 let, pořád ještě neumím všechno. Beadweaving má navíc terapeutické účinky. Vždycky jsem byla hodně zbrklá a netrpělivá, ale přišívání jednoho korálku ke druhému vás vycvičí v soustředění. Tuhle práci nemůžete dělat se vztekem. Zaručeně se vám začnou lámat jehly, zamotávat nitě, utíkat korálky.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Na začátku každého šperku je nějaké téma. To mě buď jen tak napadne, nebo mi ho určí tematická soutěž či výstava. Někdy s vlastními tématy přicházejí i zákaznice. Potom občas následuje náčrt šperku. To se děje zvlášť u větších děl, kdy potřebuji nějak usměrnit tok myšlenek a nápadů. A také v případech, kdy se chci od začátku do konce držet návrhu. Nezřídka se totiž stane, že návrh, který nosím pouze v hlavě, se nakonec zhmotní v úplně něco jiného. Někdy vím hned, jak bude šperk vypadat, jindy o něm přemýšlím i několik večerů, než jsem si jistá, že ho chci zrealizovat. Následuje dlouhá fáze výběru a kombinování materiálu a barev. A poté se ponořím do alternativní reality, do které se vracím, dokud není šperk hotový. Úplně na konci většinou přijde zvláštní pocit lítosti. Ne snad z toho, že šperk půjde do světa, ale z toho, že je najednou hotový. Co s tím? Prostě se pustím do dalšího :-)

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
V první řadě je to moje srdce. S tím, co pouštím do světa, musím být sama spokojená. Někdy mám pocit, že se do ručně dělaného výrobku přenáší kousek z tvůrce, snad jakási energie. A já si nechci vzít na svědomí, že do šperku propašuji nějaké negativní pocity. Hotový šperk se mi musí líbit, musím ho mít ráda. Proto se hodně zdráhám, když po mně zákaznice chce, abych použila ten či onen materiál nebo barevnou kombinaci, která mi nevyhovuje. V tom případě potom volím cestu kompromisu. Ano, udělám to třeba celé růžovo-červené, ale tak, aby to zapadalo do mé představy o kombinování barev. Hotový šperk potom ukazuji mému manželovi. Ten už sice nemá možnost ho změnit, ale i tak je pro mě jeho názor důležitý. A pokud je šperk šitý na míru určité zákaznici, je samozřejmě důležitý i její názor.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Těch je celá řada z různých oborů, proto to vezmu jen namátkou a snad se nebudou zlobit ti, na které se nedostane. Z našeho korálkového světa mám ráda tvorbu medvedice a CORRAL. Obě umí s korálky zacházet velice citlivě, obě hledají inspiraci často v přírodě, a to je mi blízké. Mou velkou oblíbenkyní mezi šperkaři je Věnina silver. Ta pro mě stvořila snubní prstýnek, na který jsem měla zvláštní požadavky. Prstýnek se stal nejkrásnějším šperkem, který vlastním, a není to jen z toho důvodu, že je snubní. Sol.d.c. u mě vede mezi cínařkami a sanstyle a Zde.na mezi vinutkářkami. A abych nezůstala jen u šperků, musím zmínit ještě ladusi, u které nejvíce obdivuji dlouhé sukně.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Tak co třeba ten největší? :-) Soška Alfonsiana vznikla ze spolupráce s KB GALERIÍ. Katka mě tehdy oslovila s nabídkou přihlásit se do mezinárodní soutěže sběratelských panenek a medvídků, která se koná jednou za dva roky v Praze. Ona vytvořila keramickou sošku, já ji oblékla do korálků. A Katka coby autorka panenky nakonec celou soutěž vyhrála.

Potom bych chtěla zmínit ještě náhrdelník Doba kamenná, který jsem dělala pro soutěž klubu Fler Beadweaving Team. Ten je pro mě důležitý hned ze dvou důvodů. Zaprvé byl po skoro nekonečné šňůře trhů konečně něčím pořádným, do čeho jsem se pustila. A zadruhé jsem si na něm vyzkoušela něco nového - výšivku na celý nepřerušovaný základ. Do té doby jsem velké vyšívané náhrdelníky šila vždy z několika kusů, které se potom musely sešívat k sobě. Tenhle postup byl jednodušší kvůli tvarování kolem krku. U Doby kamenné jsem musela trefit správný tvar výšivky hned na začátku, aby hotový náhrdelník potom hezky seděl a nikde neodstával.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano, nosím. Jsem náušnicová, takže si pro sebe vytvářím hlavně náušnice. Ale v mé šperkovnici byste našli i náhrdelníky a brože. A už nějakou dobu si nutně potřebuji udělat sponu do vlasů. Kdysi jsem jednu vyšívanou s tygřím okem měla, ale „sebrala“ mi ji zákaznice na trhu. Vlastně takhle dopadlo víc mých soukromých šperků. Vždycky jsem si při tom připadala jako princezna Jasněnka :-) Jinak loni jsem si dokonce vymyslela, že každý měsíc zhotovím jednu tematickou kolekci, a že si z každé kolekce pro sebe nechám jeden šperk. A to se mi dařilo dodržovat až do začátku léta, kdy jsem bohužel přestala stíhat kvůli letní trhové sezóně.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Zájmů mám spoustu, ale jen málo toho stíhám. Nejčastěji se toulám po lese, který máme hned za naším domkem. Ráda vařím a peču. Za tím účelem jsem si vymínila, že chci mít pořádnou kuchyň, kterou si sama navrhnu. To se mi nakonec splnilo. Když to jde, buduji za pomoci mého manžela kolem našeho domku zahradu. Po kuchyni je to další takový můj projekt, tentokrát dlouhodobějšího charakteru. Ráda bych více běhala, jezdila na kole a plavala. Také bych chtěla více číst a malovat.

Jak vypadá váš ideální den?
Třeba takhle: Ráno mě z postele vytáhnou první paprsky slunce. Okno ložnice máme na východ, takže v létě to může být opravdu brzo.
Pohladím kočky, manžela nechám ještě dospat. Dám si pestrou snídani s výhledem na nedaleký les. Do něj se vydám zakrátko, jen co dosnídám a trochu poklidím.
Na své cestě si užívám spousty zeleně a života, skal a rybníčků, zahlédnu také zajíce a srny (a někdy také divoká prasata). To všechno mě naplňuje klidem a radostí. Po návratu domů rychle vyřídím kancelářské povinnosti spojené s podnikáním a jdu do své druhé pracovny - kuchyně - uvařit něco moc dobrého. Odpoledne je vyhrazeno korálkům a šití. Přitom spotřebovávám energii nabitou ráno v lese.
Trošku mě začínají bolet záda, je načase se protáhnout třeba při práci na zahradě. Ale co to? Venku prší? Nevadí, vezmu si knížku, uvelebím se na gauči, kocour mi skočí do klína. Nakonec zapadne slunce a tak i já zapadnu do postele a těším se na nový den…

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Prozradím, že pokud všechno půjde dobře, tak už teď na začátku letošního roku přesně vím, co budu dělat za rok. A je to snad poprvé v životě, že něco vím s takovou jistotou. Letos v srpnu totiž do naší domácnosti přibude nový člen. Příští rok tedy bude hlavně ve znamení mateřských povinností. Ale samozřejmě se pokusím i sem tam ušít něco nového. Jen to asi nebude tak často a bude to trvat o něco déle.