Život, který by vydal snad na tři. Možná proto má MajkaM na Fleru rovnou tři profily ;). Rodiče byli restaurátoři a jí bylo jasné, že se uměním bude také živit. Vystudovala sochařství, vytváří ze dřeva i kamene reliéfy a skulptury, vede kurzy pro veřejnost a příští rok jí vyjde kniha. Co ještě dělá, co ji nejvíce ovlivnilo a jaká je její tvorba?

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Magdalena Mézlová, před dvěma lety mi bylo 43 let (s touto číslovkou jsem se ztotožnila, dál už to moc nevnímám :)). Mám dvě odrostlejší děti a bydlím a tvořím v Praze. Vystudovala jsem AVU – obor sochařství. Tvořím nejčastěji ze dřeva a z kamene a v Praze v Nuslích u parku Folimanka provozuji atelier Magmé – řezbářské kurzy pro veřejnost.

Dětství jsem prožila v malebné historické části Prahy 1, na Novém Světě, což tehdy bylo klidné, trochu zapomenuté místo s krásnou, téměř venkovskou atmosférou s pravidelným poslechem vyzvánění zvonkohry na Loretě. Se svou sestrou, dvojčetem Markétou, jsme si ve spodní nevyužívané místnůstce udělaly dílničku a tam jsme zkoušely vytvářet už od malička všechno možné. Třeba ze dřeva nebo jsme modelovaly z hlíny, vytvářely jsme šperky z mědi a smaltovaly jsme v naší staré maličkaté muflovací pícce a byly jsme zcela pohlceny tímto naším tvořivým světem. Rodiče i prarodiče, kteří tam bydleli s námi, se zabývali všichni restaurátorstvím, a tak jsme často pomáhaly, když se něco opravovalo, čistilo od starých nánosů barev, natíralo nebo zlatilo, dotepávalo z kovu apod. Náš nevlastní táta byl kovář a měl tam malou kovářskou dílnu v těsném sousedství té naší maličké. Tak jsme si od něj ledacos vypůjčovaly a přiučily se.
Našeho pravého tátu jsme poznaly až v 18 letech. Byl to ilustrátor a grafik tvořící technikou dřevorytu, Zdeněk Mézl, a také on nás svou pracovitostí a pílí ovlivnil, i když jsme neměli tolik příležitostí být spolu.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Nejraději vyřezávám ze dřeva a ráda dřevo kombinuji s jinými materiály. Také ráda pracuji s kamenem. Na venkově jsem spousty let tvořila z pískovce a opuky, takže i tento materiál je mojí srdeční záležitostí.
Dřevo miluji pro jeho tvárnost, vůni, barvu, rozmanitost a hřejivý život, který v něm dříme.
Kámen mám ráda, protože jsou v něm uložené staré věky, dojímají mě románské drobné naivistické sochařské detaily z opuky v kostelích a bazilikách, fantazijní tvorové a maskarony, stylizované rostlinné ornamenty, na nichž se zobrazují doteky století.
Na kovu mě fascinuje, jak léty přirozeně okorává, železo rezne, chytá přirozenou patinu, líbí se mi zelenání mědi a šednutí stříbra.

Tady na Fleru mám tři profily, protože jsem se snažila tematicky oddělit různé materiály, ze kterých tvořím, aby to působilo přehledně a návštěvníci se mohli lépe zorientovat.
MajkaM – volná tvorba - dřevěné výrobky, malby, šperky drobnějšího charakteru.
Otisk MM – tvorba zejména vytvořená otiskováním či pomůckami k otiskování, tedy vyřezávané dřevěné formy a výrobky z nich, linorytová razítka, šperky vzniklé otlačováním z forem, které si sama vyrábím, kurzy řezbářství apod.
Magmé – sochařské práce z kamene či jiných materiálů rozměrnějších tvarů a kurzy kamenosochařství.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspirací k mojí tvorbě je mi hlavně příroda, románské umění, existenciální témata. Ráda mimo jiné vytvářím různé roztodivné fantazijní potvůrky.
Co se týče práce na zakázku, tak se jí úplně nevyhýbám, ale přiznám se, že ji přijímám, když mi je něčím blízká, a pokud mě téma neláká a neobohacuje, tak se slušně omluvím. Jsem ráda, když je zadáno konkrétní téma, ale zároveň zadávající nechává na mně, jakým způsobem bude realizováno, a důvěřuje mému pojetí, když si mě jakožto autora zvolil, protože ho moje tvorba oslovila. Taková práce mě baví a naplňuje a není důležité, jestli se jedná o velkou sochu nebo jen malou drobnost.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejlépe se mi tvoří, když vím, že je přede mnou několik po sobě jdoucích klidnějších dnů a nečekají mě žádné povinnosti a starosti. Je to vzácný čas, kdy se mohu naplno ponořit do svého světa, ve kterém dočerpám spoustu sil a nabiji se i do budoucna.
Jak už to bývá, nejprve je potřeba upřednostnit provozní povinnosti a teprve pak, tak trochu za odměnu, většinou po večerech a nocích, zbývá čas a klid na tvorbu. Malé věci klidně vytvářím u kuchyňského stolu nebo u domácího ponku a větší sochy na venkovské zahradě na čerstvém vzduchu.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
To, že se budu výtvarnem živit, ve mně bylo tak nějak přirozeně už od dětství, jelikož když v takovém prostředí vyrůstáte, je to pro vás samozřejmé. Nejdříve jsem si myslela, že budu restaurátorka jako celý zbytek rodiny, ale pak na VŠ jsem si uvědomila, že mám touhu více vytvářet vlastní nápady, že by mi ta tvořivá fantazijní část chyběla a zůstala jsem tedy věrná oboru, který jsem vystudovala – a to oboru sochařství.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Když se nad tím zamyslím, je to setkání se zajímavou umělkyní Radkou Urbanovou, kamarádkou mojí maminky, tvořící nádherné hravé smaltované šperky. Bylo to těsně před Sametovou revolucí a mně bylo 12 let. V té době nebylo lehké potkat umělce samostatně činného a schopného se na volné noze uživit vlastní tvorbou. Maminka mně a sestře u ní domluvila návštěvy – takové kurzy smaltování v jejím nádherném ateliéru na Praze 1. Chvíle strávené právě tam byly pro mě nezapomenutelnými zážitky a inspirací do života. Bylo krásné vidět, že je možné takto svobodně tvořit a fungovat, uživit se tím a radovat se tím.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
To je tedy otázka. :) Pyšná nebývám, ale radost z dokončené práce či pochvaly od blízkých mám. Tak třeba z kamenné pískovcové věže, na které je tunelové zadlabané točité schodiště. Touto sochou jsem se zabývala intenzivně 3 týdny a její detaily mi daly pěkně zabrat. Nedávno jsem dokončila zakázku na dvě opěradla laviček z dubového dřeva pro Skautskou nadaci zabývající se odkazem pana Foglara. Lavičky budou umístěné v Praze na místech s touto tematikou spjatých.
Raduji se i z maličkostí, baví mě vymýšlet nová témata pro inspiraci účastníků našich řezbářských kurzů. Také mám ráda vzácné chvíle pohody, kdy nás u společného stolu doma večer sedí více, povídáme si a každý si něco vyrábíme.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Neudělala. Jsem za všechno, co mě v životě potkalo, vděčná. Bývám pracovitá, ale někdy až příliš. Proto se teď učím spíše zvolnit a více promýšlet, do čeho dát energii a do čeho ne a hlavně nezapomínat na to, co je v životě důležité. Moje práce, kterou miluji, je pro mě často i terapií v těžkých chvílích a několikrát jsem díky tvorbě překonala těžší životní období.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Je jich teď tolik krásných! Mám ráda tvůrce hravé, ale i ty, co tvoří praktické, krásné, účelné a řemeslně propracované věci. Nemám nyní ucelený přehled, jelikož v poslední době mi to čas moc nedovoluje. Proto nebudu raději jmenovat nikoho konkrétního, abych pak někoho dalšího třeba neopomněla a nebylo by mu to líto.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Procházkami v přírodě, mám ráda vzrostlé staré stromy a ráda je pozoruji v různých ročních obdobích. Hodně času jsem trávila s naším milým, radostným, rodinným pejskem, který ale nedávno v necelých dvou letech zemřel a mně je teď po něm moc smutno.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Za rok bych měla odevzdat svou první knihu řezbářských postupů pro nakladatelství Grada. Čeká mě teď tedy spousta práce a doufám, že to dobře dopadne. No a za deset let se těším na zklidnění. Představuji si, že žiji trvale na venkově, tvořím si v dílně kamenné a dřevěné reliéfy a skulptury, raduji se z procházek a zahrádky. Ale také z toho, že stále potkávám fajn lidi na svých řezbářských a kamenosochařských kurzech, které i nadále pořádám.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Když je ve vás nadšení, radost, touha, trocha trpělivosti a nápaditosti, tak je pro vás Fler to pravé. Nenechte se odradit, když se úspěchy nedostaví hned. Vytrvejte, zaměřte se na něco, co je pro vás charakteristické, co vás zosobňuje, udělejte kolekci, ať je poznat, v čem jste jedineční, kdo jste. Zkuste si to uvnitř nastavit tak, že to neděláte jen pro výdělek, ale hlavně pro radost. A možná budete časem překvapeni, když zjistíte, že je o vaše výrobky zájem, a to vás bude inspirovat k dalšímu tvoření.