Chcete rozveselit svoji domácnost bez zbytečně velkých investic? Mrkněte na Fler obchůdek Malvice. Díky jejím cedulkám na dveře i návštěva trefí tam, kam má, a navíc se cestou pobaví nad veselým obrázkem :) Více o tvůrcích, kteří se skrývají pod touto značkou, se dozvíte na následujících řádcích.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Stanislava, narodila jsem se v Praze v roce 1979. Vystudovala jsem obor propagační výtvarník a pak již do mého života vstoupil Vítek, můj manžel a spolutvůrce. Brzo se nám narodil první syn Vojtěch a právě pro něj jsme začali vymýšlet dekorace do pokojíčku, skládanky a objekty - a jako vhodný materiál se nám ukázala překližková deska.
Úplně první materiál na nás tiše čekal v koutku dvora oblastního Podniku služeb v Roztokách, to jsem se již do Roztok přestěhovala, pocházel zřejmě z nějaké velké bedny a my po doptání jsme si jej hrdě odnášeli domů a plánovali, co pěkného z něj asi bude.

  

Teď již mám syny dva, mladšímu je čtrnáct let, jmenuje se Mikuláš, také rád kreslí a maluje. Desky nám vozí náklaďákem a manžel je stále stejným způsobem dělí a obrábí v dílně na potřebné výřezy. Já se pak snažím je omítat pěknou tváří. Před téměř pěti lety jsem nastoupila jako záskok do místní MŠ a shodou okolností to dopadlo tak, že ze záskoku je hlavní povolání. Proto docházím již druhým rokem na VOŠku do Prahy, abych si doplnila potřebné pedagogické vzdělání.

Jak jste se dostala k tvoření?
Kreslení mě bavilo od malička, sotva jsem uměla držet tužku, žádný papír nebo tapety mi neunikly. Moje dva nejoblíbenější dárky byly barvičky a blok, a to si prosím povšimněte, že jsem ještě ani neuměla pořádně artikulovat. Bavilo mě prohlížení knížek a hlavně jejich ilustrací, které jsem si překreslovala. Knížky, v kterých ilustrace nebyly, jsem dopracovala :o) Někdy bohužel až k totálnímu dopracování. A když mi pak ve druhé třídě ve výtvarné soutěži předal ocenění za druhé místo sám pan Radek Pilař, bylo v mém životě rozhodnuto. Dostala jsem obrovské vodovky a štětce a má garderoba již nikdy nebyla zcela prosta barevných fleků.

Naší první oficiální zakázkou byli papoušci na šňůrce, které chtěla paní do výlohy květinářství v Karlíně jako dekoraci. Aranžovala jsem tam výlohu a věšela mimo jiné i naše ptáčky, na zastávce čekala na tramvaj usměvavá mladá paní, kterou mé počínání zaujalo, a nutně tři papoušky potřebovala ihned zakoupit. Hned druhý den volala paní majitelka obchodu, že je i ostatní ptactvo fuč a chce další, tentokrát již k prodeji. Byli jsme nadšeni, vyráběli jsme pak papoušky mnoho let a dobře se nám prodávali, ještě dnes jsou občas na pořadu dne. Papoušci to tedy odstartovali a k nim se přidávaly další a další nápady z našeho zvěřince. Zmiňované květinářství dnes již neexistuje, ale papoušci letí dál.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Skoro 16 let jsem byla na volné noze, paní svého času, a někdy bylo opravdu těžké udržet pracovní morálku :-) Na druhou stranu pak práce o víkendech, podle zakázek. Když chce člověk nějakou tu kačku, pak je vlastně stále v tvůrčím procesu. Měla jsem ten kolotoč napětí, stresu, ale i svobody ráda. Dnes je mým hlavním posláním práce učitelky, kde se snažím v dětech probouzet zálibu ve výtvarném světě a jeho technikách. Ale doma, jakmile je to možné, zasedám ke svému stolu a relaxuji malováním. Někdy mám dojem, že židle u toho stolu je magnet a mé pozadí ze železa.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Dřevo a dřevěná překližka u nás jednoznačně vedou, dají se relativně snadno obrábět. Dřevo jako takové je nejkrásnější a nejvoňavější materiál. Bezvadně se na něj maluje, a když vám vypadne z rukou, nerozletí se na malé kousíčky. Používám tempery, akrylové barvy a kombinuji je s pastelkou nebo kresbou tuší. Úplně ze začátku jsem své dekorace svěřovala papíru, ale překližka a dřevo jsou zkrátka odolnější a trvanlivější.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Cesta k novému výrobku je náročný proces, předchází mu náš nápad nebo požadavek zákazníka, náčrty, debata, výroba šablony, vyřezání přímočarou, okružní nebo pásovou pilou, ruční zapilování do tvaru, přebroušení, šepsování, malba, finální lakování a konečně slepení, svrtání nebo osazení obrázkovým očkem, případně brožovým můstkem, uf! A když to dobře dopadne, pak ještě zabalení a šup s ním na poštu.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Důležitý je pro mě názor mého manžela a pak samozřejmě všech lidí, kteří se o naši tvorbu zajímají nebo dokonce naše výrobky koupí. Jsme moc rádi, když zákazníci napíšou, že jsou spokojeni. V tomto je Fler úžasný, že zprostředkuje i zpětnou vazbu.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Obdivuji vitalitu, talent a pracovitost EMGE, mám ráda kouzelná zvířátka pepadany, šité věci kocúrečka blueprint a baruru, Natellku, Machacek-sochy, lefpeu, hanku.kytku, Corazón, folu, Lajky, Papillon dětem, ateliér SYLVA, … A spoustu dalších, ti nechť mi prominou, neb výčet by byl příliš sáhodlouhý.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Povedené jsou naše skříňky - domky, náš asi nejoriginálnější nápad, nikdo jiný vám je tak pěkné neudělá! A pak ještě, ale ne, vy chcete jen jeden.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Doma máme naše výrobky, většinou jsou to prototypy, kdy jsme zkoušeli, co která věc vydrží a jak bude vypadat. A pak věci méně povedené, co se nikomu nelíbily, a tak se ani neprodaly. Naštěstí jich není příliš mnoho. Nějaké ty police, stoly, skříňky nebo brož si občas pro sebe stačíme vyrobit sami.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Mám ráda procházky v přírodě, turistiku, výlety s kamarády, ráda čtu, mám ráda divadlo a posezení u dobrého vínečka, ráda pracuju na zahradě, ráda vařím. Miluji rozhlasové hry a pohádky, ale ty většinou poslouchám zase jen u malování.

Jak vypadá váš ideální den?
Trochu science fiction, ale je to asi takhle: určitě pozdně jarní či zkraje letní teplý den. Budím se časně, svěží, plná energie, z kuchyňky již voní čerstvá káva. Nic nemusím, a přesto, silné nutkání mi velí něco tvořit. Usedám ke stolu a vše, na co sáhnu, se daří, barvy schnou jako fíky na slunci, nápady se honí hlavou jako vichry po kopcích, akce střídá akci a když procitám v časném odpoledni z tvůrčího transu, nestačím se divit, kolik pěkných obrázků jsem stihla namalovat. Při pohledu do počítače zjišťuji, že blikající vykřičníky z Fleru mi, zatímco jsem pracovala, do monitoru vypálily díru. Nevadí, pracovník ČP mi zrovna nese nový, a světe div se, balík do ruky doručil až ke mně domů. Přečtu a odpovím ještě na spoustu nadšených dopisů a teď mě čeká procházka, nejlépe lesem s manželem, dětmi a psem. Večer ještě lehké grilování s přáteli u dobrého vínečka a ideální den pomalu může jít spát. O některých věcech se schválně nezmiňuji, např. o vynikajícím obědě :o)

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Chtěla bych dodělat malování po zdech v naší školce, tam mám rozpracováno všude! Chtěla bych u cedulek na dveře stihnout namalovat nové domkoskříňky a zrcadla. Mám v hlavě i několik nápadů na obraz. Tak snad čas něco z toho dovolí.
Děkuji a nechte se překvapit!