Šikovní tvůrci jsou tady všichni. Ale jen někteří se mohou chlubit takovou odborností a mezinárodními oceněními jako MAYDA fashion. :) Řemeslo má v genech, nenechala ale nic náhodě a pro jistotu si vystudovala hned tři umělecké školy. Její srdce si získal sítotisk, se kterým se seznámila v Laponsku, tu a tam se ale vrátí i ke své milované ruční výšivce. Nahlédněte s námi do ateliéru, kde vzniká světově uznávaná móda.
Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Magda Vachunová a pod značkou MAYDA tvořím již od roku 2006.
Myslím, že moje cesta již od narození byla spjata s textilem. Teta byla pánská krejčová, maminka i dědeček vystudovali textilku v Brně. Jako malá školačka jsem začala chodit do kroužku vyšívání, kde jsem se naučila a vyšila všechny vzorníky výšivek, které se používají u našeho, horňáckého, kroje. Takže volba, kam na střední, byla jasná, textilka v Brně, obor krajka a výšivka. Dále pak studia v Liberci, Zlíně a Praze, každá z těchto škol přidala střípek k tomu, co dnes dělám, a během svých studií jsem si postupně uvědomovala, čemu bych se věnovat chtěla a čemu překvapivě ne.
Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Během stáže v Laponsku jsem se blíže seznámila s technikou sítotisku a této technice jsem v podstatě věrná doteď. V neposlední řadě ve mně zůstala i láska k ruční výšivce, kterou jsem propašovala i do jedné své kolekce s názvem Pohádka. Občas si k výšivce také odskočím, když tu a tam realizuji nějaký lidový kroj.
Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Velkou inspirací je pro mne kraj mého dětství, Horňácko na jihovýchodní Moravě. Je to kraj na úpatí Bílých Karpat s krásnými orchidejovými loukami a s velmi bohatými lidovými tradicemi. Na zakázku dělám jen občas svatební šaty, a to ráda.
Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Jsem hrozně šťastná za svůj krásný ateliér/dílnu, jen malý kousek od domova. Není problém si tam odskočit kdykoli i mimo „pracovní dobu“ a naopak rychle zaběhnout domů, když je něco potřeba. Zásadní ale je, že je to můj pracovní prostor, pryč od domácích povinností, dětí, úkolů atd… mohu se zde krásně nerušena soustředit jen na svou tvorbu.
Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Odjakživa mne zajímal textil, potažmo oděv. Takže v tom jsem měla jasno, od toho se odvíjel i výběr školy. Jen jsem úplně nevěděla, jakým směrem svoje snažení namířit, vytváření bytového textilu, tapisérie, tkaní, navrhování a vytváření oděvů, pak jsem také zkoušela scénografii, návrhy kostýmů. Asi v době studia na DAMU jsem si uvědomila, že bych chtěla mít vlastní značku, která bude podřízena jen mně, a já budu rozhodovat, co a jak se bude vytvářet. Studia scénografie jsem hodila za hlavu, dala si zkušební rok a založila vlastní značku. Pořídila jsem si první síta, garáž přestavěla na tiskárnu, oslovila pár obchodů a pustila se do toho.
Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Asi se to nějak poskládalo samo, zapadlo do sebe. Odjakživa jsem si na sebe šila a zjistila jsem, že je to super pocit, něco vymyslet, vyrobit a pak v tom vyrazit do ulic. Navíc jsem během studií a různých brigád zjistila, že bych chtěla být vlastním pánem, co o své práci rozhoduje sám, není nikomu podřízen. Potřeba pocitu svobody a nezávislosti nejspíš hrála velkou roli v tom, že jsem ani nepřemýšlela, že bych se šla někam nechat zaměstnat.
Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Hrdá jsem na všechny své kolekce, když odvedu ten velký kus práce, je hotovo, nafoceno, bývám nadšená. Je pravda, že i když se člověk snaží dělat každou kolekci poctivě, některé práce se mu povedou o něco víc nebo k nim má minimálně bližší, osobnější vztah. První věc, na kterou jsem byla pyšná, je moje diplomka s názvem Etno Wear, hodně jsem se s ní natrápila, obhájila až napodruhé, ale velkou satisfakcí mi byla pak soutěž v Číně, kde jsem se s touto kolekcí umístila na čtvrtém místě.
Pak mojí velmi oblíbenou a mému srdci blízkou je kolekce MOJE. Tato kolekce byla určitě nejpracnější, jakou jsem kdy dělala. Hodiny skládání hedvábí do jemných skladů a poté ruční přišívání do požadovaného tvaru. Byla jsem hrdá, že jsem všechny modely dokončila a nevzdala to.
Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Nic bych neměnila, možná teď zpětně si říkám, že jsem nemusela tak dlouho studovat a ujasňovat si, co chci dělat. Jenže třeba právě tyto roky mně pomohly nejvíc, kdo ví…
Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Přiznám se, že se dívám hlavně na práci svých přátel. Určitě neopomenu jednou za čas navštívit a mrknout se, co je nového u mé sestry TYFORMY. Na šperky chodím k JA-RA design a okouknout konkurenci k Zuzana Veselá.
Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Slovy klasika, veškerý svůj čas trávím v činorodém ruchu. :)
Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Za rok budu řešit ožehavou otázku, moje šikovná krejčová chce odejít do důchodu. Budu tedy hledat někoho šikovného, spolehlivého, kdo se mnou vydrží. Milé dámy, klidně se ozvěte.
Za deset let již budou děti dospělé, budou mne méně potřebovat. Já pevně doufám, že se mi podaří dostatečně zefektivnit výrobu a získat spoustu volného času na cokoli, co budu chtít.
Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Jděte do toho naplno!