Ve dvou se to lépe táhne, a když má dcera šikovnou mámu nebo máma šikovnou dceru, můžou se kolečka kreativního motorku rozjet na plné obrátky. Přesně tak to má i Míša s Naďou, které v dnešním rozhovoru představí svoji značku Mí.Na.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jsme dvě. Mí a Na. Tedy Míša a Naďa. Mí je dcerou Na a Na je maminkou Mí. Jsme tvůrčí tým a individuality zároveň. Každá máme své obory, které při práci preferujeme, ale většinou jsme schopny alespoň částečně zastat jedna druhou. Obě umíme šít, tisknout - to jde ale lépe Na. A kreslit a krotit počítače jde zase lépe Mí. Žijeme a tvoříme v jihočeském Písku.

Pracoviště máme takové roztahané, každá bydlíme jinde, ale ne moc daleko od sebe. Dílna na sítotisk a sublimační technologii je u Na. U Na je i hlavní šicí dílna, sklad látek, triček a barev a menší počítačová základna. Na má vedle dílny svou kouzelnou botanickou zahrádku (Na je blázen do kytek a má jich nenormálně moc, ale neříkejte jí to! :)).
Mí bydlí na samém kraji města, kousek od lesa, který je zdrojem inspirace, ale i pohlazením po duši, stejně jako velká zahrada. Pohled do zeleně je důležitý pro nás obě.

Jak jste se dostaly k tvoření?
Mí: Kreslím od dob, kam mi paměť sahá. Lidovka, střední výtvarná škola se zaměřením na grafiku... a pak roky práce jako grafik, kdy jsem se věnovala převážně předtiskové přípravě a rutinní sazbě časopisů, novin a dalších tiskovin. Tam mi ale nějaké to kreativní vyžití už dost chybělo. Věnovala jsem se i olejomalbě, ale na to už s přírůstkem do rodiny prostě nebyl čas. A teď jsem na volné noze, tak uvidíme, zda mě udrží :).

Na: U mě je to podobné, něco vytvářím, co moje paměť sahá. Ať už to bylo kreslení, šití na sebe, pak i na děti. V době, kdy se nedalo nic moc sehnat, jsem dokázala, snad mimo punčocháče, ušít skoro všechno. Zdobila jsem cokoliv čímkoliv. A začátky? Lidovka, Hollarka v Praze, potom zaměstnání jako výtvarník v propagaci v Kotvě, v Oděvech a pak dlouhá léta v naší rodinné tiskárně, kde je jak sítotisk, tak i ofsetový tisk. Jeden čas jsme tiskli i podklady pro výrobu sportovních dresů. A z té doby mi zbyla sublimační technologie, zkušenosti, barvy, síta... A když uzrál čas, napadlo mě, že je škoda toho všeho nevyužít, a tak se zrodily textilní panely a z nich šité povlaky na polštáře. Snažím se kombinovat řemeslo s nápady nás obou tak, aby vzniklo vždy něco pěkného a užitečného.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Mí: Už na mateřské jsem se rozhodla, že chci zkusit dělat něco, co mě opravdu baví a nevyšťaví mě to. Takový ten sen - práce koníčkem. A kolik to zabere času? No, hodně. Nějak striktně nedělím čas na pracovní a soukromý. Mezi vařením vyřídím poštu, když malá spí, dělám na počítači. Když to jde, tvořím, když to nejde, třeba nad nějakým projektem alespoň přemýšlím a mnohdy se i vyloupne nějaký ten nápad. Nejlépe se ale dělá večer a v noci ... moc nespím :)
Na: Profesionálně jsem předčasný důchodce, i když dál dělám tisk na trička a podobně, občas i počítačovou sazbu pro ofset a digitální tisk. Ale k vlastní tvorbě utíkám, jak to jen jde, jako bych potřebovala dohnat ty roky, kdy jsem se věnovala spíš povinnostem. Takže si to opravdu užívám a doufám, že je to i vidět na výrobcích. Svůj čas nespravedlivě dělím mezi rodinu, práci, domácnost, psa, zahradu a právě tu výrobu všeho, co mě zajímá, co mě oslovuje a co si chci vyzkoušet. Vyžaduje to velkou toleranci mého okolí a naštěstí se mi jí bohatě dostává.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Mí: Technik mám v oblibě celkem dost. Nevyhrává asi ani jedna. Střídám je. Pomáhá mi to si udržet nadšení pro to, co dělám. Nesnáším jednotvárnost a rutinu. Samozřejmě každé vyžaduje svůj čas, aby se dostavil výsledek, něco lze přerušit a dělat něco jiného, něco prostě ne a musí se to dodělat, ať je nálada nebo není. Převážně dělám na počítači v grafických editorech.
Miluji linoryt. Je to takový relax a pročištění hlavy, to rýpání. Funguje to na principu takové té fyzické námahy, která pomáhá čistit mysl, třeba jako štípání dřeva. Toto je podobné, i když mozoly jsou jen na prstech :) Strašně ráda také maluji akvarelem. A kreslím tuší. Krasopíšu oblique perem. Leptám sklo. Modeluju z polymerů. Šiju z korálků. Kombinuju... nenudím se.
Na: Momentálně se věnuji nejvíce sublimačním barvám a textilu. Je to neokoukaná technologie a vyhrává asi proto, že jednoduše uzrál její čas a dovoluje mi vyjádřit mé pocity a představy. Někdy šití kombinuji i s korálkováním (i když nedosahuji kvalit Mí) a vznikají originály - třeba kabelky.

 

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Mí: Nápad. Objeví se, třeba z ničeho nic. Vyvolá ho vzpomínka, odstín barvy, vůně, atmosféra okamžiku... Mozek začne pracovat na konkrétní podobě... Pak záleží, co ten nápad zrovna je. Třeba potisk na triko: Načmárám si představu na papír, udělám dvě, tři další možné varianty, abych se vrátila k té původní. Překreslím to do finální podoby. Scan, retušování nebo překreslení v počítači. Volám Na. "Posílám ti podklady, připrav mi síto. Večer se stavím." U Na vybereme trika, probereme kolik a jakou barvou a Na tiskne. Někdy plním funkci "podržtotuadejtotámhle", ale většinou je Na samostatná jednotka.

Nebo když si ukradnu nerušenou chvíli a zalezu s barvami do nějakého koutu zahrady a maluju a maluju. Večer to přetáhnu do počítače a pak z toho vytvořím třeba obálku na blok.

Na: To mě vtáhne má pracovna, kde mám barvy a papíry a tak si jeden dám před sebe, nanosím si barvy, přírodniny a pak koukám, že těch hotových designů připravených k přenosu na látku je už šest nebo deset a je zase skoro noc. Potom hned ráno nastříhám látky a nemůžu se dočkat, jak to po vytažení z lisu bude vypadat. Podklad totiž vždy vypadá barevně jinak než "otisk". A pak hned ty hotové látkové panely, které se mi líbí nejvíce, co nejdříve ušiju. A už mám v hlavě další nápad a postup a z procházky se psem jsem si zase donesla zajímavé přírodniny...

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Mí: Můj :-). Zní to trochu egoisticky, ale není to tak. Je to nutnost. Netrpím nejistotou, jestli to je nebo není dobrý nápad, design, tvar, barevnost... To samozřejmě nezaručí, že to je vždy opravdu dobré, ale bez té vlastní jistoty bych to dělat nemohla. Nerada si nechávám do nápadů mluvit. Ale s Na samozřejmě společné projekty probíráme a občas musím svůj nápad trochu přizpůsobit technologickým možnostem tisku, šití atd... Někdy jsem ale neústupná a nutím Na překonávat hranice nemožného :).
Na: Já tu jistotu jako Mí nemám, ale když vidím výsledek, poznám, jestli je to dobré, nebo ne. Pro mě je důležitý názor Mí (ale neříkejte jí to :)) a také manžela, také je původně výtvarník.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rády.
Mí: Odsvetlusky - krásné věci, občas i s nějakým tím tiskem dělaným u nás ;), theresicka a slapota - ty hadříky se mi fakt líbí a obě mají pro mne takovou zvláštně vesele romanticko-nostalgickou atmosféru.
Natalie Gray Design - nedávno objevená a přijde mi škoda, že je tu trošku málo viditelná, má krásný styl.
Baví mne kouzelné světy od také písecké P0TMĚCHUŤ nebo pod ořechem.
...a mé korálkové srdce zaplesá u Tamarchi, Leela nebo CORRAL.
Na: Mám ráda minimalistické, zdánlivě jednoduché výtvarné vyjádření. Mezi mnoha dalšími mě oslovuje Ifaan a mimapaint.

Kdybyste měly upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Mí: To je těžké vybrat. Asi svatební oznámení...
Je to fajn práce. Pokaždé je to jiné, je to takové více osobní. Vím, že dělám pro ty konkrétní lidi něco, co je pro ně důležité, na čem jim záleží a co jim zůstane i jako památka... Něco, kde je vlastně poprvé napsáno (takové to "co je psáno, to je dáno"), že se ti dva rozhodli, že to bude oficiální. A občas, když dělám nějaké oznámení na zakázku, je to i dost bláznivá a veselá práce :)
Na: Pro mě je to asi vždy ten poslední hotový výrobek, moc se neohlížím dozadu, spíš vyhlížím další nápady, výzvy a inspirace.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářovy kobyly?
Mí: Bloky používám. Proto jsem je začala dělat, protože mi chyběly nějaké tak hezké, jako bych je dělala já :) ...papírnictví, to je tak trochu moje úchylka. Vlastně i svatební oznámení na svou svatbu jsem si dělala. Jinak asi jsem ta kobyla.
Na: Prapůvodně jsem si šila oblečení a vyráběla originální doplňky pro sebe a své nejbližší. To pokračuje i nadále. Vše vyrábím tak, aby se to líbilo i mně, abych si tu konkrétní věc třeba dala do bytu nebo oblékla na sebe... Nešidím se :-).

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Mí: Co? Jak jako volný čas a netvořit? :) Ve volný čas také tvořím (neumím nicnedělat), ale třeba šiju z korálků. Tomu jsem hodně propadla. Do naší písecké Korálkárny za vodou mě to vtáhne kdykoli to jen jde. Ale to je opravdu spíš můj relax. Ale výborně se tím i prokrastinuje :). Něco z mých dílek mám na profilu Mish.beads.
Na: Také neznám volný čas bez tvoření a fakt si ho užívám. Za určitý druh tvorby považuji i práce na zahradě, přesazování, kombinování rostlin, jejich tvarů a barev.

Jak vypadá váš ideální den?
Mí: Ideální den by musel mít asi 150 hodin. Stihla bych resty, měla čas na rodinu i na práci. A nebyla bych unavená, měla pár nápadů, které bych stihla zrealizovat, nepotkala bych ani jednoho hloupého člověka a stihla bych ušít z korálků něco fakt parádního. A když se vrátím do reality, tak ideální den je prostě asi den bez starostí, kdy se něco podaří nebo kdy stihnu třeba i ten korálkový relax. Hodně z mých dnů je vlastně celkem ideálních.
Na: Ničím a nikým nerušený tvůrčí proces bez nutnosti jíst a spát ... no, sci-fi :) A také tvůrčí spolupráce s Mí.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Mí: Vydržet :)
Na: Jakékoliv plány jsou u mě proto, aby bylo všechno jinak. Tak raději moc neplánuji a přijímám, co přichází, a těším se z přítomnosti. Žiju tady a teď.