Moje posedlost látkami začala asi už někdy v dětství, když jsem listovala naší obrovskou sbírkou časopisů Burda a hrabala se hromadami látek. Plně se začala projevovat ale až v posledním ročníku vysoké školy. Jako diplomovou práci jsem totiž šila plátěné tenisky pro vegany a umínila jsem si, že na nich budu mít vlastní vzor se zvířaty, která se nejčastěji týrají v obuvnickém a potravinářském průmyslu.

Tenkrát jsem vůbec netušila, jak dostat vzor na látku, a kantoři mi taky nijak neporadili, a tak jsem to vyřešila nažehlovací transferovou fólií.

Boty měly úspěch a na můj dlouhatanánský seznam toho, co bych chtěla aspoň jednou v životě udělat, se dostala další položka: navrhnout si vlastní látku.

první pokus s potiskem alias jedna z bot z mé diplomové práce

Abyste rozuměli, na tom seznamu jsou různé kategorie a jedna z nich zahrnuje i věci jako "cestovat časem do Paříže 19. století" nebo "utéct na pár měsíců od lidí a bydlet s gorilami". Záměr navrhnout si látku se dostal právě do této kategorie mých utopistických přání – jednak proto, že jsem se bála, že bych navrhnout látku neuměla, a druhým důvodem byla cena. Ještě před pár lety nebylo možné nechat si vyrobit jen pár metrů látky. Propátrala jsem snad celý internet a všude bylo podmínkou objednat si minimálně 50 metrů, tak jsem to nechala být.

Před časem jsem ale kreslila nějaké ilustrace a začala si s nimi pohrávat v počítači a vytvářet z nich vzory (článek zde) a moje posedlost se opět probudila.

Znovu jsem zapátrala a zjistila, že u sublimačního tisku není při výrobě omezení počtem metrů. Oslovila jsem asi dvacet firem, z nichž mi odpověděl jen zlomek, a pouze dvě byly ochotné mi vyrobit zkušební vzorek.

Po pár peripetiích (jeden vzorek byl vytištěný v měřítku asi 4× větším, než jsem zadala, a zapáchal, další byl zase rozmazaný a látka na omak škrábala) byla nakonec látka na světě. 

Tadá!

Vzor je vytvořený z mých akvarelových ilustrací. Inspirovala jsem se divokými lučními květinami a rostlinkami.

Plánovala jsem, že látku použiju hlavně na batohy, proto jsem zvolila pro vzor tmavé pozadí v uhlově šedé barvě. Díky tomu batoh klidně můžete hodit do trávy nebo s ním skákat v kalužích a nemusíte se bát, že na něm bude vidět špína. Látka je navíc nepromokavá, takže zůstane v suchu i jeho obsah.

A tady je první mini kolekce, kterou jsem z látky ušila:

Batoh, kulatá kabelka a taštička – lučního kvítí není nikdy dost, muselo být i na fotkách :)

Batoh je ušitý podle mého osvědčeného střihu. Má praktickou boční kapsu na zip a pohodlné ramenní popruhy vyrobené ze silné popruhoviny české výroby.

Kabelka je ušitá v kombinaci s medově béžovou koženkou.

Taštička na drobnosti se dá použít třeba jako pouzdro na tužky nebo organizér do větší kabelky.

Jedna látka tak všechno spojila do celku.

Jo, ještě vám musím ukázat pár fotek ze zákulisí focení pro pokochání...

...a pobavení. :)

Moje jako vždy zmrzlá paní fotografka/asistentka v jedné osobě.

A na závěr mám dotaz – líbí se vám víc ateliérové fotky, nebo fotky focené venku v přírodě? Nemůžu se rozhodnout...

Co máte raději vy?

 

 

 

Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!