Strážnický modrotisk je pojem a obrovská zodpovědnost. Vůči rodině, vůči národu, vůči UNESCu. Držíte v ruce formy z dávných staletí a vytváříte tradičním způsobem tkaninu pro moderní svět. "Ve strážnickém modrotisku jsem pátá generace rodiny Jochů," říká Gabriela Bartošková. A to i přesto, že původně si chtěla jen natisknout své "povinné" dva tři metry látky a poté zmizet do zahraničí. Více než stoletá tradice domácí dílny však nakonec dostala i ji... V čem jsou světově jedineční?

"Ježišmarja, já bych o ní začala vykládat tři hodiny... ale toto je právě 18. století..."

"Technologický postup je stejný, ale přestali jsme třeba prát v potoce... :) Jinak je tedy celý výrobní proces stále ruční a stále původní."

"Já jsem měla jasné... ale první tisk mě úplně okouzlil. Je to takový rituální, meditativní proces..."

"Jsem tady přesně v půl sedmé ráno a obvykle končím kolem půl jedenácté až půl dvanácté."

"Modrotisk je velmi o té alchymii a o těch recepturách, které si každá rodina chrání..."

"Člověk, který by opravdu do modrotisku chtěl jít, musí počítat s tím, že to je v podstatě na celý život. 16 let je takový základ, aby se něco naučil..."