Múzy často přicházejí, když potřebujete odejít od své minulosti. Pak nám do cesty vstupují věci a místa, která bychom nikdy nečekali. A stejný osud potkal i keramičku Zuzanu Strakovou. Pojďte s námi na návštěvu do krásného kamenného domu v Moravském Krasu s velikým ateliérem...

"Tadyten hambálek byl původně čistý a bílý. A když jsem začala vyrábět kachle, zjistila jsem, jak tomu domu sluší. A tak tu spontánně vznikla venkovní galerie..."

"Vystudovala jsem lékařskou fakultu a živila jsem se jako lékař. Pak se narodil Igor, dostal zánět mozkových blan a bylo to špatný. A tak jsem si u keramiky začala léčit bolavou duši... a už se keramikou živím. Ani vteřinu jsem toho nelitovala."

"Plno lidí s hendikepem zůstane jenom v bolesti a úplně se v ní utopí třeba na celý život. Já jsem jiná povaha, mě to spíš vždycky nakopne hledat dál..."

"Tak tady je Igor. A ten za všechno může - díky jeho hendikepu jsem se dostala ke keramice. Takže jemu můžeme poděkovat :)."

"Začínala jsem hrnečkama, ale tenhle dům ve mně něco přeprogramoval - od hrnečků k sochařině. Je to asi genius loci tohoto domu nebo té krásné zdi..."

"Mystérium keramiky je to, že i když tomu hodně rozumíte, vždycky si poslední slovo řekne pec :). A proto i po těch sedmnácti letech, co keramiku dělám, mě baví otevírat víko pece."

"Na Fler jsem nejdřív nechtěla - měla jsem moc práce a nevěřila jsem tomu, že by to mohlo fungovat. Před třema lety to nějak dozrálo a můžu říct, že se mi naprosto změnil život..."

"Možná bychom měli mít nějaké sny, ale to, co já žiju, to je SEN. Je to zázrak. Dělám, co mě baví, vůbec bych si to před pár lety neuměla představit, takže vůbec ani nedokážu říct, co bude. Protože jsem vděčná za to, co je teď."