Čas vánoční je za námi a nyní můžeme jen vzpomínat. Jaký byl kapr, jaká vánočka a jaké byly dárky? Toť otázka! :) Každý rok se to opakuje a každý rok je to jiné. Přemýšlíte, hledáte, nakupujete a možná i vytváříte. To vše v domnění, že obdarovaný bude zářit štěstím, až dárek bude rozbalovat. Většinou to tak je a štěstím září všichni, ale občas se může stát, že je to jinak. A to pak nastávají zajímavé situace. A právě o dárečcích, o pocitech a dalších vánočních prožitcích s vámi chceme dnes mluvit.
Byly vždy krásné? Kouzelné? Nebo nás nějaký dárek zklamal či dokonce vyděsil? Přesto jim nelze upřít, že už navždy budou nezapomenutelné. Tedy - jaké zajímavé dárky jsme kdy dostaly? A abychom vás ještě trochu vrátily zpět k Vánocům, dejme si i kousek poezie od maminky Veroniky (U muzikanta):
Vánoční poklid kolem šlape,
do stop mu letos bláto kape
a ti, co vysnili si běžky,
také v tom blátě šlapou pěšky.
Však bláto nebo stopa bílá,
v páru je každá cesta milá
a ani mráz ji nepopálí,
aniž ji deště kouzla vzdálí.
Vánoční poklid kolem vane
- zázrak v té době uspěchané,
a já vyhlížím mezi vrátky.
Někdy je těžká cesta zpátky.
***
U muzikanta
Když mi bylo devět, hrozně jsem si přála kamaše, rolák a sněhule. Nevím proč – asi se to tehdy nosilo. Bylo mi jasné, že všecko mi rodiče těžko koupí. Dumala jsem celý advent, co mamka nakonec sežene. Inu, psal se rok 1984 a na krámě nebylo vždy to, co by člověk chtěl a potřeboval.
Jaké bylo moje překvapení, když pod stromečkem čekaly kamaše, rolák i sněhule! Byla jsem tak nadšená, že jsem se hned oblékla a seděla pak u otevřených balkónových dveří, aby mi nebylo horko. Byl to silný zážitek nejen pro mě, ale i pro mou maminku, která na to i po těch letech stále vzpomíná.
Rolák a sněhule už nemám, ale ty kamaše nosím ještě v zimě na chalupě a nostalgicky vzpomínám.
***
Babička ovečka
Vánoční dárky, a že jich za ty roky bylo, mi vždycky přinesly radost. Přesto jsou pro mne jedny vánoční svátky nezapomenutelné a pod stromečkem mě čekal dárek ze všech nejkrásnější. Byly mi tenkrát čtyři roky a moc jsem si přála velkou mrkací panenku. Po večeři došlo na rozdávání a rozbalování dárků. Samozřejmě jsem měla radost ze všeho, co mi Ježíšek nadělil, přesto jsem pocítila zklamání, že mé největší přání nebylo splněno. Myslím, že maminka čekala přesně na tento okamžik. Poslala mě pro něco do kuchyně a po mém návratu ležela pod smrčkem veliká krabice a byla pro mne. Vánoční papír jsem bleskově roztrhla a... rozbrečela se štěstím. Byla tam! Velká, mrkací a dokonce chodící. Zkrátka ta nejhezčí panenka. Dostala jméno Helenka a věřte nebo ne, hrála jsem si s ní ještě na druhém stupni ZŠ.
Až mnohem později mi maminka řekla, jakým způsobem se jí podařilo nedostatkové zboží sehnat. Dcera naší sousedky se učila prodavačkou a toho roku měla praxi v hračkárně, takže podpultovou panenku nejen sehnala, ale také až do Vánoc schovala, abych nebyla ochuzená o překvapení. To tedy byl dárek dárků, nejlepší, nejkrásnější, nezapomenutelný.
Čím jsem starší, tím častěji se vracím ve vzpomínkách do dětství, kdy předvánoční čas měl kouzlo a neopakovatelnou atmosféru. Žádné reklamy v televizi, žádná komerční propagace už od října, výklady obchodů se zdobily pravým jehličím a skleněnými ozdobami. My děti jsme neseděly u televize (ostatně vysílací čas byl omezený), ale o vánočních prázdninách jsme si užívaly koulovačku a bruslení na zamrzlé řece.
***
SVARTORN
Mám jedinečnou tchyni. Je to naprostý unikát... Operní pěvkyně s duší bohéma, s mnoha talenty pravého renesančního člověka. Namaluje obraz, vytesá sochu, vymodeluje plastiku, postaví zeď, obloží krb, zahrada je pastva pro oči, žádné zvířátko v okolí nehladoví... ale...
...pro běžný život je naprosto nepraktická. Není schopná uvařit podle kuchařky a ve výběru dárků jedná podle nejasných a hlavně nepředvídatelných vesmírných pohnutek. Doteď mám v živé paměti, jak jsme s manželem dostali pod stromeček "měkoše". A obavy se začaly zhmotňovat... Prvně vykoukla děsivá barevná kombinace - hnědá se žlutými a oranžovými kosočtverci. A pak se vylouply svetry v dětských velikostech... Abychom udělali radost, tak jsme se do nich opravdu nasoukali. Ale nemohli jsme dát paže k tělu... To už konečně milovaná tchyně usoudila, že se asi spletla, a že dárky vymění. Za několik týdnů jsme dostali dalšího "měkoše". Pro změnu ve velikosti XXL...
***
Kbags
Můj NEJ vánoční dárek? Asi okamžik, kdy mě to mrně v jesličkách dovedlo ke Knize knih... a já v ní objevila nejen smysl Vánoc, ale i úžasný návod na život. Bylo to překvapivé, neotřelé, povznášející. Dostala jsem křídla...
***
Ko-runka
Můj nejhorší a zároveň nejlepší vánoční dárek.
Asi tak před 25 lety jsem byla pozvaná na oslavu Vánoc k synovi. Jela jsem 23. prosince. Na Štědrý den jsme se se synovou tehdy ještě přítelkyní málem ukousaly nudou. Syn totiž vaří a peče a nikdo mu nesmí pomáhat. Takže jsme se trošku ovínily. Tradicí je, že odpoledne se u nás chodí na šneky (brr) a večer na vánoční večeři chodíme do Francouzské restaurace v Obecním domě. Okolo 23. hodiny se jde pěšky na mši do Chrámu sv. Víta a pak se jde domů. Dorazíme cca kolem 2. hodiny ranní, dostaneme čaj, máme druhou večeři – tu naši. A někdy kolem čtvrté hodiny ranní se rozdávají dárky.
Tehdy jsem dostala pár dárků z Provence a pak ještě obálku. Na mém obličeji jsou odjakživa vidět všechny emoce. Poděkovala jsem za dárek. Oni dva vykulené oči a syn mi říká: mamko, ty se ani do té obálky nepodíváš? Tak jsem ji otevřela a tam bylo vánoční přání, opět jsem poděkovala. To už nevydrželi oni dva, přání otočili a ejhle: ON vám to byl VOUCHER na poznávací zájezd do Provence ve Francii. I když už jsem tam byla několikrát, měla jsem z toho ohromnou radost a také s radostí na to vzpomínám.
***
LuciKar
Nestalo se mi, že bych někdy dostala k Vánocům nějaký opravdu nevhodný dárek, všechny dárky, které jsem kdy dostala, se mi líbily. Některé víc, některé trochu míň, ale nikdy to nebyla úplná katastrofa. A nějaký nejlepší dárek? Často vzpomínám na Damiána, kterého jsem jako dítě dostala k Vánocům. Byl to roztomilý pletený panáček a uměl vyprávět pohádky. Tedy tomu jsem dlouhou dobu jako malé dítě věřila. Až později jsem se dozvěděla, že panáčka upletla moje maminka a tatínek do něj vyrobil malý přístroj, který sem přenášel pohádky z našeho gramofonu. Vzpomínám si, že jsem byla malinko zklamaná, že Damián není kouzelný, jak jsem si myslela :-).
Teď si ale naopak myslím, že to bylo opravdu takové malé umělecké dílko mých rodičů. Doteď mi vrtá hlavou ten repráček v Damiánovi. Jak ho ten můj táta vyrobil? Damián neměl žádný kabel a bluetooth nebylo… Tatínka už se bohužel nezeptám a Damiána už také dávno nemám. Ale byl to rozhodně krásný a originální dárek a pohádky mi vyprávěl ještě hodně let. Pak už jsem si ty desky s pohádkami na gramofonu měnila sama, ale vyprávět mi je musel vždycky Damián.
***
matyma
Možná to znáte, někdo rozděluje dárky na "měkké" a "tvrdé". Měkké jsou ty, které když vezmete do rukou, jsou prostě měkké, většinou je to svetr, košile, ponožky, no prostě oblečení. A tvrdé jsou ty ostatní, většinou v krabicích. Jakmile se toto rčení u nás doma začalo více používat, chtěla jsem obdarované trochu poškádlit a zabalila jsem svetr do krabice, tak aby působil jako "tvrdý" dárek. Můj muž totiž nepatří mezi ty, co rádi dostávají "měkké" dárky. Jeho radost ovšem dlouho nevydržela, pouze do otevření krabice, ale naštěstí to vzal s humorem.
Já, jelikož už na Ježíška nevěřím, nějaké zvláštní dárky neočekávám. Před pár lety jsem však dostala podezřelý dárek, byl "tvrdý", tedy v krabici. Tenkrát se mi po rozbalení opravdu rozzářila očka, takový dárek jsem nečekala, dostala jsem úplně nový fotoaparát. Nový a moderní, úpně jiný, než jaký jsem dosud používala. Byla to pro mě velká výzva. Potřebovala jsem fotit výrobky na prodej a musela jsem se ho naučit ovládat co nejrychleji. Nebylo to jednoduché, ale teď je to můj nejlepší kamarád.
***
StoneJane
Dlouho jsem přemýšlela, co psát. Na žádný hezký dárek si nepamatuju, jen na nadšení čtyřleté dcery z oranžové plastové Tatry a její překvapivé sdělení: „Děkuju vám za Vánoce!“ Dárky jsem před léty zrušila a Vánoce jako rozvedená starší dáma bez vnoučat dost nesnáším.
Ale pak jsem si přece jen vzpomněla. Kdysi jsem kamarádovi na tajňačku pomáhala malovat obrázky na Karlův most. Byla to tenkrát velká partyzánština, protože jsem neměla vyřízené povolení národního výboru.
V té době jsem ještě byla vášnivá kuchařka a pekařka, tak jsem pro dva své osamělé kamarády chystala kompletní vánoční večeři, štrúdl, vánočku a cukroví na doma. Kamarád z mostu si na Štědrý den odpoledne přijel pro proviant, poděkoval, popřál a nazdar. Byla jsem trochu otrávená, nějaký dárek bych si přeci zasloužila! To, že mi na stůl položil peníze za zboží, bylo sice fajn, ale…
Sotva odešel, ozval se zvonek. Aha, něco si zapomněl, říkala jsem si a hnala ke dveřím. Po jejich otevření mě málem kleplo. Na chodbě nikdo, ale přímo před obličejem se mi kývala loutka čarodějnice. Nikdy bych si takovou věc nekoupila, ani se mi nelíbila, ale protože je to nejoriginálnější způsob darování, i po 35 letech je pořád se mnou. Visí sice na záchodě, ale mám ji pořád na očích, i když o kamarádovi už léta nevím.
***
jari.ticha
Začnu své povídání nejhezčím dárkem, tím jsem se shodou okolností stala před 55 lety já, protože si mě rodiče přinesli pod stromeček. Narodila jsem se 18. 12. a z porodnice nás pustili právě na Štědrý den. Položili mě pod stromeček jako Jezulátko, zapálili svíčky a stromek začal hořet. Maminka mi vždycky vyprávěla, jaký to byl fičák.
Já osobně dárky raději rozdávám, než je dostávám, ale raduji se z každého dárku, který dostanu. Nejraději mám ty, nad kterými je vidět, že ten, kdo obdarovává, přemýšlí a nejde koupit první věc, kterou vidí. Já to dělám úplně stejně. Během roku si dělám poznámky, když někdo řekne, co by si přál. Je to pak jednodušší. Poslední tři roky se se všemi domlouvám, aby mi přispěli finančně a já si pak koupím, co potřebuji a na co z invalidky neušetřím. Před dvěma lety to byl overlock na šití a loni sušička na prádlo.
Mezi mé nejhorší dárky patří každoroční šály a šátky od mé bývalé tchyně. :-) Ale darovanému koni na zuby nekoukej, jak praví české přísloví. Takže přijímejme jakékoliv dárky, ať "měkké" nebo "tvrdé".
***
Baybla
Za svůj život jsem dostala pod stromeček hodně dárků. V dětství hračky a knížky od rodičů, později dárky od manžela a dětí a každý z nich mi udělal radost. Ale ten nejkrásnější dárek jsem každé Vánoce dostávala, aniž by o tom ostatní věděli.
Když byly naše děti malé, samozřejmě dávaly seznam svých přání na okno, čekaly na Ježíška a byly nadšené, když se u nás objevil stromeček s dárky. Po večeři, když byly dárky rozdány, měl každý před sebou svou hromádku a začal rozbalovat. Já ale ne. Seděla jsem tiše v křesle a dívala se. Dívala se, jak děti zápasí s barevnými stužkami, trhají vánoční papír, smějí se a navzájem si ukazují, co dostaly. Dívala jsem se na ně, na tu radost, na ty jejich rozzářené, šťastné oči a to byl ten nejkrásnější dárek, který jsem mohla dostat.
A víte, že já tenhle svůj nejhezčí dárek dostávám pořád? I když jsou dnes děti dospělé, stejně své dárečky rozbaluji jako poslední a nejdřív se jen tiše dívám. A zase vidím úsměvy a radost v očích a jsem za to moc vděčná.
***
Sepetra
Dlouho jsem přemýšlela, jaký vánoční dárek, ať už ode mě nebo pro mě, vyniká bizarností, vtipností či trapností - koza do Afriky pro švagra bankéře? Sada na výrobu lapače snů pro počítačového teenagera? Tkalcovský stav, který jsem si marně X let přála jako malá? Ale nic z toho není ono.
Nakonec vybírám nejlepší dárek, který už několik let dostáváme já i mí dva bratři s našimi celými početnými rodinami od našich rodičů - neuměle na počítači v programu kreslení asi z 90. let vytvořená poukázka na společnou dovolenou. Nejde o tu poukázku, ale o to, že se díky rodičům každý rok opravdu společně na týden sejdeme a trávíme čas ať už u moře nebo někde v Čechách. Společný čas je to nejvzácnější a já jsem za ten dárek rok od roku rodičům vděčnější.
***
Naše příběhy už znáte a na vaše se budeme těšit v komentářích pod článkem :)
Vaše holky z klubu Poetika.
Úvodní foto zdroj: HelenaG & AI :)
