Mýdlový příběh aneb dlouhá cesta mýdla do našich koupelen

Od CORRAL v kategorii Inspiromat | 19.5.2022

Bez mýdla si dnes už život neumíme ani představit a bereme ho jako naprostou samozřejmost. Věřili byste, že se jeho historie začala psát už před bezmála pěti tisíci lety? Ano, je to tak!

Mýdlo vyráběli už staří Sumerové. Dosvědčují to archeologické nálezy babylonských keramických nádob, obsahujících látku podobnou mýdlu, z doby kolem roku 2800 př. n. l.

Z doby kolem roku 2200 př. n. l. pochází hliněná tabulka s návodem pro výrobu mýdla z vody, louhu a kassiového oleje. Toto mýdlo se však v Sumeru nepoužívalo k hygieně či praní oděvu, nýbrž k léčení a hojení ran.

Gefrorene _wand, Pixabay.com

Znalost přípravy mýdla se později dostala z Mezopotámie do Egypta. Egypťané zjistili, že kořen rostliny mydlice lékařské je silně saponifikující a lze ho využívat k očistě těla, čehož hojně využívali. Dokazuje to Ebersův papyrus pocházející z doby kolem roku 1550 př. n. l., který je uložen v knihovně univerzity v Lipsku.

Jiné starověké egyptské dokumenty se také zmiňují o tom, že látka podobná mýdlu se používala kromě úpravy vlny před jejím spřádáním také k lékařským účelům, například k léčbě vředů.

k-e-k-u-l-é, Pixabay.com

O něco později se mýdlo dostalo i na evropský kontinent, konkrétně do Řecka. Řekové však „mýdlo“ obsahující potaš a kozí lůj využívali spíše jako pomádu na vlasy.

Ostatně ani staří Římané nebyli v tomto směru výjimkou. Ačkoliv byla v ruinách Pompejí, zničených sopečnou erupcí Vesuvu v roce 79 n. l., nalezena mýdlárna se zbytky kusového mýdla, mýdlo se v té době k očistným účelům příliš nepoužívalo. V hojnější míře se začalo používat až ve 2. století našeho letopočtu, kdy slavný římský lékař Galenos upozornil na jeho výborné očistné vlastnosti. Poté nastal rozvoj mydlářství jako řemesla, které se udrželo až do novověku.

Viktor Forgacs, Unsplash.com

Specialisty na výrobu mýdla byli už v té době Arabové. Připravovali mýdlo zejména z olivového oleje, ale také jako první i s přídavkem aromatických olejů. Poprvé k jeho výrobě použili jimi objevený a dodnes k tomu účelu používaný hydroxid sodný.

Od počátku 7. století mýdlo vyráběli v Palestině a Iráku. Již tehdy mýdla barvili a parfémovali, kromě kusového mýdla připravovali i mýdlo tekuté a také speciální mýdlo na holení. Svými produkty zásobovali celou tehdejší jižní Evropu a Orient, kde bylo i přes svoji nevalnou kvalitu velmi ceněno.

Ani Evropa však nezůstává pozadu. V 8. století už se mýdlo vyrábí v Itálii i ve Španělsku nebo ve Francii. Postupně mydláři přidávají vůně a začínají mýdla specializovat - na koupání, holení, mytí vlasů, na praní prádla.

Sincerely Media, Unsplash.com

Jeden z prvních podrobných návodů na výrobu mýdla se nachází ve sbírce řemeslných výrobních tajemství z 12. století.

Technologie výroby mýdla se v průběhu let v podstatě nezměnila. Oleje a tuky různého původu se vařily v žíravém alkalickém roztoku, čímž vzniklo čisté mýdlo. Tato reakce se nazývá zmýdelnění.

Výroba mýdla z olivového oleje se dostala do Francie již v 16. století. Velkým střediskem produkce mýdla byla v té době Marseille a termín „marseilleské mýdlo“ se pro bělené a parfémované tekuté i kusové prvotřídní mýdlo používá dodnes.

Z jižních zemí se postupně výroba mýdla šířila i na sever Evropy, ale protože tamní výrobci, zejména v Anglii, severní Francii a Nizozemsku používali místo olivového oleje rybí tuk, byla kvalita jejich mýdel horší.

donbalon, Pixabay.com

I přes stále lepší kvalitu mýdla zažívá mydlářství v 16. a začátkem 17. století úpadek, neboť mytí se v té době považuje za zdraví škodlivé. Využíváno bylo tak zpravidla jen k praní oděvů a občas k čištění příbytků.

V 18. století vzrostla mezinárodní poptávka po potaši, která se používala při výrobě mýdla, skla a střelného prachu.

Kolem roku 1790 tedy vyvinul francouzský chirurg a chemik Nicolas Leblanc metodu výroby alkálie z kuchyňské soli. Později se podařilo vyrobit ze solného roztoku hydroxid sodný. Tento vývoj připravil cestu průmyslové výrobě mýdla.

Eric Masur, Unsplash.com

Konec 19. století byl obdobím významných reforem v úsilí vzdělávat lidi v oblasti zdraví a hygieny. V té době však mýdlo bylo většinou hnědou hmotou se zbytky surové alkálie, která dráždila pokožku, a vyrábělo se ručně ve varných kotlích. Na veřejnost se dostávalo v podobě bezejmenných kostek, které prodavač krájel na kusy a prodával na váhu.

Některá mýdla vytvářela bohatou pěnu, ale vylučovala kapky oleje, který zanechával na rukou mastnotu a po čase začal nepříjemně zapáchat. Výrobci mýdel, kteří stále citlivěji reagovali na poptávku veřejnosti, začali používat různé přísady, jako například citronelkovou silici, aby příjemnou vůní připomínající citron překryli zápach.

V roce 1806 založil William Colgate v New Yorku koncern vyrábějící mýdlo nazvaný Colgate & Co. V roce 1872 Colgate dal na trh první moderní parfémované mýdlo.

Další společnost vznikla na západě Spojených států nejprve pod názvem B. J. Johnson Co. Protože vyráběla mýdlo ze směsi palmového a olivového oleje, přejmenovala se v roce 1916 na Palmolive, ale později fúzovala na Colgate-Palmolive Co.

V téže době začali v Cincinnati společně podnikat William Procter a James Gamble.

Výrobci si uvědomovali, že člověk přirozeně touží po čistotě. Bylo třeba přesvědčit spotřebitele, že mýdlo je nezbytností.

Brzy začali tvůrci reklam spojovat výrobky a jejich účinky s takovými věcmi, jako jsou med, slunce a sníh.

Jiní použili známá umělecká díla, čímž dodali svým reklamám – a tím i mýdlu – nádech noblesnosti a kultivovanosti.

Počátkem 20. století se mýdlo prodávalo na celém světě. Značnou měrou přispělo k rozvoji reklamního průmyslu. V roce 1894 se slogany propagující mýdlo objevily dokonce i na zadní straně poštovních známek na Novém Zélandu.

micheile dot com, Unsplash.com

Mýdlo a cech mydlařů u nás

V Česku se až do vymření Přemyslovců mýdlo vyrábělo podomácku. Výroba mýdla byla běžnou součástí práce hospodyněk až do konce 17. století, ale již v době lucemburské vzniklo nové řemeslo, mydlářství. V roce 1464 byl v Praze založen cech mydlářů. V této době se i v našem království objevovala na trhu mýdla španělská a italská. Měla mnohem lepší kvalitu než arabská mýdla, ale cena tohoto přepychu nebyla rozhodně pro každého. Velkou milovnicí byla údajně i Blanka z Valois, manželka Karla IV.

Po přelomu 19. století mýdlo „slaví“ svůj velký návrat. O velkovýrobu mýdla v 19. století se postarali otec a syn Schichtovi. Georg Schicht zahájil výrobu mýdla ve svém malém domku v roce 1848. Již v roce 1867 mýdlem zásoboval celé severní Čechy. V roce 1882 se jeden z jeho synů Johann Schicht rozhodl, že vybuduje továrnu na výrobu mýdla. Tato novosedlická „mýdlová výrobna“ se ještě před 1. světovou válkou stala největší továrnou na zpracování tuků v kontinentální Evropě. Po 2. světové válce byla rodina Schichtů odsunuta a podnik byl zestátněn (dnešní Setuza).

Sponchia, Pixabay.com

Další neméně známé bylo mýdlo od firmy Hellada. Ta byla založena v roce 1920 a na trh vstoupila jádrovým mýdlem HELLADA. Úspěch byl ohromný. Hned v následujícím roce se staví továrna a sídlo firmy v Praze Michli. Sortiment se rozšiřuje a produkce stoupá. Ulice dostává jméno „U Hellady“ a tovární objekt čp. 1. Na této adrese sídlí společnost Hellada i dnes.

A do třetice další nejznámější mýdlo bylo Otto Rakovník. Firma vznikla roku 1875 v Rakovníku a zakladatelem byl František Otta. Ten přišel s nápadem dávat ke každému mýdlu pro děti malou tištěnou pohádku. Jejich reklama zněla: "Ať jsi černý jako bota, umyje tě mýdlo Otta!"

O historii už toho víte dostatek, tak co se vrhnout do současnosti a potěšit zrak mýdly zde na Fleru? Nejsou přímo k nakousnutí?