Cesty ke štěstí jsou občas klikaté. Když jste ale mydulienka, ani se nenadějete a jedete tím správným směrem jako namydlení. :-) Mýdla nebyla na začátku její srdeční záležitostí, ale našla si k ní cestu. A ona k nim! Přečtěte si s námi příběh o tvoření, snech, volnosti a nevyzpytatelně voňavých cestách osudu.
Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Cesta k tvoření… Toť otázka!
Zkrácená verze – jmenuji se Naďa, pocházím z jižní Moravy, bydlím na Hané a mýdlárnu mám na Valašsku. :-)
A teď ta delší verze…
Tvořím snad od malička (a že jsem byla a jsem dost maličká pořád!). Moje nejoblíbenější dárky bývaly sešity, fixy a pastelky. Moc ráda jsem malovala. Taky jsem ráda dělala gymnastiku a miluji zvířata. Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla chodit na výtvarku, kde jsme měli neskutečně úžasnou paní učitelku, takže už během základní školy byla možnost vyzkoušet různé techniky – malování, sítotisk, keramiku, plastiky, šití – prostě ráj pro vodnáře… Bylo to nádherné období! Asi ve čtvrté třídě jsem se naučila háčkovat, hned potom plést. Ruční práce mě prostě fascinovaly. Přišla střední škola, kde vyhrála ta zvířátka a šla jsem na zemědělku. Tvoření šlo stranou.
Po škole mi přišla do cesty nádherná práce v květinářství na Valašsku. Naučila jsem se dělat vazby, přitom jsme s babičkou po večerech seděly a pletly svetry. Ona je měla nádherné a přesné, já prostě i přes největší snahu originální, vždycky jsem potřebovala nějak vybočit. :-) I přes krásnou práci stále nedocházelo naplnění a šla jsem opět studovat. Oficiálně jsem šlechtitel rostlin. Rostlin? A kde jsou ta milovaná zvířata? Ve druhém ročníku jsme se měli rozhodnout, zda živka nebo rostlinka, a stačila jediná věta od mého budoucího vedoucího diplomové práce, že je rozdíl, jestli mi zemře tisíc rostlin nebo jedno zvíře, a bylo vymalováno. Cesty osudu jsou prostě nevyzpytatelné.
No a potom už to šlo přesně tak, jak mělo – na řadu přišly práce, které mě nenápadně připravovaly na to, co dělám teď – ať už to byla pozice nákupčího, vedoucího výroby v potravinářství (ono se to papírově od kosmetiky moc neliší…) až po fytopatologickou laboratoř. Spousta zkušeností a také spousta stresu. Mezitím jsem byla u jedné kartářky a ona mi řekla, že jednou budu podnikat… Tenkrát jsem se jí vysmála a řekla, že JÁ NIKDY!!! Nikdy neříkej nikdy, že…
Nebojte, už jsem skoro u konce.
Jednoho krásného dne přišla kamarádka a řekla mi, že by si chtěla na Vánoce pro své blízké vyrobit mýdla. Hm, tak mýdla jsou teda to poslední, co bych chtěla zkusit, to mě vůbec neláká! To už jsem se pomalu zase vracela k tvoření. Jenomže člověk míní a osud mění. Vlastně jsem to zkusila jen díky tomu, že jsem moc toužila vyzkoušet tuhý šampon a u nás prostě nebyl nikde k sehnání. Tak jsem to zkusila… Ze zkoušky se stala okamžitá vášeň, která mě stále učí trpělivosti, protože bych chtěla všechno hned. :-) Najednou nestačí, že si děláte mýdla pro sebe, pro rodinu a celé okolí, potřebujete je poslat dál, ale zákony jsou velmi přísné, certifikace, provozovna, papírování – než vyrobíte jedno mýdlo… No, co vám budu povídat. I přesto, že už jsem měla první certifikovaná mýdla, schválenou mýdlárnu, tak jsem mýdla dělat na prodej nechtěla. Já jsem si mýdla nevybrala, ona si vybrala mě! Tak mi přišla do cesty nemoc, dostala jsem spoustu času na přemýšlení. Po roce a půl jsem se rozhodla. Dala jsem výpověď z krásné práce a přijala jsem mýdla do svého života. Když se dívám zpět, tak vím, že každá moje práce mě měla směřovat tam, kde teď jsem, dostala jsem spoustu zkušeností, bez kterých bych to vůbec nezvládla. TAKŽE MÝDLA – DĚKUJI, ŽE JSTE SI MĚ VYBRALA, A ZKUŠENOSTI, ŽE JSTE PŘIŠLY! Co bude dál, to se uvidí. A děkuji své rodině, že má se mnou trpělivost!
PS: Gymnastiku už nedělám :-)
Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Tady je to jednoduché – nemám žádnou techniku, kterou tvořím nejraději. Prostě tvořím a raduji se ze všeho, co se mi povede. Ať už jsou to mýdla, svíčky, háčkování, šperky. Jako správný vodnář potřebuji volnost. :-) Ráda vkládám do svých výrobků „něco navíc“ – minerály, záměr, radost, úsměv, …
Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci čerpám hlavně v přírodě a při focení. Nevadí mi se pustit do čehokoliv, ale musím s tím vnitřně souznít. Výroba na zakázku… Ano, ale daleko raději mám volnou tvorbu.
Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Jedno z míst na tvoření v hlavě je náš úžasný meruňkový sad. Z mého pohledu je to magické místo. Kromě meruněk zde máme vysázené stromy i za ty, kteří už nejsou mezi námi, a je radost si s nimi povídat. Tam čerpám sílu a inspiraci. Potom přejedu na Valašsko, kde mám mýdlárnu v areálu bývalého kláštera. Tam se na pár dní vždy zavřu, chodím si pro vodu ke studánkovému mariánskému prameni, kterou používám do přírodních mýdel, občas si odskočím na nějakou krásnou procházku a nechám se jen vést.
Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
V období nemoci. Spousta času na přemýšlení.
Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Pomohlo mi vše z mého příběhu a všichni lidé v něm, nemůžu říct, že by bylo něco nejvíc. Ať už to byly dobré zkušenosti, či ty špatné. Moje tvoření tvoří celek tak, jak je. :-)
Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Představte si, že jste maminka a máte spoustu dětí (nevím, jak to mají tatínci) :-). Máte některé své dítě radši? Myslím, že ne. Sama používám vše, co vyrobím, takže vše mám odzkoušené a poctivě střídám podle nálady. Ať už je to zázvorovo-skořicové mýdlo v zimě, mateřídouškové v létě, šumivky a koupelové soli neustále, svíčky u nás hoří celoročně… Jsem pyšná na to, když mi někdo řekne, že už nic jiného používat nechce, to je pro mě ta správná cesta.
Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Kdybych něco udělala jinak, nebyla bych tam, kde jsem, takže ne. :-) Sama jsem zvědavá, kam mě cesta povede dál!
Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
To je těžká otázka. Mám spoustu oblíbených, stačí ke mně nakouknout, abych náhodou na někoho nezapomněla! :-) Nejvíce miluji šaty od sluníček smiling sun, s těmi opravdu souzním. A taky ivcatko, milá Věruška šipinka, ráda se chodím dívat do nádherného světa Machacek-sochy….všichni z Panterů.. Prostě to tady mám moc ráda!
Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Já někdy netvořím? :-) Miluju čtení knížek. Máme dva pejsky (gaučáky), kteří mi dopřávají dostatek procházek přírodou, výlety s rodinou, focení. Mojí přírodní nabíječkou je les.
Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Stále dál a dál. A výš a výš. :-)
Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Nebát se poslechnout své srdce! (A někdy samozřejmě i rozum.) :-)
