Kromě první královské odměny, kterou jsme rozdali v naší soutěži FlerGO, jsme se v MAGu tento týden věnovali "královským tématům", všimli jste si? Šperkařka Nagua, královský wire-wrapping, královské propriety od Cínařky a neméně ušlechtilá dovednost paličkování... a o víkendu můžete zažít královskou jízdu dokonce naživo! Jízda králů, zařazená na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO, se pojede v neděli, 27. 5. ve Vlčnově a my si na její počest vyrobíme folklórní náramek s čelenkou, pozveme vás na netradiční výstavu a povíme si, co vlastně obnáší příprava těch krásně nazdobených koní pro královskou družinu. Tipnete si, kolik růžiček je potřeba na jednoho koně? ;-)

Výjimečná role role krepáku

Po zhlédnutí fotografií z Jízdy králů si každý rok říkám, že už tam příští rok prostě nesmím chybět. A také "to by mě tedy zajímalo, kolik těch růžiček z krepáku vlastně je!" :-) A tak jsem se vypravila do Vlčnova za paní Kučerovou, která také tu papírovou krásu každoročně vyrábí.

Paní Kučerová, tak jak velký záhon růžiček každý rok vyrobíte?

Na každého koně jich musím udělat tak 180. Spíš ale těch 200, protože oni si chtějí ještě tu něco přizdobit, tam něco před domem vyrobit a taky potřebují rezervu, když se při strojení něco nepovede.

Růžičky vyrábíme s ostatními z krepového papíru, co dostaneme od pořadatelů. Přes různé kruhy a vychytávky se pak navazují na koně pomocí skoro třímetrových popruhů. Na hřívu je další, který nese tříbarevnou velkou růži. Zdobení vede koni i pod břichem, pod nohama, plece zdobí věneček s liliemi.

Už jsem tomu uvyklá, dělám to večer u televize. Každý kůň má ale skutečně velkou výbavu. V roce 2000 jsme jeli prezentovat Jízdu králů na EXPO do Hannoveru. Všichni vodiči koní byli v krojích, každý kůň (myslím, že jich bylo 11) měl svou vlastní velkou krabici s výbavou. Ten autobus byl plný krabic!

Jak dlouho strojíte jednoho koně?

Tak dvě hodiny, jak kdy. Já ale nahoru na koně nedosáhnu a to zdobení se přišívá. Takže na koně se dá deka, na ni červený krojový šátek, sedlo (dříve sedla nebývala a chlapi z toho nemohli ani slézt!), utáhne se to a vše se přišívá k té dece. Sedlo to vše drží a dál se na deku přišívají popruhy, střídavě z obou stran. Jeden člověk musí soustavně navlékat dlouhé nitě, musí to zkrátka celé dobře držet.

A jak se to strojení dotýká koní, jsou dost trpěliví?

No někdy ne. Strojili jsme je před pár lety po sokolském sletu v Praze, na Senovážném náměstí. Jezdily tam tramvaje, někteří koně, nezvyklí na takový chaos, se dokonce vzpínali. Ale podařilo se a nakonec jsme odtamtud šli přes Karlův most až nahoru na Hradčany a pak přes Letnou zpět. Bylo to dlouhé a bylo navíc úmorné vedro. Když jsme dorazili na místo a odstrojili koně, měli jsme v okolních restauracích ale nachystánu královskou večeři a propagace Jízdy jako takové se vydařila.

Jednou se dokonce stalo, že při zdobení se ten kůň začal vzpínat a kluka-krále shodil. Naštěstí byl na místě doktor. Kluk dostal injekci - a mohl jízdu uskutečnit. Někteří koně to šustění papírového zdobení, vlající pentle a jiné naše radovánky prostě špatně snášejí :-)

Jízda králů Vlčnov 2009 - zdobení koní. Modrý kroj je rovněž vlčnovský, ale pracovní. Takové montérky ;-)

Jízda králů jako úctyhodná tradice

Jízda králů je spojena se Slováckem. Díky lásce a úctě lidí k lidovým tradicím se zde podařilo zachovat tradiční obyčeje bez výraznějších "novodobých" vlivů. Pojďte se s námi podívat  na akci, která je od loňského listopadu zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Jak takový den pro krále začíná?

Města a vesnice "králů" se probouzí do nevšedního rána. Ve vzduchu je cítit vůně jara a  koní, kterých je dnes všude kolem více než obvykle. Jezdci královské družiny ruku v ruce s početnými rodinnými příslušníky krášlí své koně na jedinečný lidový zvyk. Zdobení je pestré, propracované do nejmenších detailů, vycházející z tradic kraje. Žádný kůň není stejný. Slavnostní atmosféra panuje i v domě krále. Kolem jízdokrálovského hemžení a rojení voní tradiční slovácký mok - slivovice, vypitá na zdraví i zdar dnešní slavnosti, na zahřátí je tu svařák a přirozeně i něco k zakousnutí se najde. Na ulicích, v chalupách panuje čilý ruch. Je tu dopoledne a ulicemi se nese: "Už jedú!" ...  Královská družina vyráží pro krále...

A jak vypadá královská družina?

Ústřední postavou jízdy králů je král, což má být podle tradice panic. Proto bývají za krále voleni chlapci ještě nedospělí. Král jede na bílém koni přestrojen v ženském šatu, s tváří zakrytou pentlemi a růží v ústech na důkaz mlčenlivosti. Po straně má pobočníky s tasenými šavlemi, jejichž úkolem je krále chránit.

Sami pořadatelé přiznávají, že najít vhodného krále, kterému je většinou od 10 do 12 let, je čím dál těžší. Zvažuje se přitom, zda má k těmto tradicím chlapec či rodina nějaký vztah a zda je ochotna se toho účastnit, protože i pro tuto rodinu je účast finančně a časově náročná.

Královskou družinu ve Vlčnově striktně dle tradice tvoří výhradně "rekrúti". Letos tedy chlapci ročníku 1994, kteří by byli podle vlčnovských tradic tento rok odvedeni na vojnu.

Letošním králem Jízdy králů ve Vlčnově se stal jedenáctiletý Martin Matušík. Podle malého krále jeho novou funkci ve škole spolužáci nijak neřeší. „Oslovují mě furt stejně, Martine. Je to ale dobrý pocit, být král. Mám víc povinností, musím si třeba pravidelně uklízet pokoj. Na koni ale už jezdit umím.“ Foto Z.Koníček.

Trefné vyvolávky

V čele průvodu jede praporečník, další jezdci jsou buď vyvolávači - ministři, kteří žádají rodiče o krále, anebo vyvolávači - výběrčí. Vzduchem zní vtipné vyvolávky jezdců, které je slyšet i při projíždění družiny městem:
„Mému koníčku nohy hrajů a v tomto domě dobré vínko a slivovicu majú.“
„Na téjto střeše sedí holubů párek, a já vám děkuji za tento dárek!“
„Před týmto domem roste lipka, že je vaše Anička bystrá jak rybka!“
„Před týmto domem hodil můj kůň sranec, že tu stojí asi nějaký poslanec. Na krála, matičko, na krála!“

Vyvolávání u domů se obměňuje podle zastávek, tzn. podle toho, kdo tam bydlí, a básničky se skládají přímo „na tělo". Zde je příklad vyvolávání, které složil Vojtěch Holcman pro jízdu králů v roce 1956 v Kyjově a které vyžadovalo nemalou osobní statečnost:

Tady v domě nebydlí žádná dívka bledá,
ale rudý pohlavár jménem Svozil Eda!
On zakládal jézédé taky v našéj dědině,
teď si na nás nevzpomene ani v noční hodině!
Ze Ždánic se odstěhovál, utekl tam zmatkům,
Až jézédé zkrachovalo, ponechál ho statkům!

Chcete vidět aspoň jednou Jízdu králů na vlastní oči?
Pak se tuto neděli, 27. 5. 2012, vypravte do Vlčnova!

Po tři dny se nezastavíte...

Jízda králů ovšem není jen nedělní slavnostní defilé krále s družinou. Celá sláva začíná již v pátek, kdy bude v 17 hodin v Galerii na Měšťance ve Vlčnově otevřena výstava "Nominace jízdy králů do UNESCO", od 20 hodin v Klubu sportu a kultury proběhne VII. - regionální kolo soutěže tanečníků verbuňku a na místním stadionu je taneční rocková zábava.

Celou sobotu budou Vlčnovem znít zpěvy a tance a po obědě vás čekají nejrůznější pořady, vhlédnutí do výroby růžiček či pod ruce řezbáři, lidový jarmark, prezentace výrobců ze slovenské Oravy a ve 14 hodin také vernisáž výstavy velkoformátových fotografií koní v plenéru. Některé ze snímků již znáte z Fleru :-), a tak vás srdečně zvu a je mi velkou ctí, že právě obrázky "mých" koní budou vlčnovskou Jízdu doprovázet. Stavte se podívat a popovídat si :-)

V neděli pak od 9:30 můžete na dvoře památkové usedlosti čp. 65 vidět zdobení koně a v 11:30 vyjíždí samotná Jízda.

Internet je díky vizuální atraktivitě námětu plný fotografií a stránek o Jízdě králů.

Vy se můžete pro začátek podívat také na reportáž z ročníku 2009, psanou okem koňařů, článek o tom, jak se Jízda králů vrátila po 150 letech do Manerova, zjistit proč je král oblečený jako žena a proč má v ústech růži, nebo si poslechnout rozhovor se starostou obce Vlčnov před zahájením Jízdy letošní.

Jízda králů patří k nejznámějším folklorním zvykům v České republice. Psané záznamy se datují až do roku 1808, obyčej je ale podle všeho ještě starší...

PS: Kdo četl pozorně, jistě hledá onen folklórní náramek, aby se stihnul stylově ozdobit ještě před cestou. Tak pro ten se ještě dnes vraťte ;-)

Za spolupráci na textu děkuji Janě Fatěnové.

 

Úvodní a doprovodné foto: Dagmar Heřmánková