Vysoko hluboko v Krušných horách je čarokrásné místo, kde se odehrává, z větší části vznikala a srdcem tam patří. Moje nová knížka. Že by mě po Toníkovi napadlo pustit se znovu do toho velkého dobrodružství, to tedy ne. Ale jednoho dne, ani nevím jak, začal v mé hlavě vznikat nový příběh...
A pak se zhmotnili. Dva medvědi, Čimpulák a Čapír.
Ještě jsem neměla pomalu ani první kapitolu a už jsem měla soundtrack. No vážně!
Manžel "složil" popěvek: " Čimpulák a Ča-a-pír, našli mastnej pa-a-pír", zpíváno zhruba na melodii Gaudeamus igitur. Ale varuju vás, ani to nezkoušejte, je to děsně chytlavé, u nás a v širokém okolí se to zpívá... no prostě furt!
Se jmény mých hrdinů to bylo tak: před mnoha lety jsem s mým, tehdy ještě budoucím, mužem jela na výlet do Prahy. On, rodák, se tak trochu vytahoval a ukazoval mi tamto a zas ono a zkoušel mě, zda znám. Mimo jiné ukázal na ostrov Žofín, o kterém jsem samozřejmě neměla ani ponětí, ale nezaváhala jsem: "Čimpulák!" Kde jsem to slovo vzala, to se mě neptejte. Ale dojem jsem udělala, to zas jo.
No a o spoustu let později jsme s manželem kamsi jeli a v dáli na poli bylo něco bílého. " Hele čáp!" povídá muž a pak pochybovačně dodal: "A nebo papír." A já na to vtipně: "No, a nebo Čapír!" A teď tu jsou, máme je rádi a doufáme, že si je oblíbíte i vy.
Mimochodem, manžel se domnívá, že je mu Čapír podezřele podobný, například tím, že pořád myslí na jídlo a po obědě chodí spát. Kamarádka Rézi zas poznává v kocourovi Mourrovi své err, ale já nevím, já myslím, že jsem si to všechno vymyslela... :-)
A kudy do lesa?
Protože se někteří z vás na mě obracejí s dotazem, jak na vlastní knížku, ráda využiju příležitost se s vámi podělit o nasbírané zkušenosti.
Při přípravě jsem se snažila vybrat si ty nejlepší - dobrou tiskárnu, tu napoví tiráž knížek, které vám „sednou“ - a kvalitní DTP studio. Výběr papíru také hodně ovlivní vzhled knížky. Chystáte-li knížku ilustrovanou, je nutné počítat s takzvanými „spadávkami“, laicky řečeno ořezem, a nemalovat nic důležitého ke kraji papíru. Ořez bývá asi 0,5 cm, u obálky až 1,5 cm. Pokud na toto zapomenete, dokáže si s tím grafik poradit, ale je samozřejmě jednodušší a levnější tomu předejít.
A i když si vyberete tu nejlepší tiskárnu na světě, přesto nepolevte v ostražitosti. Starost o knížku nekončí posláním tiskových dat do tiskárny, naopak, je potřeba sbalit si velkou svačinu, připravit se na dlouhé čekání a v tiskárně si tisk pohlídat. To si předem dohodnete ve smlouvě s tiskárnou.
Pokud neplánujete pár výtisků pro rodinu a kamarády, ale chcete knížku prodávat, je potřeba požádat si, stačí mailem, o ISBN. Přidělení čísla a čárového kódu je zadarmo, ovšem obnáší povinnost poslat povinné výtisky na určená místa. Autorovi se nechce dát z rukou těžce nabyté, čerstvé a voňavé výtisky, ale nakonec přeci jen smysl pro povinnost a představa, že bude uložen v Národní knihovně, zvítězí…
Děkuji z celého srdce za obrovskou podporu, které se mi dostalo. Za vaše komentáře, povzbuzení, hodnocení. Za důvěru, kterou jste vložili do mé první knížky. Bez vás by ta další nebyla.
Videozáznam z křtu knížky, které byl kmotrem pan J. Dušek, si můžete pustit přes úvodní grafiku, nebo rovnou TADY.
PS: A jak to vlastně všechno tady na Fleru začalo?
Rozmar má knížku! Aneb dramaticko-poučný příběh první knížky...
2010, podzim: dlouhá cesta autem a nápad na příběh, vzniká „horkou jehlou“ psané vyprávění „Toník a zelený hřeben“, někteří z vás ho znají z mého blogu.
leden 2011: vstupuji do malířského klubu - velice zásadní!
duben 2011: kreslím si pro radost dětinsky dětský obrázek a dostane se mi milého povzbuzení (kde jinde než v malířském klubu)
květen 2011: opráším příběh o Toníkovi a rozvedu ho do více kapitol (původní hřeben nakonec v příběhu nezůstane). Sháním dokonalý papír na pastel, který jsem si náhodou koupila na cestách. Vyrábí ho ve Francii, ovšem jejich e-shopy k nám neposílají.
červen 2011: dělám si rešerše k příběhu a moc si to užívám! Tedy až na malé výjimky, třeba v podobě rozzuřeného skláře, který mi nechtěl dovolit vyfotit si skládku u domu. Kreslím a kreslím a hledám podobu Toníka i dědy. Sehnala jsem papír v Německu a v Anglii, je na cestě!
červenec 2011: všechny kapitoly napsány, rozvrhuju si ilustrace a kreslím a kreslím a odškrtávám je v seznamu. Spousta bezesných nocí… to celé ještě podtrženo tím, že svůj projekt tajím… Vše nabírá na rychlosti, nechci žádné prostoje, takže ještě před dokončením ilustrací objednávám korekturu, skener, grafické studio a tiskárnu, čímž sama sebe dostávám do časového presu. Průběžně přepisuji a jak doufám, vylepšuji text.
1. srpna 2011: posílám text ke korektuře.
3. srpna 2011: jedeme na otočku z Krušných hor do Českých Budějovic do tiskárny vybrat papír (je krásnej!)
5. srpna 2011: jedeme na dohodnutý termín do tiskárny v Sezemicích, kde mají profesionální skener. Bohužel nepřišla paní, která to s ním jediná umí. Pláču. Pokračujeme do Prahy, tam se skenování ilustrací podaří. Dělám si maketu knížky, lepím text a obrázky tak, aby mi vyšel požadovaný formát.
8. srpna 2011: jedeme do Ostravy do grafického studia, poskládat text a ilustrace do konečné podoby. Spolupráce s grafikem je velmi příjemná. Z úsporných důvodů se rozhoduji pro bílé předsádky.
9. srpna 2011: v noci měním rozhodnutí, knížku chci nejkrásnější, předsádky musí být barevné! Ladíme jejich odstín po mailu, riskantní! Grafik posílá data do tiskárny v Českých Budějovicích.
12. srpna 2011: trávím několik hodin v tiskárně v Č. Budějovicích, abych zkontrolovala barvy ilustrací, předsádek a vzhled obálky. Dostávám jeden arch domů a každou hodinu se na něj chodím dívat.
15. srpna 2011: poštou mi přišly všechny archy - hroutím se! Barvy jsou zašedlé, ponuré, neodpovídají originálům. V duchu vše balím a mávám snu vydat knížku.
16. srpna 2011: po neklidné noci se probouzím ve čtyři ráno a v šest vyrážím směr České Budějovice. Vezu s sebou originály ilustrací, pro srovnání. Trávím v tiskárně 8 hodin, odjíždím s archem, na kterém konečně barvy vypadají tak, jak mají. Nedokážu to přesně posoudit, ale karambol nejspíš vznikl komunikačním šumem mezi grafikem a tiskárnou. Bohužel už byl celý náklad vytištěný…
22. srpna 2011: do tiskárny přivezli nový papír a knížka je znovu vytisknuta. Nastává čas na vazbu...
24. srpna 2011: to je DNESKA!!! Dovezli mi první výtisk, ťuťuňuňu!
Mám velkou radost a můj velký dík patří především Adminovi za existenci Fleru, bez kterého bych nepotkala úžasné a inspirující osobnosti, které mě posunuly na mé cestě. Děkuju, Lucko Filipská, Gurumino, Lucko VV a celý malířský klube!
