"Praženku", správně časopis Praktická žena, určitě znáte. Dráty od zdejší smu poznáte určitě také. Ale znáte smu osobně? Ne? Tak úplně čerstvé novoroční dvojčíslo Praktické ženy, které už je v prodeji, vám ji představí. Mrkněte. A nejen ji.

Praktická žena leden - únor 2012

Zimní tvoření pro celou rodinu, ale také návod, jak mohou vypadat přípravy na přivítání nového roku, jak kreativně slavit a pochutnat si, to přináší zimní dvojčíslo Praktické ženy.

Nalistujete v něm také velkou várku tašek a kabelek, i úžasné hračky z bambulí a ponča pro děti. A navíc i velkou nabídku dárků online z Fleru.cz

Více na www.praktickazena.cz.

 

Tajná adresa

Fantasie na drátku

Kateřina Smutná

Když jsem prvně přišla na Fler, první dráty, co mi padly do oka, byly od „smu“ - Katky Smutné.
Za občasného cinkání padajících korálků sedává v křesle u kamen. Drátuje. Korálky a kousky drátů se válí úplně všude. Kopec materiálu. Hora(!) materiálu, řekl by klasik. Všude to cinká, blyští se, hliněně zvoní... Čím vším si při tvorbě prochází autorka z Hronova, jejíž rukopis si sotvakdo může splést?

Čím tě zlákal zrovna drát?

Zkusila jsem toho víc. Jsem školou nábytkář, takže jsem původně „šahala“ na dřevo. Dělala jsem i drobnosti z keramiky, ale drát mi přijde asi nejjednodušší. Ke dřevu potřebuješ dílnu a ostré nástroje, ke keramice pec, ale k drátu ti stačí kleště, kolo drátu, hrnek čaje a pohodlné křeslo.

Na železném drátu se mi líbí i to, že není napořád. Zrezne, patinuje, prostě se mění. Možná to, co lidem na drátu vadí, mně přijde nejzajímavější. My také stárneme, tak proč ne drát...

A už tě, stařík, poslouchá?

Já používám železný drát - a ten je dost tvrdý. Jenže dráty měděné mě nebaví, chovají se jako silon.  Záleží samozřejmě na způsobu opletu, ale železný drát mě skutečně hodně „vede“ a sám určuje, jak bude výsledek vypadat.. Na druhou stranu za těch šest let, co s ním dělám, už jsem ho zkrotila, prsty mi zesílily, nebolí a jen občas někde praskne otlačená kůže.

Na ženu tvrdá daň za tvrdou práci... Vnímáš ty nepříjemnosti, nebo už ti dráty změnily život?

Nevnímám. Při vedení opletu prostě drát musí mezi prsty... A když dělám něco většího, mám od volných konců poškrábaný i krk nebo obličej. Ale každé řemeslo má své.

Celá ta má tvorba vznikla vlastně jen díky tomu, že jsem našla Fler. Do té doby jsem udělala pár košíčků, nějaké lahve, jednoduché ozdůbky, zápichy, ale co dál? Podělíš rodinu, kamarády a dál nemáš motivaci. Pak jsem se zaregistrovala na Fler a vložila pár drobností. Za chvilku se prodaly a vzápětí jsem si pořídila živnostenský list. Také už dnes vidím, jak mě prodej posunul k vytváření fotek, které mají můj rukopis, začalo mě to bavit. Improvizuji podle počasí, mám svoji zeď, dlouhý hřebík, venku utrhnu jablko, šípek, psí víno a prostě to přirozeně spojím.  

Dnes tvoří Fler asi 95 % mého prodeje a také pro něj pracuji. Našla jsem tu i přátele a lidi, kteří něco vytváří, tak jsem je začlenila do svých výrobků.

Začalo to zvonkohrami, ve kterých recykluji staré věci, klíče, formičky... Keramická dna, určená původně na pedig, jsem opletla drátem a začala je používat i jako vrchlíky. Najednou jsem měla i skleněné pecky, které daly zvonkohrám možnost ladit je do určité barvy. Pak přišly plechové výřezy, sklenění ptáčci...

Za jejich práci tak můžu ostatním udělat reklamu a každá věc má několik „rodičů“. A to mě hrozně bere.

A jak se v tvém drátenickém životě objevily širokánské kalhoty?

U drátování a práce pro Fler na počítači jsem vlastně pořád sama. A jelikož jsem tvor, který rád komunikuje, chyběla mi spolupráce s někým spřízněným naživo. Tak mě napadlo oslovit dlouholetou kamarádku s šicím strojem. Hrozně jsem si oblíbila kalhoty s nízkým sedem a protože jich mám spotřebu, chtěla jsem je i sama vyrábět. Nakonec jsem ji přesvědčila, daly jsme do kupy střih a máme společnou značku „A basta!“ A já mám kalhot, kolik potřebuju :-))

Jsi ještě pořád překvapená, když někdo objedná a pochválí?

Jo! A když někdo objedná třeba popáté, podesáté, z toho „jdu do kolen“. Ještě nemůžu uvěřit, že se někomu má práce líbí. Fakt.

Možná to budou chtít čtenáři vyzkoušet...

Všem bych poradila obstarat si různé typy drátů, šířky, materiál, základní troje kleště (štípačky, kulaté elektrikářské a ploché).  Měděný drát se v čase nemění, nerezový (včelařský) je výborný na oplety nádob, doporučuji zakoupit jednoduchou brožurku a naučit se základní úkony. Dál už to závisí na nápadech každého člověka.

A jaké trendy teď frčí v drátování?

Jsou dráteníci, kteří se drží starých tradic, a ti, kteří tvoří nové tvary a techniky. Podle mě jsou ale trendy jenom berličky, když nevíte kudy kam.

Jsi doslova zavalená materiálem – to si mají naši čtenáři pořídit také?

To tedy nedoporučuji :-) Za materiál utrácím nehorázné peníze. Hodně ale dělají i nálezy ze starých půd, něco je ze skládek, smetišť, nebo mi lidé sami posílají staré věci, protože už vědí, že je využívám. Největší položky v mém případě asi dělají korálky, které beru výhradně od českých firem. A keramické drobnosti od lidí, kteří se ruční tvorbou živí. Najdete u mě krabice mušlí, starých formiček, šnečích ulit, skleněných pecek, přírodnin, starých knoflíků, tkaniček a tkalounů...

Vždycky si říkám, že už nemusím nic kupovat, ale pak vidím nějaký zajímavý materiál - a je to zase v háji.

Říká se, že na drát patří sádlo :-) Jakou povrchovou úpravu používáš?

U košíků a misek žádnou, lustry ošetřím silikonovým olejem, drát je pak lesklejší a měl by déle odolávat korozi. Sádlo opravdu nedoporučuji. Na šperky z drátu bych vzala včelí vosk. Když už vám drát zrezne, zkuste ho co nejvíc odrbat kartáčem a třeba přestříkat.

Mně se ale nejvíc líbí, když si železný drát koupí lidé, kteří jsou smíření s tím, že získá patinu. Kdo má rád nablýskané věci, musí si pořídit věci z nerezu nebo plastu.



Jakou  jsi měla nejzajímavější zakázku? A z čeho vůbec vnitřně čerpáš?

Například prvky v mých zvonkohrách nejsou náhodou. Dostanu třeba krabici osobních věcí od milé zákaznice a prosbu o dvě zvonkohry pro její dvě malé děti. Jsou to věci z jejího dětství a rodinný kruh se propojí. Nebo jsem dostala fotografie interiéru, výšku stropu a podle toho dělala lustr.

Složitější tvary, třeba vlčí máky a tulipány, dělám i týden. Je v nich hodně „stehů“, hustý oplet.

Někdy mám dojem, že tím drátem skoro „šiju“ nebo „maluju“. A stačí mi k tomu písnička, film, dojem z rozhovoru s kamarádkou - mám pocit, že tvořím bez ustání. Neustále z okolí nabírám momenty, vlastně si pořád hraju.

Myšlenky u drátování vypustím, úplně se ztratím... Ani nevím, co chci dělat - a najednou to začne samo. Nejradši bych pak jen seděla v křesle - a drátovala.



Ovšem jestli tohle budu dělat celý život?

Nevím, já potřebuji změny. Nerada plánuji, neumím to a bytostně se mi to příčí. Nebaví mě ani dělat podle knížek, učit se postupy, držet se návodů.

Takže ať to bude, co to bude, bude to „original smu“.

 

text a foto: Helena Görnerová

 

Připravila a foto: Helena Görnerová