Také máte pořád pocit, že byste měli doma vysát a utřít prach, ale nechce se vám do toho? Po přečtení další milé pohádky od Markéty Stříteské s krásnými ilustracemi od tvůrců z klubu Pohádková ilustrace se tohoto nepříjemného pocitu možná zbavíte... Srdce Přejeme vám hodně domácí pohody a příjemné čtení. 

O drobečkových bytostech

napsala: Markéta Stříteská

Byl jednou jeden dědeček a ten měl hodnou babičku. Žili společně v malé chaloupce na kraji lesa a byli spokojení. Babička se o dědečka starala. Doma udržovala pořádek, prala prádlo a vařila ta nejlepší jídla na světě. Uměla dobře hospodařit a vyšla i z mála. Žádný drobeček u ní nepřišel na zmar. A pokud jí přeci jen nějaký spadl na zem, hned ho sebrala a hodila do trávy. Ať z toho mají něco i mravenečci, říkávala.

Dědeček se o babičku také pěkně staral. Šlo mu to se dřevem, tak jí vyráběl vše, co v domácnosti potřebovala. A když se něco porouchalo, tak to šikovně opravil. Zkrátka si oba pomáhali a bylo jim spolu dobře.

Jenže babička najednou onemocněla a ulehla do postele. Neměla na nic sílu, nemohla vařit ani uklízet. Dědeček zůstal na všechnu práci sám. Musel se o babičku postarat. Vařil jí šípkový čaj s medem. To uměl dobře. Ale uvařit polévku nebo upéct chleba neuměl. Kupoval pečivo na trhu a nic jiného skoro nejedli. A úklid? Ten mu dělal ještě větší potíže než vaření. Všude byl prach a spousta drobečků, ale dědeček si toho ani nevšímal.

Hlavně si přál, aby se babička brzy uzdravila. Aby jí nebyla dlouhá chvíle, vyprávěl jí pohádky. Babička měla nejraději pohádku o drobečkových bytostech. Myslela, že si je dědeček vymyslel. Ale on o nich slyšel vyprávět od svého pradědečka a věřil, že existují.

Oni také opravdu existují, jen je už hodně dlouho nikdo nespatřil. Není jich v našem světě moc. Na prstech jedné ruky byste je spočítali. Musí se skrývat, aby je lidé nepochytali a nezavřeli někam do krabice. Už se jim to jednou stalo a měli co dělat, aby se osvobodili.

Jsou to malinkatí človíčci. Jsou tak malí, že když prší, tak se mohou schovat pod klobouček muchomůrky, nebo když si chtějí odpočinout, mohou si ustlat na květince.

Ilustrace od lefpea

Hledají si domov u lidí. Tam, kde je hodně drobečků po zemi, protože oni se drobečky živí. Nejraději mají ty od chleba. Jenže lidé své domovy hodně uklízejí. Pořád všude zametají a všechno utírají, takže na ty malé človíčky žádné drobečky nezbydou. A oni by nikdy nekradli lidem jídlo ve spíži, jako to dělají myšky, ani by neujídali někomu z talíře, když se nekouká, jako to dělají vosy nebo masařky. Tak putují od chalupy k chalupě a hledají takový domov, kde se po zemi válí hodně drobků.

Jednou v noci přišli do chaloupky k dědečkovi a babičce. Mysleli si, že zase odejdou s nepořízenou. Dědeček totiž dával věci na své místo, jak to dělala babička. Takže na první pohled byl v chaloupce pořádek. Ale vůbec nezametal ani prach neutíral. Jakou měli radost, když zjistili, kolik drobečků se tam všude povaluje. Tady se můžeme usadit na hodně dlouhou dobu, zaradovali se.

Ilustrace od MARTINA-ART

Bylo jich pět, dvě panenky a tři panáčci. Jedna panenka se jmenovala Šálková a druhá Šitíčková. Panáčci se jmenovali Lampička, Šuplíček a Všetečka. Správně tušíte, že každý dostal jméno podle toho, kde nejraději bydlel. No, každý… S panáčkem Všetečkou je to trochu složitější. Však uvidíte.

Když tedy přišli k babičce a dědečkovi, hned se rozeběhli po světničce a hledali místo, kde budou bydlet. Šálková panenka vylezla po převislé kytce do horní poličky v kuchyni, kde byla spousta krásných barevných šálků a talířků. Tady se jí líbilo. Byl to starožitný porcelán, který se moc často nepoužíval. Takže Šálková panenka se v horní poličce mohla bezpečně zabydlet. Na spaní si vybrala ten nejpohodlnější, široký, čajový šálek, do kterého si dala vlastní polštářek a peřinku.

Ilustrace od Nedělní malířka

Šitíčková panenka brzy našla bedýnku s šitím. Zvenku byla krásně malovaná. Šitíčkové panence se moc líbila. Vlezla si do ní a prohlídla si tam všechny knoflíky a špulky s nitěmi. Vše bylo krásně barevné. Barvy má Šitíčková panenka moc ráda. Pak dala všechny jehly a špendlíky z babiččina jehelníčku na jednu stranu, aby měla dost místa na spaní. To se to bude spát, pomyslela si. A dědeček? Ten ji rušit nebude. Co babička ulehla, šitíčka se nikdo ani nedotknul.

Ilustrace od Markéta Stříteská

Panáček Lampička vyšplhal po dlouhé tyči až nahoru dovnitř stínidla velké lampy. Stínidlo bylo dole zahnuté dovnitř, takže mohl po jeho dolním okraji pohodlně chodit dokola. Panáček Lampička měl malinkou houpací síť, kterou si uvnitř lampy zavěsil za dráty a měl krásnou postýlku.

Panáček Šuplíček si našel v prádelníku rozklížený šuplík, který nešel úplně dovřít. Vlezl do něj a ustlal si mezi utěrkami a ubrusy. Tam měl pohodlí a teplíčko. A jak to tam vonělo po levanduli. Tu vůni měl Šuplíček moc rád.

Ilustrace od Kočida

No a poslední panáček? Ten se jmenoval Všetečka. On neměl žádné oblíbené místo na bydlení. V každé chaloupce bydlel někde jinde. Do všeho šel po hlavě, takže kam mu první padnul zrak, tam běžel a tam se zabydlel. V chaloupce jako první uviděl starý plechový kbelík, ve kterém byla díra. Všetečka vlezl dírou do kbelíku a zabydlel se tam. Bylo to bezpečné místo, protože dědeček nikdy neuklízel a Všetečka věděl, že kbelík s dírou by se ani na úklid použít nedal. V kbelíku byl pohozený hadr. Pod ním si Všetečka ustlal a ani mu nevadilo, že hadr nevoněl zrovna po květinách. No jo, Všetečka. On to byl takový trochu šmudla, ale srdce měl dobré.

Tak si malé bytůstky společně žily v chaloupce, aniž si jich dědeček nebo babička všimli. A co celé dny dělaly? Hrály si, povídaly, ale hlavně sbíraly drobečky. Každý měl nějaký svůj košíček, a když ho naplnil, tak drobečky odnesl na smluvené místo. Tím místem byla polička s malými skleněnými lahvičkami. Babička je měla připravené na mateřídouškový sirup, který vždycky v létě vyráběla. Teď byly ale ještě prázdné.

Ty lahvičky se bytůstkám moc líbily, protože byly velké skoro jako ony. Postupně každou naplnily drobečky, aby si udělaly zásoby. Měly to dobře rozdělené. Chlebové drobečky dávaly do jedné lahvičky, houskové a rohlíkové do další a sladké drobečky od buchet a koláčů dávaly zase do jiné. A u lahviček se také scházely ke snídani, obědu i večeři.

Ilustrace od VeronikaArt

Jenže žádná idylka netrvá moc dlouho. Vždycky nakonec přijde něco, co nás alespoň na čas vyvede z rovnováhy. A to něco přišlo právě, když byli drobečkové u snídaně. Vlastně to byla vyložená pohroma. A co že se to stalo?

Babička se uzdravila. Vstala z postele a sedla si do svého oblíbeného křesla u velké lampy. Ano, u té lampy, kde měl panáček Lampička svůj domov. Lampu rozsvítila a drobečkové na to koukali s velkými obavami.

Dědeček byl právě venku pro dříví. Když vešel do chaloupky, byl radostí bez sebe, že babička už vstala z postele a vypadá zdravá. Upustil dříví a přispěchal k ní, aby ji objal. Drobečkům se líbilo, že má dědeček radost, ale jakmile babička řekla: „Dědečku můj zlatej, vždyť Tobě se trhá kapsa u košile…“, tak jim došlo, že je opravdu zle.

A bylo. Babička zase začala v chaloupce hospodařit. Poklidila v bedýnce s šitím, kde měla svůj domov Šitíčková panenka, a přišila dědečkovi kapsu u košile. Ze šuplíku, kde bydlel panáček Šuplíček, vyndala čistý ubrus a utěrky. Všimla si, že je šuplík rozklížený a nejde dovřít, tak řekla dědečkovi, aby ho brzy opravil. A že byla zrovna neděle, udělala čaj do svátečního porcelánu z poličky, kde bydlela Šálková panenka. K čaji upekla voňavou bábovku. Človíčkům se na ni také sbíhaly sliny a těšili se na drobečky, které si pak sesbírají. Jenže když babička s dědečkem bábovku dojedli, shrnula babička všechny drobečky ze stolu do dlaně a hodila je oknem do trávy mravencům. Pak vzala koště a zametla podlahu pod stolem.

Na to se už Šálková panenka nemohla dívat. „Co budeme dělat?“ plačtivě se ptala ostatních. „Až nám dojdou zásoby ve skleničkách, tak už nebudeme mít co jíst a už ani nemůžeme zůstat ve svých domovech.“ Ostatním bylo také do pláče a jen vrtěli hlavičkami nebo koukali do země. „Za pár dní budeme muset náš domov opustit,“ s povzdechem pravil Všetečka. „Do té doby můžete zůstat u mě v děravém kýblu. Tam je zatím bezpečno,“ nabídl jim velkoryse. „Bezpečno a smradlavo,“ prohodil panáček Lampička. Všetečkovu lákavou nabídku nevyužili a raději se schovávali pokaždé někde jinde, většinou za skříní nebo pod postelí. Ale už střádali plány na to, jak si nepozorovaně zabalí drobečky ze skleniček a raději se odeberou hledat jiný domov.

Najednou však uslyšeli, jak babička volá silným hlasem: „Dědečku, co to má znamenat? Proč jsi dal všechny drobečky do těch malých skleniček?“ A dědeček jen kroutil hlavou, že to on ne. Ale bylo mu to málo platné. Babička si už o něm myslela, že se, chudák stará, trochu zbláznil. Vzala skleničky, všechny drobečky vysypala do misky a namířila si to do zahrady.

To už panáček Všetečka nevydržel. Protože byl zbrklý a dopředu moc nepřemýšlel, vběhl babičce do cesty a s roztaženýma rukama se ji snažil zastavit. „Dál ani krok,“ vykřiknul. Babička si ho na poslední chvíli jen tak tak všimla a zastavila se, div ho nezašlápla.

„To jsou naše drobečky, poctivě jsme si je nasbírali,“ pokračoval. To už nejistě vylézali i ostatní človíčkové, aby v tom maléru Všetečka nebyl sám.

Babička se nestačila divit tomu, co vidí a slyší. Bála se nějak pohnout, aby je nevyplašila, tak jen tichým hlasem zavolala na dědečka: „Pojď se opatrně podívat, co je to tu za tvorečky.“

Chvíli na sebe všichni jen zírali a nikdo nevěděl, co má říkat dál. První se vzpamatoval dědeček a řekl: „Tak vy přece existujete? Co se mi o vás můj pradědeček navyprávěl. Tak pojďte. Všichni si sedneme a vy nám povíte, kde jste se u nás vzali.“ Vyprávěli si dlouho do noci a babička jim k tomu nadrobila tu výbornou bábovku, na kterou měli všichni takovou chuť.

Ilustrace od e-zaba

Tak, a to byl počátek jejich společného soužití. Dědeček drobečkům vyrobil ze dřeva jejich vlastní patrový domeček, ve kterém měl každý svou opravdickou malinkou postýlku. Babička jim ušila barevné polštářky a peřinky. Oba staroušci byli rádi, že už nejsou v chaloupce tak sami. A drobečkové byli rádi, že konečně našli šťastný, bezpečný a hlavně trvalý domov.

Ilustrace od StoneJane