´Váš dobrý pocit začíná u Fraise´ není mottem značky pro nic za nic. "Nic pohodlnějšího jsem na sobě nikdy neměla," říká o svých výrobcích Kamila z Petite Fraise. V dnešním rozhovoru nám toho ale o sobě řekla ještě mnohem víc, třeba i to, že je strašně ukecaná. Posuďte sami :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Narodila jsem se na Slovensku v Prešově, kde jsem žila až do své plnoletosti. Vystudovala jsem fotografii. Tedy ještě tu starou fotku, kdy se trávilo spoustu hodin ve fotokomoře omámený vývojkou a ustalovačem. Fotili jsme na Zenit nebo Pentagon (to, když jsme chtěli fakt vymakaný fotky). Před zmáčknutím spouště jsme museli být opravdu přesvědčení, že to bude wow na první dobrou. Focení jsem milovala. Jenže už ke konci studií začal digitál vytlačovat kinofilm, do toho mi došlo, že živit se fotografií je hodně těžké. Tak jsem si ještě střihla studium ekonomky, abych byla na pracovním trhu uplatnitelná :), a tak jsem na několik dalších let zakotvila v kancelářích na různých postech.

Jak jste se dostala k tvoření?
K tvorbě jsem se dostala úplně náhodou. Když jsem byla těhotná, tak jsem si koupila šicí stroj s tím, že bych chtěla ušít nějaké dekorace pro dceru do kočárku, pokojíku a tak. Když se mi Jindřiška narodila, tak jsem si ji chtěla náležitě načančat. Moje nejlepší kamarádka v té době rodila taky, a tak jsme se navzájem hecovaly, které se povede sehnat lepší látku a parádnější kousek na ty naše holky. Šití pro mne bylo taky velký relax. Jindřiška nebyla úplně spací mimino, a tak když už usnula, čistila jsem si hlavu u monotónního zvuku Singrovky. Na společné dovolené s holkami jsme si braly s sebou taky svoje stroje a společně vytvářely nové modely.
Jednou se mne paní u nás v obchodě s dětským oblečením zeptala, kde jsem koupila ten parádní kabátek, co měla dcera na sobě. Když jsem jí sdělila, že je to moje práce, tak mi hned nabídla smlouvu o odběru oblečení. Tenkrát jsem se jí vysmála, že se šitím nedá uživit. Dceřin kabátek byl z nádherné vlněné kárované látky v růžovém odstínu. Podšitý prošívaným saténem a límeček a klopy na rukávech a kapsách byly vyšívané mini korálky. Obrazec z korálků byl jako rozkvetlá louka. Byl krásný, to ano, ale té práce jen na samotné výšivce… Nedovedla jsem si představit, jak takovou práci vůbec nacenit. Po mateřské pro mne bylo jednodušší prodávat v bance akcie, než se živit rukama.
Zlom nastal až po několika letech, kdy zavřeli pobočku, ve které jsem pracovala. Můj (tenkrát ještě) manžel mi řekl, že když umím šít, tak bych mohla něco vyrábět a tím bych vlastně mohla dělat z domova a věnovat se naší dost často nemocné dceři. A tak jsem začala „něco“ dělat. :)

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ze začátku to pro mne bylo pouze jako přivýdělek, než si najdu něco slušného :), ale zakázek přibývalo a já se nakonec v tvorbě našla.
Od začátku jsem to chtěla dělat dobře. Nejsem švadlena, vše jsem měla naučené metodou hokus–pokus, technologický popis psaný v českém jazyce mi přišel, že česky vůbec není. Chtěla jsem, aby to bylo dokonalé. Navštívila jsem tedy několik kurzů šití, kde mi potvrdili, že vše, co dělám, dělám správně, což mě hodně povzbudilo. Naučila jsem se pár triků, jak si co ulehčit a urychlit a taky jsem přišla na to, že pokud to má vypadat profesionálně, tak to nepůjde jinak, než že si pořídím průmyslové stroje. Když mi pak jedna z prvních zákaznic řekla, že je to krásně ušité, že je to jak z krámu :), tak jsem na sebe byla pyšná.
Moje spokojené zákaznice jsou mým hnacím motorem, a i když jsem někdy hodně unavená, tak milý e-mail nebo fotka zákaznice s důkazem, že oblečení z našeho ateliéru opravdu venčí, mi pomáhá posouvat se dál.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Ani nevím, proč u mne šití vyhrálo. Jako holka jsem sice šila na panenky, ale moc mne to nebralo. Teta byla švadlenkou, líbilo se mi, jak se dá z kusu látky vyrobit krásný oděv, ale přišlo mi to jako hodně náročný proces, do kterého se mi ani v nejmenším nechtělo pouštět.

Opravdu mne to pohltilo až při tvoření na mou dceru. Po návratu do práce po mateřské jsem to na pár let odložila stranou a po výpovědi z tzv. slušného zaměstnání jsem se vrhla po hlavě do neznáma. U šití si opravdu odpočinu. Celý předchozí profesní život byl v tabulkách, papírech, hodnoceních… U mašiny opravdu vypínám, pouze pozoruji, jak se mi pod rukama rodí kousky, které bude s nadšením nosit někdo jiný. Mám ráda přiznané švy, ale taky propracované střihy.

Pamatuji si ten pocit, kdy jsem viděla poprvé kalhoty ode mne na ulici. Málem jsem vykřikla radostí. Koukala jsem na paní asi tak divně, že se rozpačitě otočila a odešla pryč. :)

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.

Nové věci mám v hlavě, inspiruji se různě na ulici, v časopise nebo koukám pod pokličku velkým značkám, kde obdivuji jejich tvůrčí proces. Někdy mne trkne jen tak pohozený kus oblečení u dcery na zemi v pokojíku, kdy si řeknu, že ten sklad je fakt hustý.
Další nápady přichází při výběru látek. Když se s těmi kousky mazlím, tak už přemýšlím, co by z toho bylo krásného. Vtipné je, že když mi pak přijde role na dílnu, tak se najednou v tom velkém prostoru té látky nezdá původní nápad už tak super jako před měsícem. Takže pak zbývá jen vymyslet, co se z té látky dá vyrobit jiného. Stává se taky, že nakoupené role zrají i třeba rok. Dcera se mi směje, že nejsem vinař, abych nechávala uzrávat látky, ale nakonec se to opravdu vyplatí počkat si na ten správný nápad.

 Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Je to moje dcera, moje kamarádky a v neposlední řadě moje zákaznice. Poslouchám všechny. A to ať už jsou pozitivní či negativní. Každý názor mne posouvá dál. Jsem pokorná a vím, že se musím ještě hodně učit. Krejčovina a návrhářství je opravdu náročné povolání. A fandím všem, kteří se na tuhle práci dali a kteří na sobě pracují a posouvají se pořád dál.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Tak tady bych mohla jmenovat hromadu báječných lidí, co tvoří. Za svoji šicí éru jsem měla možnost poznat krásné lidi s krásnou duší. Jsem ujetá na kabelky a tady mám hned dvě ženy, které jsou naprosto výborné. Ateliér Láska, tam tvoří Ivetka, která má krásné kabelky z voskovaného plátna. Obdivuji její nadšení pro umění, má obrovský přehled, je výborná, živočišná a navíc pochází ze Slovenska, takže taková moje srdeční záležitost. Prostě moje láska. Další dáma, na kterou nedám dopustit, je Petra, která tvoří pod značkou Kertag. Petřiny kožené kabely jsou nádherné, nápadité a divoké, jako je Petra sama. I přes svůj drsný výraz je to žena s obrovským srdcem. Obdivuji, jak všechno zvládá, práci, rodinu i své koně. Má můj veliký obdiv. Ještě nesmím zapomenout na moji milovanou Magdičku. Vyrábí nádherné a praktické svačinové kapsy MagsBags. Máme jich už tolik, že mají v kuchyni vyhrazený jeden vlastní šuplík. :) A jako sladkou tečku nakonec zmíním svou květinovou kamarádku Lucii z Le Petit Joie. Společně nám to náramně klape a Lucčiny nádherné květinové doplňky náramně doplňují moje modely. A už se dál rozepisovat nebudu, neb jsem strašně ukecaná. :)

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Tady opravdu zvažuji, zda vychválit gatě nebo variabilní top :), ale asi vynachválím topík Renee. Mám radost, že se mi povedlo vymyslet a vyrobit kousek, který si můžete na sebe vzít pokaždé jinak.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Doma a na dílně jsem ve svých jogovkách. Nic pohodlnějšího jsem na sobě nikdy neměla a když si vezmu černé Mélodie a k nim nahoru nějaké sáčko, tak mohu vyběhnout klidně do města něco dokoupit a nikdo nepozná, že jsem v pracovním. Tedy pokud nejsem zrovna obalena nitěmi. Ale když jdu třeba s dcerou do kina nebo na večeři, tak si beru klasické rifle. Ve svých kalhotách mám totiž pocit, že jsem pořád doma, nebo že jsem si jen tak odběhla. :)

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Snažím se být se svou dcerou a být tady pro ni, ale jinak miluji kino, knihy, divadlo, kavárny, saunu, masáže, cvičení, horkou vanu, mazlení s kocoury a debatní kroužek se svými kamarádkami.

Jak vypadá váš ideální den?
Pro mne je ideální den každý den, kdy se mi povede něco hezkého, kdy mi třeba cestu nezkříží někdo s negativní energií, když se nepotkám se závistí a lidskou blbostí. Kdy se obejmu se svými blízkými, prostě takový obyčejný hezký klidný den s lidmi, co mám ráda.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
No, těžká otázka. :) Ráda bych si pořídila novou mašinu, která mi ulehčí práci, a ráda bych se zdokonalila v některých střizích a technikách. Prostě pořád je toho spoustu, co bych se v tomhle oboru ráda naučila.