Dětství strávila Anna, která stojí za značkou Pletení z Květnice, na Podkarpatské Rusi obklopená ovečkami a jejich vlnou. A v dospělosti na to plynule navázala a plete vlněné, ale i alpakové svetry, ponožky, čepice a další. Zachumlejte se do deky a užijte si příjemné čtení. A pokud žádnou nemáte, víte, kde ji pořídit. :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Jmenuji se Anna a ráda pletu. Vystudovala jsem pedagogickou školu, ve které jsem pár let pracovala. Narodila jsem se do rodiny truhláře na Podkarpatské Rusi. Jsem matka dvou dospělých synů, manželka, dcera a především jsem žena, která dělá to, co ji baví.

Člověk rád vzpomíná na dětství a naše bylo zajímavé. Děda měl ovce, takže nedostatek vlny nikdy nebyl, ba naopak, bylo jí až moc. Nejvíc jsme si jako děti hrály s jehňátky, pomáhaly jsme stříhat ovce, dělat brynzu a příst vlnu…
Je pravda, že jsme za tu vlnu byli vděční. Byla to doba, kdy jsme si všechno museli ušít nebo uplést. Během zimních večerů jsme celá rodina sedávali a pomáhali babičce tkát koberce nebo tátovi v truhlárně lepit rámy na okna a třídit krabičky s hřebíky. Člověk na to rád vzpomíná. Místo televize a telefonu jsme měli rodiče, babičky, dědečky. Všechno, co podle mého dnes čím dál víc chybí: čas strávený s lidmi, které máme rádi.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ani jsem si nestihla všimnout, kdy mi ten koníček přerostl přes hlavu. Znáte to, pletete nejdřív pro rodinu, až to už nikdo nechce nosit. Pak jsou to dárky na Vánoce a k narozeninám. A jednou mi takhle Lucka řekla: "A nechceš to zkusit prodávat na Fleru?" A bylo to. Fler je místo, kde je hodně možností a prostoru pro tvoření. Čas se snažím rozdělit spravedlivě. Nejdřív rodina a povinnosti, zvířata a pak až to pletení. Ale i tak mi zabírá většinu času.

     

       

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Technika? Jsou to jehlice a základ hladce obrace. ;)
V  jednoduchosti je krása. Občas přidám nějaký vzor, ale nic složitého. Hlavně jsem člověk, který nedokáže dělat jednu věc několikrát. Na to nemám trpělivost. Musím střídat a kombinovat barvy, střihy a používat zbytky. Jsem naučená od rodičů, že pokud něco děláš, tak to dělej poctivě, nebo vůbec. Takže se snažím moc neopakovat, občas vyjdu vstříc a upletu ještě jeden stejný kus, ale to se stane zřídka.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Pamatuji si, jak jsem se jako malá ptala táty, jak ví, které dřevo musí použít na stůl, okno, dveře nebo které na nábytek. Odpověděl, že židle musí být pevná a bez suků, aby se nohy nezlomily, ale na dveřích ten souček bude vypadat naopak moc hezky. Takže u vlny používám podobný postup. Jdu do pokojíčku, vyberu barvu, pak se na to pořádně podívám a popřemýšlím, na co by se ta vlna nejvíc hodila. Stane se, že něco pletu a po pár řádcích zase rozplétám. Vymýšlím nové varianty. Za ty roky to máte v oku, že tenhle vzor sedí na něco a tamten na něco jiného.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
No to víte, že jo, první v řadě je ta moje domácí banda. Když je něco hotové, tak jim to ukážu a potěší mě, když je kritika pozitivní. Druzí na řadě jsou Terezka, Martina, Filip a Hanička. Všech se při focení ptám, jak se v tom cítí, a pokud to nesedne, tak jsem schopná to přeplést. Nejdůležitější je ale názor člověka, co si věc koupí a nosí. Takže jsem vděčná za každou zprávu, kterou pak dostanu. Je to takový konečný verdikt.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Mám jich strašně moc, to bych potřebovala více času, abych na někoho nezapomněla. Můžu zmínit např.: Košíky woltér, pletení paraplicko-01, pletení rihilenka1, nádherné betonové dekorace Evu-Style a módní doplňky KetyS. Za ty roky jsou to pomalu kamarádi. Své favority máme všichni a každý si najde toho svého. Nesmírně mě baví prohlížet si galerie fotografií ostatních. Můžete pozorovat, jak se zlepšuje jejich prezentace. Je tady spousta výjimečných lidí, co dělají krásné výrobky. Právě Fler je tím místem, kde se můžete realizovat, seznamovat a poznávat.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
První ponožky a zároveň i první prodaný kus. Koupil je pán pro svoji paní. Měla jsem hroznou radost, že se prodaly a byla jsem nervózní, aby se líbily. Ještě ten den jsem je upletla znovu a poslala jsem ty nové.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Své věci nosím. U pletených věcí je to tak, že čím déle se nosí, tím jsou pohodlnější. Mám kabátky, svetry a barety, kterým je už přes 15 let a stále je nosím ráda. Manžel je v zimě taková chodící reklama a i pes měl upletený obleček. Pletené deky máme po celém domě a moc mě těší, že se do nich zamotáváme. Je to kus něčeho, co má i vzpomínky.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Toho volného času moc není, ale snažím se ho najít více. Když se nějaký najde, tak ráda čtu. Většinou dám ale přednost zvířátkům, máme doma čtyři. Musí na procházku, za což jsem vděčná, jinak bych se neodlepila od gauče. Ráda jezdím na kole, občas peču dorty a zahrada taky zabírá hodně času. O růže a levandule se musí hodně pečovat, ale naučila jsem si dělat radost z maličkostí, ze kterých se skládá celý život.

Jak vypadá váš ideální den?
Zaplať pánbůh, den je ideální každý, už jenom tím, že ráno vstaneme a radujeme se ze života. Mám takové moudro od rodičů a prarodičů, že dokud se navzájem potřebujeme, tak je dobře. Ráno v první řadě obstarám ty moje čtyřnohé, a pak přijdou ti dvounozí. Ti také vždy něco chtějí, třeba dobrou snídani. Dám si šálek kávy nebo čaj. Sednu si na chvilku na zahradě a poslouchám, jak začínají včely i čmeláci pracovat. Pak vezmu vodítko a beru toho mladého psího rošťáka na procházku. Ten druhý je už dědeček a chce jít taky, ale už toho tolik neujde. Letos mu táhne na 12 let, tak se ta procházka řídí podle nejstaršího. Uvařím dobrý oběd. O něčem si u stolu povídáme a dáme si sklenici dobrého vína. Je to prostě fajn milovat, žít a radovat se z maličkostí. Jenom ten pocit pochopení vzácného daru života je nádherný.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Tak daleko dopředu nedokážu plánovat. Upřímně nikdo z nás neví, co bude zítra. Plán je dělat to, co mě baví, dokud mě to baví, dokud je zájem o mé výrobky a dělají radost ostatním. Zdraví je tam také podstatné, tak ať slouží.