Děti jsou nejlepší kritici. Když se jim něco nelíbí, tak to řeknou. A naopak pokud se trefíte, jejich nadšení nezná mezí. To potom s oblíbenými předměty i usínají. Podobný moment zažila u vlastních dětí Miroslava Homolková a tehdy ji napadlo, že by její látkové hračky mohly mít úspěch i mimo domov. A tak se zrodil Potvoráček.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Vyrůstala jsem v prostředí, kde se stále něco tvořilo rukama. Obklopena klubíčky, látkami… Od malička jsem ráda kreslila a směřovala ke studiu, které souvisí s výtvarným uměním. K vnímání estetiky mi pomohlo studium Zahradní a krajinářské architektury. Tomuto oboru jsem se profesně věnovala krátce po škole, založení rodiny ale dalo jiný směr mému počínání. V současné době čítá naše rodina šest členů. Díky dětem jsem se začala vracet ke svým skutečným touhám, spojeným s tvořením. První hračky začaly vznikat pro nejstarší dcerku, když byla ještě miminkem. Stala se z toho tradice, že děti dostávají k narozeninám a Vánocům něco ušitého. Stejně tak známí a příbuzní. A dnes už jedenáctiletá dcerka šije také.

 

   
   

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Nejraději kombinuji šití, pletení, háčkování a vyšívání. Každá technika přináší výrobku jinou kvalitu a mně jiné uspokojení. Vnitřně je mi nejblíže pletení, činnost téměř meditační. Klubíčka, jehlice a háčky často vozím všude s sebou. Strojové šití zase nejrychleji dokáže zhmotnit mé představy do konkrétní podoby.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Pokukuji po zahraničních tvůrcích hraček a panenek. Snažím se ale jít svým směrem. Mám ráda čisté a minimalistické tvary. Ráda sleduji design jako takový.
S výrobou na zakázku mám výborné zkušenosti. Dává mi impuls posunout výrobu takovým směrem, který by mě samotnou nenapadl. Snad nejvíce si cením zakázky, ve které jsem vyráběla panenku tak, aby byla podobná mamince a nahrazovala ji tak v její nepřítomnosti při pobytu v nemocnici. Vytvořila jsem tímto způsobem už několik takových panenek.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Prozatím se mi spouští „pracovní” doba spokojeným večerním oddechováním nejmladší dcerky. Ticho a atmosféra zahalená do tmy. V tu chvíli se rozezvučí můj šicí stroj. V nočním klidu ožívám a jako „sově” mi tento čas vyhovuje. Už ale úplně není v souladu s ranním vstáváním s dětmi. Mým přáním je dostat se k šití více i během dne.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen” koníček.
Ve chvíli, kdy počet objednávek na Fleru vzrostl ze tří prodaných kusů za rok na osmdesát devět v roce následujícím. Tehdy jsem začala věřit tomu, že je možné se mým koníčkem uživit.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Rodina a nejbližší přátelé. Ti mě podporovali pozitivními ohlasy nad prvními pokusy o šitou hračku. A když si děti začaly se zvířátky hrát, vymýšlet příběhy a v noci s nimi usínat, věděla jsem, že má smysl dál pokračovat. Nápady potom začaly samy přicházet.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Raduji se vždy, když se mi podaří vymyslet něco nového. Předchází tomu složité myšlenkové pochody nad střihem a realizací. Když se potom výsledek shoduje s představou, jsem na sebe pyšná. Momentálně mě nejvíce baví vymýšlet panenky a jejich doplňky.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Cítím se být teprve na začátku kariéry. Věřím, že k ní mám správně nakročeno. S tím, jak děti rostou, otevírá se mi stále více možností. Mám v nich už i poradce. Vše má tak pozvolný a přirozený průběh, že mě nenapadá nic, co bych udělala jinak.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Přes Fler jsem nejvíce ve spojení se svojí sestrou Mandalinka. Skrz výrobky si dáváme zpětnou vazbu. Obdivuji její preciznost. Blízký je mi styl by Caldero, obdivuji hračky od Brodita a extravagantní modely IngK. Členství v klubu Růžový panter znovu na stopě už mě několikrát dohnalo k maximálním výkonům. Všem členům jsem za to vděčná a budu s nimi ráda dál v kontaktu.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
V takový čas jsem nejraději, když můžeme jako rodina něco společně podniknout. A může to být jednoduše jenom práce na zahradě. Dokonale se uvolním při cvičení jógy, jízdě na kole nebo běhání. Zahrada a květiny mají v mém životě stejně důležitou roli jako šití. Vázání kytic je jedna z mých největších vášní. Ve volném čase nepohrdnu ani dobrým filmem nebo divadlem.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
V hlavě mám nápadů na spoustu let dopředu. Momentálně je v mém životě zásadní rodina a potřeby dětí, kterým přizpůsobuji vše ostatní. V nejbližší době je mým cílem tvořit panenky s kompletní výbavou oblečení. Těším se na vlastní ateliér, kde budu mít více prostoru a všechno bude dokonale uspořádáno. Věřím, že tvoření bude nadále součástí veškerého mého počínání.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Nejdůležitější je věřit svým schopnostem. Soustavně pracovat na svých představách. Kvalitní a poctivá práce si své obdivovatele najde. Když je navíc atraktivně zpracovaná po vizuální stránce, máte na Fleru vyhráno.