Přírodně barvené divoké hedvábí je skvost po všech stránkách. Zajímá vás jeho příběh? Tak tedy: Když se v Římě poprvé objevilo čínské hedvábí, považovali jej všichni za zázrak. Tkanina tak krásná na pohled i dotyk, jemná a zároveň pevná, v létě chladí, v zimě hřeje. Číňané uměli vyrobit hedvábí už 3000 let před narozením Krista a některé zdroje uvádí, že i výrazně dříve. Své obchodní tajemství si Čína držela přibližně do pátého století. Pak prý jeden vynalézavý mnich propašoval bource morušového v dutině bambusové hole a hedvábí se začalo vyrábět i na Západě. Zlé jazyky však tvrdí, že nikdy nebylo tak krásné jako to čínské.

Zdroj: wikipedia.org/wiki/Antheraea.

Tipy:
Jak chovali bource morušové v pražském Náprstkově muzeu? Podívejte se.

Pěkné povídání o druzích hedvábí najdete také v blogu "Textilní vlákna - trocha osvěty II. - hedvábí" od Atelier Johanna.

Tajemství hedvábného kokonu housenek bource morušového. Víte jak dlouhé vlákno je potřeba na vytvoření kokonu, z něhož se pak vyrábí hedvábí? Jak dlouho housence bource morušového trvá, než se zakuklí? A jak to vůbec probíhá? Podívejte se na video z Národního muzea - Náprstkova muzea. Zdroj: Národní muzeum.


Vaření, chemické lázně ještě zavřených kokonů. Zdroj: lilitochka.ru.


Hedvábné šaty z roku 1950.
Zdroj: © V&A Images.

Slasti i strasti domestikace

Nejjakostnější hedvábí se dnes vyrábí z domestikovaného bource morušového. Že je bourec domestikovaný znamená, že je chován na speciálních farmách, kde by bez lidské péče nepřežil, a v přírodě se už divoce nevyskytuje. U nás se bourci říká morušový asi proto, že se jeho larvy živí listy moruše. V latině je znám jako bombyx mori. Mori – mrtvý. Ano, bourec morušový je v okamžiku svého zrození předurčen brzké smrti. Pravé hedvábí se získává tak, že kukla bource morušového je ponořena do horké vody a z kokonu jedné larvy se odmotá přibližně 500 metrů dlouhé hedvábné vlákno. Larva tento proces nepřežije a bourec z ní nikdy nebude...

Po staletí chovu bource morušového se jej podařilo vyšlechtit tak, že získáváme hedvábí úžasné kvality z čím dál větších kokonů. Šlechtění však zároveň bourcům přineslo řadu nepříjemných evolučních změn.

  • Těch nemnoho jedinců, kterým je dovoleno se státi motýlem, aby založili novou generaci, ztratilo schopnost létat.
  • Motýli bource morušového se také dnes rodí slepí a dokonce nejsou schopni sami přijímat potravu. Umírají vyhladověním brzy poté, co nakladou vajíčka.

To je odvrácená strana tkaniny nebeských kvalit...

Co je tedy divoké hedvábí?

Kromě domestikovaného bource morušového naštěstí do dnešních dní přežilo množství příbuzných druhů, které jsou také schopny produkovat hedvábná vlákna. Takto získávanému hedvábí se říká divoké, ačkoliv v současné době se už málokdy získává skutečně v divoké přírodě. Konec romantických představ? Omyl. Příběh divokého hedvábí tady nekončí, ale teprve začíná :)

DIVOKÉ HEDVÁBÍ tussah - přírodní / 250 g od Vlna za vlnou.


Andělský květ od Tilia cordata. Ukázka spojení divokého hedvábí s čistou ovčí vlnou.

Pro názornost budu psát o tom, jak to chodí u odrůdy tussah, která je snad nejznámější odrůdou divokého hedvábí a často se vlastně chápe jako jeho synonymum.

  • První sympatický a zásadní rozdíl oproti klasickému hedvábí je ten, že vlákno tussahového hedvábí se získává z kokonů již vylíhlých larev. Člověk tak do procesu vstupuje relativně citlivě, aniž by musel masově vraždit zakuklené larvy. Naopak využívá materiálu, který již larva nepotřebuje.
  • Další podstatný rozdíl je v barvě, kterou má nebarvené hedvábné vlákno. Larva bource morušového s jednotvárným morušovým jídelníčkem produkuje tolik ceněné krémově bílé čisté vlákno. Larva tussahu se živí vším možným - listy dubu a jiných rostlin, které má ráda, jsou bohaté na tanin, což je barvivo, které dává tomuto hedvábí charakteristickou nazlátlou barvu. Barva nebarveného tussahového hedvábí má množství variací, nejčastěji se však pohybuje na škále světle zlatá – zeleno/zlatá – zlato/hnědá.
  • Rozdíl třetí, který standardní produkce chápe jako nejpodstatnější, spočívá v tom, že vlákna divokého hedvábí nelze z kokonů odmotat vcelku. Krátká vlákna tussahového hedvábí se pak spřádají podobně jako bavlna či vlna. Tussahové hedvábí díky spřádání získává výraznější texturu a je nutno počítat s nerovnostmi, proto se také chápe jako méně jakkostní. Tento fakt má ale i výhodu v tom, že tussahové vlákno je silnější a odolnější než morušové.

Od divokého hedvábí nelze očekávat to samé co od hedvábí klasického. Ačkoliv si zachovává divoké hedvábí vlastnosti tohoto materiálu (lehká a prodyšná tkanina, která v létě chladí a v zimě hřeje) a vypadá velmi luxusně, nemůže morušovému hedvábí konkurovat z hlediska bezchybné hladkosti, jemnosti a lesku. Necháme na vás, čemu dáte přednost :)

Přírodně barvené Divoké hedvábí (tussah silk) od KdoToKdySlyšel.

 

Úvodní foto: Wikimedia.org.