Byl to tehdy slavný den. Končila Velká válka (tehdy se ještě nevědělo, že za dvacet let přijde druhá, ještě delší), ve vzduchu bylo cítit napětí, které se brzo smísilo s bezmezným nadšením: byla vyhlášena naše nezávislost na Rakousku-Uhersku! V deklaraci se psalo: "Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa..." V ulicích zavládlo nadšení, padaly rakousko-uherské státní znaky a další symboly a zavlály slovanské trikolory, ve městech a obcích se konaly průvody a slavnostní bohoslužby.
Krásná připomínka od Roonky...
Krásně na ten den vzpomínal Jan Werich, kterému tehdy bylo třináct let a netušil, co se děje, dokud si na dveřích obchodu Kulík nepřečetl nápis na hnědém pytlíku, který zněl: Zavřeno za příčinou převratu.
V listopadu si pak nová republika zvolila svého prvního prezidenta, T. G. Masaryka.
 |
| laminátová brož - Vlastenec qetino |
Stát jsme tedy měli, prezidenta tatíčka taky - ale chtělo to vlajku. Ta, kterou ze začátku naše republika používala, byla historická vlajka českého království. Byla ovšem prakticky shodná s polskou, tzn. červený a bílý pruh. Jednak se to tedy poněkud pletlo a navíc - Československo se skládalo celkem z pěti území, která měla být nějakým způsobem na vlajce zohledněna. Byla tedy ustanovena odborná znaková komise při ministerstvu vnitra a ta začala připravovat vlajku novou.
Zadání znělo: "...mít vlajku jednoduchou, ve slovanských barvách, ale unikátní a nikoliv podobnou jako prapory Francie či Ruska. Zohlednit Slovensko tak, aby vlajka vyjádřila jeho jednotu s ostatními částmi nové republiky..."
Komise vyzvala umělce a akademiky, aby přišli se svými návrhy.
Své představy zhmotnil například grafik Vojtěch Preissig, který byl již dříve autorem propagandistických plakátů pro Československé legie i pro americkou armádu. Preissig žil od roku 1910 v USA a jeho návrhy nezapřou inspiraci právě Amerikou. Zde jsou některé z nich:
 |
 |
 |
 |
Svůj návrh také předložil gen. Milan Rastislav Štefánik. Tak trochu evokuje Sokola...
Další návrhy dodal například akademický malíř Jaroslav Jareš, který byl omylem dlouho považován za autora vítězného návrhu...
Některé další návrhy byly vskutku pozoruhodné. Objevila se na nich například černá barva...
 |
 |
... na dalších husitský kalich...
...jiné, podobně jako Preissigovy návrhy, evokovaly americkou vlajku, pravděpodobně díky vlivu českých a slovenských emigrantů, kteří se o vznik Československa velkou měrou zasloužili.
 |
 |
A objevily se také samozřejmě návrhy, které byly tvarově naprosto nesmyslně překombinované:
|
 |
Členem komise byl mimo jiné ministerský úředník, bývalý učitel a milovník historie a heraldiky, Jaroslav Kursa. Podle vzpomínek současníků to byl nenápadný člověk, tak trochu podpantoflák. Nicméně jeho nadřízený, ředitel Archivu ministerstva vnitra dr. Ladislav Klicman, se pochvalně vyjadřoval o jeho znalostech, jakožto i o jeho vlastenecké obětavosti, v dopise, kterým žádal, aby byla Kursovi vyplacena výjimečná odměna:
"...podepsaný... jej poznal jako člověka povahy vzorné a velkých vědomostí... Kursa považoval tuto práci za čestný úkol svého života. Vypravoval mi, že si vždycky přál, aby mohl pro svou vlast něco vykonati, co by ho přečkalo. A štěstí jeho neznalo konce, když byl odborným znalcem pro anketu jmenován... Pracuje neúmorně již téměř dva měsíce i v noci - člověk churavý a podvýživou trpící. On, chudák oficiant, který ze svých 260 K. měsíčně podporuje a živí stařičkou osmdesátiletou matku a stará se o dvě dítky své sestry, musel při začátku své práce vydati na barvy, papír a jiné potřeby kreslířské na 80 korun... Teprve v posledních dnech jsem se dozvěděl, že prodával své zamilované francouzské knihy a že jedl často teprve až druhý den - člověk trpící cukrovkou! Když se jeho matka dozvěděla, že se podnikají kroky, aby jejímu synovi bylo pomoženo, povzdechla si u hlubokosti srdce: ´Snad se teď alespoň jednou najíme!´"
 |
 |
| Hedvábná kravata - Hradčanská od Lydie Dostálové |
Kursovi se nakonec jeho hladovění vyplatilo a vykonal pro svou vlast více, než sám nejspíše čekal: byl to právě jeden z jeho návrhů (vytvořil jich celkem devět), který nakonec zvítězil. Modrý klín měl připomínat slovenské trojvrší a původně zasahoval do jedné třetiny vlajky. To bylo z estetických důvodů komisí upraveno tak, že klín zasahuje do jedné poloviny vlajky.
V září 1919 byly s návrhem vlajky s klínem provedeny zkoušky na pražských parnících. Kursův návrh byl pak 30. března 1920 odsouhlasen Národním shromážděním jako nová vlajka Československé republiky.
Jaroslav Kursa zemřel v zapomnění v roce 1950 a jeho autorství bylo znovuobjeveno až v 21. století.
Jeho vlajka ale žije dál :-)
Použité zdroje:
www.vlast.cz;
www.blovice-mesto.cz;
Lukáš Karas: Symbolické a estetické prvky státních vlajek, bakalářská práce, Masarykova universita, 2011.
