Její první věnec vypadal jak výrobek dětí z mateřské školky. Přesto je to Mariina největší pýcha. Dokazuje, jak moc dalekou kreativní cestu ve svém životě už ušla. Když zrovna nevyrábí přírodní dekorace, tak pořádá kurzy, kde si svůj první věnec můžete vytvořit i vy.
Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Myslím, že cesta k tvoření u mě byla směřována už od dětství. Tatínek vyráběl každý rok dušičkové vazby, maminka měla moc ráda květiny, takové ty co vidíte na zahrádkách našich babiček. Vyrůstala jsem na vesnici, v přírodě, měli jsme velkou zahradu, pole, hodně zvířat, i když to může znít úžasně, byla tam opravdu velká dřina. Ale třeba v takovém sušení sena mám teď letitou praxi, dřív to bylo pro zvířata, teď je to na věnce a dekorace.
Bydlím s rodinou ve Zlíně a jsem moc spokojená, na manželovu chalupu to máme kousek. A já se tam můžu květinově vyřádit, i když občas nestíhám a kopřivy rostou rychleji než kytky.
Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Aranžování, vázání věnců, kytic, výroba dekorací jsou odlišné techniky a všechny mě moc baví.
Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci čerpám v přírodě. Se zakázkovou výrobou je to někdy složité. Než se domluvíme na dané dekoraci, rozměru, materiálu, ceně, je to někdy dlouhý časový proces, který nakonec nemusí být zrealizován. Ale pokud si se zákazníkem navzájem „padneme do noty“, další objednávky na zakázku už jsou jednodušší, prostě se známe a vím, jaký vkus zákazník má. A stačí mi jen napsat například „Prosím o podzimní věnec na dveře“ a já vytvořím.
Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Mám ráda rozmanitost i časovou nezávislost. Tvoření mě baví doma, na chalupě i v přírodě. Ráda mám tvoření s lidmi na kurzech ve Zlíně nebo u nás na chalupě v lesích.
Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Já jsem si to vlastně pořádně uvědomila až v den, kdy jsem si založila ŽL.
Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Za tu dobu bych řekla, že mi nejvíce pomohly dobré rady v ten pravý okamžik a setkání s úžasnými lidmi třeba na kurzech. Ze začátku to byly i floristické knihy, časopisy (spíše ty zahraniční) a stále občas používám aplikaci na rozpoznávání kytek. A taky jedna z největších pomocí je víra v sebe sama, že vše dokážu. A to je něco, co se stále učím. Protože nejvíce kritická jsem sama k sobě a k tomu, co vytvářím. Dobrá zpráva ale je, že se to věkem lepší a spoustu věcí už tak nehrotím.
Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Já jsem nejvíce pyšná na svůj první výrobek, vypadá sice jak z mateřské školky, ale právě na něm je vidět má kreativní cesta, kterou jsem ušla.
Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Vůbec nic bych neměnila, i neúspěch byl a je cesta, která mě vždy někam posouvá. I když v daný okamžik to může i bolet.
Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Těžko se vybírá, je tu spoustu krásných, originálních výrobků. Ráda navštěvuji např. Keramirka, MyFairy.
Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Raději nepočítám hodiny, které tvořením strávím, a to včetně víkendů a někdy i nocí. Ale když na sobě cítím, že je práce moc, tak ráda cvičím jógu, běhám v lese, jezdím v terénu na kole, chodím na lekce angličtiny. Od vyhoření, kterým jsem si před lety prošla, mi pomáhá čas od času „vypadnout“ ze stereotypu, například jít sama na víkend do hor.
Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Popravdě to nevím, ani nad tím nějak nepřemýšlím. Asi proto, že se nebojím změn. Občas doma říkám, že půjdu péct rohlíky nebo že se nechám zaměstnat, protože je to jednodušší. Na druhou stranu je pro mě podnikání daleko větší časová svoboda a rozmanitost. Manžel mi říká, že budu vyrábět věnce, kytice a dělat kurzy ještě v důchodu. Zatím se k tomu přikláním, i když je to za více než deset let.
Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Dát na svou intuici, ale nechat si i poradit. Jednoduše nevzdávat se a jít za svými sny.