Může mít dopravní inženýrka poetickou duši? Evidentně může, protože právě tohle byla původní profese Zity Pirnosové, která dneska autíčka, silničky, traktůrky a busíčky nepočítá na úředních papírech, ale šije do zábavných látkových knížek. Zitu a její tvorbu pod značkou byZita vám představí nový Kreativ.

České jméno tyhle knížky nemají. Mohlo by se říct „látková leporela“, ale to zdaleka nevystihuje všechno, co se s nimi dá dělat. Knoflíky, zipy, suché zipy, kapsičky, zapínání, otáčení... To všechno využívají jejich autoři k tomu, aby se dětské motivy na stránkách rozhýbaly a dalo se s nimi hrát podle vlastní fantazie a nápovědy rodičů. Jsou pro nejmenší děti, které poznávají svět, a „quiet“, tedy „tiché“ knihy jim v tom pomáhají. Právě takovou knihu si kdysi u Zity objednala kamarádka pro synka Kryštofa, a když měla úspěch, zkusila další prodat na Fleru. Teď už ji jejich šití rok živí, podívat se na ně můžete na adrese www.fler.cz/byzita.

Opravdu to začalo knížkou pro kamarádku?

Ano, neměla žádné zadání, jen chtěla, aby knížka chlapečkovi rozvíjela jemnou motoriku. Ušila jsem ji a pak ještě jednu pro moji sestru. Dvě další jsem už ušila čistě podle svého, a protože jsem měla na Fleru profil byZita, tak jsem je tam vložila. A prodala je!



A rozloučila ses s inženýrováním?

Ano, ze své tehdejší pozice městské dopravní inženýrky jsem dala výpověď. Měla jsem sice krásnou pracovní vizi – udržitelná doprava a město –, ale hýkání úředních šimlů mě nakonec otupilo. Už mě to nenaplňovalo, prostě jsem vyhořela. Než abych plýtvala časem nad zbytečnostmi, rozhodla jsem se trávit čas tím, co mě nesmírně baví, takže šitím. To jsem se naučila víceméně sama metodou pokus omyl. Za pomocí internetu a základů, které mi dala v dětství máma. Quiet book musí být nejenom nápaditý, ale taky dobře řemeslně zvládnutý. Šití je pevné a stránky jsou vyztužené, aby se nekroutily.

V některých knížkách jsou i prstoví maňásci, kteří mohou žít své hrací životy úplně samostatně.

Jak se quiet book vymýšlí?

Pomáhá mi dítě ve mně. Aktivity, které s knihou malý člověk může dělat, mě napadají vlastně samy, už když stránky sestavuji. Já si s nimi sama hraji. Jde o to, aby moje nápady zabavily dětské prstíky a hlavy, proto se takovým knihám třeba v Austrálii říká „busy books“. Pomáhají mi samozřejmě i postřehy kamarádek a zákaznic, které děti mají. Navíc knížku má dítě postupně objevovat, ne aby všechno zvládlo hned. Hraju si i s barevností a počty věcí, aby daly rodičům možnost vyvíjet své vlastní úlohy a příběhy. Někdy při dokončování zažiju i překvapení, třeba když si se stránkou na téma praní ponožek hraje můj přítel Ondra. To na scénu vstupují i lichožrouti. :)

Ale dá se asi i vyprávět příběh, nejenom kompletovat ponožky...

Určitě. Já se ráda věnuji knížkám tematickým, aby kromě té roviny motorické nesly navíc příběh. Nemusí být na první pohled vidět, protože děti si stejně vytvoří ten svůj, který by nás, dospělé, ani nenapadl. Na rozdíl od mého záměru třeba malý čtenář vezme zeleninu z jedné stránky a dá ji o pár stránek dál. Vytvoří tím spojení, které mu nějak dává smysl, které mu kniha vypráví. Zábavné je taky sledovat, jak s knížkami zacházejí dospělí. Často jsou velmi opatrní a ptají se, co se s tím má vlastně dělat. Že bychom si už v dospělosti neuměli hrát?

Je každá knížka pevně daná, nebo se dá objednat?

Já knížky vytvářím hlavně po jednotlivých stránkách, aby si z nich zákazníci mohli vybrat a sestavit dohromady ty, které se jim líbí. Můžou si k nim objednat i titulní stranu se jménem dítěte. Mám ale taky úplně netradiční zakázky. Jedna paní například chtěla celou knížku zelenou, protože jsou s mužem myslivci a rozdávají jen zelené dárky. Takže uvnitř byl les a zvířátka v přirozených barvách, i podklady stránek byly dozelena. Někdy mají zase zákazníci pejska a chtějí, aby se v knížce objevil, jindy si vyloženě řeknou o detaily ze svého reálného života. Na zakázku jsem šila i knížku, kde byla zvířátka a přiřazovalo se k nim odpovídající krmení. Taky jsem vytvořila knížku pro holčičku s Rettovým syndromem. Byla opravdu objemná a její obsah jsme s maminkou hodně konzultovaly. Například místo knoflíků, které pro ni jsou náročné, jsem použila magnetické zapínání.

Ale nabízíte i hotové knížky?

Nemůžu a ani nechci zapomínat na knížky, které si kompletně postavím podle sebe. Chystám třeba domeček a jednotlivé pokoje nebo cestování se zvířaty po světadílech. V hlavě mám pořád mnoho dalších témat.

Šicí rutina asi nehrozí?

Určitě ne. S přítelem rádi a hodně cestujeme a mnohé prvky v mých knížkách pocházejí právě z našich cest, takže se často obměňují. Teď jsme se zrovna vrátili z Austrálie, a tak se na stránkách určitě začnou objevovat koaly. Jsem taky velkou milovnicí tapírů a ti se dají ztvárnit na mnoho způsobů. Na cestách si fotím i různé textury, kreslím, co mě potkává, zkrátka mě všechno kolem ovlivňuje. S každým vjemem se člověk rozvíjí. Navíc když pak napíšu z cesty blog, lidé mi sami v komentářích začnou navrhovat náměty na doplnění knížek podle toho, o čem píšu.
Navíc nešiju jenom knížky, v mém obchodu na Fleru najdete i deky, dečky pro děti, hnízdečka nebo malé polštářky hajánky. Ovšem knížky jsou samy o sobě tak inspirativní, že nemůžou člověka nudit. Teď zas přemýšlím nad novými materiály a to mi otvírá další svět.

Hra může zbavit děti strachu

Tamtam, tedy středisko rané péče pro rodiny s dětmi se sluchovým postižením, si objednalo podle svého lékařského zadání knížku - návod. Bude sloužit dětem, které jdou poprvé s podezřením na sluchovou vadu k lékaři. Ukáže jim, co se v ordinaci bude dít, jak vypadá vyšetření nebo třeba jak se zkouší sluchadla. „Má je zkrátka zbavit strachu,“ vysvětluje Zita.

 

Nový Kreativ je tu!

Právě vychází nové číslo Kreativu. Můžete se s námi těšit na jaro a pomalu začít chystat na Velikonoce. Třeba si upéct mazanec z kvásku (je vynikající) nebo se pustit do něžných dekorací z vajec, dřeva a nebo peříček.

Pobavte se pohledem na to, co všechno se dá vyrobit z dřevěných kolíčků. Vyzkoušeli jsme třeba květináč, podložku pod nádobí nebo stojánek na washi pásky.

Denisu Bartošovou jsme vyzvali k výrobě náhrdelníků a ona zase vyzývá vás: vyzkoušejte to taky a pošlete nám fotky!

Už jste někdy přemýšleli o tom, že byste zasadili strom? Přečtěte si, proč je to výborný nápad a že to není vůbec složité.

Vyráběli jsme majonézu podle Julie Childové a zjistili, že její recept funguje - pochopitelně.

Máme pro vás taky nový objev - do domácí zubní pasty se dává kokosový olej, a když ho smícháte s kurkumou, máte přírodní bělidlo na zuby.

Na vizovickém pečivu byste si vylámali zuby, pozor, to se nejí! Ale jako dekorační prvek je překrásné a vydrží roky. Ničeho se nebojte a pusťte se do něj.

Na Velikonoce bude samozřejmě dost vajec, ale zkuste je nečekaně v kombinaci s avokádem.
Moc nám chutnal špenátový dort, který vypadá jako nádherné slunce. Slibujeme, že je opravdu jednoduchý, i když vypadá tak efektně.

Vyštrachali jsme informace o české architektce Miladě Pavlíkové. Vystudovala v době, kdy na tenhle obor ženy vůbec nesměly! Dneska to člověk těžko chápe. Musela být úžasná.

A máme samozřejmě i dárky. Na jarní procházky si s sebou můžete vzít naše informační kartičky o nejznámějších českých stromech. Naopak hezky doma v klidu si projděte speciální sešit, věnovaný životním změnám a hlavně novým začátkům. A pak si pro radost vystřihněte a sestavte velikonoční dárkové krabičky.