Nenechte se zmást poklidným záhlavím článku. Tenhle rozhovor s re-ce-se je stoprocentně silvestrovský.

Hmm, rozhovor se mnou, nic neumím, co tam budu psát? Koho tohle mohlo napadnout?
C (Copywriterka – osoba zodpovědná za Fler rozhovory – pozn. moje)
A (Admin – osoba zodpovědná za zbytek kurníku – pozn. taky moje)
A : Míšo, je léto, nějak to vázne, vyber na rozhovor nějakého chlapa, ženské už nebaví číst o ženských a chlapi tu stejně nic nekoupí.
C: Jednoho jsem našla, něco prodal, je i oblíbený, připomíná mi dokonce jednoho herce, na toho zaberou.
A: Později na to kouknu, přišly konečně ty nové servery z Kambodži, musím z toho sundat kopru a zkontrolovat, jestli tam zase nejsou místo tištěných spojů malované. Zatím jej oslov.
C: Napsal, že jo, ale že chce basu kofoly, na profil každý den čerstvé kytky a po rozhovoru do šatny ručník s vůní skořice. A že prý nic neumí a netvoří. Mám se jej zeptat, kdo to teda tvoří?
A: Jo, jasně. Promiň, říkalas něco? Mám toho moc, pak se na to kouknu. Přišel software z Burkiny Faso, musím zkontrolovat, jestli to zase neprogramovali v Karlovi nebo Basicu.
C: Napsal, že to vyrábí pan Jang Tse Tjang a Chu Cho Pij a jejich děcka, ale ty už jménem nezná. A v avataru má najednou kocoura. Mně se to moc nezdá.
A: Hmm, to je zlé, šerifovi onemocněl kůň a nevypadá to dobře. Hmm, prodeje nejdou, nemůžeme si dovolit kupovat nového, kolik že stála ta mula? No a co třeba osel? Říkala jsi něco? Kocour je blbost, na tom nejde jezdit. Polož mi to na stůl vedle fotky Gatese a vyber někoho jiného, díky. To je Baťa, vpravo.
C: Jirko, blíží se Vánoce, už mi docházejí kandidáti na rozhovory, podíval ses na ty materiály s tím divným prodejcem? Můžu mu napsat, ať to pošle?
A: Jo, jasně. Cokoliv. Moment, hned se ti budu věnovat. Nějací asijští hackeři mi vyhrožují, že 27.11. na celý den odpojí servery, když neumožním prodej věcí z Vietnamu. To nemůžu dopustit, Číňani by mi za to zpomalili server aspoň na měsíc. Holt bude Fler offline.
C: Mám ten rozhovor, chceš na něj před zveřejněním kouknout?
A: Míšo, teď ne, nestíhám. To snad není možné, už tam zase visí růžovka. Seká se to, jak kdybychom prodávali iPhony. Prosím tě, vyřiď šerifovi a programátorovi, ať nehrajou ty střílecí hry, pak systém nestíhá. A ne že mi zase vymažou mé fotky, aby měli více místa. Musím vymyslet, jak vyčistit servery od těch gigabajtů neprodejných, hmm, věcí. Expirace, to je nápad! Hoď mi to prosím ke Gatesovi.
C: Tak když se neozveš, můžu to považovat za schválené a pustit to ven?
A: Jo, jasně, ven. Hmm, ven, expandovat. Ale to by chtělo kvalitní překlad do angličtiny. Neznáš nějakého studenta?

Ještě než začnu, měl bych vás upozornit, že už od malička mám problém s interpretací otázek.

Řekněte nám něco o sobě.
No správně se píše o sobovi. Sob je takový bílý jelen, který jde ochočit a hraje pak v reklamách. Je emancipovaný, parohy má i samice, ale ta pak musí řídit stádo a nemůže chlastat.
Ale pojďme se bavit radši o mně. Pocházím z malé vesničky s nejobyčejnějším jménem - Dolní Lhota. Své dětství jsem prožil v malém domečku mezi vepřínem, hřbitovem a lesem. Kdybyste se mne tehdy zeptali, čím chci být, až vyrostu, odpověděl bych, že upírem nebo indiánem. Do školy jsem proto chodil celkem dlouho, skoro 20 let. Nejhorší byly 3 roky sedmé třídy. Už tam jsem se trápil tím, že neumím cokoli dostat z hlavy na papír v kreslené podobě. O to více jsem všechny děti s výtvarnými sklony obdivoval a záviděl jim. Říkal jsem si, že až budu velký, budu majitelem galerie, aby mne musely svou tvorbou živit. Ale později jsem zjistil, že mi nejdou ani počty, tak mi zbývalo buďto být tím upírem nebo indiánem, anebo se dobře oženit.
Hmm, ale něco o mně by tu asi mělo být. No přemýšlej, Pavlíku, jak by ses popsal.
Není zrovna typický Čech. Nepije pivo, víno, kávu, kolu, nechutná mu vepřoknedlozelo a vlastně asi žádné naše národní jídlo. Nechodí do hospody, skoro nekouká na fotbal ani na hokej. Auta jej moc nezajímají, naučil se jich jen pár poznat, aby nebyl před chlapy za vola. Kutil taky zrovna není. V garáži sice má nářadí, ale cokoli rozebírat a zase skládat jej nebaví. Klidně fandí cizímu týmu, když hraje slušně (se slušností). Při hře je mu jedno, kolik to je, nemusí dát gól, stačí mu, když dobře přihraje (za góly se stydí a neví, co má pak dělat). Nerad půjčuje peníze, protože si potom o ně neumí říct. Nemá Facebook, nemá vlastní mail, nemá ani platební kartu a vlastní účet. Ale už má mobil. Nerad telefonuje a nesnáší vstupování do cizích dveří, když neví, kdo za nimi je a co se tam děje. Myslí si o sobě, že je poloviční autista se sociální fobií, ale umí zahrát normálního člověka a každý den jej, víceméně, úspěšně hraje.

Jak jste se dostal k tvoření?
Začínal jsem jako prostý sběrač. Nasbíral jsem polní a lesní sušiny a snažil se to půl dne nějak naaranžovat do obrázku. Pak přišla má žena a za pět minut to měla o pět set procent lepší. Řekla, že jsem prakticky založený, ale prakticky nepoužitelný. A tak jsem se stal vrchním pomocníkem včelí královny (biologové používají termín trubec). Prostě zajišťuji vše kolem své ženy, aby mohla nerušeně tvořit. Jo a vařit. A prát a žehlit. A uklízet. A starat se o dítě. A o mne.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ne. Všechen.
V součtu asi hodinu za hodinu každou hodinu. Teda krom chození do práce. A z práce. A na fotbal. A cvičení. A hudby. A čtení. A chození na houby. A práce na zahradě. A psaní blogů. A chovu pižmoňů. A stavby bunkrů ze sněhu.
To radši ještě jednou shrnu: Ne. Všechen manželčin.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Jsem nucen používat těžkou bojovou techniku. Tvořit něco s vlastní ženou vyžaduje notnou dávku diplomacie, která obvykle po pár desítkách let až týdnů dojde.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
To je snadné. Většinou v lese na houbách mne něco napadne, když se toho klíštěte či příliš milé lišky zbavím, rodí se v mé hlavě úžasné nápady na nové motivy či výrobky. Problém je, že si s sebou do lesa neberu tužku, jen papír, takže si to nemám čím zapsat. Naučil jsem se své nápady vyřezávat do hub, ale není to ono, oni ti malí červíci mi během cesty domů zápisky přepisují. No a zbytek popsaných hub mi žena vyhodí, že jsou rozryté. Má žena na houby nechodí, takže žádné nápady nemá. Tak nám nezbývá, než jednou týdně uspořádat pro děti z ulice soutěž v kreslení a pak jim podstrčit k podpisu papír o vzdání se autorských práv.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Mám za zády ženu. Co myslíte, že tu asi tak můžu napsat?

Doporučte Fler tvůrce, které máte rád.
Mám za zády ženu. Co myslíte, že tu asi tak můžu napsat?
Jo počkejte, tvůrce Fléru, jasně že jej doporučuji. A kam vlastně? Nebo to myslíte, že mám jako upozornit na svou konkurenci? No nejvíce mne s..e Papík, tam bych sám nakoupil, má ty hračky úžasné, pak krabičková konkurence Orinočka, naštěstí se na to vykašlala a dělá skřítka v Dara Bags.
Ale jinak mne od malička fascinuje svět Tima Burtona, takže se mi líbí všechny možné zmutované potvůrky a kreatury. Hmm, teď musím být asi opatrný, na koho odkážu. Si myslí, že kreslí princezny, a já pochválím za mutanty. Ale co, Sasanca, Tovtom, Gemmma, Lichi, Macomix...

Kdybyste měl upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
No nevím, většinu výrobků, na které bych chtěl upozornit, mi smazal Šerif. :) Tak už na sebe moc neupozorňuji. No možná jeden tady.
Ale můj nejpovedenější výrobek má čtyři roky a největší radost jí dělá, když se mi při společném koupání vyčůrá do vany.

Nosíte a používáte své výrobky nebo jste kovářova kobyla?
No nosím je na poštu.

Čemu se rád věnujete ve volném čase, když netvoříte?
V čase potvoření věnuji se netvoření.

Jak vypadá váš ideální den?
Jsem insomniak, mám výhodu, že mám strašně dlouhý den, nevýhodu, že ten den nejde vydržet a nemůžu se dočkat, až skončí. Takže ideální den je ten, na který se aspoň trochu vyspím, pak můžu jít klidně i k zubaři a na finanční úřad a těším se. I když to možná bude tím, že tam mám ordinaci.
Nejlepší náplň pro takový ideální den je tzv. Pavlíkův čtyřboj. Ráno do lesa na houby, odpoledne na koupák, pak si jít zahrát fotbal a večer na Stodolní. Ovšem není to pro každého, chce to trénink a vhodné podmínky – slunečno, vlhko, pátek a ženu v trapu.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
No to jste mne zaskočili, žena mi je ještě neřekla.

A: Co to tu leží u toho Masaryka? Hmm, nějaký rozhovor. No to snad...  Míííšooo!!!