...říká Jana „Diatreta“, když ryje nový motiv na vázu...

Není to soustružník, ale musí si umět nabrousit kolečka. Není to matematik, ale musí být abnormálně přesná. A když se trochu sekne, celou práci může vyhodit. Řeč je o profesi rytce skla. A na Fleru najdete jednu z nejpovolanějších u nás – Janu Švandrlíkovou, která si pro svůj Fler shop zvolila přezdívku z oboru: DIATRETA. (www.fler.cz/ diatreta). Jako jedna z mála totiž tuto mistrovskou techniku ovládá.

Jani, chtěla jsi být vždycky rytec skla?

Kdepak, já jsem vždycky chtěla dělat obor malování skla. Bylo mi 15, měla jsem čerstvou občanku a přihlášku do školy jsem si podepsala sama :-). O rytí jsem v té době neměla ani ánunk, pod tím pojmem jsem si představovala tenkrát obvyklých a unifikovaných pět kuliček hroznového vína na skleničce... Až když jsme šli se školou do muzea a já tam viděla všechnu tu figurální krásu, najednou jsem to chtěla hrozně moc a hrozně rychle umět. To byl zlom. Jenže to nešlo tak rychle, protože rytectví je nejnáročnější sklářský obor. Rytina je totiž z dnešního pohledu hrozně pomalá, kdežto když vezmeš do ruky štětec a maluješ, jde to rychle.

Rytec ale musí být i výborný malíř, nebo nemusí?

Něco jiného je dělat si sám návrhy na rytí a něco jiného je pouze rýt. Můžeš například převzít staré rytiny nebo obrázky a rýt podle nich. Ale když máš daný objekt a musíš na něj vytvořit návrh, musíš si to umět hlavně dopředu celé představit. Jak se budou obrazy prolínat, jak vrstvit... A to se právě učí na škole. Nekoukat na sklenku či na hrnek jako na hrnek, ale už si představovat, jak by vypadala rytina, když použiješ obě stěny...

Čarovná zahrada - překrývající se motivy podněcují fantazii.

Chce to tedy hlavně hodně prostorovou představivost a umět si díky ní vybrat, jaký druh rytiny použít. Rytinu tě prostě někdo musí naučit. Nevíš, jak na úpravu kotoučů, kde to všechno shánět, jak to přesně nasazovat na ty špilata. Já jsem pak i učila tady ve sklendě, měla jsem tam hodně studentů a vzpomínám na jednoho z Japonska, který byl tak pilný, že do tří týdnů začal samostatně rýt. Což je prostě unikum.

A jak ses dostala s rytinou zrovna na Fler?

To bylo vtipné, nejdřív mě začala přemlouvat jedna zákaznice, ať nejsem jenom na Aukru. Že ona je na Fleru a chce mě mít prostě i tam. Když přišla druhá, třetí a čtvrtá, pochopila jsem, že na Fler zkrátka musím :-). Občas mě tedy udivuje, že si vůbec něco z mé nabídky lidi takhle na dálku vyberou. Já sama si totiž potřebuji na zboží nejdřív sáhnout a udivuje mě, že jim mé fotky a reference stačí :-).  Většinou u mě nakupují lidé, kteří chodí do muzeí a umí si složitější věci představit, umí rytinu ocenit. A často se opakovaně vracejí.

Janinu "dílnu" v rohu obývacího pokoje zkousne asi zase jen člověk od fochu, však také její manžel je sklář.

Fler mě vůbec nepřestává překvapovat. Je na něm strašně moc lidí a ti dělají strašně moc zajímavé a úžasné věci. Koukám díky Fleru na všechny ty roztodivné techniky, na řemesla, o kterých jsem si myslela, že už neexistují... a jen bych na to potřebovala dvoje oči a hodiny a hodiny času...

Normálně člověk nemá moc šanci vidět rytce při práci. Jak tvé výrobky vznikají?

Nejdřív si předkreslím tvar. Pak ho musím přenést na sklo a v několika vrstvách ho prorývat. Objedeš si vše nejdřív malým kolečkem, abys měla jasné hranice. Vnitřek se předkreslí tuší a zalakuje, aby ti vydržel. A když tu první část odryješ, znova to předkreslíš... Když jsou detaily hotové, už se vše může trochu proleštit, aby rytina dostala jiskru, šmrnc a hloubku. No a pak případně opakuješ a pokračuješ...

Sklo je skvělý materiál na tvoření, musíte mít ale pevné a jemné ruce.

Na rytinu je nejlepší čisté solnodraselné sklo bez příměsi olova. Má jiskru. Já sklo vnímám jako vzduch, jako vodu. Má průzor, můžeš udělat vepředu rytinu, doplnit ji vzadu rytinou a skrz průzor se to celé spojí. Proto také nejraději dělám moře, podvodní hladinu, ptáky... To sklo je průhledné a je vidět na druhou stranu, můžeš si vytvářet paralelní světy. Z toho pohledu je pro mě třeba portrét, rytý jen z jedné strany, prostě nezajímavý.



Jak se liší tví zákazníci – milovníci rytého skla – po světě?

U mě většinou objednává někdo pro někoho, nebývá to koncový zákazník. Takže by mě samotnou zajímalo, kde všude skončily mé výrobky :-). Ale o některých vím. V Japonsku především chtějí čistou rytinu a čisté sklo, nesmí v něm být jediná bublinka apod. A takovou kvalitu zaplatí. Kvalitní rytinu mají rádi také Holanďani, Němci a Rakušané. Pak jsou státy, které rytinu moc nemusí a jsou spíš zaměřeni na barvu. To jsou třeba Arménci a východní státy.

Jana své ryté miniatury dotváří a kompletuje do šperků.

Moje nejzajímavější – a vlastně co do rozměrů největší – byla zakázka od firmy Fujicolor z Japonska. Přijeli za mnou zaměstnanci a přivezli fotku majitele této firmy a že chtějí narýt portrét. Tak jsem to odsouhlasila a oni pak řekli „na obrazovku“. Myslela jsem, že mluví o plastice, netušila jsem, že skutečně odříznou čelní část televize a přivezou mi ji na rytí! A fakt chtěli do rohu portrét. Naryla jsem jim to. Asi nejsložitější jsem ryla do Egypta – stádo koní. 15 divokých koní ve cvalu a vážilo to asi 15 kg. Mazec.

Setkáváš se s kolegy?

Ano, na to jsou výborná nejrůznější sympozia. Na nich se po letech setkáváš s kamarády a objevuješ, že jsou stále nové a nové techniky. I když se v rytině zdánlivě nedá nic nového vymyslet, v kombinaci rytí s jinými technikami už je to o něčem jiném. Bohužel klasická rytina už mezitím hodně utrpěla. Hodně lidí o sobě tvrdí, že jsou rytci, ale dělají to vlastně ruční bruskou, což je absolutně jiná technologie i výsledek. Krásnou klasickou rytinu umí ještě třeba Rusové, na ty se vždycky těším. Letos poprvé jedu ale jen jako čumil :-). Ryje se tam totiž 12 hodin denně a já už to prostě fyzicky nevydržím...

Koně také patří mezi Janinými oblíbené motivy.

Co říkáš na dnešní sklářskou výrobu?

U nás už existují především malé soukromé sklárny, nikdy už se to nevrátí do těch megakolejí, ve kterých české sklo frčelo dříve. Neuživilo by se. Dřív tu byla kvanta malířů, kvanta rytců. Řemeslo jako takové tedy podle mě nevymře. Ale jestli se uživí, to je otázka. Sklářství dnes totiž není na zbohatnutí. Všechny nás také pomalu likviduje laser. Mně by jedna konkrétní rytina trvala třeba 150 hodin a laser ji má za 3 hodiny hotovou.

Dokáže tě na téhle krásné práci vůbec něco naštvat?

Jasně. Fakt ráda to rozbíjím, když se mi rytina nepovede. To pak lítá sklo přes celý obývák :-))

Janina skleněná kouzla - detail jedné z precizních rytin. Na přání můžete mít prakticky jakýkoliv motiv.

Jinak jsem ale moc ráda, že těmi svými malými kousky můžu lidem pravou rytinu vůbec přiblížit. Snažím se je se složitou rytinou seznámit na miniaturkách, tedy hlavně na náušnicích. Zájem mezi lidmi o ně celkem je. Neustále se mě ale ptají, kolik ty náušnice váží. Nevěří, že sklo je jako voda :-)

Kolekce "Znamení zvěrokruhu" se neustále vyvíjí a roste...

Rytcův slovník

  • natrhávání = prvotní hrubý začátek rytiny
  • negativní rytina = ryje se do hloubky
  • pozitivní rytina = odrývaná rytina, kdy tvar vystupuje z plochy nahoru
  • diatreta = pozitivní rytina, navíc podrývaná zespodu, velmi vzácná a pracná technika rytí, je jako by ve vzduchoprázdnu a motiv „drží“ třeba jen na třech bodech (jak se dělá diatreta můžete vidět ve Fler TV  zde)
  • stánek = rytecký stroj
  • kuličák = druh stroje na broušení váz a pod. kusů
  • hladiny = stroje na hranování skla
  • špile = kovový trn, na který se nýtují kolečka na rytí
  • praporek = kus látky nebo kůže, který zadržuje vodu nebo smirek na kotoučku
  • řemenice = převody rychlosti otáček na stánku
  • zapálit sklo = příliš zahřátý kotouček může svou tmavou barvu předat sklu

Připravila: HelenaG, Foto: HelenaG a archiv Diatrety

Praktická žena srpen - září 2014

Na stáncích již najdete nové číslo kreativního časopisu Praktická žena, které nabízí spoustu rad, inspirace a návodů na tvoření.

Můžete si vytvořit háčkovanou hračku nebo uplést sobě a dceři nadýchané šaty. Nebo si raději upletete kaktusové triko z letní stužkové příze?

Letní dvojčíslo Praktické ženy přináší již tradičně speciál s taškami pro malé i velké a můžete v něm mj. objevit kouzla světelné techniky, která dokáže vytvořit na hedvábí zajímavý barevný efekt. Nebo zkusíte s dětmi tvořit šperky, malovat trička či modelovat z hlíny. Více také na www.praktickazena.cz.