Dnes se s Fler Klubem Poetika vydáme za splněnými sny. V našem víkendovém vyprávění zjistíte, že i splnění snu může mít své schody a schůdky, které musíme každý překonat. Necháme vás tedy opět nahlédnout do duší našich tvůrců.
Na našem způsobu tvoření klubových článků se mi velmi líbí rozmanitost, s jakou každý z nás pojme téma. Nalaďte se na úvod básní...
VIRTUÁLNÍ
Pestrobarevnou loukou sama kráčet,
chci lásku jak víno z hroznů stáčet,
ať neděle nabere tu správnou sílu,
„Dobré jitro“ ťukám do mobilu.
V trávě míjím modrou chrpu,
chlad po noci zanechává stopu,
tichý vítr stébla jemně rozvlní,
telefon s odpovědí v kapse zavrní.
Simasen
U muzikanta
"Harmonie je nauka o stavbě akordů a jejich spojování. Je jedním z těch oborů hudební teorie, s nimiž se nutně setkává každý hudebník, chce-li proniknout hlouběji do ústrojenství hudebního díla anebo rozšířit své základní hudební vzdělání.“ (Jaroslav Kofroň – Učebnice harmonie, Praha, 1961)
Zamilovala jsem se do ní už při studiu na konzervatoři. Byla v ní pravidla, měla logiku, muselo se přemýšlet. Skvělá náhrada za matematiku, která mě bavila, ale na konzervatoři se neučí. Začal můj velký sen – moci jednou vyučovat můj oblíbený předmět.
Před koncem studia mi můj pan profesor skladby řekl, že v horizontu pěti let půjde do důchodu hodně kolegů z oddělení a bude potřeba mladá krev. Byli by rádi, kdybych na škole jednou učila. Jestli bych byla ochotná jít na JAMU, abych měla požadované vzdělání. Spadla mi brada. Na JAMU jsem stejně plánovala jít a pokračovat ve studiu skladby (cimbál se totiž na VŠ u nás nestuduje). Jenže – bylo nás moc a já nebyla dost dobrá. Nepřijali mě. Udělala jsem tedy přijímačky na Hudební vědu na FF MU a pilně komponovala dál. Příští rok uspěji. Neuspěla. Pan profesor mě utěšoval, že není vše ztraceno. Ať dostuduji Hudební vědu a vše nějak dopadne. V posledním ročníku vysoké školy mi svitla naděje – na místo učitele hudební teorie byl vypsán konkurz. V podmínkách o dosaženém vzdělání se objevil i můj obor. Konkurz jsem udělala. Svoji milovanou harmonii (a další předměty hudební teorie) učím už přes dvacet let. Když se mě někdy studenti ptají: „Paní profesorko, co jste chtěla v životě dělat?“, odpovídám podle pravdy: „Učit harmonii na konzervatoři.“
U muzikanta - Batikovaná crossbody
Kbags
"Zdědili jsme zámek!" nevěřícně zírám do listin, které mi byly před malou chvílí doručeny. To se mi snad zdá, to přece nemůže být pravda! "Ale ano, stala jste se zámeckou paní, gratuluji..." ubezpečuje mne následující den advokát a předává mi objemný svazek starobylých klíčů. Hodinu poté stojíme s manželem na nádvoří našeho nového domova. Služebnictvo nás zvědavě okukuje a mně se vzrušením podlamují kolena.
Probuzení tehdy bylo bolestné... budík mě zastihl v čajovém salónku s krejčovským metrem kolem krku a velkými plány.
Nedávno se mi onen sen vybavil: Stála jsem v bývalé dědově ložnici s metrem v ruce a přemýšlela, jak co nejlépe naložit s nabytým prostorem. Zdědila jsem jen malý zchátralý venkovský statek, ale pro mne jde o snový zámek! Do života mi vstoupila obrovská výzva, dřina a zodpovědnost. Jak mi napsala jedna opravdová hraběnka, se kterou jsem měla tu čest si chvíli dopisovat. A tak si pomalinku plním/žiju svůj sen. Nebuďte mne, prosím.
Stonejane
Velké filmové sny se mi splnily jen dva, z toho druhý jen proto, abych si uvědomila, jaké nesmysly si přeju. Ale tím si nechci na život stěžovat, naděluje docela velkoryse podle svého. Někdy i moc hezká nevysněná překvapení, někdy dárky, kterým musím přijít na chuť, protože na rozdíl od věcí je nejde vyhodit ani poslat dál. Spíš se učím pozorně naslouchat, co mi chystá, a vnitřně se neježit, když jde vývoj jinudy, než bych si myslela.
Naposled se mi splnil maličký sen v neděli. Starám se o zeleň u paneláku. Hezké okolí přitahuje i lidi odjinud. Poslední dobou partičku, nechávající kolem lavičky neuvěřitelný binec. Nějakou dobu jsem uklízela, ale pak jsem se rozhodla nechat je v jejich nepořádku sedět. A tak seděli a přidávali a přidávali. Šla jsem z města a přemýšlela, jak jim laskavě, beze zloby a káravé nadřazenosti napsat, aby po sobě uklízeli. Když už jsem byla s formulací spokojená, kouknu na lavičku a na ní stojí jen plechovka na vajgly, jinak pořádek. Někdy stačí splnění i takových malých snů. Radují se určitě také zdejší dva zajíci, kteří zabloudili bůhví odkud, ale v noci je občas z okna zahlédnu.
Stonejane - malovaný kámen Laskavý zajíc
anerin
Počet let mě asi neopravňuje mít velké sny a velká přání. Čím víc mi čas přičítá, tím jejich počet umenšuje. V mládí jsem měla dokonce některá přání za fráze, co se jen tak plesknou bez upřímnosti. Ne, že bych své vlastní přání neměla, ale tak jako voda obrousí časem kámen v oblázek, tak si já sama sebe představuji v úplném stáří. Materiální věci jsem si splnila, děti jsou zdravé, chytré, rodina funguje, mám čisté svědomí a mé malé sny a radosti se skrze mě uskutečňují, neboť na ně nemám velké nároky. Sny, které nevyšly podle představ, mě asi vždy někam v myšlenkách posunuly.
Snění a přání je krásný svět, který žije v mé hlavě a je v ní kdykoli pro mě k dispozici. Stačí zavřít oči a objeví se. Bez tíhy materiálna lze prožít cokoli, jakýkoli příběh. Já ho mám většinou v obrazech a chtěla bych umět z barevných představ převést do slov a poskládat na papír. Zároveň ale vím, že nemám úplně vlohy ke zhmotnění mých obrazů na papíře... Držím se nohama na zemi. I chvíle nerušeného snění jsou pro mě velkým darem, který se nemusí nějak uskutečnit a přece má svou cenu. S radostí čekám na vaše splněné sny, které budou posunovat hranice poznaného a předávat světu utajenou krásu a skrytá tajemství, co jsou uložená v přírodě i na dně lidské mysli.
LuciKar
Když jsem byla malá, bylo mým snem být princeznou, abych mohla nosit krásné dlouhé šaty. Během let mě princeznovský sen opustil a na jeho místo nastoupily sny a přání normálnějšího charakteru. Udělat maturitu, dostat se na vysokou školu. Najít si slušného chlapce, najít si slušné zaměstnání, které mě bude aspoň trochu bavit, a mít hodné děti. Myslím, že všechno se mi splnilo a teď už si jen přeji, abychom byli všichni zdraví. Když mi někdo přál zdraví ve dvaceti letech, připadala mi jeho slova úsměvná... Teď, po letech, už ho vnímám jako zcela zásadní věc. Proto nám všem přeji pevné zdraví, abychom si mohli plnit drobná přání, která každého občas napadnou.
I když… kromě trvalého zdraví si ještě přeji bydlet v domečku s velikou zahradou. Jen tak na okraj, kdyby to náhodou někdy vyšlo. :)
JanineFragments
Měla jsem spoustu snů a spoustu se jich i splnilo, ale jak stárnu, vnímám, že hodnota života se projevuje ve zdánlivých maličkostech. Díky nim se můžu rozpustit v čirém Bytí a pocítit změnu. Jakoby vesmír právě míchal balíčkem karet. A já si uvědomuju, jak nádherné je pozorovat, nebojovat a zároveň přijímat svou sílu, která se rodí z hlubin.
Spojení se svým dechem, se sebou sama, se vším, co mě v přítomném okamžiku obklopuje. Propustit všechny myšlenky, vnořit se do toho, co je mým vlastním zdrojem. Propojit se s tvůrčí silou. Naslouchat volání a vyprávět příběh beze slov. Plynout, být v proudu. Stát se kanálem, který přijímá a předává dál. Znovu a znovu jít cestou do středu svého srdce ke svobodné bezpodmínečné Lásce.
JanineFragments - obraz Harmonie
sympatický jeník
Člověk kráčí životem a stoupá vzhůru. Většinou, když je na nejvyšším výsluní, přichází nečekaný pád, který bývá rychlý a nečekaný.
Vybral jsem si myšlenku, která má něco do sebe. Když se lidé potkají, tak jsou spolu šťastní. Splnil se jim sen, že našli jeden druhého. Brouzdají se s deštníkem nad hlavou, protože je jejich jediným přístřeším. Sní o lepším bydlení a představa se jim naplní. Mají malý byt a sní o větším a rovněž se jejich přání uskuteční. Jdou životem dál a pořídí si dům. Najednou zjišťují, že čím větší bydlení, tím větší vzdálenost mezi nimi a vše, co je spojovalo, je pryč. Co víc říci? Splněný sen má i svá úskalí. Proto plníme Flér drobnostmi, které udělají radost a snad nemají úskalí.
sympaticky jenik - dřevěná socha Novomanželé
Timantii
Splnil se mi dětský sen stát se paní učitelkou. Splnilo se mi přání, aby náš předčasně narozený syn byl v pořádku. Splnilo se mi najít chlapa do nepohody, který neuteče před prvním problémem. Splnilo se mi přání, abychom všichni zvládli ustát dcerku, kterou máme v pěstounské péči a dnes se blíží šťastně do dospělosti. Splnilo se mi přání o bydlení v čisté přírodě. Bylo vyslyšeno moje přání, abych se uzdravila.
Po všech splněných snech si nejsem jistá, jestli je příliš veliká troufalost snít a přát si dál. Ale jinak to neumím. Život je tak pestrý a nabízí tolik možností. Moje velké jarní přání na tento rok je najít v našem jezírku bublinu s vajíčky, ze které se budou postupně klubat pulci. A třeba se nějaké žabce u nás zalíbí a zůstane bydlet mezi kameny a kořeny kolem vody. A stala se další obyvatelkou naší zahrady. Možná, když by se mi povedlo správně nasměrovat další zrcadlo, tak i fotomodelkou.
Ko-runka
Už dlouho nemám žádný sen. Jsem ráda, když se ráno vzbudím a nic mne nebolí a cítím se fit. Co jsem si kdysi přála, se všechno splnilo. Nikdy jsem si nic moc nepřála. Má přání byla víceméně skromná. Aby moje dítě bylo zdravé, aby se ve škole dobře učilo. Abych měla dobrou práci. Aby rodiče byli zdraví. A tak to šlo dál. Aby syn odmaturoval, aby se dostal na "vejšku" a aby s úspěchem absolvoval.
Nakonec když se odstěhoval, tak jsem nevěděla, co si mám sama se sebou počít. Jak bylo mým zvykem, tak jsem sedla, napsala si různé body, co a jak budu dělat, všechna pro i proti. Sepsaná fakta asi byly mé sny. Chtěla jsem cestovat, tudíž jsem se naučila italsky. Kdysi jsem synovi tvrdila, že mít počítač je hloupost. Nakonec jsem začala chodit na gymnázium za panem profesorem na IT. Začala jsem cvičit kick-aerobic, jógu a yogilates. Teď pár let necvičím a je to znát. Bez ruky se špatně dělá cokoli, ty prsty při zátěži bolí. Stále věřím, že bude líp. A můj sen do budoucna? Chtěla bych se dožít ještě maturity vnučky a dál se uvidí.
Ko-runka - choker Sen o jižních mořích
matyma
Jsem snivý člověk, stále o něčem sním. Jen čím jsem starší, velké sny vyměňuji za menší. Drobnějších snů totiž můžu mít víc a moc nebolí, když se neuskuteční. Některým snům se musí trochu pomoct, aby se splnily.
Zrovna nedávno se mi jeden menší sen splnil. Byly doby, kdy jsem celé léto jezdila na kole a celou zimu lyžovala. Po úrazu, při kterém jsem si přivodila problémy s páteří, pro mě přestaly všechny sporty existovat. Sen svézt se ještě někdy na lyžích však zůstal. Letos můj muž dostal od dcery poukaz na jednodenní lyžování. Vybrali jsme termín a vyrazili k nim na návštěvu. Když si manžel dával lyže do auta, přidala jsem i svoje. Trochu se divil, ale auto je uveze. A povedlo se, druhý den ráno jsme vyrazili na nedalekou sjezdovku, lyžovalo málo lidí a krásný bílý sníh lákal ke sjetí svahu. Byl to úžasný zážitek. Věřím, že příští rok budu mít stejný sen.
matyma - náušnice Sněhové vločky
Mahel
Snila jsem celý život. Občas, za mlada, jsem mívala i sny z říše fantazie. Vlastně neuskutečnitelné. Jak krásně se s nimi usínalo. Později, ruku v ruce s věkem a rozumem, začaly být mé sny více reálné. Někdy se splnily, někdy ne, což je v životě běžné. Pak mi přišel do cesty seminář o tom, jak si vědomě tvořit svoji realitu. Vlastně si plnit i sny a přání. Jednalo se o velký zlom v mém životě. Trochu jsem přehodnotila, co si přát a o čem snít. V duchu hesla: "Dej si pozor na to, co si přeješ, protože by se ti to taky mohlo splnit." Nyní si vytvářím vlastní realitu v hlavě a sním, že vše vždy dopadne k mé spokojenosti. Splní se, co si přeji a jak chci žít. Teď sním hlavně o tom, ať jsou tu mí rodiče v plném zdraví co nejdéle. Ať si dcera plní sny a je šťastná. Ať nic netrápí mého patnáctiletého pejska. Vlastně jeden velký sen mám. Prodávat na Fleru, i když jsem naskočila dost pozdě do hodně rozjetého vlaku. Hmmm, vlastně můžu zkusit vytvořit si ze snu realitu.
Mahel - kabelka Na křídlech vážky
Kashina
Přidávám se k věčným snílkům. Už od mala ráda sním. Učitelky ve školce přišly dokonce s podezřením na epilepsii, protože jsem občas nereagovala a dle jejich slov hleděla do... daleka. Úplně nejradši sním těsně před spaním, kdy si znovu přehrávám, co bylo, představuji, co nebylo, i to, co by být mohlo. V životě se mi splnila spousta mých menších i větších snů. I když možná ne vždy úplně tak, jak jsem si je vysnila. Jasně, nežiji na zámku, nejsem milionářkou a ten princ na bílém koni, se kterým už žiji skoro 20 let, taky není Matt Damon. I tak bych neměnila.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám teď nějaký sen, o kterém bych mohla psát, a během přemýšlení jsem narazila na článek o tom, že americký úřad schválil klinickou studii léčby diabetu 1. typu. Přináší obrovskou naději na "vyléčení". Došlo mi, že přesně to je mým velkým snem, od chvíle, kdy před 3 lety cukrovku diagnostikovali dcerce. Že s tou sladkou mrchou, jak jí familiérně říkáme, nebude muset žít navždy. Představa, že už do sebe nikdy nebude muset píchnout další jehlu, že si přispí třeba do oběda, protože nebude muset snídat v určenou hodinu nebo si k večeři dá tolik palačinek, kolik jen sní, je úžasná. Vím, že jde o běh na dlouhou trať, ale jsem vděčná, že o vyléčení dcery můžu vůbec snít.
Sepetra
Budu stručná. Hlavní velké sny mám asi už splněné - z Prahy na vesnici, dům se zahradou, velká rodina, zajímavá práce, ... Ne, že by nic nebylo bez zádrhelů a bolestí. Většinou ve snu nejsou vidět, ale realita je s nimi asi zajímavější a barvitější. A i díky dnešnímu blogu mi došlo, že vlastně žiju svůj sen každý den, jen si to uvědomit:
Splněný sen?
Když každý den
můžu jít ven,
na sobě len
a v duši zen...
Sepetra - náhrdelník Divoženka
Zdekula
Navazuji na příběh Kashiny s podobným problémem. Narodila jsem se s dosti vzácným vrozeným onemocněním, které mimo jiné postihuje kosti a klouby. Bohužel jsem nemoc předala své dceři i vnučce. Kdybych byla zdravá, určitě bych se profesionálně věnovala tanci. Miluji hudbu, pohyb a tanec. Jako dívka jsem si představovala třeba, jak tančím paso doble s růží mezi rty. Alespoň jsem chodila do Severáčku a hrála 7 let na klavír.
Druhým snem byla úžasně a krásně rozkvetlá zahrada, ale pro její velikost, spoustu slimáků, hryzců a podobně jakžtakž zvládáme zeleninovou část. Plevel už nám dávno přerostl přes hlavu. A to jsem měla kdysi 150 druhů skalniček.
My s dcerou jsme byly nesprávně a dost pozdě léčené, formu naší nemoci dřív lékaři neznali. Byly jsme hodně omezené ve sportu, pohybu a dalších věcech. Vnučka byla léčena naštěstí už od 10 měsíců s minimálním množstvím následků. Mým jediným velkým snem je, ať je i nadále zdravá, šťastná a ať se nemusí tolik v životě omezovat jako my s dcerou. Za to se často modlím. Amen.
Vnučce je nyní 17 let a studuje druhým rokem na umělecké škole v Jablonci nad Nisou obor KOV A ŠPERK a já jsem velice ráda, že jde v našich tvůrčích šlépějích.
iva korčáková
Splněný sen?
Málo slov je třeba
Jak jednoduché, věz
Ruce od barev mít
žádná velká věda
a jen si tak trochu snít.
Zítra, včera.. .dnes
V noci, ráno, každý den
(sním možná?)
Žiji si svůj sen
iva korčáková - Brož: Šaty plné violek
TetaN
Ze spousty snů a splněných očekávání je jeden, o kterém budu snít a vzpomínat snad už celý život. Jsem vystudovaný pedagog a během mého pracovního života jsem pracovala s dětmi všech věkových kategorii. Práce bývala někdy zajímavá, jindy rutinní - podle typu školy nebo zařízení. Sama jsem byla samoživitelka dvou dětí, které byly díky mé profesi "stále pod dohledem mého pedagogického zraku". Asi z toho šťastny vždy nebyly, ale dávalo mi to pocit jistoty, že mám své děti na dohled. Ovšem moje snění bylo jinde. Vlastně od počátku pracovní kariéry jsem si přála pracovat v dětském domově. Jak jsem tak procházela svým pracovním zařazením v rámci stěhování, nikdy mne tento sen neopustil. Dokud byly moje děti každý den odpoledne doma, nechtěla jsem na jejich úkor rozdávat svůj čas a lásku dětem jiným. Ani potom, co děti odešly za svým dalším životem, mi osud nenadělil možnost v dětském domově pracovat. Dětských domovů na okrese, kde člověk bydlí, není moc.
Pak jednou, přesně vím kdy a kdo mne oslovil na vlakovém nádraží v Uherském Brodu a pověděl mi o inzerátu na místo vychovatelky v "děcáku". Moc velkou naději jsem neměla. Jen svůj sen a srdce otevřené pro lásku potřebným. Stalo se a já prožila nádherných pět let - završení své pedagogické praxe s dětmi nejvyšší věkové skupiny. Složité dojíždění mi nemohlo zkazit radost z práce s dětmi, už skoro dospělými. Společně jsme podnikali spoustu akcí, které nám nikdo nepřipravoval. Organizovali jsme si je společně sami. Třeba cestu do Banátu nebo výtvarnou soutěž pro cizí v našem domově. Nikdy na mladé lidi, které jsem v domově potkala, nezapomenu. Často jsem v duchu s nimi a vím, věřím, že si povedou dobře. Moji lásku mi oplácely, učily mne novým věcem, rozumět si navzájem. Nemůžu říct, že to bylo těžké - bylo to překrásné a děkuji osudu, že mi moje velké přání splnil.
Simasen
Splnit si částečně jeden sen se mi podařilo v létě roku 2020. Vlastním nákladem jsem vydala svoji první sbírku básní „Cesta mé duše“, o jejímž vzniku a mé zálibě ve veršované formě psaní jsem blog již psala. Loni jsem poněkud nečekaně sepsala a vydala knížku „Z Dastyho deníčku“, která byla věnována mému novému chlupatému příteli. Nyní jsem si udělala radost a vydávám další svoji sbírku básní s názvem „Kavárna drobných radostí“. Nevím, jestli se u mě jedná skutečně o nějaký sen, ale matně si vzpomínám na dětství. Jako malá jsem si někdy hrála na spisovatelku, samozřejmě jsem si psala deníček a zrýmovala kdejaké slovo. Myslím, že jsem si jako dítě nikdy nehrála na autogramiádu. Taková velká věc mi přišla tak nereálná, že jsem se styděla za to, že bych si na ni mohla hrát. Někde v koutku duše jsem si však představovala, jak sedím v knihkupectví za stolem (nejlépe v Brně u Barviče), okolo mě jsou regály plné knih a já podepisuji knihu. Ve výloze na stojánku trůní bestseller roku od autorky Simy Smutné. Malou soukromou autogramiádu jsem si zažila loni v září právě po vydání „Z Dastyho deníčku“. Součástí akce byl prodej knížky a výtěžek jsme věnovali na konto kamarádčiny handicapované dcery.
Možná pořád ještě sním o tom, že jednou půjdu okolo knihkupectví a z výlohy se na mě bude smát moje knížka. Moc by se mi líbilo, kdyby se jí stala moje sbírka básní. Stojím však nohama na zemi a vím, že verše úplně nefrčí. Už několikrát jsem měla rozepsaný román, ale nikdy nedokončila. Dál si budu představovat, jak mi volá neznámé číslo, já zvednu telefon (řečeno obrazně, vhodnější by bylo napsat: přijmu hovor), představím se a ozve se: „Dobrý den, jmenuji se XY a jsem nakladatel. Dostala se mi do ruky vaše knížečka, kterou jste si vydala sama. Měl bych zájem vám ji vydat, kvalitně zpropagovat a udělat z ní bestseller roku. Co vy na to?“
Než se ozve nakladatel, budu si užívat svého nedávno splněného snu: Psát články pro FlerMag.
Simasen - sbírka básní Kavárna drobných radostí
jari.ticha
V dětství jsem měla jako asi každé dítě sny, které se nikdy ani splnit nemohly. Být princeznou, vílou... Okolo třetího roku už byly sny reálnější. Chtěla jsem se stát dětskou lékařkou. Vždycky se mi líbilo, když jsem šla k naší paní doktorce. Dobře jsem se učila, studovala jsem gympl a pak i přes nevoli "soudruhů" jsem si podala přihlášku na medicínu. Přijali mě, byla jsem šťastná jako blecha, studium šlo bez problémů. Jenže ve druháku přišla láska a narodila se mi dcerka. Nechtěla jsem to vzdát, tak jsem ještě rok studovala s dítětem, otěhotněla podruhé a s dvěma dětmi už studovat tak těžkou školu nešlo. Nebyla jsem zklamaná, vůbec, své děti jsem milovala. Když bylo synovi 9 měsíců a dcerce na den přesně tři roky, manžel od nás odešel a já zůstala s dětmi sama.
Nejsem člověk, který by se vzdával, zvládali jsme to. Bohužel pak přišla nemoc a já šla z mateřské rovnou do invalidky. Děti byly moje všecko, milovala jsem je a začala jsem si přivydělávat jako chůva. "Odchovala" jsem 11 dětiček, nejstarší teď budou maturovat. Když odrostly moje děti, snila jsem si sen o vnoučatech. Přání mi splnila dcera, mám od ní čtyřletého vnoučka a pětiměsíční vnučku. Jsou to moje zlatíčka, drží mě nad vodou a jsou takovým světlem v mé nemoci. A vlastně i ten můj první sen mi splnila dcera - stala se dětskou lékařkou. Tak aspoň jedna z nás to dokázala. :)
jari.ticha - plastová čelenka Půjdu za princeznu
Babička ovečka
Narodila jsem se ve znamení Raka, takže jsem duše snivá a romantická. Většina snů se rozbila nárazem na realitu, ale dva z nich se mi splnily a ráda bych se s vámi o ně podělila. Jako malá holka jsem si nejraději hrála s panenkami a snila o tom, že jednou se ze mě stane opravdová maminka. Přání se mi v dospělosti opravdu vrchovatě splnilo. Během deseti let po svatbě jsme s manželem přivítali na svět čtyři holčičky. Vychovali jsme je, dali jim vzdělání a vypravili je do života. Dnes jsem babičkou sedmi vnuček a nejspokojenější jsem, když mám svoji velkou rodinu kolem sebe.
Druhý splněný sen má také kořeny v dětství. Od malička jsem ráda zpívala, chodila do Lidušky na sólový i sborový zpěv a snila, že jednou budu zpěvačkou. Hudební záliba mi vydržela do dospělosti a ve dvaceti letech jsem začala zpívat s malým dechovým orchestrem. Po několika letech jsem se vdala a časově velmi náročný koníček (2x týdně zkouška a každý pátek a sobotu hraní) musel jít stranou. Po jedenácti letech přišla nabídka na zpívání jiného žánru, a sice tzv. populární hudby. Nastoupila jsem do rozjetého vlaku, věnovala spoustu času zkoušení, ale rozhodně to stálo za to. Nejkrásnější období mého života, v němž se potkaly oba mé sny. Byla jsem mámou a zároveň zpěvačkou...
Babička ovečka - dámské návleky na nohy ručně pletené - černé
SVARTORN
Jako dítě jsem byla velký snílek. Sny byly malé a lehké jako pírko. V holčičím období sny už nabíraly na konkrétnosti. S kamarádkou jsme si už vysnily budoucí partnery. Já, dítě z paneláku, jsem si vysnila muže, který umí podojit kozu a upéct chleba. Kamarádka chtěla muže v péřovce (tehdy péřovka = horolezec). Další vědomý velký sen byl v období puberty. Na každou otázku „Čím chceš být?“ jsem vzdorovitě odpovídala „an artist“. Mou „originální“ pubertu mé okolí snad bez následků přežilo, a já nyní mohu říct, že se už celou řadu let pohybuji v divadelním prostředí, které opravdu „art“ je… někdy možná až moc.
V dospělosti se mi splnil obrovský sen, který jsem se snad až bála vyslovit nahlas. Domek se zahradou. Jsem vzdušné znamení Váhy, pro které je typická svoboda, volnost a harmonie. Bezezbytku ji pociťuji na zahradě, kde mohu jen tak být, vše plyne a já jsem jen součástí. Klid, když pozoruji drvodělky nebo modřinky hnízdící na naší staré jabloni, je nepopsatelný.
A tak si v tichosti a pokoře žiji svůj velký sen, kde mám ruce odřené a od barev, s hlavou v oblacích a hlínou za nehty. A po boku mám muže, který v případě potřeby opravdu umí podojit kozu a upéct chleba.
SVARTORN - ozdoba okrová Zahradní domeček skřítky Yumi
Dnešní snění s Fler klubem Poetika je u konce.
Dovedlo vás k vlastnímu snění? Máme na něj celičký krásný víkend...
Budeme rádi, pokud nám i vy do komentářů napíšete o svých malých či velkých snech.
Úvodní grafika: HelenaG & AI :)
