Ana Haberman je talentovaná slovinská keramička, která mě zaujala svoji tvorbou hned na první pohled. Její výrobky znám sice jen přes monitor, ale díky krásné prezentaci a fotkám jsem si je hned zamilovala a od té doby jsem zvědavá na každou její novinku. Neváhala jsem a zkusila jí napsat, jestli by nám do časopisu Golem o sobě a své tvorbě něco neprozradila. Zrovna měla pár dní do porodu, ale za pár týdnů se mi znovu ozvala a rozhovor jsme udělaly. Ať vám přinese radost a inspiraci :)

Díky, že jste si našla čas při svých maminkovských povinnostech. V Čechách vaši práci sleduje na sociálních sítích hodně příznivců, mohla byste trochu představit studio Tri Lukne?

Značka Tri Lukne jsem já a svoje výrobky tvořím pro všechny, kteří přesně vědí, co chtějí, mají smysl pro detail, ocení jednoduchost a krásu detailu, umí si užít drobné maličkosti a krásné momenty.

Tvořím z kameninové hlíny. Ta dává mým výrobkům pevnost a zemitost, přestože tenké vymačkávané stěny nádob mohou působit až křehkým dojmem. Svými kolekcemi kuchyňského nádobí, šperků a knoflíků se snažím alespoň na moment vytrhnout z běžného denního života někam pryč, daleko, do přírody s jejími hravými tvary a barvami. Takový pocit bych chtěla, aby lidé z mých výrobků měli.

Jak jste se dostala ke keramické hlíně?

Poprvé to bylo kdysi v dětství, kdy jsem se setkala s hrnčířským kruhem, což mě úplně fascinovalo. Můj táta a děda pro mě takový jednoduchý kruh vyrobili. Zkoušela jsem na něm dělat nějaké věci, ale bez zkušeností a základních znalostí z toho nic moc nebylo. Toto moje období skončilo záhy a navázala jsem až v době, kdy jsem končila studia kulturní antropologie a nastoupila ze zvědavosti do základního keramického kurzu. Od té doby jsem nepřestala s hlínou experimentovat.

Jakou techniku jste tedy pro své tvoření zvolila?

Většinou používám „primitivní“ techniku (nemám vlastně tento výraz ráda, protože mi vlastně na ní nic primitivního nepřijde, určitě by se to dalo nahradit jiným vhodnějším výrazem). Moje technika je prostá, jednoduchá, dalo by se říci nejzákladnější. Jednoduše řečeno používám pouze svoje ruce. Řekla bych, že tuto techniku prostého modelování pracovali všichni lidé do té doby, než se stal čas penězi. Speciálně mě baví technika vymačkávání.

To mi připomíná jednu čínskou moudrost, že nic nedokáže tak zkazit dobrý hrnek čaje nežli spěch. Mysleli tím spíše pití čaje a celý složitý čajový obřad k tomu, ale já myslím, že to samé sedí také pro samotný šálek.

Osobně si myslím, že ručně modelované hrnky mají svoji vlastní duši, všechen ten čas, láska a energie, kterou do nich jejich tvůrce vkládá. Správné slovo je asi jedinečnost. Stále mě fascinuje, jak je možné toto vytvořit pouze rukama, bez jediného nástroje. Samozřejmě to trvá spoustu času, ale mě právě tento proces baví a užívám si ho.

Jak už jsem řekla, pracuji hlavně s kameninou, kterou ráda kombinuji s jinými hmotami. Pálím pak vše na úplné maximum, co je hmota schopna snést. Používám glazury, ale ne na vše. Ráda vše propojuji s dalšími materiály, jako jsou třeba konopné provazy, u šperků používám různé techniky splétání těchto provázků. 

Jaké výrobky převážně plní police ve vaší dílně?

Nejvíc mě baví dělat hrnky a šálky, stejně tak je i používat. Potom dělám celou řadu kuchyňského nádobí, talíře, misky, lžičky atd. A v neposlední řadě šperky a knoflíky. Když mě něco napadne, jdu a hned to udělám, od nástěnné lampy po polévkovou misku. Většinou dělám hlavně věci užitkové. Když mám čas navíc, hodně ráda dělám také expresivnější věci…

Co vás na vaší práci baví nejvíc?

Nejvíc si užívám meditativní stav mysli při samotné výrobě. Miluji hlínu jako materiál, který mi dává neomezené možnosti k vyjádření. Hlína je pro mě také tak úžasná, protože je to čistě přírodní materiál. Připadá mi, že potřebuji pracovat s hlínou, aby pomohla mé mysli ve splynutí se zemí a přírodou. Miluji také tu jedinečnost tvarů a barev a momenty překvapení při otevírání pece.

Krásné je také setkávání s dalšími keramiky, je mezi nimi spousta výjimečných lidí.

Kde se s vámi milovníci keramiky mohou osobně potkat?

Moje výrobky moc nenajdete na pultech obchodů, protože svou technikou jsem schopná vyrobit pouze malé množství věcí. Potkáte mě na speciálních jarmarcích a trzích v rámci Evropy, kde se můžeme osobně pozdravit. Doufám, že budu schopná vás brzy pozvat také do své nové dílny obklopené krásnými lesy, kam se teď stěhuji. Do té doby můžete najít moje výrobky a veškeré informace o mně a mé práci na www.trilukne.si.

Jak se vlastně žije keramikům ve Slovinsku?

Nemůžu mluvit za všechny, ale z mé vlastní zkušenosti a zkušeností mých přátel keramiků mohu říct jen to, že v naší zemi se jen těžko přeměňuje hlína na peníze… Ale já zůstávám stále optimistická! :)

 

Připravila: Michala Šmikmátorová/foto: Ana Haberman
Vyšlo v časopise Golem 3/2015