Sůvy z nudlí jsou dnes rodinný klan, kde to neustále štěbetá, vymýšlí - a také odlétá a přilétá. Navzdory kdysi pronesené větě "nebudeš se hrbit u šicího stroje" se u něj hrbí a z rukou jim padají veselé, barevné a pohodlné oděvní originály. Už jste je i vy na Fleru potkali? :-)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Sůvy byly s láskou a velikou zvědavostí založeny Vlaďkou, tehdy Dejdrou, a Kristýnou Kvítečkovou. Seznámily jsme se právě díky Fleru na vánočních trzích, kde jsme spolu prodávaly, padly si do oka a začaly spřádat sen o obchůdku s oděvy a doplňky. Tehdy se nám ani nesnilo, jak to všechno dopadne. Já doufám, že Kvítě se jednou, až bude mít méně pracovních povinností, opět mezi sovičky vrátí.
V současné době jsou sůvičky rodinným zájmem, o který se starám já, Vlaďka. Se mnou obvykle mluvíte, jelikož mám moc ráda osobní přístup, v čemž je Fler jedinečný!
A taky si hraju na modelku, kterou fotí můj muž Vašek, jenž je technickou a psychickou podporou a především trpělivým manželem. Spolu s našimi dvěma dětmi bydlíme v domečku u lesa, který si desátým rokem zútulňujeme. :-)
A velké díky patří Jiřince, kamarádce švadlence, která nás vytáhne ze štychu vždy, když volám SOS. Přiletí, pomůže a já můžu v klidu usnout. :-) Je to taky taková moje hodná učitelka, která mě díky svému oboru krejčová ráda učí různé vychytávky.

Jak jste se dostali k tvoření?
Co si pamatuji, měla jsem ráda jakoukoliv ruční práci. Od malička jsem si přála učit se na švadlenku, není divu, viděla jsem to kolem sebe. Prababička šila nádherné kousky od svatebních šatů po karnevalové masky. Maminka nás s bratry také hojně obšívala, abychom tehdy v 80. letech nechodili pouze v kamaších. :-) No a asi právě proto mi to rozmlouvala, až rázně rozhodla: „Nebudeš se hrbit u stroje.“ A tak ke mně můj první šicí stroj přišel později. Až jsem byla sama na mateřské dovolené, koupila mi ho právě ona. :-) Zanedlouho jsem vystavila první šité výtvory tehdy na prvním profilu Dejdra.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano věnujeme, i když ani jeden z nás tuto profesi nestudoval. Tuto možnost jsme dostali jen díky Fleru. Jsme samouci, jež se stále učí a snaží zdokonalovat. :-) (Děkujeme všem stálým zákaznicím, jelikož to jsou právě ony, které nám dodávají elán a motivaci díky jejich pozitivní zpětné vazbě.) Nejvíce práce stihneme dopoledne a pak večer, když děti spí.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Vždy mě bavilo kombinovat materiály a barvy, které někomu na první pohled neladí, a nakonec je to „dokonalá“ kompozice. :-) Baví mě drobné šití a vytváření aplikací, které jsou vždy jiné, dá se s nimi krásně vyhrát. Když nad tím tak přemýšlím, prostě potřebuji dělat něco, u čeho vidím výsledek, a to nejpozději v ten den. :-) Proto obdivuji třeba malíře, jenž musí čekat, než mu zaschne první vrstva, aby mohl pokračovat. Zároveň bych nemohla pracovat pásově a šít třeba celý den rukáv nebo tak, vyhovuje mi si rozhodnout, na co mám právě chuť, tím mě práce nikdy neomrzí a vyloženě se na ni těším.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Jisté nápady si nosím v hlavě i několik týdnů a pátrám po vhodné látce. Jindy koupím látku, která mě uchvátí :-), jelikož jsem typický sysel, co se látek týče. Skříň na ně je větší než na veškeré mé šatstvo. :-) Pak vznikne spontánní nápad či vhodná aplikace, která má nakonec velkou oblibu.
Svým způsobem mi vyhovuje věčný nedostatek času. Stihnu tak více, než kdybych měla čas přemýšlet a nikam nespěchala. :-) Takže po chaotickém ránu, kdy dítka odvedu do školy a školky, sednu ke stroji a tvořím. Práci musím mít nachystanou z předešlého večera, jelikož právě vystřihování aplikací, podžehlení a vůbec stříhání dle individuálních měr je časově náročné. Během dne, co to jde, pobíhám mezi rodinou a strojem a stále se snažím najít mezi tímto jakousi rovnováhu.
Když můžete dělat něco, co vás baví, myslíte na nové podněty, aniž byste si to uvědomili, ve dne v noci. :-) Jsem opravdu nesmírně vděčná, že si můžeme dopřát ten přepych mít práci rádi a zároveň být vždy doma, když nás děti potřebují.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Jsem doufám dostatečně sebekritická a co bych si nedovolila nosit sama, bych ani neušila. Ale samozřejmě se radím, co se barevných kombinací a střihu týče, s Vaškem. Někdy to vypadá asi takto: Váša od Top Gearu: „Jo, dej tam tu zelenou.“ Já: „Myslíš tu modrou?“ Váša: „Jo.“ :-)
Velkou podporou je mi také můj o 15 let mladší brácha, budoucí bytový designér. Ale nejvíce mě potěší pochvala od maminky.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rádi.
Celý Fler je pro nás jedinečným a nejoblíbenějším „obchoďákem“. V poslední době čím dál častěji odpovídám na otázku: „Jé, odkud to máš?“ No přece z Fleru!
Zdobím se šperky od Terezy O. a doskopet, všude po domě visí obrázky od EMGE, kafe si vychutnáváme z hrnečků od Lajky, miluju kabelku od KikiBike, lustr s kouzelnými stíny na zdi od smu, čas nám ubíhá s hodinami od lindart, v zahradě nejkrásnější karkulka od Kočidy, většina látek na sukně je koupena u mé milé Melluzínky a doporučuji také všechny naše oblíbené, ať na někoho nezapomenu. :-)

Kdybyste měli upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Asi sukně a turecké kalhoty, protože samotné mi máloco sedí, díky mé pidi výšce 159 cm a plným bokům. Zaměřili jsme se právě tímto směrem. Jelikož vše šijeme na míru, s pružným pasem a většina materiálu také pruží, je to ideální pro většinu zákaznic, a to i pro nastávající maminky. Sukně sluší opravdu každé ženě, jen záleží na střihu a délce.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano nosím. Někdy je to sice závod s časem a nezbývá mi ho tolik, abych si ušila vše, co bych ráda. Ale většinou k tomu dojde, když akutně potřebuji vyrazit v něčem novém. Jdeme třeba na oslavu, kde se červenám při pochvale, jakou mám hezkou sukni, a Vašek na mě práskne: "Jo tu si šila dneska ráno!“ A hlavně šiju svým dětem, mám ráda barevné veselé oblečení. :-)

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Tvořím opravdu každý den, šití je mi zároveň i koníčkem, stále mám po ruce nůžky, látky a využívám každou chvilku, ale musím se krotit, jelikož to dokáže člověka pěkně pohltit a občas ztratí pojem o čase. Pak se veškerý volný čas točí okolo dětí. Rádi společně jezdíme na výlety či jen tak vyjdeme na procházky po okolí. Vašek je vášnivým fotografem.

Dalším naším společným a velkým koníčkem je zahrada. Jak užitková, tak okrasná. Je to přímo balzám na duši se vrtat v hlíně a sledovat, jak vše krásně roste, kvete a plodí. Máme slabost pro staré věci, jež mají duši, tak mi teď Vašek renovuje nádhernou starou kredenc, která snad jednou bude v naší dílně :-), ta ještě není.
Já pak navštěvuji 1x týdně kurz keramiky, kde zapomenu na všechny starosti a povinnosti a jen si užívám patlání s hlínou a mám radost z každého křivolakého výrobku. :-) Moc si to tam s holkama užíváme, je to takové naše rojeníčko :-), a pak pravidelně zavítáme do naší oblíbené kavárny Daniel.

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální den by měl mít alespoň 34 hodin. :-) Ale je to každý den, když jsou děti zdravé, vše stihnu a vyjde čas zkusit něco nového, nehoní mě nedodržený termín a venku svítí sluníčko. I když jsem často nervózní, že nic nestíhám, tak jsem šťastná, protože potřebuju neustále něco dělat. A vůbec si neumím představit sedět večer u telky a mít ruce v klíně. :-) Jsem spokojená, když za den stihnu moře práce a lehám si příjemně unavená.
Kdyby to měla být odpověď na den bez pracovní činnosti :-), tak to musím být mimo domov, někde na dovolené, a to v létě, protože to miluju. Jsme s dětmi u moře a co to jde, tak jen čtu a smažím se na sluníčku, večer dlouhé procházky a žádné starosti. :-)

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Vaška láká sítotisk, ale to až…
Já mám nějaké představy, co se týče nových věcí, každý den, ale stejně to nikdy nestihnu tak, jak si naplánuju. :-)
Takže raději neplánujeme, s dětmi se to opravdu nedá, vždy je to nakonec jinak. Tak jen vysílám pozitivní energii do vesmíru a snažím se ji plně využít. Za tuto radu moc děkuji jedné hodné duši :-) a doporučuji opravdu všem, protože člověk může dosáhnout všeho, co chce, jen musí myslet pozitivně - že to zvládne. Každý máme stejné šance.