Některé nápady vznikají za pochodu. Nejprve, že si děti udělají misky z kuliček. Ale brzy se ozval zvonek a sousedovic kluci s velociraptorem na ovládání se stali o hodně zajímavějšími než kus hlíny na stole. Z misky udělám mlíčenku nebo nádobku na rozpuštěné máslo, pomyslím si. Alespoň si to můžu v klidu nafotit do Golema. Nakonec to dopadlo ještě jinak. Vánoční vykrajovátko posloužilo na velké ucho, a tak mi to celé přišlo najednou vhodnější na odlití svíčky. Glazury se vyvedly, bude to třeba pro někoho pěkný dárek. A nebo si to taky jednou nechám sama pro sebe...

Materiál a pomůcky:

  • keramická hlína
  • nádoba jako forma
  • igelit, nožík, vykrajovátka
  • šlikr, štětec
  • glazura intenzivní olivově zelená KGG 116, zelená KGE 263
  • knot, sójový vosk

Kuličkovou metodou vyrobíme hrnek, kam později nalijeme sójový vosk, vznikne tak originální vánoční svíčka.

Vhodnou nádobku vysteleme igelitem. Tvoříme kuličky a „šnečky“, které přitlačujeme jeden vedle druhého. Okraje mírně překrýváme.

Když máme pokrytou celou plochu kuličkami, celý povrch pečlivě uhladíme prstem do hladka.

Nožem seřízneme podle konce formy okraj do rovna. Pečlivě uhladíme.

Vyválíme silnější plát hlíny a vykrojíme hvězdu. Doprostřed přijde ještě malá hvězdička.

Tvar přilepíme jako ucho hrnku. Narýhujeme místa spojů na hvězdě i hrnku do mřížky a naneseme šlikr. Necháme vyschnout.

Po přežahu naglazujeme jeden hrnek intenzivní olivově zelenou glazurou KGG 116 a druhý zelenou KGE 263. Vypálíme na 1145 °C.

Obě glazury je třeba nanášet v rovnoměrné silnější vrstvě než běžné glazury. Olivově zelená glazura vytváří efektní žilkování.

Do hrnku vložíme knot mezi dvě špejle, které položíme nahoru na hrnek. Nalijeme dovnitř sójový vosk a po ztuhnutí zastřihneme knot. Sójový vosk jsme zvolili, protože svíčky z něj dlouho hoří. Vosk je také trochu lepivý, a proto se hodí na odlévání do skleněných a keramických nádobek.

Autorka/foto: Michala Šmikmátorová

 

Úvodník Golem 4/2022

časopis GOLEM na Fleru

Milí přátelé keramiky,

snad mi dáte za pravdu, že v dnešní nelehké době se více než hodí posel dobrých zpráv. Jeden takový se tu dnes objevil na kole s donáškou jídla, kterou mi předával se slovy: „Je mi ctí vám oznámit, že je tu pro vás připraven teplý oběd!“ Postarší vitální cyklokurýr oděný v košili a pletené vestě, kterého zjevně práce baví nebo si ji možná snaží jen zpříjemnit. To se mu ostatně daří provádět i s náladou svých hladových zákazníků. Dnešní den se stal díky tomuhle noblesnímu vtipálkovi pěknější a mám navíc radost k večeři.

Vysvětlím, co je to radost k večeři.  Taková naše občasná večerní hra. Každý u stolu řekne jednu milou nebo veselou příhodu, která se mu přes den stala, a pak společně vybíráme vítěze. Je z toho úsměvná směsice běžných zážitků, většinou nijak zásadních, ale je to legrace. Určitě o dost větší než si pustit zprávy. Tak třeba: „Já tam mám dneska jednoznačně pana kurýra s obědem, co máte vy?“ Táta: „U mě dobrý, paní mě pustila v krámě před sebe, že prej vypadám, že už dlouho nevydržím. Akorát jsem celou cestu z práce přemýšlel, jak to jako myslela…“ J: „Já dobrý, mami, byl tu dolní Jindra na hraní a žádný lego mi dneska nerozbil! To bylo úplně nejlepší. Nebo počkej! Ještě vlastně dneska ve školce nebyla nakonec kapusta, ale kuře.“ E: „Kolále, kolále, to líbí moc, kolále!“ Tady je to jasné, malá dostala odpoledne velikánské dřevěné korálky na navlékání, což se setkalo s jednoznačným úspěchem. No prostě den jako korálek, co víc si přát.

Snad jen aby se nějaká ta drobná radost odehrála úplně každý den a bylo ji stále komu vypravovat.

Přeji vám pěkný podzimní čas plný jedlých hub, sladkých jablek a posla dobrých zpráv do každé rodiny!

Michala Šmikmátorová
šéfredaktorka