Napadla vás někdy otázka, odkud se berou půvabné oboustranné lněné a bavlněné látky, které obdivujeme na šatech, ubrusech nebo polštářích? Odpověď zní, že jejich struktury a barvy vymýšlí Eva Jandíková (jasně že ne všech na světě, ale už jich vytvořila stovky.)

Když vezmete do ruky látku a necháte se potěšit tím, jak se v pohybu proměňuje, vidíte z ní před očima rovnou nádherný ubrus, závěs, povlečení, sukni nebo prostírání. V rukách vám musí být příjemná a vaše oči v ní hledají harmonii, třeba i s tím, co už doma v kuchyni a ve skříni máte. Na to všechno Eva myslí, když se pustí do nového návrhu, který si potom po několika měsících můžete koupit v podobě metráže nebo hotového výrobku na profilu atelier terej.

Jak vlastně vypadá cesta od vašeho návrhu až ke chvíli, kdy si látku můžeme koupit?

Na začátku je moje pouť po českých tkalcovnách a vyjednávání o materiálu, konstrukci tkaniny, délkách osnov, počtu barev, úpravách a termínech, kdy látku můžou vyrobit. Po vyjednávání mám v hlavě několik základních návrhů, které mají společnou osnovu. Její délku určí počet použitých barev, protože tkalcovny většinou požadovanou barvu nemají, nechtějí totiž, aby jim nějaká příze ležela ve skladu. Barvení má navíc svoje množstevní kvóty, takže já musím uplatnit všechnu obarvenou přízi. To potom vymýšlím ještě doplňkové vzory a osnova naroste na tisíc až dva tisíce metrů. Po třech až čtyřech měsících potom přichází s dodacím listem a fakturou objednané zboží.

Když lidé vzor vykoupí, dá se zopakovat?

Když se něco povede a je po vzoru poptávka, snažím se na něj navázat s nějakou drobnou inovací. Pokusů o opakování úspěšného vzoru jsem se vzdala, naše tkalcovny bohužel neumějí se stejným zadáním dosáhnout stejného výsledku. Chci proto, i když je to někdy těžké, aby na sebe vzory stylově navazovaly a tvořily soubory, ve kterých je možné dezény kombinovat.

„Důležité je, že vzory nejsou tištěné, ale tkané, a tím pádem se dají použít oboustranně. Když se vzor vyprodá, už se neopakuje, ale jiné na něj navazují.“

Ohlížíte se po tradičních vzorech?

Chci dělat takové, které vyhoví současným potřebám, nejraději bych, kdyby kráčely s módními trendy. Potřebuji, aby se moje látky mohly propojit s ostatními, které lidé mají na bytových doplňcích nebo na oblečení, aby se daly vzájemně kombinovat. Proto zadávám i dezény, které z dálky vypadají jednobarevně. Láká mě ovšem i druhý extrém, vzory asymetrické s velkým raportem, které z běžné nabídky obchodů s látkami vybočují.

Z tradičních vzorů si motivy půjčuji jenom výjimečně, i když mě někdy zákazníci překvapí tvrzením, že vzor navozuje atmosféru lidovosti a charakter ručního tkaní. Na tradici navazuji tím, že se vracím od bavlny k původnímu materiálu, ze kterého se tkal kanafas, ke lnu.

Proč?

Úplně jsem se bavlny nevzdala, a budu-li mít příležitost, zase se k ní vrátím. U lnu se mi ale líbí, že se při pěstování nemusí tolik zalévat, hnojit a stříkat pesticidy, a navíc se v něm výborně cítím. Mačkavost problém není, pokud len respektujete. Tím myslím hlavně to, že oděv by měl být střihově volný.

Vybrat barvy, které se budou líbit, asi není jednoduché.

Představovat si, co která barva při tkaní s jinou dohromady udělá, je opravdu kumšt. Někdy totiž naše oko simuluje na hotové látce optický klam, který celý barevný dojem může zničit. Míchat si barvy štětcem na paletě nestačí. Na počítači je to o něco lepší, ale ne o moc. Výsledek potom ovlivňuje kromě barev i charakter materiálu a struktura tkaniny. Musím spoléhat na svou zkušenost.

 

Vy jste tkaní látek i studovala, že?

Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kterou jsem absolvovala v Ateliéru textilního výtvarnictví, se "tkaní" neučí. Řemeslo již musíte znát. Na této škole je důležitý proces hledání a vyjádření vlastní myšlenky pomocí různých "textilních" technik. Moje "osudová, celoživotní" technologie patří do kategorie "barevně snované a házené zboží" (nebo také "pestře tkané látky").

Ke tkaní se Eva dostala už v deseti letech díky knize Kouzelné brýle, kde bylo popsané jednoduché tkaní tapiserie na rámu. Oba její rodiče byli textiláci, tak jí mohli poradit v dalším objevování tkalcovských technik. Dnes zadává unikátní kolekce vzorů do tkalcoven.

Jsou to jen kostičky a proužky, to si fantazie moc neužije, ne?

Vyjádřit dojmy a pocity jen v proužcích a kostkách je výzva! Navíc je třeba poprat se s malým výběrem barev a omezenými financemi.

Jak se tak speciální zboží prodává na Fleru?

Textilní metráž je jiná kategorie než hotové výrobky. Patří mezi „materiál“, tak se nemůže nominovat jako výrobek do Top výběrů, které zboží propagují na titulní straně. Proto, přestože mým cílem je prodávat látky, musím ze vzoru něco ušít, ubrus, povlečení, polštář. Potom ho zajímavě vyfotit a uveřejnit jako nabídku hotového výrobku. Teprve pak, pokud se někomu z tvůrců nominace na Top výběr moje fotografie zalíbí, mám šanci na titulce být.

Hezky moje vzory zpracovává Radka Balejová (na Fleru ErmaBe), která z nich šije oděvy. To dělají i další oděváři, specializující se na len, kteří na Fleru prodávají, takže se moje tvorba prodává dobře.

„Ve lnu se spí jako v bavlnce, dokonce líp,“ říká Eva.
„Na ložním povlečení kůži stimuluje svým povrchem a skvěle odvádí pot.“

Je důležité ukázat, jak se chová vzor jako závěs v protisvětle, jako ubrus nebo jako draperie na oděvu. To se snaží Eva zachytit na fotografiích.

Co je to ten kanafas?

Tkanina z přírodního vlákna (konopí, lnu nebo bavlny) střední hmotnosti, kde vzor tvoří barevná příze ve formě pruhů. Spojením osnovních i útkových pruhů vzniká káro nebo kostka. Dnes nejznámější vzory jsou pravidelné červené či modré kostičky (vichy karo). Kombinací barev, proporcí a rytmu se může tvořit nekonečné množství vzorů.
V Česku se tkal od 18. století, na konci 19. století byl len vyměněn za snadněji zpracovatelnou bavlnu.

Připravila Michala Šmikmátorová, Fler.cz
Foto: Eva Jandíková, Radka Balejová, portrét z vernisáže Jan Polák

 

Je srpen a my jsme tady s novým Kreativem :-)

V jesenických lesích jsme zkoumali shinrin-yoku a zjistili, že i když je to japonský hit, skvěle se dá provozovat i u nás. A rovnou jsme vám přidali shinrin-yoku dárek: kartičky se stromoskopem.

Přichází sezóna dýní a my jsme vyzkoušeli nejenom nové dýňové recepty (latte je boží), ale taky si vyrobili dýňová světýlka. Souvisí sice s Halloweenem, ale krásně svítí i jindy, jakmile se setmí. Ale přidali jsme přece jen taky halloweenský dárek, vystřihovací postavičky pro divadýlko.

Denisa tentokrát přemýšlela, co se všemi těmi obaly od dobrůtek, které sežere její čtyřčlenná psí a kočičí smečka.

Z mechu a kapradí vyleze občas nejen Křemílek s Vochomůrkou, ale taky spousta nápadů, jak si přírodninami vyzdobit dům a zahradu. O co, že si domeček hned postavíte taky?

Patchwork si už konečně musíte zkusit, jestli jste to ještě nikdy nedělali. Naše učitelka Zdeňka se ale rozhodla, že se rovnou naučíte i quiltovat. No proč ne, budete na sebe pořádně pyšní!

Dušan Jurkovič se podíval na slovenské a moravské dřevěné chaloupky a řekl si, že to je ono. Jeho současníci pak nestačili žasnout, kam všude jejich barvy a tvary nastrkal. Richard vám ukáže, proč stojí zato vyjet za Jurkovičem do Luhačovic.

Malíři na konci 19. století začali vymýšlet bláznivé "ismy" a naše Lucia podle nich vymyslela kubistické stínítko na lampu. Nechcete si ho udělat taky?

Napadlo by vás, že si můžete vyrobit klobouk? Fakt můžete, na modistickém kurzu, a budete s ním vypadat jako vévodkyně Kate (nebo naše Martina).