Na výtvarku jsem měla na základce hodnou paní učitelku, ale byla to pořád dokola klovatina, voskovky, zapouštění vodovek, rozfoukávaná tuš a na podzim samozřejmě kaštanová zvířátka, tiskátka z brambor a otisky listů. Bavilo mě to i tak, ale doma jsem si po návratu ze školy tvořila další koláže, malůvky a vytrhávánky, kterými jsem plnila jeden sešit za druhým. Po letech opět lovím vesele z pod aut zakutálené kaštany, abychom měli po školce z čeho dělat stáda jelínků a z brambor jistě také vykrajujeme razítka, protože to děti velmi baví. Svět se točí dokola, vodovky se stále pěkně zapouštějí do sebe na mokrém podkladu, některé věci se naštěstí moc nemění. Takže jdeme tisknout listy...

Materiál a pomůcky:

  • rostliny
  • skleněná deska, váleček nebo houbička na roztírání barvy, štětec
  • olejové barvy, anilínové barvy, akrylová barva bílá
  • papíry, noviny
  • terpentýn

Na skleněnou desku naneseme barevné pozadí z olejových barev. Barvy můžeme natupovat houbou nebo nanést gumovým válečkem.

Na desku s barvou poskládáme rostliny. Vhodné jsou spíše ne moc košaté druhy, třeba ploché kapradiny. Rostliny ne sušené, ale čerstvé.

Když máme vytvořenou kompozici, přitiskneme na sklo papír a houbou pečlivě přejíždíme po celé ploše papíru, aby se obtiskl celý obraz.

Opatrně papír za rožek zvedneme a zkontrolujeme, zda je obtisk vyhovující.

Obrázek dáme stranou a olejové barvy umyjeme ze skla terpentýnem.

Obrázek necháme trochu oschnout, olejové barvy schnou dlouho, ale malovat se do volných míst dá.

Bílé plochy vymalujeme anilínovými barvami, ty jsou výraznější než vodové barvy.

Tisk necháme úplně uschnout.

Po úplném zaschnutí domalujeme další rostliny a větvičky bílou akrylovou barvou.

Obraz opatříme paspartou nebo ho dáme pod sklo.

TIP:

Pokud nechcete z nějakého důvodu používat skleněnou desku a olejové barvy, stejnou technikou lze tisknout i akrylovými barvami nebo barvami remakol a místo skla nabarvit arch pěnové gumy (moosgummi).

Autorka/foto: Michala Šmikmátorová

 

Úvod Amos 3/2022

Milí přátelé,

opět mi chybí úvodník, který si vždy nechávám až nakonec, že mě jako něco napadne. Nebudu lhát, nenapadlo mě zhola nic... Konec srpna, ještě týden vydržet, než začne školka! V hlavě mám vymeteno. Zapomněla jsem ráno v krámě PIN ke kartě. Něco, co ťukáte asi pětkrát denně, prostě najednou nevíte, prázdno, nic, jen plný košík věcí, které musíte jít zase zpátky vyskládat do regálů, protože nevíte PIN ke své vlastní kartě. Za doprovodu stupňujícího se kňourání mých malých lidí, kteří nebudou mít ani loupáček, ani lízátka máčená v malé nádobce tvaru záchodu s podivným práškem uvnitř. Nemáme nákup, hotovost ani lízátka, máme kňourání a dlouhý den před námi. Klušeme domů pro tahák s PINem a pak už konečně musím sednout na korektury do Amose a dopsat úvodník.

Je poledne. Do uší mi zní Králík Bing a to jsou velmi ztížené pracovní podmínky, to musíte uznat. Ale co naplat, když potřebujete chvíli něco v klidu psát. Naše markeťačka Pavlína mi píše, že její Luca právě snědl kus plastelíny. Naše Eliška, která dnes nevykročila šťastnou nožkou po ránu, stejně jako já, konečně dokňourala a usíná na sedačce.

Sláva, mohu vypnout tu koninu a udělat kousek práce. Ouha, pod holčičkou na sedačce je veliká louže, no výborně. Co mi to křupe pod nohama? Nee, všude je tu vysypaný colourplast. Co jste s tím dělali?? Jirka na mě nechápavě kouká, no co by, hráli! Obvyklá odpověď, když někde vznikne opravdu velký binec. Colourplast je parádní na kouzelné hůlky, ale strašně špatně se to zametá.

Nádech a výdech, nebudeme tu fňukat, přeneseme holčičku na suché místo, zameteme podlahu, deku do pračky a rychle to tu dopsat, než se zase něco semele. Určitě to znáte taky, někdy se prostě daří a jedna prima událost stíhá druhou. To je momentálně můj život. Pestrý kolotoč událostí, průšvihů, legrace, lásky malých lidí, probdělých nocí, kňourání, únavy, vzteku a práce, které se nechcete vzdát. Nejsem nevděčná, mám všechno na světě a díky za to. Pěkné podzimní dny!

Michala Šmikmátorová
šéfredaktorka