Svět vzdušný, čistý, lidský a bez balastu. V takovém žije Tomáš Holub 2. A právě v něm se pod jeho rukama mění hliník a stříbro v originální autorské minimalistické šperky, kterým nechybí struktura ani barvy. Abyste nemuseli až do Bělé pod Bezdězem, přinášíme kousek uměleckého světa tohoto bývalého geodeta až k vám. Nahlédněte.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Moje cesta k tvoření byla klopotná. Od mládí jsem sice chodil do lidušky a projevovaly se u mě různé talenty, jenže jsem býval strašně neprůbojné dítě. Takový až moc poslušný. A tak se stalo, že přes doporučení paní učitelky, že: "Ten kluk by měl jít rozhodně na uměleckou školu", mi rodiče vysvětlili, že se tam prý skoro nikdo, kdo nemá známosti, nedostane, a že je těžké se pak uměním uživit, a že bude lepší, když půjdu studovat raději nějaký praktičtější obor, třeba Zeměměřickou školu, že tam budu kreslit mapy, a to je přeci taky zábava a navíc je to krásná práce venku v terénu a stavět se bude pořád. A já jsem tak nějak neodporoval, a tak se ze mě stal geodet. A musím říct, že mě ta práce bavila a že jsem byl docela pyšný na to, že jsem chodil na školu, která byla jen jedna v celé republice. Nicméně jsem si pořád něco maloval, vystřihoval a slepoval, kreslil jsem portréty pro známé i krajinu v plenéru do skicáku, který jsem všude tahal s sebou. Ale určitě mě tenkrát nenapadlo, že se tím jednou budu živit.
Krátce po revoluci jsem využil možnosti svobodně podnikat, geodézii jsem opustil a s manželkou jsme začali šít sportovní vybavení. Tady už by se dalo začít hovořit o tvoření, protože ta činnost zahrnovala hodně navrhování, technologického vychytávání, ladění barev, materiálů, práce s grafikou, zkrátka designování. A tam někde se tvořily i základy mé pozdější výroby šperků. Začalo to nejdříve vyráběním vlastních speciálních spon na batohy, které jsem vybrušoval z hliníku, pokračovalo to různými ozdobnými přívěsky na tašky, až se to nakonec vyvinulo v první kolekci šperků. To se psal rok 2011. A to jsem se také poprvé dozvěděl od kamarádky o existenci Fleru.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Do povědomí lidí jsem se zapsal jako hliníkář a minimalista. Hliník byl dlouho mým hlavním materiálem. Má výhodu v tom, že existuje v mnoha podobách jako trubky, jekly a všemožné profily rozličných tvarů, a taky se dá eloxovat do krásných sytých barevných odstínů, což mě nadchlo. Ale jinak je to ve své podstatě dost problematický materiál a neposkytuje zdaleka takové možnosti zpracování, jako jsou u stříbra.

Postupně, hlavně poslední dva roky, víc a víc pracuji se stříbrem a hodně si ho užívám. Ruku v ruce s tím se u mě začal projevovat trochu odklon od ultra-total minimalismu, protože stříbro poskytuje mnoho možností texturování povrchu a patinování, a těmhle technikám teď začínám propadat. Umožňují mi větší vizuální propojení výtvarné tvorby a šperku. Takové, že časem asi stříbrem ten hliník nahradím. Neříkám, že úplně, ale z větší části.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte rád na zakázku?
Člověk nikdy neví, odkud inspirace přijde. Zajímám se dost o současnou architekturu a design, ale na druhé straně mě také fascinují různé samovolné procesy probíhající v krajině. Často se přistihnu, jak zkoumám nějakou rozpadající se starou zeď nebo zamrzlou kaluž nebo něco takového. Všechny ty vnější podněty se asi ukládají do nějakých šuplíčků v hlavě, aby pak v pravou chvíli vyplavaly a něco se z nich zrodilo.

Když tvořím novou kolekci šperků, obvykle se odrazím od nějakého jednotícího konceptu, naskicuju si jenom základní motivy a napíšu pár poznámek k nim. Pak prostě popadnu kus materiálu, a teprve tou prací samotnou, při zkoušení, jak by to šlo udělat, se otevírají nové cesty, z nichž některé jsou třeba slepé, ale jiné nakonec vyústí v nějakou pěknou hmatatelnou věc.
Někdy ten proces víc bolí a někdy to zase tryská skoro samo ven, a to pak manželka říká synovi, že tatínek má "flow" a zapomněl přijít domů včas. :) Rád pracuji takzvaně od oka, šupleru moc nepoužívám, takže to mám všechno takové přibližně přesné. :)

A jestli vyrábím na zakázku? Vlastně, abych se přiznal, tak zřídkakdy, to už musí být. Ale stalo se mi už, že mě jedna zákaznice požádala, jestli bych jí vyrobil jedny náušnice, které vyrábím pouze kulaté, tak hranaté, a ony se tak povedly, že jsem je nakonec zařadil do produkce a normálně je vyrábím. A abych nezapomněl, vlastně taky na zakázku gravíruji laserem různá loga na šperky.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Máme za domem malý dvorek, à la takový ten anglický dvoreček, a tam mám malou dílničku. Faktem je, že jsem kolikrát s prací roztahaný po celém domě, ale tohle je místo, kde se mi tvoří úplně nejlíp. Mám tam staré chraplavé rádio s ulomenou anténou a výhled ven na strom s krmítkem, kde po očku sleduju ptáky. Doléhá sem odbíjení radničních hodin, tak mám i dobrý přehled o čase, jinak bych ho vůbec nevnímal. Ráno se mi nechce vstávat, jsem spíš sova, a tak mám pomalé rozjezdy a o to déle do noci pak u práce sedím.

Popište moment, kdy jste si uvědomil, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Mám dojem, že „jen“ koníčkem vlastně tvorba nikdy nebyla, že je od počátku zároveň mou prací, která mě někdy hůře a někdy lépe živí, které se ale nevzdám. Přijde mi to neuvěřitelné, ale nedávno jsem si uvědomil, že zrovna teď v těchto dnech slavím třicet let takzvaně na volné noze. Párkrát jsem za tu dobu měl nějakou krizi, kdy jsem si říkal, že by mi možná bylo lépe někde „v práci“, ale vždycky jsem to nějak překlenul. Dříve mi k tomu pomáhalo, takové to, jak se říká, „rozložení rizika“, kdy jsem se nevěnoval výhradně jedné tvůrčí činnosti, ale kombinoval jsem výrobu šperků s interiérovým designem. Ale časem mi to přestalo vyhovovat, protože kombinace dvou činností, které jsou obě kreativní, znamená pořád si přepínat hlavu z jedné do druhé, a to mi úplně moc nevyhovuje.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Zásadním krokem, který mě v mé tvorbě posunul, bylo určitě doplnění si odborného vzdělání, čehož jsem si až v dospělosti složitě a za nemalé peníze dopřál. Jezdil jsem rok a půl každou středu do Plzně na Sutnarku do ateliéru Designu kovu a šperku, abych se doučil zlatnickému řemeslu, a domů se vracíval až pozdě večer. Teď uvažuji, že bych si na té stejné škole střihnul pro změnu dva semestry sochařství. To by mě bavilo.
Ač si stále myslím, že člověk se může stát vynikajícím umělcem i bez škol, tak každý odborný seminář, kurz nebo dálkový studijní program v rámci celoživotního vzdělávání vám ušetří spoustu pokusů naslepo, které končí omylem, a akcelerují vaši tvorbu, pokud ovšem hned ty poznatky zavedete do praxe. Z opačného konce vzato, můžete mít školy, ale když se tvorbě nebudete věnovat naplno třeba kvůli nedostatku prostoru nebo i dílenského vybavení, které je mimochodem strašně drahé, tak to pak jde pomalu a může se stát, že to člověka odradí.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšný a proč?
Například nové náušnice Round long v kombinaci eloxovaného hliníku a stříbra, myslím, že se povedly. Přesto, že jsou dražší, než byly jejich předchůdkyně hliníko-nerezové, tak se prodávají velmi dobře. Jsou jemné v detailu s pájenými konzolkami a hlavně v různých barvách, a přitom pořád minimalistické, jak to mám rád.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělal byste něco jinak?
Hodilo by se kolikrát míň přemýšlet a rychleji konat a takové ty ostřejší lokty uplatnit. To bych byl asi dál. Ale byl bych to já?

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Tady je strašná spousta velmi šikovných lidí. S některými z nich se rád potkávám na různých prodejních marketech. Třeba s neuvěřitelně výkonnou Melvys, ze které mám vždycky depresi, když vidím, jaké množství různých šperků z cínu a nerezu dokáže vyprodukovat, nebo s nadšenou hliníkářkou Zualu design, která v poslední době jede slušně v šutrech, pak s řemeslně perfektním Luborem Baumem (který šupléru určitě používá), se spirituální SOULjewellery a dalšími. Pak je mi taky hrozně blízké pojetí malby skvělé malířky LucieVV a rád se podívám na nové fotografie od HelenyG. A samozřejmě další a další... 

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Strašně rádi s rodinou výletujeme. Máme velké štěstí, že bydlíme v krásné oblasti Čech, v Máchově kraji, v městečku Bělá obklopeném lesy. Máme odsud na jednu stranu kousek na Kokořínsko, na druhou zase do Lužických hor a do Podještědí. Je tady stále co objevovat. Při jednom takovém výletu jsme předloni objevili kdesi v lese ruinu bývalého letohrádku. Znáte to taky? Přijdete na nějaké místo a genius loci vás úplně uchvátí. Tak si teď žijeme svůj bláhový sen, že ho jednou koupíme, celý opravíme a budeme tam, kilák od nejbližší vesnice, provozovat sezónní galerii s ubytováním pro hosty. :)
A pak taky s manželkou rádi kafíčkujeme, a tak jsem před lety pořídil takový malý ojetý kabriolet, který má jednu velkou výhodu. Má totiž jen dvě sedadla, takže s námi „bohužel“ nemůžou děti. :) A tak si vyrážíme objevovat různé kavárničky a útulné hospůdky v okolí s větrem ve vlasech jen sami dva. A když si potřebuji vyčistit hlavu, tak na to je nejlepší les. Ten mě nabíjí energií. V lese jsem často, vlastně skoro denně teď, co jsme si pořídili pejska. A taky rád a často chodím do galerií. Sleduji, kde je jaká zajímavá výstava, a neváhám tam jet desítky kilometrů.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Chtěl bych zapracovat na propojení obou směrů tvorby, kterým se věnuji, šperkařství a výtvarna. Chtěl bych se více zaměřit na ryze umělecké šperky, takové ty co už jsou prakticky nenositelné, které bych pak vystavoval společně s obrazy. Mám vyhlédnutých několik galerií, kde by se mi líbilo vystavovat. A chtěl bych to všechno dělat bez roušek a omezení, tak jako dřív. A za deset let doufám, že budu nadále tvořit, a že už budu mít nějaká vnoučata. :)

Jakou radu byste dal začínajícím prodejcům na Fleru?
Buďte sví. Mainstream je nanic, pracujte na svém vlastním, jasně čitelném stylu a podporujte k tvoření i svoje děti.