Výrobky z pedigu viděl každý. Ne každý už ale viděl takové, které by šlo vystavovat v galerii. Pavla Tremlová se kdysi zařekla, že ona se plést z pedigu naučí tak, aby se její výrobky do galerií hodily.

Na začátku byla Pavla pracující v centru pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Organizovala kurzy, psala faktury, domlouvala termíny, objednávala lektorkám materiál. Občas chodila mezi účastníky kurzů a koukala jim pod ruce. „Jednou, když jsem měla čas, jsem vzala pedig do ruky a vyzkoušela to taky. Nic moc, vůbec mě to nenadchlo a šla jsem po své práci,“ vzpomíná Pavla, která dneska prodává své výjimečné autorské kusy na www.fler.cz/trepa.

Proč jste se k pletení vrátila?

Po nějaké době, když znovu bylo na programu košíkářství, jsem si vzala pedig domů a zkoušela s ním pracovat svojí metodou hokus pokus omyl. Pak jsem si pedigu koupila víc a už jsem motala a vymýšlela. Nejsem zrovna nadšencem popisů a návodů krok za krokem, zkouším to podle fotografie sama tak dlouho, než přijdu na to, jak se to má plést. Pak jsem si koupila úžasnou knížku Košíkářství od Sue Gabriel a Sally Goymer, kterou jsem měla stále otevřenou. Ta mi pomohla při mých vlastních začátcích snad nejvíc.

Pamatujete si na svůj první výtvor?

Vůbec ne, je to sedmnáct osmnáct let, ale určitě jsem to několikrát párala, což dělám i dneska. Mohla to být nejspíš malá miska anebo jsem oplétala překližkové dno. Moje první motaniny pak viděla jedna známá, která pracovala v galerii, a že prý to zkusí prodat. Proč ne, dušička zaplesala, hrdost stoupla a uvnitř se ozvalo „Budeš mít věci v galerii, no ty jsi dobrá!“.
Pád z výšky byl ale dost tvrdý, protože přišla s tím, že to, co dělám, se ovšem v galerii prodat nedá, že to chce něco jiného. Ale co, hrom do police? To se jí řekne, něco jiného. Já se tak naštvala a rozčílila, že jsem si sama pro sebe řekla: „Počkej, já to dokážu a uvidíš, že se mé věci v galerii prodávat budou!“ Sice jsem byla opět na začátku, ale pedigu jsem se už nechtěla vzdát.

Co jste tedy udělala dál?

Zjišťovala, co všechno se dá k pedigu přidat. Při dalším kurzu jsem objevila abaku, což je šňůra z banánových listů. Nádherný materiál, do košíku se dává jedna, dvě, maximálně tři řady. Říkala jsem si tehdy, že by to naopak chtělo, aby na prvním místě byla abaka a doplňkový byl pedig. A už tu byl začátek mého trápení, vymýšlení, experimentování, dlouhých bezesných nocí, vyhozených věcí, ale ty dny a noci stály za to.
Pak přišel elhar, což je provázek a šňůra z mořských řas, pak jutový provaz, sisal, vodní hyacint a další materiály, taky experimentování s mořením a lakováním.
Pak jsem vymýšlela, jak udělat uzlíčkovou a křížkovou techniku, jak použít a zaplést korálky a jak oplétat keramiku. Od té doby jsem té své známé v duchu mnohokrát poděkovala za to, že mi ty moje motaniny vrátila, a tak mě donutila k další a pro mě úžasné práci. Je dobré se na sebe naštvat.

Proč má vlastně pedig tak dobré vlastnosti pro pletení?

Je to vnitřní část stonku ratanové liány. Pruty jsou kulaté s různými průměry nebo ploché. Má podobné vlastnosti jako dřevo, ale je pórovitý a před použitím se musí na pět deset minut namočit do vody, aby byl pružný a ohebný. Když pak uschne, drží tvar.

Plete se z pedigu jinak než z českého vrbového proutí?

Z proutí jsem bohužel ještě nepletla, ale myslím, že vrbové výrobky jsou pevné, pružné a odolné a pedigové zase dávají možnost velké složitosti a jemnosti pletení. Rozdíl bude také v ceně, vrbové proutí seženete u nás, kdežto pedig se dováží.

Máte vždycky jasnou představu, jak bude výrobek vypadat?

Mám, moje představa je vždy perfektní, zato výsledná realita někdy katastrofální. Stává se mi, že to prostě někdy nejde a odložím práci stranou. Když se k ní po čase vrátím, najednou to jde samo.

Máte chuť si někdy něco udělat jen tak pro sebe?

Ono je to takhle... Je fajn mít zakázky, alespoň víte, že to, co uděláte, je pro někoho, komu se vaše práce líbí a kdo ji umí ocenit. Ale někdy je toho moc. Zakázek je tolik, že v tom začínáte mít zmatek a připadáte si jako stroj: jsou dané rozměry, barva i materiál. Pak je dobré si říci dost a udělat si, jak já tomu říkám, radůstku. Něco, kde nemáte dané rozměry, u čeho nemusíte hlídat barvu a na čem se člověk vyřádí podle sebe.
Když si udělám radůstku, tak mě potom ty zakázky zase baví a někdy tak moc, že udělám několik variant (viz ""Proč ti to tak dlouho trvá?!""), aby si zákazník mohl vybrat. Je mi pak jedno, jestli je další práce velká, malá, jednoduchá, nebo složitá. Těším se na ni.
Moje děti, které už měly profil na Fleru, mi ho doporučily, a tak teď nacházím hodně zákazníků právě zde.

Co máte na celé téhle práci nejradši?

Asi začátek, když vymýšlím, co a jak udělat, jakou přírodninu a techniku použít. A když k tomu přidám keramiku, to nehledím na čas. Keramiku totiž využívám moc ráda, jak tu, která je k opletu určená, tak takovou, která k němu vůbec určená není, ale líbí se mi tvarem nebo povrchem nebo barevností. Keramika, která nemá otvory na oplet nebo je sice má, ale tam, kde je nepotřebuji, to je výzva, které nemůžu odolat. Začne fungovat fantazie a já mám problém: koupit polotovar, nebo nekoupit, co vlastně z toho vznikne? Pak přijde balík a já chodím okolo poličky, kde mám tyto věci vystavené, vezmu nějakou do ruky, v duchu si říkám „z toho nic nebude“ a zas ji položím na poličku. Ale nakonec přece něco vznikne. Naopak nemám ráda moření a lakování, ale je to finální práce, po které si můžu říct „holka, to se ti povedlo.“

Nebolí vás z pletení prsty?

Podle toho, jak mi motání jde, to je denně tři až pět hodin, někdy i víc. Když mi ale zrovna nejde, jdu radši na zahradu a odpočívám. Ruce mě bolí spíš tehdy, když nějakou dobu nepletu a opět začnu.

Jak probíhá zkoušení nového materiálu?

Jsou to experimenty. Jednou jsem si například objednala neupravený vodní hyacint. Chtěla jsem si vyzkoušet něco nového a zjistit, jak vůbec vypadá. Když jsem rozbalila balík, překvapení bylo veliké. Jak to změkčit, aby to nebylo tuhé, ale tvárné a přitom se to nerozmáčelo? Se kterou částí se vlastně pracuje? A nebylo by to lepší vyhodit? Nevyhodila jsem to, ale proklínala, párala, zkoušela, ale nakonec umotala. Tehdy jsem si řekla, že nikdy víc, ale po nějaké době jsem se nechala zlákat zas. U mě platí "nikdy neříkej nikdy". :)

Pedig chce péči jako dřevo

Má totiž stejné vlastnosti. Přijímá vlhkost, podléhá plísni, vysychá, při ošetření vodou ztrácí pružnost a praská.
Pavla doporučuje dva své osvědčené postupy: „Na mořené věci růžovou polituru Diava. Výrobek opráším vlhkým štětcem, nechám oschnout, napustím politurou a nechám vydýchat. Na nemořené výrobky mám lešticí přípravek na nábytek Diava. Postup je stejný.
Pozor, nedávejte mořené výrobky na přímé slunce, aby nebledly.“

 

 

Dovolte nám představit nový Kreativ!

Právě vychází a chce vám zpříjemnit srpen, ať v něm bude horko nebo pršlavo.

Když se zajdete projít ven, můžete tam nasbírat krásné listy a květiny a použít je podle našeho vzoru na barvení, tištění nebo otisky.
Pokud máte doma staré džíny (a to nejspíš máte), nechte se inspirovat Denisou a udělat z nich něco nového.
Jestli máte důvod a chuť zrovna teď někomu poděkovat, vyberte si z našich nápadů, jak to udělat jinak než jenom slovy.
Pro ty, koho honí mlsná, můžete ke kafíčku z kafíčka přichystat ještě nějaký dezertík. Ti, co nejsou na sladké, zase ocení velký svačinkový focacciový dort.
Tereza tentokrát zkoumala, jaká zelenina se nejlíp hodí ke kvašení, aby taky hezky vypadala na fotce.
S Jarkou Dovcovou se naučíte makramé závěs na květiny. Hodí se na balkón, na terasu i do obýváku.
Taky jsme zkoumali, jestli vlastně žila šťastně proslulá Meda Mládková, která právě oslavuje sto let. 
Dalším obrázkem pokračuje naše škola akvarelu a naučíte se něco opravdu pozoruhodného: negativní malbu. Trošku vám zamotá hlavu.
Podívejte se, jak proměnit jednoduché tričko, aby vyjadřovalo vaši osobnost.
A potěšte se dárky: převlékací panenkou, děkovnými kartičkami a kávovým plakátkem.
Hezky si to užijte.