Vagabondlady, to jsou velmi ženské ozdoby. Květinové doplňky, od gumiček po podvazky, od náramků po pásky. Ale i "střízlivější" zipové brože a pánské motýlky. Jak se vám líbí?

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jsem původem holka z Beskyd, dnes už spíše Ostravačka, která si koření svůj život tvořením. Ne, že by nebyl pikantní už sám o sobě se dvěma dětmi a manželem, ale asi by mi v tom životě něco chybělo. Tvorba je součástí mého já. Bez tvoření bych byla Lucie, Marie nebo Berenika, ale ne Kateřina, která často žije svůj druhý život jménem Vagabondlady. I do toho nicku jsem se snažila dát svou podstatu. Jsem někdo, kdo je na jedné straně běžným konzumentem dnešního světa, ale na druhé straně je i někým úplně jiným, má jiné představy o životě, lidech, činech a dějích.

     

Jak jste se dostala k tvoření?
Více jak dvě desetiletí fotografuji, maluji, šiji, tvořím šperky, pracuji se sklem nebo kovem, zajímám se o bytový design. Všechny tyto záliby a mnoho dalších se různě prolínají, vznikají a časem zase zanikají, aby daly volný průchod dalším. Jedině fotografii jsem nikdy neopustila. Ve 14 letech jsem začala s Praktikou, posléze zvětšovala černobílé snímky v komoře a zajímala se o různé styly. S přechodem na digitální fotografii se zvětšily obzory a možnosti a poslední léta se díky Fleru bavím hlavně produktovou fotografií. Mám doma svoji malou modelku, díky níž mohu výrobky fotit "na někom". Jsem ráda, že ji to baví, a třeba se i ona časem postaví za objektiv, ne jen před něj.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Z hlediska kvality každého produktu tvořím profesionálně a věnuji mu maximum. Co se ale týče celkového pojetí tvorby, nejsem si úplně jistá, jestli by mě to ještě bavilo, kdybych věděla, že musím. Mohu si tím pádem dovolit tvořit, když mám chuť. Tvůrčí múza mě však chytá každičkou chvíli a nejlepší je, když se sejde s dostatkem volného času, který je, řekněme, nejdražší komoditou, kterou mám. Musím přiznat, že situace, kdy mám čas a nemám nápad, nastává úplně poskrovnu. Ve chvíli, kdy si sednu za stůl ve svém koutku v bytě, mi hlavou lítá tolik nápadů, že nemám šanci je všechny chytat a proměňovat v realitu. Tak chytnu za pačesy aspoň něco a zbytek holt uteče.

Myšlenek a nápadů je taková spousta a bývaly i doby, kdy mě zamrzelo, že není v mých silách je všechny naplnit, ale dnes už si s tím hlavu nelámu. Vím, že vše má svůj čas, a nelze dělat vše najednou, protože výsledek se pak nemusí sejít s očekáváním.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Momentálně se věnuji recyklaci či upcyklaci zipů, používám staré i nové, kovové i plastové a různě je kombinuji. Možností, co s nimi dělat, je tolik, že mě to asi nikdy nepřestane bavit. Jsou dvě hlavní techniky, které používám. Některé výrobky jsou šité, jiné lepené a mým cílem je, aby nebyly vidět spoje, aby vynikl tvar a barva u plastových a jiskra a lesk u kovových. Kovové jsou slavnostnější, plastové zase pro běžné každodenní nošení.

Nejsou to však jen zipy, co mne zajímá. Ráda používám vintage poklady, které nalézám po bazarech, blešácích či na naší chalupě, je pro mne výzvou kombinovat věci zdánlivě nezkombinovatelné. To však prozatím zůstává pod pokličkou u nás doma.
Druhou částí je tvoření z kytiček a přírodních materiálů, které sbírám všude možně. Vozím si je z dovolených, kde plním kufr auta šiškami, mechy, větvičkami nebo třeba mušlemi. Z kytiček, perliček a dalších materiálů aranžuji a zdobím ženské tělo od hlavy až k patám. Baví mne donekonečna vytvářet nové a nové barevné kombinace, jemné ozdoby pro křehké ženy nebo výrazně kontrastní pro ženy svůdné a smyslné. Snažím se, aby si každá mohla vybrat ozdobu, která ji nejen potěší, ale svým způsobem i obohatí a posílí.

Výzvou pro mne jsou projekty zaměřené na různá témata, jako byl Chmelový věneček pro soutěž Plzeňského Prazdroje nebo pro brněnské dny Starobrna, národní věneček pro ostravskou výstavu či třeba tvorba svatebních aplikací ve stylu Harryho Pottera. Čím více je zadání dekadentnější, tím je pro mne lákavější.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
U mne je každý výrobek originál. Když si můžu vybrat, nedělám kopie. Nerada dělám jednu věc víckrát, nijak mě to neposouvá, neobjevuji u toho nic nového, je to příliš jednotvárné a stereotypní. Většinou začnu tím, že poslouchám hudbu a pak se dám do tvoření. V tu chvíli si oddechnu, spadne ze mne veškerá tíha světa, propojím se sama se sebou a začínám nacházet inspiraci. Kreativita u mě přichází jen v pozitivní atmosféře, bez vnějšího tlaku, a tehdy si právě dovolím experimentovat, vymýšlet, prostě si jen tak hrát.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Mám, je to kamarádka šperkařka Domča, která má výborný vkus a jejíž myšlenky jsou pro mne často klíčové. Důležité jsou pro mě také názory a podněty od zákaznic, které mě posouvají dál a dál. Když si například zákaznice objedná něco pro sebe na míru, je pro mě většinou velké překvapení, jak skvěle to vypadá, a divím se, že mě to nenapadlo už dříve. A když potom ještě napíše, jak moc je spokojená, je to pro mne nejkrásnější zpráva, která potěší a pohladí na srdci i na duši. Vždycky mě "nakopne" a motivuje k další činnosti.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Díky Fleru jsem mohla poznat úžasnou módu od fundaluka, ververdesign, wasabinka, ArtGi, šperky od Harpie, TYFORMY, evushaa, celkovou tvorbu od PARAZIT teamu, nádherně barevné snímky od Los Makinos, které obdivuji, fotografie od HelenaG a postery od rumtuntun, které zdobí náš dětský pokojík.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Zipový náhrdelník. Většinou je velice náročný jak na materiál, tak na čas. Každý náhrdelník je unikátní, některý vytvořím do měsíce, některý dělám i rok a víc, samozřejmě s přestávkami. Nikdy nevím dopředu, jaký bude výsledek, a to je pro mne při tvoření asi nejlákavější.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ziperky, tak jsem nazvala moje šperky ze zipů, jsou mojí srdeční záležitostí. Brož mám na každém kabátě, mám jich tolik, že mne nikdy neomrzí, protože pořád koukám na jinou. Tolik opěvovaný minimalismus je pro mne tak trochu sprostým slovem. Mám totiž ráda výrazné šperky, vyjadřuji díky nim svou osobnost, názory a také ráda bořím konvence.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Miluji tanec. Když se mě jako malé ptali, čím chci být, říkala jsem detektivem nebo tanečnicí. Nakonec nejsem ani jedno, ale i tak je tanec součástí mého vnitřního já. Vyzkoušela jsem už spoustu stylů a vždycky mi bude nejbližší tanec scénický, kde se můžu svobodně a intuitivně vyjádřit. Spojit se se zemí a dobít baterky.

Jak vypadá váš ideální den?
Dnes už je to spíše výjimečné, a proto si maximálně užívám, když jej mám. Vnitřně jsem jej nazvala můj tvořicí ideální den. Ráno si dát kafíčko, pustit si výbornou muziku, která mě inspiruje ze všeho nejvíc, a tvořit a tvořit až do setmění.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Být šťastná, cool, nezávislá a svá. Každý tvůrčí den je pro mne úspěch.