Zuzka je taková levandulová královna, která tvoří hlavně doplňky do domácnosti pod značkou Venkovský styl. Umí si užívat života a říká, že si máme udělat život krásný všichni. Tak třeba vás čtení dnešního rozhovoru inspiruje, jak na to :)


Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Věřte mi, že je opravdu těžké něco o sobě napsat, dobře se to čte o jiných zajímavých lidech, ale co teď karta padla na mne… takže jdu na to.
Jsem dcera, maminka, přítelkyně, babička, kamarádka…
Jsem člověk, který musí pořád něco dělat.
Rukama - šiji – pletu – háčkuji – vyšívám – balím – fotím - vařím – uklízím – píšu – no, je toho ještě hodně, co my ženy děláme.

Nohama – stojím, teda na zemi – nejdéle ze všeho je noha na šlapce šicího stroje. Miluji hory – přírodu – moře – lyže – dovolené za hranicemi mých snů. Na místech, kde jsem všude byla, by mě ani ve snu nenapadlo, že se tam ocitnu. Kambodža, Srí Lanka, Keňa, Thajsko, Indonésie, Norsko…
Vezmeme si s přítelem jeden báglík a vyrážíme. Je to nádherné dobrodružství, když ani nevíte, kde budete spát. Jupí, to miluji. Ale pozor, vzniká na tom závislost, třeba jako na sladkém, bez toho taky nikam nejdu!
Jediné mínus je, že neumím anglicky. Na to si opět musím vystačit s tím, co mi ten nahoře nadělil. A to jsou zas ty ruce a nohy. A vidíte, to mi stačí, abych poznala svět.

Jak jste se dostala k tvoření?
Tak tady je to jasné - geny od babičky. Tvořím odjakživa, ani nevím, co bylo první, s čím jsem začala. Babička byla trpělivá, ale mně šlo všechno lehce, jako bych to už někdy uměla. Háčkování, pletení a šití na staré Singerce, to mě bavilo opravdu nejvíc. Vedle v domě sídlila šicí dílna a já tam nakukovala oknem, vylezla jsem na popelnici (ve které jsem rabovala ty jejich odstřižky a kopy nosila k babičce) a pamatuji si tu vůni dodnes (ne té popelnice, ale těch látek :)).
Babička mě i naučila, jak zahradničit, milovat květiny a rozumět bylinkám. A to jsem zase já přenesla na svou dceru, která absolvovala Zahradnickou školu.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Šití mám „zatím“ jako koníčka, ještě chodím do práce, ale mění se v koně, který je už ve cvalu. Takže se uvidí, kam se mnou poběží, zda k profi šití nebo někam jinam. Nechám to koňovi.
Tvorbě věnuji hodně času. Kdyby bylo na mně, tak všechen, ale mám rozumného přítele, který mě vždy přesvědčí, že jsou na světě i hezčí věci než šicí stroj :).

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Šila jsem vlastně od svých 14 let na všechny okolo sebe a hlavně na sebe. Líbil se mi hippies styl, dlouhé sukně s volány, volné haleny z fáčoviny (samozřejmě ve vaně batikované), somradla různě nazdobená, bylo toho hodně.
Tenkrát jsem ani nevěděla, na jakou školu bych měla jít. Vůbec mě to nenapadlo, že bych mohla jít na oděvní! Měla jsem na ni i známky, ale puberťačce to bylo úplně fuk.
Tak maminka rozhodla, že půjdu na obor pánská krejčí do Prostějova na intr – pro mě nejpromarněnější tři roky života.
V devatenácti jsem se vdala, měla dvě děti... a zase šití na plné obrátky. V roce 1990 tu ještě nic moc módy nebylo a spousta kamarádek chtěla oblečky pro sebe i své ratolesti. Potom jsem se rozhodla, že to rozjedu ve velkém v šití dámských a dětských bavlněných triček. Firma se jmenovala TRÝKO, materiál jsem brala ze Vsetína a byla jsem velmi spokojená se svou prací.
Vše klapalo několik let, než se u nás zabydlely vietnamské tržnice se svými ne zrovna voňavými oblečky a zlikvidovaly náš trh. Spousta mých odběratelů obchůdky zavřela, a tak jsem šicí stroje zavřela na půdu a řekla si, že už NIKDY šít nebudu!
Tato pauza asi měla přijít, aby se vyřešily i jiné věci v mém životě. Nový přítel, nový život, nový šicí stroj a FLER. Úplně jiný a nový směr ve všem, co jsem dosud prožila. Moc děkuji Fleru, že mi dal možnost se opět realizovat a šití se ke mně opět vrátilo a vyhrálo.


 

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Jen se tak přehrabuji těmi krásnými látkami, kochám se, mám z nich radost a vždycky mě něco napadne. Nesmím se ale přehrabovat moc dlouho, abych to pak stihla realizovat.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Ze začátku jsem nadšeně volala svého přítele, abych se pochlubila, jak se mi to povedlo. Jééé... to bylo chvály, jak je to úúúžasnéé… Ale pak jsem zjistila, že to říká na všechno, co vytvořím, se stejnou intenzitou. Teď už ho netrápím a důležitější je pro mě názor mých zákaznic.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Je jich strašná spousta, nakoukněte do mých oblíbených a určitě se tam najdete :).

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Jsem tak přemýšlela, že asi levandulový kokon a věneček, protože je to jen sezónní záležitost a tvořím ji přímo u moře. A věřím tomu, že to moře a modrá obloha tam zůstává, a tak ji přenáším dále k mým zákaznicím.

Nosíte a používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Své výrobky používám i nosím, ale většina věcí, které bych si i nechala, se mi prodá, takže mám smůlu.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Volný čas, CO TO JE??
Teď se snažím si užít svoji 3letou vnučku Nikolku, snažím se také nezanedbávat svého úžasného přítele, který mě naučil žít a užívat si života a ne jen pracovat. Hodně často jezdíme na hory, na kolo a radostně plánujeme další daleké cesty a dobrodružství.

Jak vypadá váš ideální den?
Každý den je ideální.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Mé plány přichází a odchází rychlostí blesku, protože mám tolik činností, že je nelze dodržet. Prostě krátký den.
Nevím, co budu dělat za hodinu, natož za týden. Baví mě měnit naplánované, ale ne na úkor druhých. To je nečestné a nesportovní.
A do budoucna ano, to se teda těšte! Mám velký plán, že si nechám postavit dílnu s obchůdkem, kam za mnou budete moci přijít nakoupit, poklábosit při kávě, možná i něco ušít.
Už aby to bylo, jsem totiž tvor nedočkavý :).
Udělejte si život krásný, opravdu to jde a sny se plní samy. Zuzka