Keramické výrobky od VeronikaArt jsou vyrobeny s láskou a touhou, aby do života svých majitelů vnášely hravost a dobrou náladu. Často se na nich odráží autorčina láska k přírodě a úplně vždycky jsou praktické. Radost nejen pohledět, ale i používat!

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
V dětství jsem byla nejšťastnější, když mě rodiče ponechali samu sobě a mému snění. V tu chvíli se otevřel prostor fantazii, která začala tryskat všemi směry, nejčastěji tedy směrem k papíru. Vznikaly kresby, malby, ale i knížky o několika stranách a v pubertě básně.
Mé směřování k hlíně trochu pošťouchnul můj děda Ján, který někde sehnal cihlářskou hlínu a celé prázdniny provázel mé vznikající sošky nadšenými výkřiky. Další dobrou duší mých výtvarných pokusů byla učitelka novoměstské „Lidušky“, paní Alena Vondřejcová.
Po gymnáziu jsem směřovala nejdřív na SUPŠ v Bechyni a potom do Brna na MU, pedagogický obor Speciální pedagogika a výtvarná výchova. Po studiu jsem učila na speciální škole a pomalu zjišťovala, že mi ke štěstí chybí má tvořivá stránka.

     

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Modeluji i točím na kruhu. Výrobky dotvářím většinou malbou do syrové glazury, najde se ale i pár kousků dotvářených technikou amerického raku.

   

Keramické řemeslo u mě vyhrálo z toho důvodu, že „díla“ mohou mít i svoji praktickou funkci. Mohou potěšit v každodenním životě, zvednout náladu třeba při snídani. Na štětec a barvy jsem ale úplně nezanevřela, z pláten jsem přešla ke kreslení a do grafického programu.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci čerpám hlavně v přírodě. Má práce se hemží roztodivnými tvory a rostlinami.
Na zakázku vyrábím ráda jak kdy. Někdy mě svazuje opakovat starší práce, ale jindy mě netradiční přání zákazníka posune technicky a výtvarně dál. Zákazníci ale nemohou očekávat, že dostanou výrobek navlas stejný, jako vidí v prodaném zboží. Bude určitě lepší. Stále se snažím zlepšovat.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejlépe se mi tvoří o samotě a ta v naší šestičlenné rodině vzniká jedině ve chvíli, kdy všichni (včetně kocoura) opustí dům. Tvořím ve svém miniaturním ateliéru přestavěném z bývalé spíže.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen” koníček.
Ten moment nevznikl najednou, ale jaksi se vplížil do mého života během let strávených na mateřské dovolené. (Schválně si spočítejte, kolik let stráví matka čtyř dětí na mateřské dovolené). Tady za mnohé musím poděkovat Fleru. Bez něj bych ten skok do neznáma neudělala.
Pro tvořivého keramika je prodej jedinou cestou, jak se neutopit v moři svých výrobků. Abych vše uvedla na pravou míru, posledních pět let mateřské jsem měla jako druhý úvazek keramiku. Ve chvíli, kdy jsem se začala keramice věnovat jako své hlavní činnosti, jsem zjistila, že se má práce vzdaluje od tvorby a nepříjemně se začíná blížit honbě za tím, abych se uživila. Mám velkou radost, že se v současné době vše zharmonizovalo. Dva dny v týdnu učím a vybíjím si tak své pedagogické a společenské pudy a po zbytek týdne tvořím.

 

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Na mé cestě mi nejvíc pomohly myšlenky pana docenta Jiřího Nováka. Především rada, aby lidé nepřestávali hledat sami sebe, radost ze života, svoji duši a svůj životní cíl. Strach v lidském životě nemá místo. Měla by jej nahradit radost a možná i jiné hodnoty než jen ty materiální. Těmito myšlenkami se řídím nejen ve svém životě, ale i v práci.
Co se řemesla týká, hodně mne naučil Petr Toms a portál Keramikum, jehož je spoluautorem.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Nevím, jestli bych mohla použít zrovna spojení být na něco pyšná. Vždy se raduji z těch nejnovějších nápadů a pro ty zapomínám na ty staré. Občas jsem sama překvapená při brouzdání prodanými výrobky, co všechno už jsem vytvořila. Velkou radost jsem určitě měla z mých houbových konvic na čaj. Jednak proto, že mě baví ta hravost námětu a barevná kombinace, a protože konvice je prubířským kamenem keramika. Na ní se pozná, co už umí a co by měl ještě dopilovat.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Vše je tak, jak má být.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Mám sedmnáct stránek oblíbených tvůrců, a to jsem určitě ještě neobjevila všechny. Proto bych s hrdostí chtěla doporučit mé sousedky a kamarádky. Nový Hrádek, kde žiji, je totiž plný tvořivých lidí a někteří jsou i na Fleru. Tímto zdravím monique.mo, Petru Josefu Schwarzer a Adélu Rúčkovou Moravcovou.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Takový čas trávím nejraději na koni. :) Nebo se vrhám do další tvorby. Píšu a ilustruji (zatím vznikla jedna kniha a jeden vzdělávací pracovní sešit), vytvářím různé cedule na přírodní stezky nebo navrhuji kamarádům zahrady. V neposlední řadě miluji výlety a procházky se svojí rodinou.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
V první řadě mám před očima nový úžasný ateliér s výhledem do zeleně, který jednou určitě vznikne. A třeba ještě další spokojené zákazníky, kterým má práce vnese do života radost nebo je třeba inspiruje k vlastní tvorbě.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Možná to nebude rada jen pro tvůrce, ale i pro zákazníky. Řekl ji Jim Rohn: „Nepřej si, aby to bylo snazší; přej si, abys byl lepší.“ Myslím si, že Fler nabízí prodejcům velký servis a netušené možnosti. Je jen na prodejcích, jak s nimi naloží.