Lákají vás sluneční paprsky do přírody? Nejste sami. I pro White Deer je příroda jedním ze základních zdrojů inspirace a životní pohody. Kde ještě čerpají a jak se vlastně tvoří ve dvojici, se dočtete v dnešním rozhovoru.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Nejtěžší hned na začátek. Nám více vyhovuje, když mluví spíše to, co děláme.
Tak tedy, malý Jelení coming-out: Bílý Jelen má čtyři nohy. Pro každou osobu dvě. První z nás tvoří věci z textilu a kůže, a poté je věší na záda té druhé. Ta zase tvoří jakési lesní doplnění. Miluje papír, dřevo, kameny, kosti, všechno, co intenzivně mluví. Propojení s přírodou a její životní jednoduchost je naším společným trupem. To je Bílý Jelen.

Jak jste se dostaly k tvoření?
Tvůrčí duch je součástí každého člověka, je s ním od narození. Snaží se mluvit, ale ne vždy je v dětství vyslyšen, systém ho spíš ubíjí. Často se tak projeví až v průběhu života a my (se) ho pak chápeme, kam až nám ruce dovolí. Bílý Jelen to měl dosti obdobně. Jedna se k současné tvorbě dostala přes určité profesní vyhoření. Ta druhá, ač studovala výtvarnou školu, se k opravdovému tvoření dostala až po ní. Rozvíjela se tam totiž jen určitá část, zbytek zůstal potlačován.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Co to znamená profesionálně? Pro nás tvorba znamená způsob života. Náhled na něj. Člověk to má jako potřebu. Jde o prožívání okolního světa specifickým způsobem. Ke všemu se dá přistupovat s tvůrčím pohledem. Bohužel, dnešní doba často rozvoji tvůrčího ducha spíše brání, což je občas frustrující.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Technika se odvíjí od vnuknuté idey. Není pro nás tím nejdůležitějším. Hlavní je to, co chce být stvořeno, a to si poté volí techniku samo.



Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
U nás asi žádný typický průběh není. Při práci se pro nás opakování nestává rutinou. Vždy je něco k učení. Průběh výroby je vždycky jakýsi originál, závisející na našem rozpoložení.
Na počátku se necháváme unášet tím, co vidíme kolem sebe, v krajině, ve městě… Jsme něčím zasaženy, něčím, co vytvoří nějaký nápad. Chodíme s představami v hlavě, které buď zhmotňujeme samostatně, anebo je společně probíráme. Nápad jedné se někdy dotvoří v hovoru poznámkou té druhé. Jinak ale vyrábíme věci samostatně.


Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Hodně názor té druhé (viz předchozí odpověď). Ale i impulzy od zákazníků, ti si mnohdy sami řeknou o nějakou změnu, která pak posune výsledek jinam, dál.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rády.
Jsou to všichni, kteří jdou v tvorbě svojí cestou a je z ní patrný jejich rukopis. Jmenovitě minimálně všichni, které najdete v našich oblíbených.

Kdybyste měly upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Asi náš lněný batoh. Byla to první věc, kterou jsme vytvořily společně, a která pak vlastně nasměrovala naše kroky k další tvorbě v jednoduchém přírodním stylu.

Nosíte a používáte své výrobky, nebo jste kovářovy kobyly?
Nosíme, používáme – především druhá členka týmu velmi intenzivně testuje odolnost. Nosí je v přírodě, jezdí s nimi pod stan, občas jdou spolu i do divadla. Můžeme pak přesněji určit, co daný výrobek snese, jaké vylepšení by se mohlo udělat. Díky tomu i víme, jak odpovědět zákazníkům na případné dotazy z této oblasti. To se týče textilních věcí.
Pak třeba tvorba sešitů je vyústěním delší praxe výroby skicáků pro vlastní užití. Jejich použití je nám příjemnější než těch z komerční nabídky. Můžeme si sešity „ušít“ přímo na míru, zvolit si druh i počet papírů a nakombinovat vše podle vlastní momentální potřeby.



Čemu se rády věnujete ve volném čase, když netvoříte?
To jsme už trošku naznačily. Hranice mezi prací a volným časem pro nás vlastně neexistují. Pokud přímo nevyrábíme určitý produkt, tak čerpáme inspiraci a sílu. Nemusí se to tak zdát, ale to je v podstatě ta nejdůležitější fáze výroby, která sama sice vytváří pouze imaginární představu, bez níž však nemůže být fyzický výrobek vytvořen.
Není pro nás tedy důležité, co děláme, ale jak. K tomu nás vede třeba cvičení jógy, již mnohokrát zmiňovaná příroda, čtení knih, umění, hudba…

 

Jak vypadá váš ideální den?
Snažíme se, aby každý den byl pro nás ideální. Snažíme se vidět, že vše má jen takovou váhu, jakou tomu samy dáme, tedy problémy jsou problémy jen do té míry, kterou si samy určíme. Což není vždycky úplně snadné. :)
 Jsou to tedy určitě ty dny, kdy problémy a starosti pustíme a žijeme tím, co je právě teď. To je vlastně podstata štěstí. Ale máme-li být konkrétní, tak například prosedět celý den na stráních čisté přírody, tak to je meta. Takový den je však podmíněn onou bezstarostnou myslí, protože být v přírodě a nemyslet na ni, je mrhání.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Velké. Plány máme vždycky velké. :)