Zajímaví nováčci: "...a bude to jedna velká párty!"

Přelom roku byl na nováčky a nově vložené zboží na Fleru neskutečně bohatý, a tak se na ty, kteří začali vkládat právě v tomto období, tentokrát podíváme hned v několika článcích. Dnes to budou šperkařka, která žije napůl na Bali, odvážná milovnice všeho britského, autorka mnohobarevných linorytů, která chodí spát vedle na gauč, maminka na mateřské, co ráda páře sukně, a jiná maminka, které pod rukama vzniká nábytek z odřezků. Každý z dnešních příběhů je zkrátka originál :)

ioola

Fler.cz/ioola

Jaký je příběh vaší tvorby?

Pohybuji se v odvětví marketingu a designu již deset let a cesta do Asie, život bez pravidel a mimo systém a setkání s mnoha různými lidmi z odlišných kontinentů mi zjednodušil pohled na život a dodal odvahu k tomu, abych se rozhodla otevřít se světu a realizovat své vlastní nápady.

Začala jsem vyrábět stříbrné šperky pro ženy, jako jsem já. Vím, kdo jsem, co chci, jsem myšlenkově a kreativně svobodná. Každým dnem na sobě pracuji ve všech směrech, abych se stala opravdovým a správným člověkem a od toho se odvíjí i můj styl. Mám ráda exkluzivitu, sofistikovanou jednoduchost a ty nejkvalitnější přírodní materiály. Každý kus, který mne obklopuje, vybírám s velkým rozmyslem, protože reprezentuje moji osobnost. Musí ve mně vzbuzovat ty správné emoce a ostatním dávat ty správné signály.

Fascinuje mne příběh českého vltavínu. Vidina každodenního nošení tmavě zeleného kamene, zrozeného z dopadu meteoritu v Čechách před 15 miliony lety, v mém oblíbeném stříbře, mne nadchla. Chtěla jsem také ukázat světu co nikde jinde než v Čechách není k nalezení. Začala jsem vyrábět prstýnky s vltavíny, měsíčními kameny a nyní i různé stříbrné spirály kopírující tělo.

Žiji napůl na ostrově Bali, kde se to všechno odehrává. Od inspirace až po výrobu. Ovlivnil mne i styl z Paříže, kde jsem nějaký čas studovala a žila na Montmartre, a severní Itálie, okolo jezer Garda a Iseo, kde jsem žila přes 2 roky. Potrpím si na kvalitu a za těmi správnými kameny se vydávám do Českého Krumlova, Thajska i Indonésie.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?

Rituálem je neustálé sledování nových trendů a jejich zakomponování do mého stylu. Mám ráda, když se věci hýbou rychle kupředu, takže když už jednou sednu k plánování a výrobě, je těžké přestat. Neustále něco měním, konzultuji a vylepšuji. Moje prvotní myšlenka mívá daleko menší rozměry než finální produkt.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?

Svoboda. Člověk by měl zůstat svůj, držet se své cesty, svého příběhu a důvodu, proč danou věc tvoří, aby dávala smysl.

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?

Jsem hodně citlivá na prostředí, které mne obklopuje. Potřebuji myšlenkovou svobodu a vizuální spokojenost, což mi dopřává tropický ostrov Bali a hlavně Itálie. Na Bali studuji nové trendy a u toho poslouchám burácení masivního oceánu, šumění palem, sleduji surfaře a modré nebe, nebo sedím v kavárně obklopená džunglí a poslouchám úplně jiné zvuky přírody než v Čechách. Dodává mi to odvahu při navrhování šperků, focení a plánování a odbourává pocit, že jsem nějakým způsobem limitovaná. Po příjezdu do Evropy jsem zase nadšená do administrativy a organizace.

Kde vaše věci vznikají?

V Indonésii, na ostrově Bali, v dílně spolu s lidmi, kteří mají 20 let zkušeností. Jsou to Balijci, takže neúnosné vedro jim vůbec nevadí. Já se cítím jako v sauně. Nic pro ně není problém a neustále se usmívají. Zatím jsem z nich necítila ani špetku stresu. Na druhou stranu si se vším dávají načas a mají okolo sebe pěkný nepořádek. Tím se ale snažím raději neztrácet čas.

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?

Myslela jsem, že cesta šperků k prodeji bude daleko jednodušší, ale všechny kusy musím exportovat z Bali do Čech a je ohledně toho nečekaně velká administrativa. Všechny stříbrné kusy musí projít kontrolou a být opuncovány několika druhy punců na puncovním úřadě po důkladné kontrole rentgenem. Dále popisky výrobků a skvěle vypadající fotky, jak stylové tak produktové… a to už uběhlo několik měsíců.

Užívám si možnosti focení na Bali a napojení mých šperků na oceán, na pláže s černým pískem a útesy se stříbrno-zlatými odlesky a na tropickou džungli plnou šťavnatých zelených listů a divokých kořenů palem a rostlin, které vypadají jako zrozené z kráteru. Těším se na focení v historické Praze a Itálii. Svůj styl ladím podle osobnosti, pro kterou šperky vyrábím.

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)

Fler se mi líbí, protože je zaměřen na český trh. Proces prodeje je velice jednoduchý a bezpečný jak pro nakupujícího, tak pro prodávajícího.

Co inspirativního můžete doporučit ostatním?

Dát si záležet nejen na kvalitě produktů, ale nepodcenit prezentaci, příběhy a fotky.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

Že jsem to ještě nevzdala a mám další velké nápady.

A váš veliký sen? :-)

Stát se mezinárodně známým brandem.

Lassiestyle

Fler.cz/lassiestyle

Jaký je příběh vaší tvorby?

Jakákoliv kreativní tvorba pro mě byla vždy prostředkem vyjádření svého niterného prožívání, vášní a lásek. Když šiji pro svoji Lassie, snoubí se ve mně a v každém mém pohybu, rozhodnutí, stehu a zapošití hned několik pocitů. Miluji krásné a především „skutečné“ látky. Miluji pravou vlnu. Když ji pohladím dlaní, je to pro mě jeden z nejúžasnějších dotekových prožitků vůbec. Kromě toho jsem opravdu zapálený milovník všeho britského (anglického, skotského, irského… zkrátka britského – všichni ryzí nacionalisté ze zemí Spojeného království by mě za tuto všeobecnou lásku k jejich zemi asi kamenovali, kdyby slyšeli, jak vše házím do jednoho pytle). A to se k té vlně zkrátka tak báječně hodí.

Když jsem začala šít, chtěla jsem šít především to, po čem mé srdce prahne, a to, co jsem nenacházela v konfekci. Originální střihy a přírodní materiály byly směrem, jímž jsem se chtěla ubírat. Vždy jsem ale šila hlavně pro sebe a pro svého přítele. Pánská móda je má další skrytá vášeň, které doufám dám jednou také dostatečný prostor.

A protože právě můj přítel je ten, jenž ve mně vždy zažehne jiskru odvahy, byla i tentokrát jeho slova zlomem. Když jdu do něčeho, o čem jsem přesvědčena a v co věřím, tak se nebojím neúspěchu. Možná si ho nepřipouštím, možná skutečně věřím. A tak, když se mě zeptal, jestli bych své věci nechtěla zkusit prodávat, uvědomila jsem si, že má vlastně pravdu.
S Lassie jsem si splnila sen. Začala jsem nakupovat pravé anglické vlny, skotské tartany, božské bavlny v roztomilých vzorech jak k anglickému čaji… a když jsem se pustila do šití a zapnula si k tomu nějakou skvělou muziku, byla jsem v sedmém nebi.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?

Jelikož jsem s podnikáním v naprostých začátcích, tak si mohu dovolit (a doufám, že to tak bude co nejdéle – nejlépe napořád) šít, když mám skutečně chuť. A tak když usedám za šicí stroj, cítím především čirou radost. Těším se na to, co vznikne. Na šití miluji právě to, jak kreativní činnost to je, a že jsem schopna téměř z ničeho vytvořit skutečně „něco“. Zároveň cítím jakousi něhu k tomu, co mi pod rukama vzniká. Věřím, že do každého stehu dávám kousek sebe. Mluvit o produktu „s příběhem“ je dnes už možná trochu klišé, ale když vytvoříte něco, co se vám líbí, co je přesně takové, jaké to chcete, dává vám to smysl a proboha – třeba se to líbí i někomu jinému! - tak je to něco docela jiného, než když v rukách držíte anonymní kousek látky z konfekce. Věřím, že rozdíl je znát.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?

Když pominu takové ty základní esence tvůrčího procesu, jako je talent a čas, věřím, že velmi důležitým prvkem je odvaha a vize. Mnoho lidí něco skutečně umí a umí to krásně. Ale nedostatek odvahy se představit světu, ukázat se v plném světle a říct, že to, co dělám ráda, za to stojí, může být kamenem úrazu.

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?

Nevěřím na horoskopy, ani znamení, ale jsem blíženec, a tak žiji několik životů, především těch vnitřních. Někdy se dokážu smát na celé kolo, jindy mi bývá vyčítáno, že mlčím, ale právě v tu chvíli se mi v hlavě odehrává můj vnitřní život. Mé niterné prožívání je základem mých myšlenek a inspirací, které mě napadají především tehdy, když se mi podaří „vypnout“. A to může být kdykoliv a kdekoliv – nejčastěji při nějaké monotónní činnosti, při které tělo pracuje, ale hlava si rozjíždí svoji vlastní soukromou party. Když cvičím, usínám, jedu v autě… zkrátka kdykoliv.
Inspirace ke mně přichází ze všech možných světů, ale pokud by měla být řeč o té módní, miluji klasický anglický styl a odívání 30. až 60. let. Když ale vymýšlím nové projekty, bývá tím, co mě „nakopává“, hudba. Takže se klidně může stát, že si pustím svůj oblíbený playlist šedesátkové muziky a najednou vím, že další šaty budou právě takové. Jako bych měla soundtrack a rozhodla se podle něj točit film.

Kde vaše věci vznikají?

Jsem podnikatel – tvůrce – začátečník, takže mé zázemí je zatím takové skromné. Malá světlá šicí dílnička, za kterou jsem ale moc vděčná. Mít dostatek prostoru na tvoření je darem z nebes a já si nestěžuji. Jediné, co postrádám, je velký stůl na střihání, ale to je jiný příběh, protože nevím ani o místě, kam bych si takový klenot doma umístila. Zatím se tedy musím spokojit se střihačským provizoriem – tedy podlahou.
Svoji šicí dílnu mám hned vedle ložnice, což oceňuji především tehdy, když se mi ráno podaří brzy vstát. Tehdy si jdu ještě v pyžamu pěkně „zašít“.

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?

Vždy se nemohu dočkat, až bude výrobek hotový a já budu moct fotit. Jak jsem v jiných ohledech trpělivá, tak v tomto ne. Proto jsou možná občas některé fotky ne zcela dokonalé, někdy jsou foceny za horšího počasí, někdy mají právě perfektní pozadí… já si ale nemohu pomoct. Jakmile je něco hotové, začnou mě svrbět prsty a já se nemohu dočkat, až zmáčknu spoušť, respektive tedy samospoušť. Své modely fotím vždy sama na sobě a co se týče toho, kdo je za objektivem, je to tak 50:50. Někdy mě fotí přítel, někdy se fotím sama... Většinou mám totiž představu o tom, jak by fotka měla vypadat, a tu představu jen těžko sděluji dál. Vidím ji prostě v hlavě.
Ráda pro své produkty vymýšlím jména a příběhy, chci, aby měl každý svoji duši, takovou svoji pohádku, kterou si zákaznice přečte a bude trochu okouzlena.

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)

Na Fleru se mi líbí, že se jedná o prostor, v němž se sdružují lidé, kteří ví, co to znamená tvořit. Ví, že to, co prodáváte, nelze ani v nejmenším srovnat s něčím, co se koupí v konfekci, protože vy jste do tvůrčího procesu dali nejen svůj čas, ale i své emoce, své prožívání, svoji duši. Neříkám, že prodávat rukodělné výrobky by se dalo srovnávat s postupným rozprodáváním se na orgány (zapomněla jsem zmínit, že miluji černý humor), ale ano, nemůžete prodávat to, do čeho jste dali kousek sebe, za stejnou cenu jako něco naprosto anonymního.

Co inspirativního můžete doporučit ostatním?

Začínajícím šicím nadšencům rozhodně doporučuji střihy od zahraničních nezávislých designérů. Střihy od společností, jako je By Hand London nebo Thread Theory (super zdroj střihů pánské módy), jsou skutečně báječné. Sice jsou dražší než střihy z časopisů, ale vždy jsou zpracovány s láskou a velmi osobním přístupem, kterého si cením.
Velkým zdrojem inspirace je mi i Instagram, kde sleduji již zmíněné společnosti (a mnohé další), šicí nadšence ze zahraničí, ale třeba i tkalcovny, kde se rodí mé milované vlněné látky.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

To, že jsem našla odvahu, rozhodla se si založit vlastní značku a začala podnikat – a nakonec to fakt všechno zvládla. Ono totiž i to, že má člověk vizi a skvělý nápad, nemusí vždycky stačit. Přežít všechny byrokratické procesy, seznámit se s tím, jak to v textilním podnikání chodí (všechno to označování výrobků, registrace tady a tamhle), občasné deprese, že to, co dělám, vlastně nemá smysl, a třeba si zkusit nějaký prodejní trh, to chce velkou dávku trpělivosti a kuráže!
Za každý další „největší úspěch“ považuji každý prodaný produkt. Měli byste vidět, jakou mám pokaždé radost!

A váš veliký sen? :-)

Snů mám nespočet, jsou malé i velké, troufalé a smělé. Přála bych si „prorazit“, chtěla bych si vydobýt stabilní místo na módním trhu, zpestřit českou módní scénu kousky ze „skutečných“ přírodních materiálů, mít stálé zákaznice, potkat úplnou náhodou na ulici dámu, která na sobě bude mít něco, co jsem ušila, chtěla bych se tváří v tvář setkat s někým, kdo bude z mých věcí stejně nadšený jako já.

klarkapaf

Fler.cz/klarkapaf

Jaký je příběh vaší tvorby?

To bylo tak, když jsem jako každý den vyrazila na procházku s mou fenkou Ťapkou. Šly jsme a šly, Ťapka pobíhala kolem a najednou se zastavila pod trnkami na spadlých podzimních lístečkách, které hrály všemi barvami. Na střední umělecké škole, kam jsem chodila, mě linoryt vždy bavil, ale dělali jsme vždy jen několikabarvé obrázky. Řekla jsem si, jestlipak půjde přenést můj barevný dojem na linoryt? Nějak to dopadlo. A jelikož mě výsledek uspokojil, tak jsme s Ťapkou startovaly s novými a novými pracemi. Vždy na procházce čekám, odkud zase vyleze nebo co udělá, že mě to natolik okouzlí, abych začala další linoryt.

Ráda linoryty ukazuji světu, protože některým lidem udělají radost, a to mám pak radost také. Takže kromě různých malých výstav, kam se dostane málo lidí, jsem se přihlásila i na Fler.cz a mám radost, když se koukám na výrobky a obrázky dalších povedených lidiček.
Nyní studuji na vysoké škole ilustraci a v linorytech pokračuji.
Nejvíce mě charakterizuje, že většinou mluvím o zvířatech. Jsem vegetariánka a až chorobný ochránce přírody.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?

To už jsem vlastně popsala výše. A když pak konečně přejdu od myšlenky k linorytu, užívám si, jak rýpu do úplně neporušeného lina, postupně ho ničím a z toho ničení nakonec vzejde obrázek. Vždycky ale počítám s variantou, že se dobrý výsledek nemusí dostavit, což už se také stalo.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?

Nemyslet na to, co musíte ještě udělat a co vás tíží za starosti. Tvorba je tu od toho, abyste se uvolnili a třeba si i vyčistili hlavu.

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?

Nápady se dostaví vždycky v lese nebo jinde v přírodě. Jsem v lese totiž pečená vařená, žádné počasí nám s Ťapkou není překážkou, abychom nevyrazily ven. Potom při práci si pouštím hudbu nebo rádio a občas i seriál nebo dokument o zvířatech (u lina se dá dělat víc věcí najednou), jenže někdy mě přepadne lenost nebo mě vyrušují papoušci, když začnou okusovat nábytek. Chvíli jim vyhrožuji, ale většinou to nepomáhá, takže to končí tak, že je musím zavřít do klece. Času mám dost, protože co musím stihnout, musím stihnout tak jako tak, takže můžu chvilku tvořit a potom to frčí, jak se zoufale snažím udělat ty „důležitější věci“.

Kde vaše věci vznikají?

Nejprve jsem tiskla na střední škole, kde je krásná grafická dílna a vše je stvořeno přímo pro tvorbu, je tam i lis, který práci usnadňuje a také sušák na grafické listy, který vypadá jako hora sklápějících sít, na které pokládáte papíry.
Později jsem se naučila tisknout i doma pomocí knihařské kosti nebo obyčejné lžíce. Tisknu přímo ve svém pokoji. Na stůl položím sklo, na něm připravuji barvy a vedle položím sololitovou desku, na ni lino, které naválím barvou a obtisknu na papír. Vpravo od stolu je sušák na prádlo, kam papíry věším za kolíčky. Ty jsem zase vypolstrovala houbičkou na nádobí, aby se do papírů nevytlačily značky. Za mnou je postel a křeslo pro Ťapku a skříň a police se spoooustou desek s výkresy, papíry, barvy a kdo ví, čím vším.
Když barvy čistím, všude je cítit terpentýn - a to hodně dlouho, i když větrám... Proto pokud tisknu večer, chodím spát do jiné místnosti na gauč. Z mého pokoje se stává grafická dílna.

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?

S nafocením mi pomohou spolužáci, sestra nebo to zvládnu sama a šup s tím na Fler. Ale jelikož jeden obraz trvá jeden až dva měsíce, nevyskytuji se tu zas tak často, tudíž na stránkách ještě nejsem moc zorientovaná. Ale zlepšuje se to!

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)

Kdyby se mi nelíbil, tak jsem se neregistrovala :). Je pěkné, že má každý člověk svou vlastní stránku a zároveň nikdy není daleko k dalším tvořivým lidem.

Co inspirativního můžete doporučit ostatním?

Mějte oči otevřené, nikdy nevíte, kdy se před vámi zjeví inspirace.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

Že se na mě Ťapka ještě nevykašlala, když ji vodím stále na stejné místo v lese a nutím ji a přemlouvám, aby si sedla přece tak, jak seděla předtím, a ať chvilku vydrží, vždyť si ji musím prohlédnout.

A váš veliký sen? :-)

Že Ťapky linoryty udělají radost i dalším lidem, a že se svých linorytů dočkají i naše ostatní zvířata.

bylajsemsukne

Fler.cz/bylajsemsukne

Jaký je příběh vaší tvorby?

Přešívání použitých oblečení, není to divné? Špinavé, ošklivé… není! Má to svoje kouzlo. Jak mi tu napsala jedna paní, je to pěkné, vdechovat nový život již užitým materiálům. Dostala jsem se k tomu cestou celkem jednoduchou, začala jsem nedávno šít (jako vedlejšák k mateřské dovolené), ale nechtělo se mi používat nové látky, když to ještě neumím… začala jsem tedy na věcech ze second handu a už u toho zůstala. Jen časem jsem z přešívání oblečení na oblečení přešla na přešívání oblečení na tašky. Už od první tašky jsem si říkala, že by bylo fajn je posílat dál (přeci jen co s desítkami tašek), takže jakmile jsem byla spokojená s jejich vzhledem a provedením, otevřela jsem si profil na Fleru.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?

Už samotné usednutí k čemukoliv je pro mě svátek, protože mám doma nonstop dvě malé děti. Takže když se k tomu jedná ještě o zasednutí k mým taškám, pocit je téměř nepopsatelný. Znamená to, že děti někdo hlídá a já mám čas pro sebe. Nicméně do samotné „výroby“ bych zahrnula i tu část, kdy musím vyrazit do second handu a tam nakoupit vhodné oblečení na tašky. To si také užívám, probírat se tím a hledat ty správné kousky. A úplně nejlepší část je, když si kolem sebe ty úlovky rozložím a kombinuji, co s čím bude nejlépe pasovat. Vlastně si hraji.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?

Pokaždé mě nejvíc nakopne pozitivní zpětná vazba, že se taška někomu líbí, že udělala radost… A jinak na tvoření taky musí být ta správná chvíle. Někdy si naplánuji, co všechno ušiji, a pak jen různě chodím, dělám strašně důležité věci, začnu najednou třeba mýt okna, a je jasný, že dneska z toho nic nebude.

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?

Budu tedy brát situaci, že děti jsou výjimečně někde mimo domov, protože jinak mě ovlivňují a neustále doprovází (doslova) právě ony :-)) Původně jsem si představovala, že zároveň budu poslouchat nějakou oblíbenou hudbu a bude to jedna velká párty. Budu stříhat, pak si přetancuju ke stroji, u toho samozřejmě nahlas zpívat… ve finále jsem zjistila, že mám nejradši, když je prostě jen ticho. A hrnek kafe. Dokonalá kombinace. Stárnu :-)

Kde vaše věci vznikají?

Ráda bych zde napsala, že v mojí vysněné dílničce, s dlouhým stolem na šicí stroj, se stolem uprostřed místnosti na řezání látek, s policemi a skříněmi plnými nezbytných pomůcek k šití… realita je taková, že celá akce probíhá nejvíce v obýváku na zemi a následné šití na jídelním stole. Musím být situovaná někde, odkud zároveň dokážu řídit i domácnost a děti. Ale jednoho dne bude určitě líp, já tomu věřím!

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?

Je to na vysoce profesionální úrovni… prvotní je tašku nafotit. Je fajn mít fotografii s taškou na reálné postavě, tedy na mně. Takže vyberu vhodné oblečení, aby k tašce pasovalo, následně si připravím stoleček, na stoleček hrnec, na hrnec hrneček a do hrnečku mobil (a to jako doopravdy…). Pak se před ten stoleček postavím a samospouští se vyfotím. Následuje ještě pár fotek samotné tašky. Následně se zamýšlím nad cenou, která musí zahrnovat celý proces od nákupu oblečení v second handu, jeho vyprání, následné vystřihování potřebných kusů a kousků a jejich sešívání… když mám vše vymyšlené a popsané, nahraji na Fler.

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)

Fler je skvělá prodejní platforma s dlouholetou historií a spoustou uživatelů. Já na něm nejvíc oceňuji to, že můžu vystavit zboží, aniž bych musela někde fyzicky celý den stát a prodávat. Což by bylo skvělé, ale nemám na to aktuálně časové možnosti. A i produktů mám pomálu. Také se mi líbí možnost topování, Fler show, apod. Určitě se tu dá vyhrát víc, ani jsem neměla ještě příležitost všechny možnosti prozkoumat. Též oceňuji mobilní aplikaci Fleru, na správu pošty a topování.

Co inspirativního můžete doporučit ostatním?

Mám pocit, že dneska není o inspiraci nouze. Ať už různé aplikace, Pinterest, Instagram… ale co se mého zaměření týče, tak je fajn kouknout se i tady na Fleru do kategorie recy-věci a inspirovat se, jak se některé materiály dají krásně znovupoužít a nemusí se hned vyhazovat.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

Celkový projekt bylajsemsukne. Že jsem do toho šla, otevřela si obchůdek na Fleru, že si někdo zboží koupil a napsal mi poté pozitivní hodnocení, to je úplně super!

A váš veliký sen? :-)

Zatím se soustředím na to, co je. Můj krátkodobý sen je vytvořit si k taškám letáček. A dlouhodobě? Ráda bych s mými taškami, nebo vůbec s myšlenkou upcyklace něco podnikala dál, ale co přesně, to budu muset teprve vymyslet... :)

Šikovná tlapička

Fler.cz/sikovna-tlapicka

Jaký je příběh vaší tvorby?

Jmenuji se Jana a jsem tvořivá duše. I když nemám žádné umělecké vzdělání, nejspíš nějaké tvůrčí geny mít budu. Můj pradědeček byl truhlář, který mj. vyráběl nábytek, a tak i já jsem se pustila do výroby nábytku, i když v jiném, mnohem menším měřítku – pro panenky.
Začalo to tím, že jsem se svým dvěma holčičkám rozhodla vyrobit domeček pro panenky. Vytvořila jsem si návrh jak domečku, který jsem vytvořila ze staré skříňky, tak i vybavení. Hledala jsem původně různě po internetu nějaký vhodný nábytek, ale prakticky jsem nic nenašla. A když už se něco objevilo, tak to bylo z nevkusného, často růžového plastu nebo jiných rozměrů, než jsem potřebovala. Proto jsem si došla k místnímu truhláři pro zbytky dřeva a navrhla první postýlku a sedací soupravu. Následovala jídelní souprava a jako vrchol jsem holčičkám vytvořila i kuchyňskou linku.
No a díky kouzlu internetu se o můj nábytek začali zajímat i ostatní lidé, a najednou přišly první zakázky. Dokonce jako první zakázka byl paradoxně gauč pro fretku, nikoliv pro panenku. :)

Zkusila jsem také se svými výrobky vyrazit na místní Vánoční jarmark, kde můj nábytek pro panenky také sklidil úspěch. Hlavně mě inspiroval můj soused, který má také tvůrčí dílnu, ovšem s výbornými a krásnými dorty. Podporuje můj obchůdek radou i propagováním mých výrobků (má ve své dortárně mé výrobky vystaveny). Bez něho by mě možná ani nenapadlo začít nábytek prodávat.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?

Vždy se těším na tvůrčí práci, ale kolikrát po celodenním shonu okolo dětí na ni nemám už po večerech sílu (a přes den klid). Když už si ke své práci sednu, mám vždy skvělý pocit, když se kousek povede. A projde kritickýma očima mých holčiček (kolikrát je musím přesvědčovat, že už mají nábytku v domečku dost, že si nemohou vše nechat).

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?

Určitě když to člověk dělá s radostí a láskou.

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?

Při uspávání svých holčiček často projíždím Pinterest a internet, kde čerpám inspiraci. Na nábytku pracuji převážně až večer, když děti spí. Ráda tvořím v klidu a bez neustálého zasahování a braní mi materiálu (děti mi vždy kostičky či další věci rozeberou a staví si z něj různé stavby či rovnou zařadí do domečku pro panenky).

Kde vaše věci vznikají?

Zatím tvořím na jídelním stole v kuchyni. Mám vše v krabicích, které vždy vytáhnu a pak zase sklidím. Plánuji do budoucna nějaký koutek v pracovně.

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?

Miluji detaily, takže mé fotky nábytku musí obsahovat i miniaturní dekorace v podobě kytiček, polštářků či koberců. Fotím je v kuchyni na podlaze (když zrovna není zaházená hračkami :-)).

Jak jsem psala výše, mým jakýmsi pomocníkem a inspirátorem je můj soused David Frank – cukrář a včelař. Když už jsem se rozhodla, že se tomu budu věnovat více než jen v rámci tvorby pro své děti, vymyslela jsem si název Šikovná tlapička, nechala jsem si od kamarádky nakreslit logo a navrhla jsem si vlastní vizitky.

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)

Ano, líbí se mi, je tu mnoho šikovných lidiček, a myšlenka prodeje vlastní tvorby a možnosti koupit si originální kousek přímo od výrobce, mi přijde jako skvělý nápad. Sama zde občas nakupuji.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

Vůbec to, že se mé výrobky líbí a lidé si je kupují.

A váš veliký sen? :-)

Jsem teprve na začátku a mám to spíš jako relax při mateřské, ale samozřejmě bych byla ráda, kdyby se můj nábyteček objevoval více v dětských ručičkách a dělal jim radost. Dřevo je přece krásný materiál.

Úvodní foto: Šikovná tlapička