Zajímaví nováčci na Fleru dnes ve složení, kdy kromě úžasných nápadů a skvostně zpracovaných materiálů hrají významnou roli ještě svaly a mužské charisma :-) Dřevo, beton a hlína v doprovodu pil, brusek, prachu a hrnčířského kruhu za pomoci síly, ohně a obrovského nasazení jsou tu! A ode dneška i nové otázky...

pskeramika

Fler.cz/pskeramika

Registrace: 27.7.2017
1. zboží: 2.8.2017

Jaký je příběh vaší tvorby?
Můj příběh začal asi před devíti lety na dovolené v jižních Čechách. S rodiči jsme se z Rapšachu vypravili na kolech k nedaleké zaplavené pískovně. Po cestě jsme narazili na keramickou dílnu Martina Hadravy a nemohli jsme jet dál bez její návštěvy. Uvnitř byly police plné keramických květináčů, hrnků, konviček a spousty dalších pozoruhodných věcí. Středem celé dílny byla obrovská Kasselská pec, která mě neskutečně nadchla. Byla tak velká, že jsme do ní všichni vešli a ještě zbylo spousta místa.
Po návratu z dovolené jsem se hned přihlásil do keramického kroužku v „ZUŠce“. Hned od začátku mě zajímal hrnčířský kruh, na kterém jsem si přál naučit se točit. Během prvního roku jsem se k němu ale dostal jen párkrát, a tak mi děda vyrobil můj vlastní kruh. Byla to taková malá bedýnka z šicího stroje a pračky, která za chodu vydávala děsivé zvuky a celá se třásla. Dnes si už nedokážu ani představit, jak jsem na něm mohl něco vytvořit. Nicméně jsem se na něm naučil základní techniku točení a později si pořídil SHIMPO – krále mezi hrnčířskými kruhy. Dnes se mi keramičtí kolegové diví, že točím obráceně, než je u nás běžné. Tenkrát jsem ale neměl na výběr, protože se můj podomácku vyrobený kruh točil pouze jedním směrem.

V roce 2010 mi děda postavil první pec na dřevo. Byla celkem malá, takže jsme v ní pálili dost často a příliš se nám nedařilo dosahovat vyšších teplot. Postavili jsme tedy druhou pec, tentokrát už o něco větší, ve které jsem vypaloval na teploty okolo 1100-1200 °C. Čím dál víc mě ale lákalo vyrábět kvalitnější zboží z kameniny a porcelánu, který se pálí na teploty od 1250 do 1350 °C, a tak jsme postavili třetí, půlkubíkovou skládačku, z pěnošamotových cihel.
Zprvu jsem vyráběl všechno možné, než jsem přišel na to, co mě opravdu baví. Tím je čajová keramika. Mám rád čaj, čajové obřady, a tak si pro ně vytvářím své vlastní náčiní. Asi nejraději tvořím čajové konvičky, misky a slíváčky. Občas ale potřebuji trochu změnu a vytočím pár metrových váz nebo květináčů do zahrady.

V dřevopaličství jsem tak trochu samouk. Vše jsem se od začátku učil metodou pokus-omyl. Myslím si, že je to nejlepší způsob, jak si něco opravdu osvojit. Těch rozbitých a nepovedených věcí bylo tolik, že by to ani nešlo spočítat. Chybami se ale přeci člověk učí…
Dnes studuji čtvrtý ročník na obchodní akademii a přemýšlím, jak budu ve své tvorbě dál pokračovat…

Jaké to je, když usedáte k výrobě?
Cesta od hroudy hlíny k čajové konvičce je docela zdlouhavá záležitost. Nemalé ulehčení práce pro hrnčíře je, když si keramickou hlínu koupí připravenou, zabalenou v igelitových pytlích. Já to také tak dělám. Občas si ale hlínu nakopu někde v přírodě, rozplavím, zbavím nečistot, nechám odeschnout a důkladně prohnětu. Je s tím práce, ale výsledek stojí za to! Výrobky z takovéto hmoty jsou ještě více živější… Sem tam z nich při výpalu vyteče křemenné zrnko nebo kousek železa a každý výrobek se tak stává ještě originálnějším.
Ke kruhu usedám každý rok až na jaře, když už je venku hezky, protože vyrábím venku na zahradě. Výrobky točím až do podzimu a během té doby průběžně pálím. Není to jen tak naplnit celou pec. Zabere to dost času – do jednoho výpalu se totiž vejde až 250 misek - konviček a hrnků… Letos jsem se ale činil a zvládnul jsem čtyři výpaly.

Kromě hlíny si také sám připravuji vlastní popelové glazury. To mě na keramice baví nejvíc. Je to opravdová alchymie. Popel se nejdříve musí vyčistit – proplavit, aby z něj zůstaly jen ty nejmenší částečky. Rozmíchá se ve vodě a promývá se přes velmi jemné glazurní sítko. Když je popel vyčištěný, musí se nechat usadit a pak usušit, aby se dal přesně navážit do receptury. Ta se většinou skládá, kromě jiných přísad, z živce a křemene. Každý popel je jiný – liší se hlavně podle druhu spálené rostliny, ale také hodně záleží na minerálním složení půdy, ve které rostlina vyrostla. Proto si na každou novou glazuru udělám až deset variant a z nich vyberu jednu, která vyjde nejlépe. Ani pak ale není vyhráno. Konečný vzhled výrobku ovlivňuje spousta dalších faktorů – místo v peci, kam se výrobek umístí, atmosféra uvnitř pece během výpalu, teplota, které se dosáhne, a dokonce i počasí během výpalu. Většinou se nepodaří, aby výpal vyšel stejně nebo alespoň podobně, jako ten předchozí…

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?
Důležité na celém procesu je nic neuspěchat. Všechno potřebuje svůj čas!
Například výroba jedné čajové konvičky. Vše začíná přípravou hlíny. Ta se musí důkladně prohníst, aby byla v celém svém objemu stejně tuhá a zbavila se vzduchových bublinek. S hlínou usedám za hrnčířský kruh a vytočím jednotlivé části – tělo konvičky, hubičku a pokličku. Vytočené polotovary nechám do druhého dne odeschnout, abych je mohl „obtočit“ a sestavit dohromady. Nakonec konvička dostane ouško. Když je konvička hotová, nechá se týden pomalu sušit. Pak může jít poprvé do pece. Po přežahnutí se omyje od prachu a naglazuje. Pak putuje do pece podruhé - tentokrát ale musí být podložená speciální hmotou, aby se při výpalu nepřilepila. Výpal trvá přibližně 12-14 hodin. Teplota musí stoupat pomalu a na konci je až několikahodinová výdrž. Po dosažení požadované teploty se zavřou všechny otvory pece a nechá se tři dny chladnout. Tím končí proces výroby…

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?
Nemám rád ticho. Nedokážu si představit život bez hudby. Podle toho to vypadá i u mě v dílně. Hudba mi dodává energii pro práci a dobrou náladu. Inspiraci hledám v přírodě. Baví mě přírodní odstíny a tvary. Líbí se mi styl japonských mistrů. Snažím se, aby každý můj výrobek byl co nejlehčí a tvar co nejpraktičtější. Těší mě, když konvička perfektně lije a nikde takzvaně „necintá“ …

Kde vaše věci vznikají?
Jak už jsem psal – na zahradě mám letní dílnu, ve které tvořím, a taky pec na dřevo. V dílně mám trochu problém s místem. Hotové výrobky proto skládám na sebe do komínků… Vypadá to děsivě, ale místa to ušetří hodně! Bylo by super mít nějaké staré stavení – velkou stodolu se spoustou místa. To by se hned jinak tvořilo!

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?
Hned, jak výrobky vyndám z pece, roztřídím je, nacením a vyberu z nich, které poputují na Fler a které na trhy. Při focení se snažím, aby každá věc co nejvíce vynikla a vypadala na fotce dobře. Líbí se mi přírodní pozadí – dřevo, zeleň, ale ani stará cihlová zeď nevypadá špatně. Trochu ještě bojuji s kvalitou fotografií. V originále vypadají dobře, ale když je nahraji na internet, kvalita se dost zhorší. Musím to ještě vychytat!

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)
Líbí se mi rozšířenost mezi kreativci všeho druhu. Vždy, když sháním cokoliv rukodělného, najdu to na Fleru :-)

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?
Asi to, že moje výrobky teď vypadají tak, jak vypadají. Mým snem vždy bylo vyrábět věci, které by lidé používali, které by se jim líbily. Myslím, že se mi to vyplnilo. I tak ale pořád bude co zdokonalovat a objevovat!

A váš veliký sen?
Jednou bych se chtěl podívat do Japonska. Pobýt pár dní ve staré keramické dílně, potkat se se starým keramickým mistrem a přiložit ruku k dílu při výpalu velké pece… :-)

 

 

MichaelS

Fler.cz/michaels

Registrace: 7.8.2017
1. zboží: 7.8.2017

…Beton – stane se předmětem rozhovorů vašich návštěv. Uchvátí. Každý výrobek je jedinečný, exkluzivní. Velmi trvanlivý materiál. Navíc v každém kousku je vidět rukopis řemeslníka.

Já se k němu dostal poměrně velkou náhodou… Chtěl jsem předělat kuchyň a hledal inspiraci na googlu. U jednoho obrázku, u leptané betonové desky, byl popisek „concrete countertop“. Myslel jsem, že se jedná o chybu, že takto beton nemůže vypadat. Tak jsem googlil dál a zjistil, že existují krásné výrobky vyrobené z betonu. Chtěl jsem si takový kousek také vyrobit. A tak po půl ruce náročného studia vznikly první dostatečně kvalitní výrobky. Našel jsem lak, který zásaditý beton dostatečně ochrání před kyselým prostředím kuchyně, a vyvinul směs, která umožní výrobu např. stolových desek tenkých pouhých 15 mm. Z člověka, co míchal beton „dvě lopaty písku a lopata cementu“ se stal řemeslník, co vyrábí beton s odolností v tlaku 110 až 120 MPa.
Obchod na Fleru jsem si otevřel proto, že se výrobě betonových výrobků chci věnovat naplno. A Fler je dobré místo, kde začít.

Pouhé 2 cm tenký monolitický stůl z betonu. Více než čtvrt tuny zátěže. Ani se nehne.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?
Rituály žádné nemám. Práce rukama mě uklidňuje, odpočinu si při ní. A také mě těší fakt, že materiál vydrží věky. A když někoho třeba taková miska omrzí a vyhodí ji, tak se s tou miskou nic nestane – nepopraská, neshnije, nezreziví. Aby ji člověk rozbil, tak na to musí vynaložit značné úsilí. A kdo ví? Třeba tu ty věci budou i za tisíc let.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?
Nevzdat se při neúspěchu. Člověk se nejvíce naučí tím, co udělá špatně. Dokud člověk např. nepředávkuje směs plastifikátorem, tak do té doby pořádně neví, jak funguje. A taky se nenechat odradit okolím. Kolikrát jsem slyšel, že to doma nejde vyrobit, že to zvládnou jen velké firmy apod. A světe div se, jeden člověk zvládne takřka to samé, co už fungující firma.

Jídelní a designové pracovní stoly z betonu.

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?
Při práci většinou poslouchám playlisty z Youtube. Od vážné hudby, přes různé soundtracky k filmům (když mě zaujme hudba u filmu) až po techno. Jediné co nezkousnu, je česká dechovka … Při práci potřebuji být sám – otázky typu „co děláš?“ nebo „kdy to bude hotové?“ apod. od rodinných příslušníků mě dost ruší – doslova mám pocit, že by mi „praskla žilka“ :-))

Kde vaše věci vznikají?
Doma ve staré dílně po dědovi. Ze začátku mi stačila, ale teď už je malá. Všude samá chemikálie, přísady nebo „vercajk“. Těch věcí už mám tolik, že to nelze ani pořádně uklidit. Budu se muset přestěhovat.

Výroba formy na atypický kuchyňský dřez.

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?
Zatím nemám nějaký vyhrazený styl pro focení, spíš dělám fotky podle toho, jakou mám náladu, co mě napadne. Focení je vůbec nejtěžší. Můžete mít sebelepší produkt, ale když ho nedokážete pořádně nafotit, tak je to problém. Neřekl bych, že přímo „válčím“, ale velká překážka je, že lidé ještě pořádně pohledový beton neznají. Při slovu „beton“ si představují nějakou polorozpadlou zeď, elektrický sloup apod. Něco ošklivého. A poté, když to vidí na vlastní oči, tak nevěří, že je to beton. Věci z betonu jsou krásné na pohled a příjemné na dotek.

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)
Na Fleru inzeruji teprve chvilku, takže nemůžu moc posoudit jeho kvality. Líbí se mi na něm, že je to obchod s hand-made zbožím a kupci to očekávají. A také je to podle mě dobrý způsob, jak se zviditelnit, jak dát o sobě vědět.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?
Asi tu cestu od ničeho k něčemu. Jako první věc jsem si musel koupit kladivo a teď vyrábím nádherný nábytek a bytové doplňky z betonu. Klasický beton je voda, písek a cement. V pohledovém betonu máte 11 i více přísad s tím, že jedna ovlivňuje druhou. Vybalancovat všechny složky směsi do funkčního celku je docela oříšek.

Výroba vzorku směsi.

A váš veliký sen?
Živit se pouze výrobou věcí z betonu. Stoly, židle, různé druhy osvětlení, kuchyňské desky… To vše se dá z betonu vyrobit a vypadá to velice úchvatně. A taky aby se beton dostal do povědomí lidí jako materiál, který je velice zajímavý a krásný.
Určitě bych chtěl vyrábět atyp věci, ne žádnou sériovou výrobu. Výrobky z betonu jsou všechny dělané ručně a každý je díky technologii originál. Momentálně jednám s architekty, pro které bych vyráběl kuchyňské desky… takže doufám, že to klapne.

 

 

Dřevěné sochy MK

Fler.cz/drevene-sochy-mk

Registrace: 6.9.2017
1. zboží: 6.9.2017

Jaký je příběh vaší tvorby?
Můj příběh je jednoduchý, odmala jsem byl fascinován dřevem. Už jako náctiletý jsem se snažil tvořit své první výrobky, které hodnotili moji rodiče – ne vždy zcela pozitivně, ale právě to bylo to, co mě hnalo neustále dopředu, učit se od těch nejlepších, zdokonalovat se a krok za krokem jít za svým snem.
Rád na sobě pracuji, potřebuji být neustále v pohybu. V práci se dřevem se mohu seberealizovat. Není nic hezčího, než „obyčejnému“ kusu dřeva vdechnout život a svým zákazníkům udělat radost, možná splnit i jejich sen mít doma něco, co je potěší.
Mé sochy už krášlí nejednu zahradu dokonce i v zahraničí.

Co způsobilo, že jste si otevřel obchod na Fleru?
Byl mi doporučen mojí přítelkyní jako seriózní, úspěšný a plný jedinečné inspirace.

Jak a kde vaše výrobky vznikají?
Při práci s motorovou pilou mám pocit radosti - vznikne něco nového, originálního, podle mé představy nebo představy mých zákazníků a o to je to silnější, že to mohu vyrobit vlastníma rukama. Mám rád vůni dřeva, potřeboval bych pracovat za každého počasí, mít svůj vlastní přístřešek. Teď mě momentálně počasí velice ovlivňuje, protože vše, co tvořím, vzniká pod širým nebem, i když i to má pro mne své kouzlo.



Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?
Pro mne je nejdůležitější rodinné zázemí a podpora mých nejbližších. Jsem přesvědčen, že pokud do své práce vložím nejen talent, ale i srdce, dokážu všechno, o čem sním.

Co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?
Nejvíce mne ovlivňuje příroda, bydlíme v malé vesničce obklopené lesy. Mám potřebu hned po probuzení vzít do rukou pilu a začít tvořit. Velice mě naplňuje vymýšlení nových námětů a také zájem o mé výrobky.

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :)
Fler se mi líbí moc a moje výrobky tady chybí, a proto jsem dal na doporučení mé přítelkyně, která obchodu rozumí a také ji živí.

Co inspirativního můžete doporučit ostatním?
Buďte šťastní, jako jsem já, nebojte se občas riskovat a jít za svým snem, to ostatní je obchodní tajemství :)

Co považujete za svůj top úspěch?
Za svůj životní úspěch považuji, že jsem díky svým výrobkům našel svoje životní štěstí.

Co je váš velký sen?
Nic není pro mne víc než šťastný život s lidmi, které mám rád, a dělat práci, která mi nejen vydělá peníze, ale také mne baví a naplňuje a samozřejmě se líbí a těší ostatní.

 

 

cupak-design

Fler.cz/cupak-design

Registrace: 21.9.2017
1. zboží: 21.9.2017

Jaký je příběh vaší tvorby?
Vždy jsem miloval malbu, kresbu a ruční zpracovávání nejrůznějších (především přírodních) materiálů. Tento zájem jsem zdědil od svého otce - sochaře a designéra. A zřejmě díky těmto vlivům a vlastním sklonům jsem se rozhodl vyrábět zcela originální nábytek. Pokouším se vytvářet věci - objekty - nábytek a propojovat v nich vše, co mě baví a co jsem se naučil. Pojmout stolovou desku jako malířské plátno nebo grafický list, konferenční stolek jako sochu nebo objekt, který má i funkční uplatnění. Pro výrobu nábytku často používám masivní dubové desky o tloušťce až 30 cm. Také lze stolovou desku zhotovit z jediného kusu dřeva starého několik set let.

  

Jaké to je, když usedáte k výrobě?
Jsem workoholik. Když nepracuji, tak jsem vyloženě nesvůj, v hlavě víří tisíce nápadů a vím, že je všechny zpracovat nestihnu. Tak se snažím svůj čas nepromrhat :-) Zatopím si v dílně, zapomenu na čas a jdu tvořit. Práce to není lehká, pracuju často s obrovskými, těžkými dubovými deskami, takže po celodenní práci mám ruce jako v ohni, ale když se můj stůl/objekt povede podle mých představ, tak jsem šťastný.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?
Určitě invence a chuť tvořit.

A co vás v tvorbě ovlivňuje a doprovází?
Je to různé. Někdy mě napadne stůl, když vidím pěkný kus dřeva. Jindy mě zaujmou stejnoměrné odřezky akátového dřeva a napadne mě udělat z nich něco jako intarzii na stůl, nebo jsem měl nutkání vyrobit složitý stůl z nerezu s dutými nohami a skleněnou deskou. Od práce mě vlastně odklání akorát malý syn, ale teď už chodí do školky, takže času mám relativně dost a zdá se, že mi v synovi roste zručný následovník :-)

Kde vaše věci vznikají?
Vloni se mi podařilo získat budovu staré malotřídní školy pod Radhoštěm s nádhernou věkovitou lípou na zahradě. Trávíme tam s rodinou v podstatě každou volnou chvíli. Z jedné třídy jsme udělali galerii, aby bylo možné stoly fotit a nabídnout, a z druhé třídy je prostorná dílna, moje království. Patnáct let zanedbávanou zahradu se snažíme zkultivovat, žena neúnavně vytrhává ostružiní, kopřivy a bodláky a občas narazíme na překvapení, jako je venkovní taneční parket či antukové hřiště pod 10cm vrstvou nánosů. Synovi jsem na zahradě vyrobil stromový domeček, aby si mohl přivést kamarády a měli si kde hrát...

Jak vypadá cesta vašeho výrobku na Fler?
Svoje výrobky fotím v galerii, kterou jsem pro tyto účely vyrobil vedle dílny. Nejprve jsem se je snažil fotit sám, ale nemám na to správnou osvětlovací techniku, a tak jsem oslovil kamaráda, profesionálního fotografa, a je to opravdu znát. Jinak mi velmi pomáhá moje partnerka.

Líbí se vám Fler? Co konkrétně vás na něm okouzlilo? :-)
Fler je velmi povedený portál pro tvořivé lidi, které by nebylo možné na internetu dohledat. Líbí se mi ta různorodost profilů a výrobků na jednom místě.

Co inspirativního můžete doporučit ostatním?
Moc se mi líbí hravé a roztomilé produkty prodejců na Fleru, tuitui a protože mám rád len, tak mě zaujal NiPA Ateliér. Jinak mám rád porcelán Studia Piršč - GOLDFINGER, poctivou keramiku od modrakeramika, kresby a malby Reginaland art -  a samozřejmě sleduji řadu sochařů a landartistů, jako jsou Peter Randall-Page, Andy Goldsworthy, Johny Clasper, Lee Jae-Hyo...

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?
Možná to zní prostě, ale za největší úspěch považuji to, že můžu dělat, co mě baví.

A váš veliký sen?
Chtěl bych spolupracovat s architekty či interiérovými designéry například na ozvláštnění hotelových komplexů. Umím si představit svůj originální stůl například jako kontrapunkt k čistým a strohým liniím moderních staveb. Rád bych také své věci dělal přímo na míru konkrétnímu prostoru, místu či člověku :-)

  

 

Doufáme, že se vám náš dnešní výběr líbil :)