A je to tu! Nedávno jsem si zrovna říkala, že by stálo za to, zdokumentovat CELÝ proces tvorby a renovace nábytku, který pod značkou KEPORKAK FURNITURE vytváříme. Vrhli jsme se do toho před rokem, po hlavě a jen ve dvojici - s Ondřejem Tvrzníkem. A skvěle nám to šlape! Neskutečně nás to baví a doufáme, že to na vás dnes také trochu 'dýchne'. A právě celý ten proces tvorby - od zničeného a někdy i smradlavého kusu - po zbrusu nový voňavý kousek. To je podle nás to nejzajímavější na té naší práci. Ten vývoj. Ta změna, kvůli které to vlastně děláme:)

A proto jsem si řekla, že tento taburet prostě nafotím! A hezky od začátku až po finální výrobek. Byla to pro mě dřina, mít mobil stále po ruce a nezapomenout každý důležitý krok patřičně zdokumentovat. A také se u toho snažit nerozbít mobil. Pokaždé si sundat rukavice a cvak! Ale nafoceno je, a myslím, že snad i zajímavě a inspirativně:) 

No, tak který to krasavec k nám do dílny vlastně doputoval? Byl to jeden taburet až ze Šumavy, z jednoho starého domu od milé staré paní. Ten dům se prý vyklízel. Vše muselo pryč. Tak jsme se ho ujali. Viděli jsme ho na fotkách a hned nám padl do oka. Máme totiž rádi jednoduché a účelné tvary. A k tomu masivní dřevo s krásnou kresbou? Úžasné! Také příběh každého kousku, co se nám dostane pod ruce, je nezapomenutelný. Vždy se rádi vyptáváme a sosáme informace, kdo na tom seděl, kdy, kde a kým byl nábytek kupován...

Celkem oříšek byl (zase!) sehnat pěknou potahovou látku. Ono se to nezdá, ale kvalitních a pevných potahových látek je jako šafránu, pokud tedy nechcete dát za metr i několik tisíc. A tak stále hledáme pro každou novou čalouněnou věc tu 'pravou' neokoukanou potahovou látku. Musí se nám do celkového konceptu produktu také hodit. K tomuto velmi stařičkému taburetu jsme vybrali šedivo-béžové velké květy s béžovou linií. Látku nám utkala jedna česká firma a musíme říci, že po rozbalení byla ještě hezčí než na obrázku! Líbí se nám, když látka překvapí ještě něčím dalším, zde je to velmi zajímavý detail, zblízka je povrch trochu plastický a šedivé květy jsou měkké a příjemné na dotyk. Barvy jsou syté a materiál opravdu odolný - látka má hmotnost 550 g/bm.

Tak, tady je, zatím to takový fešák není, ale brzy snad bude! Nejprve jsme chtěli zjistit, čím je vlastně vyplněný sedák. Byla tam původní péra a popruhy. Péra byla v dobrém stavu, u popruhů se to bohužel říci nedalo. No, nevadí, jde se 'kuchat', jak tomu já říkám. Obrnila jsem se rukavicemi a i respirátorem, protože se při této činnosti velmi práší. Záleží na typu staré výplně. Většinou jsou ztrouchnivělé, polité a všelijak zničené.

Nejdříve jsem se snažila uvolnit staré popruhy a vyndat péra. Nezdá se to, ale je to celkem boj, především u starých zrezivělých hřebíčků, které se lámou a nechtějí ven. 

Péra jsou v pořádku venku ze sedáku a čekají na své nové popruhy. Vnitřní výplně měly konzistenci prášku do pečiva. Už si doma nikdy nebudu stěžovat na prach, když vím, jak se prášilo tady!

Voilà! Vše měkké zmizelo a je to na vyhození. Posaďte se u nás, prosím! :)

No :) ... Je to asi můj takový defekt z této práce, ale když vím, co obsahují za nechutnosti obsahy starých čalouněných výrobků, tak bych si sama třeba staré křeslo nepořídila s tím, že bych na něm bez výměny výplní mohla v klidu sedět. V tomto taburetu jsme sice nic nenašli, ale náš minulý úlovek z jednoho křesla byl: obal od 'kdysi' tatranky se zbytky, malé hračky, někdy i československé mince nebo natáčky do vlasů, ostříhané nehty ... prostě cokoli, co mohlo za ta léta napadat do záhybů čalounění. Hodně je na nábytku poznat, jestli měl dotyčný domácího mazlíčka :)

Nehledě na to, že každý materiál má omezenou životnost, což platí i u výplní a potahových látek. Také čistění textilií použitých na nábytku je mnohdy problematické a není vždy stoprocentní. Tady ještě jedna fotka vnitřní výplně.

Teď přichází na řadu odstranit - doslova hřebíček po hřebíčku - starou látku a připravit si pouze dřevěnou kostru na nové čalounění. U této činnosti mě vždycky den na to bolí obě zápěstí, člověk dělá úkony, které zas tak často nedělá. 

Asi jsem moc zabrala za nějaký hřebík a konstrukce se mi rozlomila!! No, alespoň jsme na to, že potřebuje zpevnit a slepit, přišli hned. Nevadí, musím vyndat zbytek hřebíků a pak se bude lepit. 

Takto vypadá odčalouněný taburet připravený na nové výplně. Nejdříve s Ondrou znovu pevně slepíme dřevěnou konstrukci. Ještě že jsme si nedávno pořídili extra velké upínáky, opravdu se hodí. 

Ještě jsem v úvodu zapomněla dodat, že dřevo - tedy nohy - jsem ručně zbrušovala už předtím. Starý lak nešel moc lehce dolu, ale vytrvalost a spousty brusného papíru hrubosti 80 to zachránily. Vykouklo na mě moc pěkné dřevo se zajímavou kresbou. Zdá se mi ale světlejší, než bych si představovala. Pořídila jsem si proto mořidlo CEDR a to dřevíčko trochu domořím. Dostalo pak ještě dva nátěry odolným matným lakem. 

Nové popruhy jsme s Ondrou připevnili pomocí spon, které běžně používám na čalounění. Drží velmi dobře, ale pro jistotu jsme přidali ještě do každého popruhu několik hřebíků s velkou hlavou. 

Péra jsme znovu připevnili na popruhy - každé je na několika místech přišito. Mezi sebou jsou svázané a upevněné také k jakési kovové obruči, která drží celkový čtvercový tvar. Tady u vyvazování je potřeba hodně síly, ale i pečlivosti. Vždycky zkoušíme sedák tak, že si na něj hodně sedáme a pérujeme, zkoušíme, zda vše drží jak má a jestli nedělají péra nějaký zvuk, to při sezení není zrovna příjemné. Vnitřní výplně jsou z gumožíně, netkané textilie a navrch je daný čalounický molitan.

Přichází na řadu šití. Látku jsem si předem rozvrhla a rozměřila. Je velmi pevná, a tak se mi šije opravdu moc pěkně. Vždy to hned zkouším přímo na taburetu a případně něco doupravím.

Když už víte 'jak na to', čalounění vám nezabere tolik času. Navíc, když jste dva a máte všechen potřebný materiál, práce jde ještě lépe od ruky! Zespodu dáváme také potahovou látku. Nejen, že to vypadá lépe, když se taburet nadzvedne, ale i celý tvar se tím opticky zacelí. Navíc neuvidíte popruhy a péra. 

Nemohla jsem si ale pomoci, když jsem taburet otočila na nohy, celý tvar mi přišel moc jednoduchý - čtverec. Prostě čtverec. Látka je sice vzorovaná a výrazná, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že mu 'něco' chybí. I když to tedy původní taburet neměl, rozhodla jsem se ho ozvláštnit proužky.

A TADY JE! Finální vzhled taburetu. U věcí, které se prodávají přes internet, je fotografie vlastně to nejdůležitější. Špatnou fotografií můžete celý výrobek shodit a všechna práce pak přijde vniveč. Samozřejmě barvy na každém monitoru vypadají trochu jinak. Důležité je, aby výrobek na fotce vypadal stejně jako v reálu, o což se při focení snažíme především. 

A fešák je na světě :-)

Snad vás to bavilo, jako nás

 

 

Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!