Z Klářiny tvorby je vám na první pohled jasné, že tahle žena bude pěkný živel. Rozhovor to potvrzuje. Seznamte se se značkou ZICHR. ;)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Pěkný den či noc. :) Jmenuji se Klára, pocházím z Příbrami (které s oblibou říkám Uranov nebo Příbka) a je mi čerstvých 26 let. Nedávno jsem úspěšně dokončila vysokou školu a téměř okamžitě po státní zkoušce jsem si uvědomila, že ten konec, ke kterému jsem prakticky celý dosavadní život směřovala, je vlastně zase opět jen další začátek. A tak se teď těším, co nového se bude dít, a věřím, že každý den vždy může přinést něco pozitivního.
Jsem nesmírně bohatý člověk, protože mám kolem sebe několik blízkých lidiček, kteří mne nikdy nenechají ve štychu… a jsou to samé ženy. :) Miluji kávu, chai latté, hermelín v jakékoliv podobě a úpravě, imiglykos, sladké dortíčky, puntíkatou tapetu ve svém pokoji, Lisbeth z filmu „Muži, kteří nenávidí ženy“, letní večery, Vypsanou fiXu, pičudky, hrnečky nePlecháčky, červenou barvu a mnoho dalšího. Dokážu akceptovat leccos, s čím se však těžce vyrovnávám, je lež a přetvářka. Jsem typický zrozenec znamení ryby. A taky už chápu, i když se mi to někdy těžce přijímá, že beze změny není posunu.

Jak jste se dostala k tvoření?
Když nad tím tak přemýšlím, vše byla velká souhra náhod. Nikdy jsem nebyla extra tvořivé a umělecky nadané dítko. Netíhla jsem k výtvarným činnostem a vrcholem mé tvorby bylo tak maximálně zdobení vánočního cukroví nebo nakreslení domečku jednou čarou. Střední školu jsem bezprizorně pronudila.
První světýlko se objevilo po mém nástupu na brněnskou Masarykovu univerzitu. Ten rok tam byl hodně osamocený, a tak jsem se rozptylovala na internetu, kde jsem narazila na jeden blogovací server a postupně si tam nacházela své oblíbené pisálky. A do toho mi náhoda přihrála vystajlovaný drsňácký rebelský blog a najednou to cvaklo a já se po dvaceti letech života konečně našla.
K samotnému vlastnímu tvoření to ještě byla dlouhá cesta, ale tahle Katka mi změnila život víc, než možná tuší. :) Je to taková moje kmotřička a já jsem nesmírně ráda, že mi ji život přivál do cesty, byť se známe především virtuálně. Nad její tvorbou jsem žasla, protože do té doby jsem měla krejčovinu a švadlenkovství za stagnující obor, který chrlí nudné modely z nepěkných látek, kde jsou vrcholem designu záševky. A najednou tu byl někdo, kdo doma, na koleni, bez absolvované školy, tvořil naprosto profi, nápadité, neotřelé modýlky. Po čase a několika internetových průpovídkách mě Katka nakopla a povzbudila, ať to také zkusím, že na tom nic není. A já to tedy zkusila. :)

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Toť otázka, co je myšleno tím profesionálně? Mluvíme-li o podmínce absolvování oborových škol, pak nikoliv. Mluvíme-li o formě činnosti (vedlejší, hlavní), pak předtím ne, nyní ano a do budoucna zřejmě ne. Jedná-li se o podání nejlepšího výkonu, kterého jsem v daný okamžik schopna, pak ano. :) A kolik času tvorbě věnuji? Mnoho. Tvořím, i když netvořím. :)

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Primárně se věnuji šití textilu, konkrétně dámských oděvů. Každý kousek vzniká jako jedinečný originál. Nerada se opakuji, i když někdy se samozřejmě se zákaznicemi domluvíme na modifikaci určitého kousku, který je už třeba prodaný nebo velikostně nevyhovující.
Šití mě chytilo především proto, že se jedná o techniku, která na počátku vyžaduje vyšší investici a notnou dávku trpělivosti. A nikdy nejste u konce, protože pořád víte, že toho hodně moc neumíte, zvlášť bez absolvování oborové školy. Na šití mě baví ten přerod 2D objektu (střihu, látky) ve 3D objekt (hotový kousek). A vlastně celý proces výroby, od výběru látek (kterých není nikdy dost a těžká závislost je samozřejmostí), přes samotné šití, následné focení až po samotnou komunikaci se zákazníkem, je živoucím a vždy jedinečným dějem.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Typicky sedím v autobusu na cestě mezi Prahou a Příbramí. Sedím u okýnka, dívám se z něj, ale nesleduji cestu, kterou z tohoto místa znám už příliš dobře. Myšlenky plynou, mozek si řeší bolístky i radosti, často nevědomky, tak nějak beze mě. A najednou se objeví, ani nevím kde/jak/proč, múza/múzák a nápad je tu. :) V ideálním případě mám papír a alespoň jednu propisku k zaznamenání, v méně ideálním případě se pokusím nezapomenout, v neideální situaci po čase vše mizí v útrobách mé paměti.
Samotný proces tvorby je poté již jasně daný, respektující daný „návrh“, málokdy se odchylující. Mám ráda víceméně jasnou představu již předem. Bez představy se motám jako duše bez těla a nakonec většinou neudělám nic. Při samotném šití nejásám až do posledního stehu, protože nejednou má příliš brzká radost byla odměněna pokaženým výsledkem.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?'
Můj, mojí mamky, mojí ouvalský „ségry“ a konkrétních nakupujících.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Ráda mám mnoho tvůrců a každému, kdo něco tvoří vlastníma rukama, fandím. Vypíchnu tak opravdu jen ty hodně hodně oblíbené. RARA, protože je prostě nejlepší. Cha, protože je to mamka s osobitým šmrncem. MyObsession, protože jsou to holky zvrhlý. Ophelia without eye, protože její lolita sukně jsou k sežrání. Pan Mon, protože má svý čarodivný monovský světy a taky miluje Vypsanou fiXu. PipiPunk, protože chci jejich punčocháče. Hubi, protože studuje mou alma mater a dělá v šití neuvěřitelné pokroky, a to mě dost baví. A samozřejmě hebké MIN-KYX, protože se na tom podílím.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
To se nedá takto jednoznačně říct. 99 % mých výrobků jsou jedinečné originály a každý tak má něco do sebe. Nelze tedy upřednostnit jediný před ostatními. Mám radost z každého kousku, který se mi povede k mé spokojenosti.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Přiznávám, ač nerada, že jsem spíše tou kovářovou kobylou. Pár svých kousků mám, ale většinou veškeré realizované nápady, i když jsem je primárně šila pro sebe, postoupím do nabídky svým zákaznicím. A tak velmi ráda nakupuji a nosím výrobky jiných šikovných tvůrců z Fleru.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Setkávám se s kamarády, jezdím na výlety, chodím do kina či divadla, ráda si zajdu na výstavu nebo designovou akci. S oblibou strávím večer na kvalitním klubovém koncertu. Mým letošním předsevzetím je naučit se vařit, zlepšit si angličtinu a začít aktivně řídit, takže i tímto směrem se ve volném čase vydávám.

Jak vypadá váš ideální den?
Vstávám na první zazvonění budíku po spokojeném spánku. Je slunečný den a vzduch je cítit slaně. Dám si vydatnou snídani a hurá k moři! Dopolední koupání, výlet po okolí, skvělá zmrzlina, odpolední koupání, sluníčko jde až do morku kosti. Večeře za zvuků přírody a šplouchání moře. Procházka noční promenádou a až kýčovitý nekonečný pohled na osvětlené městečko. To vše ve společnosti přátel, o vtípky a smích není nouze. Uzavíráme debatováním nad životem a sklenkou vína. Dobrou noc. :)

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden mě čeká focení výrobků s novou fotografkou, takže na to se opravdu těším a jsem zvědavá na výsledek. V dalším roce bych především ráda vhodně skloubila pracovní povinnosti v zaměstnání s časem, který budu moci věnovat s čistou hlavou tvorbě a (nejen) virtuálnímu setkávání se s Fleřany a dalšími kreativními lidmi. :)