Na kudrlinky si znojmačka sice nepotrpí, ale její cínované šperky jsou oslnivé i bez nich. Jak říká, každý kámen je solitér a každý šperk je originál vytvořený k tomu, aby solitér vynikl. A nutno dodat, že u jejích šperků tenhle přístup funguje na výbornou.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Dobrý den, jmenuji se Darina a letos v březnu jsem vstoupila do klubu čtyřicátníků. Už podle mého nicku zde je patrné, kde je moje místo. Jsem, neboli su, ze Znojma, je to mé rodné město.
V podstatě jsem patriot, ale v rozumných mezích. Obecně mám ráda zlatou střední cestu bez nějakých extrémů. Nechci ani málo ani moc, vyhovuje mi všeho akorát. Nejdůležitější je stejně rodina a lidé, které máte rádi, víme všichni. Bydlím na krásném a poměrně klidném místě s nádherným výhledem, zde skromnost zcela bezostyšně postrádám.

Mám bezva manžela a dvě děti s větším věkovým rozestupem, Matěje a Kristýnu. Matýsek půjde do druhé třídy a musím ho zde písemně pochválit, když už umí číst. Kéž by vše šlo i nadále tak pokojně jako ve třídě první. Kristýnka, ta půjde už do třeťáku, a v říjnu ji pozvu na pivo, neboť překročí práh dospělosti. Letí to, letí… Můj manžel je z půvabné vesničky Malá Skála v Českém ráji. To je přímo protilehle od Znojma, přesto jsme se našli, a protože „láska hory přenáší“, přenesla jsem si ho do Znojma. Jsem spokojená a neměnila bych. Máme na většinu věcí podobný náhled, takže se u nás Itálie nekoná. A tak doufám a přeji si, aby to takhle zůstalo napořád. Je mi oporou a nápomocen jak v životě, tak i v tvoření samotném.

   

Jak jste se dostala k tvoření?
K tvoření jsem tíhla už odmala. V paměti mi z dětství utkvěly dárky v podobě knížek, barviček a dalších výtvarných pomůcek. Dostávala jsem samozřejmě i jiné dárky, ale ty si tolik nevybavuji, nebyly pro mě, na rozdíl od výše zmíněných, vrcholem blaha. S touhou po tvoření jsem vyrůstala. Přímo sem, na Fler, mě dovedla moje milá tchýňka. (Milá tchýňka, opravdu, bez ironie.) Je skvělá, ale nebudu to zde více rozepisovat, aby to nevypadalo, že šplhám.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Tvorbě se věnuji čistě z radosti a pro radost a byla bych ráda, kdyby to tak i zůstalo. Mám pocit, že v jiné formě by mě to zřejmě svazovalo, jak po stránce duševní, tak i časové.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Na Fleru jsem původně začala s jinou tvorbou. Nejdřív to byla decoupage, pak mě okouzlila bižuterie, ale po nějaké době jsem cítila, že toužím vytvořit nějaký šperk od A do Z svýma rukama, podle své fantazie a bez pocitu omezení nabídkou pouze strojově vyrobených komponentů. Tak jsem zkusila proniknout do tajů cínování. Začátky byly krušné, jsem založením samorost a nejsem typ na kurzy. Volila jsem proto dobrovolně těžší, ale pro mě osobně hodnotnější cestu samouka. Takže styl pokus–omyl a spousta trpělivosti.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Typický průběh mého tvůrčího procesu je čas, chuť, nálada a dobrý den. Dodnes se mi stává, že mám vše potřebné, jen ten dobrý den mi chybí a nedaří se mi ani triviální věci, které mám praxí už jinak „v ruce“. Ze zkušenosti už to nelámu přes koleno, odkládám pájku a jdu dělat něco smysluplnějšího, co se nedá pokazit, třeba utírat prach. Dělám převážně s klasickou pistolovou pájkou, která je ale bohužel váhově trochu jinde než pájecí pero, a po několika hodinách cínování je to na ruce znát. Ruka je pak unavená jako po zvedání činky.

Co se samotných šperků týče, mám ráda jednodušší styl bez zbytečných krucánků a kudrlinek, moc si na to nepotrpím, jako by mě to tíží. Já jen chci, aby ve šperku vynikl zasazovaný (většinou) kámen. U mě si zaslouží, aby byl hlavním prvkem a solitérem, proto jeho vzhled spíš už jen podtrhuji, většinou ručně tvořenou plastickou strukturou nebo pár kuličkami.

Vyhovuje mi také styl „chytré horákyně“, takový otesaný–neotesaný, nemám totiž moc ráda prvoplánovou krásu.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Nejdůležitější je pro mě můj vlastní pocit, intuice, bez toho by moc nešlo tvořit. Když udělám něco extravagantnějšího, obejdu s tím výtvorem manžela a dceru. Synka ne, u něj mám jistotu, že se mu zatím líbí zejména živé barvičky, s extravagancí si na něj ještě nepřijdu. Ale hodně je pro mě důležitá zpětná vazba nakupujících, mnoho z nich umí krásně pochválit a zahřát na srdci, za což jim velmi děkuji. Je to krásné povzbuzení.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Moji oblíbení Fler tvůrci jsou: Ma Ska (tchýňka), BilaPavucinka, uBorůvky, nevermore. Ti všichni umí, co já neumím a obdivuji. Šikovná a fajn je Amulett a také Aniday, krásně cínuje, modeluje, kreslí a je mi mile blízká.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
V mém srdci je již prodaný prsten Vulcano, mám ráda krystaly a v tomto prstenu je trochu extravagance i nevšednosti a krystal je v něm typický solitér, vynikající sám o sobě, téměř bez přízdob.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
V tomto je pointa začátku mého cínování. Původně jsem si totiž chtěla cínovat hlavně pro sebe a podle sebe. Postupem času se to ale zvrtlo, jelikož mám pocit, že pro sebe si mohu udělat kdykoliv cokoliv. Takže se ze mě nakonec kovářova kobyla vlastně trochu stala. Nějaké své šperky mám, ale spíš z dřívějška. Prakticky jde hlavně o to, vzpomenout si nazdobit se, když vylétnu ven. To jsem pak kobylka výjimečně okovaná.
Mám nejraději prstýnky (jak v tvoření, tak i na své zdobení), ale při cínování mi na ruce cokoliv vadí a šperky na ruce by u toho také mohly dojít k úhoně. Takže doma nenosím dokonce ani snubní prsten, který by měl být stálicí, kobyla–nekobyla.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Ve volném čase, když nejsou nějaké praktické povinnosti, jsem ráda se synkem venku a nebo si čtu nějakou dobrou knížku. Mám ráda skutečné příběhy.

Jak vypadá váš ideální den?
Můj ideální den je mít ideální kompozici pro to, co za ideální zrovna ten den považuji. Někdy je to cínování, někdy třeba četba, někdy nicnedělání, někdy třeba i uklízení.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Pracovní plány ve smyslu tvoření bych neměnila. Dělat pro radost a s radostí mi stačí a zatím plně vyhovuje. :)