Hodnocení: | (252) 100% |
Nadšenci: | 1716 |
Aktivita: | aktivní |
Prodáno: | 1488 |
Registrace: | 2.12.2013 |
Město: | Vrchotovy Janovice |
Stát: | ČR |
Vítejte v útulku pro opuštěné školní židle.
Můj muž je uzdravil na těle z případných neduhů. Já je pomocí štětců uzdravuji na duši. Profesně se věnuji ilustraci. Židličky jsou pro mě odpočinkem, vkládám do nich útržky svých vlastních příběhů.
Rozhovor ve FlerMagu, něco "Zpod pokličky" a nebo další počtení...
Pokud byste rádi objednali na spřízněném profilu Šikulaťka, objednávky Vám sdružíme a pošleme za jedno poštovné. Napište nám to prosím do poznámky k objednávce.
Vyberte si ze čtyř velikostí:
Chcete víc nez jednu? Vyberte, co by se vám hodilo.
Sada se stolkem:
Sada pro rodiče a dítě nebo sada pro sourozence:
Je-libo doplňky?
Věšáky, obrázky, palety, vzkazníky, tabule, týdenní organizéry, rozvrhy, hodiny s tabulovým okrajem, kde lze zaznamenávat začátky důležitých momentů dne
... recyklované také ze školních židlí.
Původně:
Sen o letadélku Káněti a cestách do minulosti
Tak tady jsou. Nechtěné, odstrčené, staré... Už se nebojí, jen tiše čekají. A já vím, co v nich dříme! Chcete-li, můžete nahlédnout tady za těmi dveřmi... :-)
Už mě čekají. Tak která dnes přijde na řadu? Která???
Tak maličké, pojďte, dnes vás potřebuji dvě!
Žádná zlomenina, žádný vážný úraz... Jen trochu ošuntělé, opoužívané. To se spraví.
Pozor, bude se prášit!
Tak malé, stůjte, neplašte, vždyť to nebolí...
No vidíte, hotovo. Teď přijde na řadu hadr a voda... tak pěkně do čista!
Tááák.
Stojí a napjatě čekají. Co s nimi bude?
Mluvíme spolu beze slov. Nic nečrtám, vidím zřetelně, co v které dříme.
Začneme z čista. Obě oblékám do podkladové bílé. Tak je to vždycky.
Teď teprve přichází na řadu barvy.
Dnes je to na přání. Dva kluci, dva bráškové. Jeden miluje letadla a vrtulníky, druhý rád cestuje do pravěku za dinosaury. Co s tím? Půjde to? Proč by ne. Ve světě dětských přání žiju ráda, tam přece není nic nemožné.
Co třeba paleontologové přilétající na naleziště dinosaurů? Poletíš-li ještě kousek, ještěři ožijí...
Sahám dětem do knihovny pro knížky. Chvíli listuji a pak začínám malovat.
Už zase mám ruce od barev ... pár dní to na nich vydrží. Však už jsou všichni zvyklí. Elegance jde stranou, tvořím nové světy. Ještěři pomalu ožívají.
A to letadélko Káně?
Promiňte, v duchu jsem si ho tak pojmenovala, už mu to neodpářu.
Právě přilétá.
A další ...
Maluji a maluji. Ztrácím pojem o čase. Děti obchází a zvědavě okukují. Mají spoustu otázek. A to je dobře, potvrzuje mi to, že obrázky fungují. Vtahují je do svého světa.
Ach. Světy stvořeny. Protahuji záda, kolena...
Ale ještě není hotovo.
Vybrat barvu nožek a začne piplavá práce s jejich natíráním.
Jedna vrstva, druhá, třetí ... uf!
Už?
Ale kdepak, žádný konec s natíráním. Ještě zalakovat. Tak tedy jedna vrstva, druhá, třetí, čtvrtá... Uufff!
A teď?
No ano, zbývá fotografie. Natáhnout světlé pozadí, pinožení s fotoaparátem.
Jak to všechno dostat do záběru??? ...ale o tom se mi nechce psát.
Jsou na světě! Mám z nich radost.
Bude se mi těžko loučit.
P a p í r o h r á t k y jsou autorské hrátky s médiem papíru. Je to báječný a dostupný materiál. Baví mne vymýšlet úsporné a přitom nápadité výtvory z papíru, na jejichž vytvoření se děti mohou podílet, něco se naučit, v něčem se zdokonalit, a které posléze slouží ke hře a třeba jako herní prostor snadno sbalitelný na cesty.
Najdete tu prostorové vytřihovánky, po jejichž vystřižení a složení vznikne oboutranný domeček...
nebo herní prostor...