Domů Profil prodejce Nzmz obchůdek
Anna Zapletalová
  • aktivní prodejce od r. 2012
    Reaguje na objednávky obvykle do 4 hodin.
  • Brno, ČR
  • 199 prodaných kusů
  • 100% kladných hodnocení
Hodnocení: (193) 100%
Nadšenci: 332
Aktivita: aktivní
Prodáno: 199
Registrace: 11.2.2012
Město: Brno
Stát: ČR

Nzmz obchůdek

/ Prodávající
Novinky
Žádné aktuální informace.

" V tom, že člověk něco vyrobí, je krásný pocit zadostiučinění. Vybíráš si barvy, materiál, tvary. To, co vytvoříš, je unikátní, a ty tomu dáváš život." 

( Nora Roberts, v překladu Michaely Dorfman )

 Vítejte a ať se vám u nás líbí...Usmívající se

Najdete tu především šperky a dekorace ze skla a minerálů, nově i velmi žádané závěsy z korálků, tvořené skleněnými či akrylovými korálkovými komponenty, kterými můžete zkrášlit a harmonizovat interiér vašeho domova, vytvořit alternativu záclon či opticky oddělit prostor. Vznik a vývoj korálkových závěsů je spjat s asijskou kulturou. Podle filosofie Feng Shui mají korálky příznivý vliv na lidskou psychiku. Její příznivci si podle tohoto učení zařizují mimo jiné i byt. Korálky podle této vědy pohlcují negativní a šíří pozitivní energii, a jejich zvuk uklidňuje. Proto jsou korálkové závěsy velmi oblíbeným doplňkem do místností jako je např. obývací pokoj.

Při průchodu lámaného světla docílíte krásných světelných efektů.

Estetický dojem umocní použití vhodných barev, velikostí nebo tvarů použitých komponentů. Vašim přáním se meze nekladou, může tak vzniknout závěs z mušlí, dřevěných placiček...závěs může být decentní či tvořit dominantu místnosti.

Vytvořený z jednobarevných průsvitných broušených korálků např. bílé barvy bude velmi elegantní.

 

 

 

Moje vítězné nominace:

 

"Poštovní schránka na rohu ulice"

"Kapka za kapkou"

"Ententýky, dva špalíky..."

"Šedivá myška má růžová ouška"

"Jahůdky nejen pro Marušku"

"Slunce jí sluší"

 "Je to jen otázka času"

"...a nohy v teple"

"Do jara daleko"

"Život je jen náhoda" ( "Ona" )

"Ala radiátor"

"Jó, móře!"

"Na svatou Kateřinu zalezeme pod peřinu"

"Já chci"

"Koulelo se, koulelo"

"Našlapuj tiše"

"Klid a mír všem"

 

 

........a mé výrobky v dalších titulních nominacích :-)

 

Cinkáček ježurový ( "Ententýky, dva špalíky..." )

Zelená, modrá...  ( "Provázky deště" )

Korálkový závěs ze skla a křišťálových zlomků   ( "Jó, móře!" )

Korálkový závěs zelený  („Koulelo se, koulelo...“)

Korálkový závěs oranžový ("Ligotala sa hvězdička, anjel moj")

Lapač slunce, křišťálová světlohra - Feng shui II ( "Skleněnka")

Lapáček sluníčka s achátovými plátky, zvonkohra  ("Kde vlastně víly rozjímají?" )

Korálkový závěs v indickém stylu ("All the light we cannot see" )

Korálkový závěs, pozadí pro fotografování portrétů  ( "Truhla plná ledových drahokamů" )

Už konečně taje? ( "Cítím jaro!" )

Perleťový cinkáček ( "Domácí oáza" )

Sněží ( "Bude sníh, bude sníh, pojedeme na saních" )

 

Na výrobu dohlíží:

Denoušek

 Bane

 a Jerry ( ten už bohužel z kočičího nebíčka, zlý člověk ukončil jeho život v necelých dvou letech :-(

 

 

 

a Sallynka

Kdeco vám tam prodají:
špendlíkové semínko,
růžky ptačí,
opentlené malinko,
rychlost račí,
kůži vody,
strach osiky,
pírko škody,
ententyky,
chyceného bycha,
mňouky kočičí,
za pět prstů ticha,
i-á osličí,
usušený sníh,
hadí korunky,
chlupy na dlaních,
tečky z verunky,
jenom dírky,
jenom dírky
do jehel tam nemají.

František Halas
Krámek

 

 

Pokud byste měli zájem o již prodané zboží, neváhejte mě kontaktovat, určitě se domluvíme :-)

 

 

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Nabízím vám závěsy z korálků, hladkých, broušených, i z křišťálového skla, kterými můžete zkrášlit a harmonizovat interiér vašeho domova, vytvořit alternativu záclon či opticky oddělit prostor. 
Při průchodu lámaného světla docílíte krásných světelných efektů. Korálkové komponenty mohou být skleněné či kombinované s akrylovými, které jsou lehčí a od skleněných skoro k nerozeznání, jejich výhodou je také množství zajímavých tvarů. Lze použít i komponenty z minerálů.

Pište, domluvíme se... Cena se upraví podle velikosti a použitých materiálů.

Je možné vyrobit i jednotlivé závěsky.

Závěs vypadá velmi pěkně i zavěšený jako dekorace na zdi.


Estetický dojem umocní použití vhodných barev, velikostí nebo tvarů použitých komponentů. Vašim přáním se meze nekladou, může tak vzniknout závěs z mušlí, dřevěných placiček...závěs může být decentní či tvořit dominantu místnosti.

 

Vzory a inspirace




 


 

 

 

 

Karel Čapek

ZAHRADNÍKŮV ROK

Znění tohoto textu vychází z díla Zahradníkův rok tak, jak bylo vydáno v Československém spisovateli v roce 1983 (ČAPEK, Karel. Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář. 14. vyd. Zahradníkova roku, 9. vyd. Měl jsem psa a kočku, 4. vyd. Kalendáře . Praha : Československý spisovatel, 1983. 392 s. Spisy, sv. 12.).

Další díla Karla Čapka naleznete online na www stránkách Městské knihovny v Praze: www.mlp.cz/karelcapek.

Elektronické publikování díla Karla Čapka je společným projektem Městské knihovny v Praze, Společnosti bratří Čapků, Památníku Karla Čapka a Českého národního korpusu.

JAK SE ZAKLÁDAJÍ ZAHRÁDKY

Zahrádky je možno zakládati několikerým způsobem; nejlepší je ten, že se na to vezme zahradník. Zahradník vám tam nasází všelijaké hůlky, proutí a košťátka, o kterých tvrdí, že jsou to javory, hlohy, bezy, vysokokmeny, polokmeny a jiné přírodní druhy; potom se ryje v hlíně, zobrací ji naruby a zase ji uplácá, udělá ze škvárů cestičky, nastrká tu a tam do země jakési zvadlé lupení, o němž prohlašuje, že to jsou pereny, naseje na příští trávník semínko, jež nazývá anglickým jílkem a psinečkem, psárkou, poháňkou a bojínkem, a potom odejde, nechávaje za sebou zahrádku hnědou a holou, jako byla dne prvého o stvoření světa; jen vám klade na srdce, abyste tu všechnu hlínu země denně pečlivě kropili, a až vzejde tráva, abyste si nechali přivézt na cestičky písek. Nu dobře.

Člověk by si myslel, že kropení zahrádky je zcela jednoduchá věc, zvláště má-li na to hadici. Záhy se ukáže, že hadice je neobyčejně úskočný a nebezpečný tvor, pokud není zdomestikována; svíjí se, skáče, vymršťuje se, dělá pod sebe spoustu vody a s rozkoší se hrouží do bahna, jež si takto vytvořila; načež se vrhne na člověka, jenž hodlá kropit, a ovine se mu kolem nohou; je nutno na ni šlápnout, a tu se vzepne a otočí se člověku kolem pasu a krku; zatímco s ní postižený zápasí jako s krajtou, obrátí ta obluda mosaznou hubičku vzhůru a chrlí mocný proud vody do oken na čerstvě pověšené záclony. Je nutno chopit ji energicky za hlavu a natáhnout ji co nejvíce možno; bestie zuří bolestí a začne rozstřikovat vodu nikoliv z hubičky, nýbrž z hydrantu a kdesi uprostřed těla. Je třeba napoprvé tří lidí, aby ji jakžtakž zkrotili; všichni pak opouštějí místo zápasu pomazáni blátem až po uši a bohatě zkropeni vodou; pokud se zahrádky týče, změnila se místy v mazlavé kaluže, zatímco na jiných místech žíznivě rozpukává.

Činíte-li toto denně, začne po čtrnácti dnech místo trávy vyrážet plevel. Je jedním z tajemství přírody, proč z nejlepšího travního semínka roste nejbujnější a nejježatější bejlí; snad by se mělo zasívat semínko plevele, aby z něho vypučel pěkný trávník. Po třech nedělích je trávník hustě zarostlý bodláčím a jinou neřestí plazivou nebo na loket zakořeněnou do země; chceš-li to vyrvat ze země, přetrhne se to hned u kořínku nebo to vezme s sebou celou hroudu hlíny. Je to tak: čím horší neřád, tím víc se má k světu.

Zatím se tajemnou přeměnou hmot změnily škváry cestiček v nejlepkavější a nejmazlavější jíl, jaký je možno si představit.

Nicméně je nutno vykořenit plevel z trávníků; pleješ, pleješ, a za tvými kroky se budoucí trávník obrací v holou a hnědou hlínu, jaká byla dne prvého o stvoření světa. Jen na dvou nebo třech místečkách vyráží cosi jako zelenavá plíseň, cosi jen nadechnutého, řiďounkého a podobného chmýří; není pochyby, to je travička. Chodíš kolem ní po špičkách a odháníš vrabce; a zatímco brejlíš do země, na angreštech a rybízech vyrazily první lístečky, než jsi se nadál; nikdy se jara nedohlídáš.

Tvůj poměr k věcem se změnil. Prší-li, pravíš, že prší na zahrádku; svítí-li slunce, nesvítí jen tak, nýbrž svítí na zahrádku; je-li noc, libuješ si, že si zahrádka odpočine.

Jednoho dne otevřeš oči, a zahrádka bude zelená, vysoká tráva se bude třpytit rosou a v houští růžových korunek budou vyhlížet nabobtnalá, brunátná poupata; a stromy zestarají, budou rozložité a temné, těžkých korun a plné trouchnivé vůně ve vlhkém stínu. A ty už nevzpomeneš na útlou, holou, hnědou zahrádku těchto dnů, na nejisté chmýří první travičky, na hubený rozpuk prvních pupenců, na všechnu tu hlinitou, chudou a dojemnou krásu zahrádky, jež je zakládána.

Nu dobře, ale nyní je nutno kropit a plet a vybírat z hlíny kamení.

JAK VZNIKÁ ZAHRADNÍK

Proti všemu zdání zahradník se nerodí ze semene, výhonku, cibule, hlízy ani štupru, nýbrž vzniká zkušeností, okolím a přírodními podmínkami. Dokud jsem byl malý, měl jsem k otecké zahradě poměr vzpurný, ba i škodolibý, protože jsem měl zakázáno šlapat po záhonech a trhat nezralé ovoce. Podobně Adam měl v Zahradě Ráje zapovězeno šlapat po rabátkách a trhat ovoce Stromu Poznání, protože nebylo ještě zralé; jenže Adam – stejně jako my děti – si natrhal nezralého ovoce a následkem toho byl z ráje vyhnán; od té doby je a vždy bude ovoce Stromu Poznání nezralé.

Pokud je člověk v květu mladosti, myslí si, že květ je to, co se nosí v knoflíkové dírce nebo podává děvčeti; nemá jaksi to pravé pochopení pro to, že květ je něco, co přezimuje, co se okopává a mrví a zalévá a přesazuje a řízkuje a ořezává a přivazuje a zbavuje plevele a plodnic a suchých lístků a mšic a padlí; místo aby přerýval záhonky, běhá za děvčaty, ukájí svou ctižádost, požívá plodů života, kterých sám nevypěstil, a vůbec chová se celkem destruktivně. Je potřeba jisté zralosti, řekl bych, jistého věku paternity, aby se člověk mohl stát zahradníkem amatérem. Mimoto je třeba, aby měl svou zahrádku. Obyčejně si ji nechá udělat od zahradníka z povolání a myslí si, že se na ni bude chodit po své práci dívat a radovat se z květinek a naslouchat šveholení ptáčků. Jednoho dne se mu stane, že sám vlastní rukou zasadí jednu kytičku; mně se to stalo s netřeskem. Přitom mu nějakou záděrou či jak vnikne do těla trochu půdy a způsobí jakousi otravu nebo zánět; zkrátka z člověka se stane zanícený zahradník. Jen drápek uvíz, a chycen je celý ptáček. Jindy vzniká zahradník nákazou od sousedů; vidí třeba, jak sousedovi kvete smolnička, a řekne si: Zatrápeně, proč by taky nekvetla mně? A to by tak hrálo, abych ji neměl ještě lepší! – Od těchto začátků zapadá zahradník hloub a hloub do této nově probuzené vášně, živené dalšími úspěchy a vybičované dalšími neúspěchy; propuká v něm chtíč sběratelský, který jej pohání, aby vypěstoval všecko podle abecedy od Acaeny po Zauschnerii; později se v něm vyvíjí náruživost specialistická, která z člověka do té doby příčetného učiní růžaře, jiřináře nebo jiný druh exaltovaného maniaka. Opět jiní propadnou vášni umělecké a ustavičně přerovnávají, mění a přestavují svou zahrádku, komponují barvy, přeskupují trsy a vyměňují, co jim kde stojí a roste, štváni tak řečenou tvůrčí nespokojeností. Ať si nikdo nemyslí, že pravé zahradničení je bukolická a meditativní činnost. Je to neúkojná vášeň, jako všecko, do čeho se pustí důkladný člověk.

Ještě vám povím, jak poznáte pravého zahradníka. “Musíte se přijít ke mně podívat,” praví, “já vám musím ukázat svou zahrádku.” Když tedy přijdete, abyste mu udělali radost, najdete, jak někde mezi perenami vyčnívá jeho zadní část. “Hned přijdu,” povídá přes rameno, “jen co to tadyhle vysadím.” “Jen se nevyrušujte,” řeknete mu přívětivě. Po nějaké době to už nejspíš vysadil; zkrátka vstane, zamaže vám ruku a záře pohostinností praví: “Tak se pojďte podívat; je to sic malá zahrádka, ale – okamžik,” povídá a sehne se nad rabátko, aby tam vyplel několik traviček. “Tak pojďte. Já vám ukážu Dianthus Musalae, to budete koukat. Hergot, tady jsem to zapomněl zkypřit,” praví a začne se rýpat v půdě. Po čtvrthodince se opět vztyčí. “Aha,” řekne, “já jsem vám chtěl ukázat ten zvonek, Campanula Wilsonae. To je vám ten nejhezčí zvonek, jaký – Počkejte, tady musím přivázat to Delphinium.” Když to přivázal, vzpomene si: “Bodejť, vy se teda chcete podívat na to Erodium. Okamžik,” bručí, “jen co tadyhle přendám ten Aster; on tu má málo místa.” Načež odejdete po špičkách, nechávaje mezi perenami vyčnívat jeho zadní část.

A když jej zase potkáte, řeknu vám: “Musíte se přijít ke mně podívat; mně vám kvete jedna růže pernetka, to jste ještě neviděl. Tak přijdete? Ale jistě!”

Nu dobře: pojďme se k němu podívat, jak rok plyne.

 

ZAHRADNÍKŮV BŘEZEN

Máme-li podle pravdy a prastarých zkušeností vylíčit zahradníkův březen, musíme především pečlivě rozlišit dvě věci: A) co zahradník činiti má a chce, a B) co skutečně činí, nemoha dělat více.

A) Tedy náruživě a úsilovně chce, to se rozumí samo sebou: chce jenom sejmout chvojí a odkrýt kytky, rýt, mrvit, rigolovat, kopat, přerývat, kypřit, hrabat, rovnat, zalévat, množit, řízky dělat, ořezávat, sázet, přesazovat, přivazovat, kropit, přihnojovat, plet, doplňovat, vysévat, čistit, ostřihovat, zahánět vrabce a kosy, čichat k půdě, vyhrabávat prstem klíčky, jásat nad kvetoucími sněženkami, stírat si pot, narovnávat v kříži, jíst jako vlk a pít jako duha, chodit do postele s rýčem a vstávat se skřivánkem, velebit slunce a nebeskou vlažičku, ohmatávat tvrdé pupence, vypěstovat si první jarní mozoly a puchýře a vůbec široce, jarně a kypře po zahradnicku žít.

B) Místo toho klne, že je půda ještě pořád anebo zase zmrzlá, zuří doma jako zajatý lev v kleci, když mu zahrada zapadne sněhem, sedí u kamen s rýmou, je nucen chodit k zubaři, má u soudu stání, dostane návštěvu tety, pravnuka nebo čertovy babičky a vůbec ztrácí den po dni, stíhán všemožnými nepohodami, ranami osudu, záležitostmi a protivenstvími, které se mu jako z udělání nahrnou na měsíc březen; neboť vězte, že “březen je nejpilnější měsíc na zahradě, která se má připraviti na příchod jara”.

Ano, teprve jako zahradník ocení člověk ona poněkud obnošená rčení, jako je “neúprosná zima”, “zavilý severák”, “sveřepý mráz” a jiné takové poetické spílání; ba užívá sám výrazů ještě poetičtějších, říkaje, že ta zima letos je potvorná, zatracená, sakramentská, neřádná, hromská a čerchmantská; na rozdíl od básníků nelaje jenom severáku, nýbrž i zlostným větrům východním; a méně proklíná sychravou metelici než tichošlápský a úkladný holomráz. Je nakloněn obrazným výrokům, jako že “zima se brání útokům jara”, a cítí se nadmíru ponížen, že v tomto boji nemůže nijak pomoci porážet a ubíjet tyranskou zimu. Kdyby mohl proti ní útočit motykou nebo rýčem, puškou nebo halapartnou, opásal by se a šel by do boje vyrážeje vítězný pokřik; ale nemůže činit víc, než že každého večera čeká u rádia na situační válečnou zprávu Státního ústavu meteorologického, lítě se rouhaje oblasti vysokého tlaku nad Skandinávií nebo hluboké poruše nad Islandem; neboť my zahradníci víme, odkud vítr vane.

Pro nás zahradníky mají rovněž důtklivou platnost lidové pranostiky; my ještě věříme, že “svatý Matěj ledy seká”, a neučiní-li to, čekáme, že je rozseká svatý Josef, nebesky sekerník; víme, že “březen, za kamna vlezem”, a věříme i ve tři ledové muže, v jarní rovnodení, v Medardovo kápě a v jiné takové předpovědi, ze kterých je zřejmo, že lidé odpradávna mají špatné zkušenosti s počasím. Nebylo by se co divit, kdyby se říkalo, že “na prvního máje sníh na střeše taje”, nebo že “na svatého Nepomuka umrzne ti nos i ruka”, nebo že “o svatém Petru a Pavlu zabalme se do svých shawlů”, že “na Cyrila, na Metoda zmrzá v studni voda” a že “na svatého Václava jedna zima přestává a druhá už nastává”; zkrátka lidové pranostiky věští nám většinou věci neblahé a pochmurné. Pročež vězte, že existence zahradníků, kteří přes tyto špatné zkušenosti s počasím rok co rok vítají a zahajují jaro, dává svědectví o neumořitelném a zázračném optimismu lidského rodu.

Člověk, který se stal zahradníkem, vyhledává se zálibou Staré Pamětníky. Jsou to obstarší a poněkud roztržití lidé, kteří každého jara říkají, že takové jaro ještě nepamatují. Je-li chladno, prohlašují, že tak studené jaro nepamatují: “Jednou, tomu je šedesát let, bylo vám tak teplo, že na Hromnice kvetly fialky.” Naproti tomu, je-li trochu tepleji, tvrdí Pamětníci, že tak teplé jaro nepamatují: “Jednou, tomu je šedesát let, jsme se na svatého Josefa vozili po sáňkách.” Zkrátka i ze svědectví Starých Pamětníků je zjevno, že v ohledu počasí panuje v našem klimatu nespoutaná libovůle a že se proti tomu prostě nedá nic dělat.

Ano, nedá se nic dělat; je polovička března, a na umrzlé zahrádce leží ještě sníh. Buď bůh milostiv kytičkám zahradníků.

Neprozradím vám tajemství, jak se zahradníci navzájem poznávají, zda po čichu, podle nějakého hesla, nebo tajným znamením; ale faktum je, že se hned na potkání poznávají, ať je to v kuloáru divadla, na čaji, nebo v čekárně u zubaře; první větou, kterou pronesou, si vymění své názory o počasí (“Ne, pane, takové jaro vůbec nepamatuju”), načež přejdou k otázce vláhy, k jiřinám, k umělým hnojivům, k jedné holandské lilii (“Zatrápená věc, jak se vlastně jmenuje, no, to je jedno, já vám dám od ní cibulku”), k jahodám, k americkým ceníkům, ke škodám, které natropila letošní zima, k mšici štítkové, k astrám a k jiným takovým tématům. To se jen tak zdá, že to jsou dva muži ve smokingu na chodbě divadla; v hlubší a pravé skutečnosti jsou to dva zahradníci s rýčem nebo konví v ruce.

Když se ti zastaví hodinky, rozebereš je a pak je doneseš k hodináři; když se někomu zastaví auto, zvedne plášť a strká do toho prsty, načež zavolá montéra. Se vším na světě lze něco dělat, všechno lze spravovat a reformovat, ale proti počasí se nedá nic podniknout. Žádná horlivost ani velikášství, žádné novotářství, všetečnost ani rouhání nepomůže; puk se rozevře a klíček vzejde, až se naplní jeho čas a zákon. Tady si s pokorou uvědomuješ bezmoc člověka; pochopíš, že trpělivost je matka moudrosti –

Ostatně se nic jiného nedá dělat.

PUPENCE

Dnes, 30. března, o desáté hodině dopoledne se za mými zády rozevřel první kvítek forzýtie. Tři dny jsem hlídal její největší puk, podobný drobné zlaté lusce, abych nepropásl tento dějinný okamžik; došlo k němu, zatímco jsem se díval na oblohu, bude-li pršet. Zítra už budou pruty forzýtií posety zlatými hvězdami. Nedá se to zadržet. Nejvíc, to se rozumí, si pospíšily bezy; než se člověk nadá, mají naděláno útlých a křehkých lístečků; bezu se, člověče, nedohlídáš. I ribes aureum už rozvíjí své vroubkované a zřasené krejzlíky; ale ostatní keře a stromky ještě čekají na jakési velitelské “teď”, jež dechne ze země nebo z nebe; v tu chvíli se rozevrou všechny pupence, a bude to tu.

Takové rašení náleží k úkazům, kterým my lidé říkáme “přírodní pochod”; jenže rašení je skutečný pochod. Tlení je také přírodní pochod, ale nikterak nám nepřipomíná pěkný marš; nechtěl bych komponovat nějaké “tempo di marcia” k pochodu tlení. Ale kdybych byl muzikant, složil bych “pochod pupenců”; nejdřív by se rozběhl lehký marš bezových bataliónů; pak by se daly v pochod čety rybízů; do toho by vpadl těžší nástup pupenců hrušňových a jabloňových, zatímco by mladá tráva brnkala a štěbetala na všech strunách, co by jich bylo lze sehnat. A za tohoto orchestrálního doprovodu by pochodovaly pluky ukázněných pupenců, ženoucích se bezoddyšně vpřed “nádherným nástupem”, jak se říká o vojenských parádách. Ráz dva, ráz dva: panebože, jaký je to pochod!

Říká se, že zjara se příroda zazelená; není to tak docela pravda, neboť se také začervená brunátnými a růžovými pupeny. Jsou pupeny temně nachové i zkřehle zardělé; jiné jsou hnědé a lepkavé jako smůla; jiné jsou bělavé jako plsť na břiše ramlice, ale jsou i fialové a plavé nebo temné jako stará kůže. Z některých se vydírají cípaté kraječky, jiné jsou podobny prstům nebo jazykům, a zase jiné se podobají bradavkám. Některé masitě bobtnají, zarostlé chmýřím a zavalité jako štěňata; jiné jsou utaženy v tuhý a hubený hrotek; jiné se otvírají načepýřenými a křehkými chvostky. Říkám vám, pupence jsou stejně podivné a rozmanité jako listy nebo květy. Člověk není nikdy hotov s objevováním rozdílů. Ale musíte si vybrat malý kousek země, abyste je našli. Kdybych běžel pěšky až do Benešova, viděl bych menší kus jara, než když si sednu na bobek v zahrádce. Člověk se musí zastavit; i vidíte pak rozevřené rty a kradmé pohledy, něžné prsty i vztyčené zbraně, křehkost nemluvněte i vzpurný rozmach životní vůle; a tu slyšíte tichounce burácet nekonečný pochod pupenců.

Tak! Zatímco jsem toto psal, padlo, jak se zdá, ono tajemné “teď”; pupeny ráno ještě ovinuté tuhými povijany vysunuly křehké špičky lístků, pruty forzýtií zazářily zlatými hvězdami, nalité puky hrušňové se trochu rozvalily a na hrotech nevímjakých pupínků jiskří zlatozelené oči. Ze smolných šupin vyčouhla mladičká zeleň, tlustá poupata se rozpukla a dere se z nich filigrán vroubků a řásniček. Nestyď se, ruměný lístku, rozevři se, složený vějířku; protáhni se, ochmýřený spáči; už byl dán rozkaz na cestu. Spusťte, intrády nenapsaného marše! Zablýskejte ve slunci, zlaté plechy, zaduňte, tympány, hvízdejte, flétny, rozlejte svou pršku, nesčíslné housle; neboť tichá, hnědá a zelená zahrádka se dala na vítězný pochod.

 

Způsob dopravy
Zboží je dopravováno Českou poštou, a to doporučeně, v bublinkové obálce přiměřené velikosti, případně v balíčku. Posílám i přes Zásilkovnu. Je možné domluvit se také na osobním předání v Brně, poštovné v takovém případě neplatíte. Fakturu k objednávce zasílám pouze na vyžádání, vystavuji ji však vždy (najdete ji po zaplacení v elektronické podobě u Vaší objednávky). Pod objednávkou je též vždy uvedeno podací číslo zásilky, kde můžete sledovat její pohyb. Účet u Fio banky pro slovenské zákazníky!
Další prodejní profily
Komentáře
Pro přístup k této funkci se prosím přihlaste nebo se nejprve zaregistrujte.
Blog
Žádný záznam v blogu.
Fler Boxy
Žádný veřejný FlerBox.
Fler kluby
Uživatel nevlastní žádný Fler klub.
Zboží

Další zboží od Nzmz obchůdek

Oznámit porušení pravidel tímto uživatelem.
Provozovatel jako správce osobních údajů zpracovává na tomto webu cookies potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely. Více informací. Souhlasím
Menu
--